Bylinky

Bylinková ukolébavka na nespavost

Civíte do tmy a oka ne a ne zamhouřit? Tělo se sem tam mrskne a zavrtí a hlava si neúmorně jede na proudu vtíravých myšlenek? Co se tak nechat na dobrou noc pohladit rukou paní přírody… Ona ví, kudy vede cesta do říše snů…

Nespavost, to je nevítaná návštěvnice mnohých ložnic. Že tu zase v noci byla, poznáme ráno na našem těle i mysli. Jak výstižně popisuje článek Ranní řev ptactva a mongol v zrcadle, jeden by řekl, že nás dokáže změnit k nepoznání. Kakabus, co na nás zírá v zrcadle, není zrovna příjemným obrázkem na začátku nového dne. Jedno je jisté. Tělo zdravě utahané usíná lépe než to, které celý den jen posedávalo, maximálně si došlo pro kafé. Hlava provětraná se vypíná snadněji, než ta myšlenkami přetékající a na plné obrátky rozjetá. O těchto a mnohých dalších faktorech a jak na ně se můžeme dočíst ve výše jmenovaném článku. Teď vám nabízím voňavou zelenou ukolébavku.
Vzpomínán si, jak mi moje prababička vyprávěla, že za jejích mladejch let, když nemohly děti spát, prostě se jim uvařil odvar z makovic. A spaly jako dudek. O čemž nepochybuji, opiát obsažený v zelených makovicích, to je jistě slušně funkční uspávadlo. Ale doporučovat ho rozhodně nebudu, sice byste si asi vydatně schrupli, ale za ty navždy vygumované mozkové buňky to jistě nestojí. Ale naštěstí máme i jiné rostlinky, které nám zkrátí počítání oveček.
Meduňka si jistě zaslouží první místo na celém jejich seznamu. Můj první čaj z meduňky, kterou jsem zvědavě uškubla u známých na zahradě, skončil do půl hodiny mým vytuhnutím na jejich lavičce. Varovali mě, ale já jsem nevěřila a chtěla hned ochutnat. Meduňka lékařská má celkově uklidňující vliv na náš organismus, dává se jako příměs do čajů pro celkové uvolnění a relaxaci duše i těla, uklidňuje nervový systém a snižuje krevní tlak. Působí také při poruchách trávení, stimuluje tvorbu žluče a pomáhá i s žaludečními neurózami. Ke všemu je chuťově velmi příjemná a voní po citrónech. Jednoduchý a účinný čaj si připravíme z jedné vrchovaté čajové lžičky sušené drogy na 1 čajový šálek, přelijeme horkou vodou, přiklopíme a necháme 15 minut odstát. Pít by se měl ne horký, ale příjemně teplý, asi půl hodiny až hodinu před skokem do peřin.
Třezalka tečkovaná je určitě také jednou z nejvýznamnějších u nás rostoucích bylin. Už od nepaměti se používá na uvolnění nervového napětí, proti melancholii, nespavosti, depresím a, stejně jako meduňka, na poruchy trávení související se žaludkem a žlučníkem.
Dalším uklidňovačem je květ levandule. Má celkově sedativní a antidepresivní účinky, čehož se využívá nejen při nespavosti, ale i při celkové podrážděnosti či snad hysterii. Jak jinak, pomáhá i při trávení a uvolňuje křeče v bříšku.
Někdo možná už zaregistroval, že na něj jde někdy spaní po sklence piva. Už asi ne po 5ti pivech, protože alkohol nám rozproudí krev, ale po jedné večerní sklenici piva se usínání mnohým lidem usnadní. Chmelové šištice, které jsou nenahraditelnou ingrediencí při výrobě klasického piva, jsou od pradávna známé svým sedativním účinkem. Látky v nich obsažené uklidňují nervy, zpomalují tep a odhánějí pocit napětí. Pokud je přidáme do našeho čaje na spaní, uděláme jen dobře. Ale bylinky nemusíme jenom pít, jejich laskavého účinku na naše tělo lze dosáhnout i jinou cestou.
Před cestou do postele si můžeme dopřát i uvolňující koupel. Hrst meduňky a levandule spaříme horkou vodou a necháme 15 minut odstát. Aromatický výluh pak přidáme do připravené koupele, která by před spaním neměla být horká, ale jen příjemně teplá, protože horká voda by nám rozproudila krev, a to teď nemůžeme potřebovat. Líné čvachtání v provoněné koupelně je tím pravým balzámem pro uklidnění a uvolnění našeho těla i mysli. Když si k tomu zhasneme světlo, zapálíme pár svíček a pustíme příjemnou muziku, atmosféra bude jistě dokonalá.
Pokud nemáme čas nebo náladu na večerní koupel, můžeme využít klasické aromaterapie ve formě aromatických esenciálních olejů. Stačí, když kápneme 2-3 kapky olejíčku na hladinu zahřáté vody v aromalampě a vonné silice necháme v místnosti uvolňovat do vzduchu na 10 - 15 minut. Příliš silná vůně by mohla mít rušivý efekt, proto není vhodné doporučené dávkování ani dobu aplikace překračovat. Každý ať si vybere, co jeho nosu lahodí, nabídka je už i v našich obchodech široká, proto se nezdráhejte všechny pořádně očichat. Relaxační, uvolňující a uklidňující účinky mají esenciální oleje s výtažkem například levandule, meduňky, magnólie, vodního melounu, pomeranče, grapefruitu, santálového dřeva, vanilky a majoránky. Kvalita olejíčku je také důležitá, proto je lepší nakupovat ve specializovaných obchodech, bylinkářstvích a lékárnách, než v supermarketu či podobných, kde to spíše zavání olejovým osvěžovačem vzduchu. A jestli bude po ruce nějaký prodavač šikula, určitě si nechte poradit.
Tak ať se vám sladce usíná… Jako na rozkvetlé voňavé louce…

Bylinkové marinády - základ grilování pro gurmány

Také se vám tak sbíhají sliny, když vám do nosu zavane ta známá a neodolatelná vůně ze sousední zahrady? Vykouzlete si svoji vlastní labužnickou marinádu na letní grilování! Příště mohou oni jen tiše závidět…

Grilování se stalo nepostradatelnou součástí našich letních večerů a večírků, dovolených, válecích víkendů na chatě, všech možných oslav a party. Není divu, přímo před očima a pod nosem připravená čerstvá voňavá mňamka je příslibem dobré nálady a k tomu více než příjemnou společenskou záležitostí.

Co všechno můžeme grilovat?
Samozřejmě maso všeho druhu a vhodné kvalitní uzeniny, ryby, brambory a houby, ze zeleniny se pak nejvíce hodí malé cuketky, lilky, papriky, rajčata, cibule, ale i například mladá kukuřice. Výborné jsou různé špízy, masové, zeleninové nebo kombinované podle gusta a nálady. Fantazii a experimentování se meze nekladou. Pro dodání té správné chuti a vůně se nám nabízí spousta bylinek a koření, ingrediencí nepostradatelných pro umění grilovací alchymie…

Nakládání masa a zeleniny před grilováním
Maso nakládáme pro co nejsilnější kořenící účinek marinád nejlépe den dopředu. Zelenině, bramborám a houbám postačí několik hodin předem. Nakrájené maso a zeleninu důkladně ze všech stran potřeme připravenou marinádou, uložíme do uzavíratelné nádoby a necháme uležet. Maso ale nemusíme jen potírat zvenku, silnějšího ochucovacího účinku dosáhneme, když ho podélně nakrojíme, čímž nám vznikne jakási kapsa, kterou naplníme kořenící směsí. Při grilování samotném pak zbylou marinádu používáme na potírání během celé tepelné úpravy.

Bylinkové marinády - základní postup pro jejich domácí výrobu
Marinády a kořenící směsi na grilování se dají vyčarovat z nepřeberného množství bylinek, koření a mnohých jiných přísad. Z nejznámějších bylinek a koření jsou to například tymián, rozmarýn, estragon, šalvěj, máta, petrželka, oregano, bazalka, saturejka, kmín, paprika, chilli, koriandr, pepř, nové koření, bobkový list, muškátový oříšek, hřebíček, hořčičné semínko, kopr, česnek a cibule. Dalšími vhodnými ingrediencemi jsou olivový či jiný olej, kečup, citrónová šťáva, sójová a worcestrová omáčka, pivo, víno, sůl, klasický nebo bylinkový ocet, hořčice a mnohé další.
Obecně platí, že čerstvé bylinky dávají jídlu o něco výraznější chuť a aroma než sušené. V čerstvém stavu jsme tedy při dávkování opatrnější, aby maso a zelenina při tepelné úpravě nedostaly nahořklou chuť.
Čerstvé bylinky je potřeba buď rozdrtit v hmoždíři, nebo na jemné nakrájet a ještě rozmělnit vidličkou, poklepáním paličkou na maso či jiným vhodným nástrojem, který máme zrovna po ruce. Bylinky pak ihned přelijeme několika lžícemi oleje, aby neztratily svou chuť a vůni a přidáme další vybrané ingredience. Sušené, na jemné rozemnuté bylinky mícháme rovnou s ostatními přísadami.
Výhodou doma vyrobené marinády je nesporně fakt, že si ji můžeme "střihnout na míru". Dalším pozitivem je, že ta naše domácí bude nejspíš zdravější než jiné, v obchodě zakoupené, které často obsahují (k našemu organismu nevlídný) glutaman sodný nebo příliš vysoké a nepotřebné množství soli. O to lépe, že čerstvě připravená marináda má výraznější aroma a kořenící sílu.

Česnekovo-bylinková marináda: 2-3 stroužky prolisovaného česneku, špetka soli, špetka pepře, několik snítek čerstvého tymiánu, rozmarýnu, majoránky, bazalky a petrželové nati (nebo 1/2 lžičky sušených od každého), 5 lžic oleje - výborná na česnekové bylinkové bagetky, na maso (na ryby dáme méně česneku), lilky a cukety.

Bylinková marináda nejen na ryby: několik snítek čerstvého tymiánu (1 lžička sušeného), několik lístků čerstvé máty (1/2 lžičky sušené), na špičku nože drceného kmínu, trochu citronové šťávy, špetka soli, 5 lžic oleje - tato marináda je výtečná i na kuřátko, zeleninu, brambory a houby.

Pikantní bylinková marináda: několik snítek čerstvé petrželky a majoránky (1 lžička sušených), o něco méně oregana a několik lístků šalvěje (1/2 lžičky sušených), 2 stroužky prolisovaného česneku, 1/2 cibule nakrájené na jemné, na špičku nože drceného kmínu, 1/2 lžičky červené papriky, 1/2 lžičky pálivé papriky nebo mletého chilli, špetka pepře a soli, 5 lžic oleje, 1 lžíce kečupu - dodá pikantní chuť a výrazné aroma všem druhům masa (na ryby je vhodná s menším množstvím česneku a bez cibule), příjemně přiostří chuť lilku, cuket, hub a všemožných špízů.

Bylinkové máslo - lákadlo pro mlsné jaz ky

…takový steak na grilu, nebo rybka na roštu, když na ně položíme plátek čerstvého bylinkového másla… Zeleninový salát s křupavou bagetkou a voňavým pomazáním… Kdo by si nedal říct…

V minulých dílech seriálu “Bylinky v akci” jsme si již uváděli některé možnosti využití bylinek v kuchyni. Bylinková másla a pomazánky jsou další z nich. Nabízí nám mnohé způsoby použití a navíc jejich výroba je rychlá a snadná.

Jaké máslo je nejvhodnější?
Je to určitě klasické tzv. čajové máslo, vyrobené z mléka či smetany, tedy máslo s vysokým podílem tuku. Je možné použít i margarín, ale výsledná chuť je v porovnání s klasickým máslem nesrovnatelná.
Pro lehčí alternativu s nižším obsahem tuku můžeme použít pomazánkové máslo bez příchuti. Tato varianta se výborně hodí jako pomazánka na pečivo.

Jaké bylinky, koření a přísady můžeme použít?
Doma vyrobené bylinkové máslo má tu výhodu, že si ho můžeme namíchat podle vlastní chuti a potřeby. Nabízí se nám spousta bylinek a koření jako vhodných přísad, pro příklad alespoň pár nejznámějších: petrželka, bazalka, oregano, majoránka, celerová nať, šnitlík (kdyby někdo nevěděl, tak česky je to pažitka), tymián, libeček, šalvěj, saturejka, kopr, levandule, meduňka, máta, pepř, červená a pálivá paprika, chilli, kmín atd.
Do pomazánkového másla se dají přidat i jiné ingredience, jako jsou žampióny a jiné tepelně opracované houby, šunka, tavený nebo strouhaný sýr, strouhaný křen, česnek, cibule, vařené vejce, citronová šťáva a mnohé další.

Základní postup pro výrobu bylinkového másla
Abychom mohli máslo důkladně smíchat se všemi ostatními ingrediencemi, musíme ho nejdřív několik hodin před úpravou vyndat z lednice a nechat při pokojové teplotě, dokud nezměkne. Bylinky můžeme použít čerstvé, mražené i sušené, nebo je kombinovat. Čerstvé bylinky omyjeme vodou a nasekáme nebo nakrájíme na drobné. Sušené bylinky používáme na jemné rozemnuté. Česnek utřeme nebo prolisujeme, jiné “nebylinkové” přísady nakrájíme na malé kousky. Všechny zvolené ingredience přidáme do misky se změklým máslem a několik minut důkladně mícháme (k míchání se dá využít i vhodný šlehač nebo mixér).
Hotové máslo vytvarujeme nejlépe do válečku, zabalíme do alobalu a necháme ztuhnout v lednici. K hotovým pokrmům, jako jsou grilovaná masa, pak stačí ukrojit plátek při servírování. Pro použití jako pomazánku ho necháme ztuhnout v misce.
Před upotřebením necháme naše bylinkové máslo minimálně 1 hodinu uležet, ještě lépe 1 den. Při klasickém skladování v lednici má téměř stejnou trvanlivost, jako máslo neochucené. Je možné ho také zmrazit pro pozdější použití, v mrazáku vydrží i několik měsíců téměř bez ztráty kvality. Právě teď, v době, kdy máme k dispozici spoustu čerstvých bylinek, si tedy můžeme udělat zásoby na pozdější období.

Bylinkové pomazánkové máslo - lehčí alternativa s nižším obsahem tuku
Postup výroby je stejný jako u klasického másla. Jako základ můžeme použít pomazánkové máslo, lučinu, tvaroh, tavený sýr, pro zjemnění lze přidat několik lžic bílého jogurtu nebo smetany. V lednici nám vydrží několik dní, je však nevhodné ke zmrazení kvůli vyššímu obsahu vody.

Bylinkové máslo na grilovanou rybku: 1 kostka másla, 2 vrchovaté lžičky nasekané zelené petrželky, několik nasekaných lístků šalvěje, špetka tymiánu, trochu soli a bílého nebo zeleného mletého pepře, 1 lžička citronové šťávy - výtečné na grilované a pečené ryby, steak z lososa a jiné plody moře.

Bylinkové máslo na steaky a jiná grilovaná masa: 1 kostka másla, 2 lžičky nasekané bazalky, 1 lžička nasekané zelené petrželky, 1/2 lžičky nahrubo drceného barevného pepře, trochu soli, 1 stroužek česneku, špetka chilli nebo pálivé papriky (můžeme přidat i trochu majoránky, oregana nebo tymiánu) - skvělé především na steaky a téměř všechny druhy grilovaného masa (méně však na rybu), s menším množstvím pepře ale také na těstoviny a vařené brambory.

Bylinkové pomazánkové máslo s česnekem: 1 kelímek pomazánkového másla bez příchuti, 2 velké stroužky česneku, 2 lžičky nasekané bazalky, 2 lžičky nasekaného šnitlíku, trochu oregana nebo majoránky - výborné na bagetky, topinky, chuťovky všeho druhu, ale zkuste ho i jako náplň do šunkových rolek, k plnění rajčat, na plátky čerstvé okurky nebo jiné zeleniny.

Bylinkové sirupy lé í

…aneb jak si doma vyrobit sladkou léčivou mňamku…

V minulých dílech našeho seriálu jsme se mohli dozvědět, jak bylinky nasbírat, usušit a uskladnit a jak si doma vyrobit voňavé a výborné bylinkové octy. Teď se podíváme, jak si vlastními silami vyčarovat sladký a léčivý bylinkový sirup.
Bylinkové sirupy nejsou jenom pro dětičky, i když ty je polykají mnohem raději, než bylinkové čaje a tabletky všeho druhu. V domácích podmínkách si sice nemůžeme vyrobit všechny sirupy dostupné v lékárnách, ale u těch základních a nejoblíbenějších je výroba poměrně jednoduchá. Výhodou těch domácích navíc je, že si oproti koupenému sirupu můžeme být naprosto jisti jeho složením. Někteří výrobci ještě stále do svých produktů dávají různé chemické přísady. Ona barviva, aromata a konzervační látky nejspíš prodlužují životnost produktu a možná zlepšují chuť a vůni (ne ve všech případech), ale není důvod, proč bychom si měli do těla posílat další zbytečné chemikálie.
Bylinkové sirupy jsou vhodné nejen pro užívání na lžičku v době nemoci a nachlazení. Je vhodné je užívat průběžně po celý rok, buď samotné, nebo místo cukru na slazení čajů i kávy a můžeme je přidávat i do vody se šťávou i jiných nápojů. Takto působí jako účinná prevence a posilují naši imunitu.
Jednou z hlavních ingrediencí na výrobu sirupů je cukr. Ne vždy tomu tak bylo, dříve, za dob, kdy cukr ještě nebyl běžným sladidlem v domácnosti, používal se včelí med. Ten je sám o sobě zdraví velmi prospěšný a výrazně posiluje imunitu, ale dnes je poměrně drahý. Při volbě cukru pro výrobu domácího sirupu určitě vyhrává nerafinovaný (hnědý) cukr. Při jeho výrobě se nepoužívá rafinace a bělení a díky tomu si zachovává spoustu důležitých minerálů a jiných cenných látek. Můžeme ho sehnat v některých lépe zásobených supermarketech nebo v prodejnách se zdravou výživou. Dále většinou přidáváme citron nebo jeho méně zdravou variantu, kyselinu citronovou, a to především jako konzervant pro možnost delšího uchování sirupů.

Sirup z květů černého bezu
Tento sirup je maximálně vhodný pro užívání v době nachlazení, při kašli a rýmě, ale působí také potopudně a snižuje horečku. Je lehce močopudný a pomáhá léčit nemoci ledvin a močových cest, posiluje cévní stěny a ulevuje při bolestech hlavy a migrénách.

Recept: 30 květů černého bezu, 1,5 l vody, 2 větší citrony bez jadérek na plátky (nebo lžíce kyseliny citronové), 1 - 1,5 kg cukru - vodou opláchnuté květy vložíme do hrnce, přidáme nakrájený citron a přelijeme vodou. Krátce povaříme a necháme 24 hodin odstát. Druhý den výluh přecedíme přes jemné plátno, vrátíme do hrnce, přidáme cukr a znovu uvedeme do varu. Mícháme, dokud se všechen cukr nerozpustí a vaříme, dokud sirup nezačne houstnout. Ještě horký nalijeme do sklenic, dobře uzavřeme a necháme obrácený dnem vzhůru až do vychladnutí.

Jitrocelový sirup
I jitrocel je velmi účinnou a uznávanou bylinkou už po mnohé generace. Sirup vyrobený z jeho listů je vhodný především proti kašli a na léčbu nachlazení, angíny, chřipky a zánětu dýchacích cest. Zároveň má však i čistící účinky na nás organismus, odvádí škodlivé látky z krve. Má také velmi pozitivní vliv na trávení.

Recept: 20 dkg čerstvých omytých listů jitrocele, 1 l vody, 2 větší citrony bez jadérek na plátky (nebo lžíce kyseliny citronové), 1 - 1,5 kg cukru - jitrocelové listy nařežeme na menší kousky, vložíme do hrnce, přidáme citron a zalijeme horkou vodou. Hrnec přiklopíme a necháme 24 hodin luhovat. Dále je postup stejný jako u sirupu z černého bezu.

Mátový sirup
Máta je známá svým povzbudivým účinkem na trávení, nechutenství a plynatost. Pomáhá jak při žaludečních, tak při žlučníkových potížích, prostě když "nám to netráví". Má také příznivý vliv na imunitu vůbec a jako prevence proti nachlazení. Mátový sirup lze používat nejen na slazení běžných nápojů, ale je výborný i do nealka a alkoholických koktejlů.

Recept: 50 dkg čerstvé oprané natě máty, 0,5 l vody, 1 větší citron bez jadérek na plátky (nebo lžička kyseliny citronové), 0,5 kg cukru - nejdřív smícháme vodu s cukrem, uvedeme do varu a až začne směs houstnout, přidáme na menší kousky nařezanou mátovou nať a citron. Krátce povaříme, poté přiklopíme a za občasného zamíchání necháme 2-3 hodiny odstát. Poté přecedíme přes plátno, opět zahřejeme téměř k bodu varu a plníme do skleniček stejně jako předešlé sirupy.

Doma vyrobené sirupy můžeme pro delší trvanlivost krátce sterilizovat. Pro jejich skladování je nejvhodnější suché temné místo v chladnější místnosti, pro jitrocelový sirup raději lednička.
S přáním sladkého a zdravého mlsání.

Bylinky a hubnutí

V přípravcích na podporu hubnutí se můžeme setkat s různými výtažky z léčivých rostlin. Jednou z těchto léčivých rostlin je paulinie nápojová, jejíž výtažek je známý pod názvem Guarana. Tato bylina je původem z oblastí povodí Orinoka a Amazonky v Jižní Americe. Indiáni tuto bylinu konzumují již po staletí.

To, že je v přípravcích na hubnutí, je díky obsahu kofeinu, který byl dříve označován jako guaranin, přičemž se ještě občas můžeme setkat s tímto názvem. Nyní je obvykle termín guaranin používán pro jemnější formu kofeinu obsažené v paulinii nápojové. Kofein funguje tím způsobem, že blokuje enzym, který za normálních okolností odbourává adrenalin a noradrenalin. Vyplavení adrenalinu a noradrenalinu do krve je běžně záležitosti desítek vteřin.
V normální situaci se nadbytečné množství těchto stresových hormonů okamžitě deaktivuje tak, aby nemohlo dojit k "předávkování" organizmu z nadprodukce. Kofein stimuluje centrální nervový systém, zrychluje tep, zvyšuje kyselost žaludku a působí jako diuretikum. Rozšiřuje tepny, proto pomáhá lidem postižených astmatem.
Tím, že kofein stresuje tělo působením na jeho nervový systém, dochází k odbourávání tuků i v "klidovém" stavu. Bohužel na kofein vzniká tolerance, takže nelze za tímto účelem používat dlouhodobě.
Nicméně důležité je, že kofein obsažený v guaraně, není klasický kofein, jaký známe z kávy, ale je označován jako jeho jemnější forma. Proto se objevuje v přípravcích na rozdíl od klasického, čistého kofeinu. Podporuje dočasný přirozený vzrůst tělesné teploty a metabolickou termogenezi. Tento proces přispívá k rozkladu a uvolnění tělesného tuku a tímto umožňuje přeměnu uskladněného tuku na energii a podporuje výdej energie. Ideální je užívání přípravků obsahujících výtažky bylinek obsahujících formy kofeinu při intenzivním tělesném cvičení či alespoň přiměřeném pohybovém režimu, protože také odbourává kyselinu mléčnou ze svalů, čímž umožňuje vyšší výkon.
Látky ze skupiny kofeinu se vyskytují v řadě dalších léčivých rostlin. Jedním z nich je například zelený čaj.Příbuzný čajovník čínský podporuje enzymatický proces okysličování tuků a jejich vyvedení z organismu, snižuje schopnost tuků a uhlovodanů usazovat se v organismu a tím snižovat kalorickou vydatnost stravy.
Další je známý jako yerba maté a připravuje z vysušených, lehce opražených a rozemletých lístků cesmíny paraguayské. Cesmína paraguayská je stále zelený keř dosahující výšky 15 až 20 metrů, rostoucí na území Argentiny, Brazílie, Paraguaye, Peru a Chile. Yerba maté je především oblíbena kvůli svým povzbuzujícím účinkům, ale kromě kofeinu obsahuje i celou řadu dalších účinných látek. Kromě těchto jmenovaných existují i rostliny obsahující i jiné látky než kofein.
Jedním z nich je Garcinia cambogia. Obsahuje vysoký podíl hydroxycitronové kyseliny. U této kyseliny byla ve studiích pozorována schopnost ovlivňovat metabolické procesy, které vedou ke snížení syntézy tuků a jejich zvýšené oxidaci. Současně výtažek z této rostliny podporuje pocit nasycení, který může vést k nižšímu příjmu potravy.
Energetický výdej podporuje rovněž suchý extrakt z plodů schizandry čínské.
Extrakt tzv. hořkého pomeranče (Citrus aurantium) je přírodní alternativou efedrinu, zrychluje metabolismus, a tak podporuje spalování tuků. Příčinou je izolovaný synefrin, což je alkaloid selektivně stimulující tukovou tkáň k produkci energie cestou jejího odbourávání. Vzhledem ke zmíněné selektivitě je tak dnes synefrin jednou z nejoblíbenějších látek určených k hubnutí.
Proces vzniku nových přípravků stále není u konce a tak se dá očekávat, že se objeví i další výtažky z léčivých rostlin, ovlivňujících proces hubnutí.

Bylinky a stres

S pojmem stres se již určitě setkal každý z nás. Stres je ve své původní formě fyziologická reakce, které naše tělo v podstatě reaguje na ohrožení.

Dochází při ní k uvolnění stresových hormonů do krve. K tomu dochází, když náš mozek vyhodnotí situaci jako nebezpečnou a vyšle do hypofýzy signály. Ta zburcuje nadledvinky a ty vyplaví zmíněné hormony.
Tělo se začíná připravovat na situaci - útok nebo útěk. Začíná omezovat činnost orgánů, jako jsou žaludek nebo ledviny, které v ten okamžik nepotřebuje a energii přesunuje do důležitějších orgánů, jak jsou například svaly. Ovšem tato reakce spotřebuje značné množství energie a člověk je po jejím odeznění značně vyčerpán a potřebuje relaxovat, aby nabral síly. Pokud se tato situace opakuje častěji, má negativní vliv na zdraví. To je způsobeno tím, že ke stresu dochází podstatně častěji, než je třeba, a hlavně z neadekvátních důvodů.
Existuje řada způsobů, jak se s tímto vyrovnat. Patří k nim relaxace, zdravá strava, sport či meditace. Nezanedbatelnou roli hrají také doplňky stravy, které nám pomáhají se uvolnit ve chvílích, kdy to není třeba. Velkou část účinných složek v nich přestavují extrakty z léčivých rostlin. Řada z uvedených léčivých rostlin má řada pozitivních účinků při stresu, které se doplňují. Je nejen vhodné navodit stav uklidnění a vyrovnané mysli, ale vhodný je i dobrý a kvalitní spánek.
První z nich je třezalka tečkovaná. Třezalka má zklidňující a sedativní účinky. Čaj z ní je doporučován při nespavosti, problémech s usínáním, stavech úzkosti, při nadměrném stresu, žaludečních neurózách a dokonce při léčbě lehčí deprese. Vědci objevili, že obsahuje látku hypericin, která funguje na podobném principu jako některá chemická léčiva, předepisovaná při léčbě deprese. Třezalka pomáhá zlepšovat náladu bez útlumu nervové soustavy. Pro dosažení efektu je třeba třezalku užívat pravidelně po delší období, účinky se zpravidla projevují po 2-3 týdnech užívání.
Účinek látek obsažených v této rostlině oslabuje účinky některých léků. To se týká především pacientů po transplantacích orgánů nebo HIV pozitivních. Preparátů a léků z třezalky by se měly vyvarovat ženy, které užívají hormonální antikoncepci, protože ty pak snižují její antikoncepční účinky. Nesmí se kombinovat s léky, které jsou předepisovány při depresivních stavech či jiným mechanismem účinku ovlivňují psychiku. Při pití třezalky je se třeba vyhnout slunečním paprskům, hlavně při opalování. V případě nejistoty se můžete obrátit na naši lékařskou poradnu.
Další, často užívanou bylinkou je kozlík lékařský. Kozlík rovněž uklidňující účinek hlavně při srdečních neurózách (úzkost, bušení srdce), dále při nervovém vyčerpání, nespavosti (vyvolané přepracováním) či žaludečních neurózách. Při vnitřním užívání drogy je třeba vzít do úvahy fakt, že i malé dávky mají povzbuzující účinek na centrální nervovou soustavu. Obsahuje tzv. valepotriáty a terpenické látky, díky nimž má tyto účinky.
Velmi častou součástí je i meduňka lékařská. Meduňka působí jako sedativum, proto se užívá také při stavech úzkosti, nespavosti a psychických poruchách. Navozuje klid, příjemný spánek a dobré zažívání. Příčinou velké lidové obliby je její naprostá neškodnost, takže je možno ji užívat i dlouhodobě a její silice dodávají čajům z ní připraveným příjemnou chuť.
Rovněž se můžeme setkat i s výtažkem z chmelu otáčivého. Účinnými látkami chmele jsou flavonoidy se sedativními a relaxačními účinky. V mnoha studiích se potvrdil prospěšný účinek především v kombinaci s kozlíkem.
Často se do zklidňujících směsí dává také výtažek z mučenky, passiflory, která je vhodná při stavech psychického vypětí a přepracovanosti a má uklidňující účinky. Extrakt z rostliny příznivě působí při léčbě nespavosti. Podporuje spánek bez nepříjemných vedlejších účinků klasických léků. Snižuje dobu usínání a zlepšuje kvalitu spánku. Svým účinkem může nahradit i nízké dávky léků na uklidnění, které mohou být návykové. Působí také proti strachu a úzkostným stavům.
Tímto výčtem není třeba ještě končit - ve směsích se na zklidnění či lepší spánek ještě může objevit květ levandule nebo máta peprná a jiné. Svět bylinek nám dává řadu možností jak pomoci našemu organismu zvládat stresové stavy, navodit klidnou mysl a dobrý spánek, jen je třeba na ně pamatovat.

Bylinky a vlasy

S řadou výtažků z bylinek se můžeme setkat nejen v přípravcích na podporu růstu vlasů, ale i při dalších problémech spojených s vlasy, a to buď ve formě přípravků k zevnímu, ale i k vnitřnímu užití.

Jednou z takových účinných látek je carvacrol. Tato látka je obsažená v oreganovém oleji, získaném s dobromysly. Kromě jiného má tato látka velmi silné antioxidační účinky. Pro nás je důležité, že příznivě ovlivňuje léčbu plísní, které se mohou vyskytnout na povrchu hlavy. Je označována jako silná přírodní látka podobná efektem účinku do jisté míry antibiotikům, působícím i na bakteriální kmeny, které jsou jinak velmi odolné.
Další z důležitých bylin podporujících růst vlasů je přeslička rolní. V kosmetice patří mezi rostliny s největším obsahem kyseliny křemičité. Kyselina křemičitá, jak již název napovídá, obsahuje křemík. Ten zpevňuje vazivové tkanivo a podporuje látkovou výměnu pokožky. Je důležitou látkou pro stavbu kůže. Je také výborným pomocníkem při léčbě akné a nečisté mastné pleti. Má celkově očistné a detoxikační účinky na organismus.
K vnitřně užívaným látkám patří za studena lisovaný pupalkový olej ze zralých semen rostliny pupalky dvouleté (oenothera biennis L.). Tento olej je zdrojem nenasycených mastných kyselin, které organismus potřebuje k biosyntéze životně důležitých látek, celkově označovaných jako eikosanoidy a tyto látky pomáhají udržovat zdravý stav vlasů a nehtů.
Mezi další látky z této skupiny patří výtažek z jinanu dvoulaločného - ginkgo biloby, který zlepšuje prokrvení tkáně komplexním způsobem, a tím stimuluje růst a kvalitu vlasů.
K povrchově používaným látkám patří například olej z hroznových jadérek vinné révy (Vitis vinifera), který účinkuje pouze povrchově, aniž by se vstřebával do organismu. Na pokožce hlavy působí na vlasové kořínky a chrání je před degenerativními změnami, které u dědičně disponovaných jedinců jsou příčinou slábnutí a následné ztráty vlasů.
Zevně se rovněž z léčivých bylin na vlasy používá kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Díky vysokému obsahu vitamínů a minerálních látek se používá v kosmetickém průmyslu k výrobě přípravků posilujících pokožku a růst vlasů. V obchodech jsou časté kopřivové šampony. Jako výtažek na vlasy je posiluje a zabraňuje jejich vypadávání. Lze připravit silný odvar pro omývání vlasů nebo zábal.
Rovněž bříza bělokorá (Betula pendula) je používána v léčebných přípravcích. V léčebné kosmetice je droga doporučována při ztrátě vlasů a lupech.
V řadě kosmetických přípravků se používají esenciální oleje, které obsahují silice z léčivých rostlin. Esenciální oleje z šalvěje, tymiánu, citronu, levandule obsahuje vyváženou směs esenciálních rostlinných olejů, které mají velkou účinnost proti vypadávání vlasů, neboť posiluje vlasové kořínky.

Bylinky na ka el a pr du ky

Většina z nás dobře ví, že generacemi ověřené recepty přírodní medicíny efektivně léčí celou řadu nemocí. Zkraťte si s jejich pomocí boj s úporným kašlem či bronchitidou…

Podzimní čas s sebou přináší zvýšené riziko nachlazení a nemocí dýchacích cest. Pokud už se nám nepodaří vyhnout se nákaze vhodnou prevencí a podlehneme onemocnění, měli bychom našemu tělu uvědoměle pomoci v boji s vetřelými viry. Pojďme se podívat na některé generacemi ověřené recepty z přírodní lékárny, které nám zkrátí cestu k vyléčení a posílí naši imunitu.
Pro léčbu respiračních onemocnění volíme především takové byliny, které mají dezinfekční a antibiotický účinek. Dále pak takové, které pomáhají s uvolňováním usazeného sekretu, tedy i s následným odkašláváním. Patří mezi ně například tymián a mateřídouška, dobromysl, jitrocel, černý bez, lipový květ, podběl, zázvor, kurkuma, divizna, fenykl, anýz a mnohé další. Léčbu pak celkově podpoříme pravidelným užíváním medu, cibule, česneku a křenu. V neposlední řadě dodržujeme pravidelný a zvýšený příjem tekutin.
Výše uvedené byliny můžeme používat k přípravě jednodruhových čajů, ale lze je také míchat a dosáhnout tak silnějšího účinku. Tentokrát jsme pro vás vybrali tři zajímavé recepty, jejichž účinnost je ověřená:

Recept na bylinkový čaj pro zlepšení odkašlávání: 2 díly natě tymiánu nebo mateřídoušky, 1 díl listu jitrocele, 1 díl semene anýzu nebo fenyklu - 2 lžíce směsi zalijeme 0,5 l teplé vody a necháme přes noc macerovat. Ráno uvedeme do varu, odstavíme a necháme 10-15 minut luhovat. Poté scedíme a čaj užívám po lžících během celého dne. - Tento čaj má jak dezinfekční, tak sekret uvolňovací účinky.

Recept na mrkvový sirup proti kašli: Asi 0,5 l čerstvé mrkvové šťávy smícháme v hrnci se čtyřmi lžícemi medu. Na velmi mírném ohni směs pomalu zahříváme (nevaříme!), čímž odpařujeme vodu do té doby, než tekutina získá konzistenci sirupu. Sirup pak přelijeme do uzavíratelné lahvičky a uskladníme v lednici. - Užíváme po čajové lžičce 5x denně až do vyléčení. Tento sirup je vhodný i pro děti a funguje též jako prevence kašle a nemocí průdušek. - Kombinace medu a mrkvové šťávy, bohaté na beta-karoten funguje v našem těle jako stimulant obranyschopnosti, a zároveň podporuje a urychluje regeneraci sliznic dýchacích cest.

Recept na “Orientální medový nápoj”: 10 hřebíčků, 5 kuliček černého pepře, lžičku strouhaného zázvoru, lžičku mleté skořice, lžíci maty, lžíci medu, citrónovou šťávu - hřebíček, pepř, zázvor a skořici zalijeme 0,5 l vody, uvedeme do varu a 5 minut povaříme. Poté odstavíme z plotny, ihned přidáme lžíci máty, zamícháme, přiklopíme a necháme 10 minut luhovat. Pak scedíme, přidáme med a podle chuti šťávu z citrónu. - Tento silný a účinný nápoj pijeme tak teplý, jak sneseme. Okamžitě nás zahřeje a rozproudí nám krev. Stejně tak prokrvuje a zahřívá i naše sliznice, čímž pomáhá uvolňování sekretu jak v nosních dutinách, tak v plicích a průduškách. Má také dezinfekční účinky, pomáhá spouštět pocení a je výborný i jako zimní čaj při prochladnutí.

Bylinky proti paradentóze a pro zdravé dásn

Paradentóza trápí opravdu velké procento naší populace. Stěžejní je v jejím případě pravidelná péče, prevence zánětů a dalšího odhalování zubních krčků, protože se jedná o nevratný proces. Víte, které bylinky vám účinně pomohou?

Při paradentóze je velmi důležité správné čištění zubů, včetně volby vhodného, jemného kartáčku a pasty. Dalšími pomocníky nám mohou být speciální dezinfekční, léčivé a stahující ústní vody, které si můžeme jednoduše připravit sami z běžně dostupných bylin.
Nabízí se nám hned několik takových rostlin, jejichž účinky jsou ověřené a používané generacemi.
Šalvěj najdeme v ústních vodách jako jednu z nejběžněji používaných. Má dezinfekční a stahující účinky na naše dásně a celou ústní dutinu (vhodná je i při infekcích a bolestech v krku). Léčivou ústní vodu si můžeme připravit buď ze samotné šalvěje, nebo ji kombinovat s jinými bylinami.
Máta je další vhodnou bylinkou v prevenci paradentózy, i její výtažky najdeme v mnoha pastách na zuby a ústních vodách. Lze z ní připravit nálev či odvar na proplachování úst, nebo ji pro posílení působení kombinovat se šalvějí.
Heřmánek má stahující a uklidňující účinky, proto se hodí hlavně v případě akutně podrážděných dásní. Nálev nebo odvar z něj můžeme aplikovat k proplachování úst i několikrát denně, dokud se nám sliznice v ústech nezklidní.
Mochna nátržník také působí hojivě, zároveň je vhodná v případě, že trpíme krvácivostí dásní. Odvar z mochny používáme nejlépe bezprostředně po čištění zubů.
Řepík lékařský je též známý pro svou schopnost urychlovat hojení a uklidňovat podrážděné sliznice. Jeho působení je jemné a nemusíme se bát ho používat po dlouhou dobu.
Přeslička rolní má výrazně protikrvácivé účinky, dříve se běžně aplikovala k zastavování krvácení i větších ran kdekoliv po těle. Výborně se hodí kombinovaná s některou z výše uvedených bylinek, např. se šalvějí, mátou či mochnou.
Výše uvedené bylinky spolu můžeme míchat, nebo je pro výrobu ústních vod používat samotné, podle dostupnosti, potřeby, či individuálního působení. Pro inspiraci si uvedeme dva recepty pro prevenci a léčbu paradentózy.

Přírodní ústní voda proti paradentóze: 2 lžíce sušené šalvěje nebo 3 lžíce řezané čerstvé šalvěje, vrchovatou lžíci květu heřmánku (přidáme 1 lžíci yzopu, pokud máme k dispozici) - bylinky přelijeme 0,5 l studené vody, pomalu přivedeme do varu a vypneme, přikryjeme pokličkou a necháme luhovat až do vychladnutí, přecedíme a používáme k proplachování ústní dutiny po čištění zubů.

Bylinný odvar při zánětu dásní: po vrchovaté lžíci sušené natě přesličky, šalvěje a máty - stejně jako u předešlého receptu, odvar pak ještě vlažný nebo vychladlý opakovaně, několikrát denně podržíme chvíli v ústech.

Léčbu a prevenci potíží sliznice ústní dutiny a dásní výrazně podpoříme také pravidelným přísunem dostatku vitaminu C, beta-karotenu a zinku, významných antioxidantů, stimulantů imunity a hojivých procesů v těle. Zejména beta-karoten, provitamin vitaminu A je znám svým významným účinkem při regeneraci sliznic.

Bylinky vyhrávají i nad kocovinou

Ježíš to mě bolí šiška… Už v životě nebudu pít, tyhle stavy prostě nesnáším… Že já se nechal zas strhnout takhle… No já snad ani nevstanu, jak mně hučí v hlavě… A celý den je v pytli. Měl bych něco sníst… Ani pomyšlení. Žaludek se mi klepe jako ratlík.

No co s tím teda? Co udělat s opičkou, co se nám usadila za krkem a teď to vypadá, že nám to zabere ještě celý další den, než se znovu zprovozníme do normálu?
Nejdřív možná co ona to je, ta kocovina. Je to taková menší otrava alkoholem. Prostě jsme ho do těla dostali tolik, že ho nezvládlo odbourat. Proto ta hlava, proto ten žaludek na vodě, a proto ty těžké končetiny. V těle se nám ze zkonzumovaného a neodbouraného alkoholu přes noc vytvořil acetaldehyd a ten, zjednodušeně řečeno, otrávil naše buňky. Acetaldehyd má takový typický zápach, jistě už jste ho z někoho po ránu cítili, že… Takové to "Z něj to ale táhne…" Tak to je on. Ten musíme dostat ven z těla co nejrychleji. To on z nás udělal tuhle mrtvolku.
Máme víceméně dvě možnosti. Buď se zachovat pasivně a nechat kocovinu postupně odeznít, což znamená válení se v mátohách, šklebení se na přilehlé okolí, vrčení a skučení po mnoho dalších hodin. Spíš celý den, podle toho, kolik a čeho jsme tam nalámali. Nebo se naopak můžeme "vzmužit" a zabojovat. Pro bojovníky tu mám pár tipů, některé jistě znáte, jiné možná ne, no posuďte sami.
V první řadě je nejlepší vypít minimálně litr vody. A to nejlépe s citrónem, hezky nakyselo, žádný cukr. Máme se šklebit bez citrónu, nebo s ním. V této situaci bych se moc nerozmýšlela. Ono nás to aspoň pěkně probere! Takže celý citrón. No a nemáme-li citrón, spolkneme vitamín C. Jak už bylo uvedeno v článku Zažeňte jarní únavu bez apatykářů, nemusíme se ho bát, protože se jím nedá předávkovat.
Kyslík! Ano, tělo a mozek v tuhle chvíli potřebují hodně kyslíku. V místnosti, ve které právě živoříme, otevřeme okno dokořán. Stoupneme si přímo doprostřed, z bezpečnostních důvodů se nevykláníme a jen tak koukáme, co se kde šustne. Mozek je teď ve stavu, kdy může zpracovávat jen málo informací, takže bych dala tak čtvrthodinku zevlování. Plynulý pomalý rozjezd.
Sprcha! Ta nám rozproudí krev. Asi by neměla být úplně horká, protože horká voda může už tak unavené tělo ještě víc unavit. Vlažná sprcha sice nemusí být každému po chuti, ale teď je naším úkolem se zase postavit zpátky na nohy. A vlažná to umí. Obličej ale studenou! Tak, jak by tomu mělo být ostatně každé ráno.
A uvaříme si čajíček. Někdo raději kávu, to se nedá nikomu rozmlouvat. Káva není úplně optimální, pokud je člověku hodně zle od žaludku. V takovém případě raději ten čaj, ten je přece jen laskavější k našemu bříšku. Tak z čeho si ho uvaříme, aby nám to i chuťově lahodilo. Máta je fajn! Ta vždycky dokáže pohladit zevnitř. Tak mátu. Určitě i heřmánek. Tlumí bolesti hlavy a také uklidňuje zažívaní. Kopřiva nám zase hodně pomůže s vyplavováním onoho acetaldehydu ven z těla. A zelený čaj, významný přírodní antioxidant, který celkově zrychlí naši regeneraci. Můžeme použít kteroukoli ze zmíněných bylin samostatně nebo je libovolně namíchat. Máme-li všechny, smícháme od každé jednu vrchovatou čajovou lžičku na litr vroucí vody a za 15 minut už můžeme poslat tělu tuhle šikovnou zelenou zásahovou jednotku.
Pokud už se teď cítíme schopni alespoň jednoduché činnosti, jako první bych viděla vaření. Úplně jednoduché. Česnečku. Z vlastní zkušenosti vím, že po pořádném tahu není nad tuhle vyprošťovací polívčičku. Můžeme si do ní dát roztavit pro zjemnění trochu sýra, ten nám neuškodí. Ale česnečka, to je stará dobrá metla na kocovinu!
A kdyby i tohle všechno bylo málo, dejte si to ještě jednou repete! To by bylo, abyste tu opičku nesetřásli!

Kdybyste náhodou někdo nevěděl recept na česnečku: 10 stroužků česneku, 2-3 brambory, 1 lžíce sádla, pepř, sůl, kmín, majoránka. Vroucí vodu osolíme, přidáme česnek nakrájený na jemné či prolisovaný, brambory na kostičky, lžíci sádla, koření a povaříme cca 20 minut. Česnek lze také přidat až ke konci varu, pak má větší grády! Na talíři můžeme posypat nastrouhaným sýrem.

Bylinné koupelové soli pro zah átí a osv ení

Mořská sůl je populární přísadou do koupele už od nepaměti. Jejím kombinováním s aromatickými bylinami si můžeme vykouzlit voňavé směsi, které zahřejí naše tělo, povzbudí unavenou mysl a příjemně nás zrelaxují…

Koupele jsou jednou z nejpříjemnějších cest, jak využít blahodárného účinku bylinek na náš organismus. Působení je v takovém případě hned dvojí - esenciální oleje a silice, uvolněné v teplé vodě, na naše tělo působí přes prokrvenou kůži, zároveň však i přes sliznice při vdechování par z bylinné lázně.
Bylinnou koupelovou sůl si můžeme buď zakoupit v obchodě, přičemž dbáme na její kvalitu. I zde platí, že čím méně syntetických přísad, tím lépe, optimálně volíme produkty na čistě přírodní bázi. Stejně kvalitní a účinnou aromatickou přísadu do koupele si však můžeme jednoduše vyrobit i sami…

Co budeme potřebovat?
Základem je kvalitní, čistá mořská sůl, běžně prodávaná v drogeriích. Dál budeme potřebovat skleněnou, dobře hermeticky uzavíratelnou nádobu. Vhodné jsou např. zdobné zavařovací sklenice se závitovým uzávěrem, praktické je ale i skleněné víčko nebo korkový špunt.
Bylinky zvolíme podle toho, jaké aroma lahodí našemu nosu a v závislosti na jejich účinnosti.
Levandule má uklidňující a harmonizující účinky, tymián, mateřídouška a rozmarýn nás povzbudí a zlepší prokrvení celého těla, máta, šalvěj a meduňka tonizují a rozjasňují naše smysly, sušené plátky růží, květ měsíčku a heřmánku pohladí naši mysl i pleť. Aroma a účinek doma vyrobené koupelové soli můžeme posílit přidáním esenciálního oleje.
Maximálně však dbáme na to, abychom zvolili 100% čistý přírodní olej, určený i k přímé aplikaci na kůži, vonné olejíčky do aromalamp, určené pro osvěžování vzduchu, v žádném případě nepoužíváme.

Jak postupovat při výrobě bylinné soli do koupele?
Samotná příprava bylinné soli do koupele je velmi jednoduchá a nenáročná. Začneme tak, že do přichystané nádoby nasypeme asi 1 cm vysokou vrstvu mořské soli, Pak přidáme přibližně 0,5 cm vysokou vrstvu sušených bylinek. Tento postup opakujeme až do naplnění nádoby tak, aby poslední vrstvou byla opět sůl. Na tu pak můžeme kápnout 3-5 kapek éterického oleje. Vhodné jsou např. olej bergamotový, růžový, levandulový, dobromyslový, rozmarýnový apod. Poté nádobu důkladně uzavřeme a necháme několik týdnů uležet, aby se vonné látky co nejvíce uvolnili.
Pro inspiraci si uvedeme dva recepty na bylinnou koupelovou sůl. Vaší fantazii se však meze nekladou, nebojte se experimentovat s vámi oblíbenými aromatickými bylinami a vytvořit si tak originální kombinaci podle vlastního vkusu.

Harmonizující bylinná koupelová sůl
Tuto koupelovou sůl namícháme z mořské soli, sušených květů levandule a okvětních plátků růží, přidat můžeme i několik květů měsíčku lékařského. Aroma příjemně obohatíme přidáním několika kapek levandulového nebo bergamotového oleje.

Bylinná koupelová sůl při nachlazení
Mořskou sůl v tomto případě kombinujeme s aromatickými bylinami s antibiotickým a povzbudivým účinkem. Zvolíme např. mateřídoušku, šalvěj, mátu a dobromysl nebo majoránku. Účinek soli ještě posílíme éterickým olejem, dobromyslovým nebo rozmarýnovým.

Koupelová sůl jako dárek nebo dekorace vašeho domova
Sklenice a lahvičky s bylinnou koupelovou solí mohou být jak originálním, vlastnoručně vyrobeným dárkem pro někoho blízkého, tak i vkusnou dekorací vaší koupelny. Zdobnost jim dodáme např. ovázáním hrdla přírodním lýkem, stuhou, nebo obyčejnou suchou trávou, za kterou pak naaranžujeme suchý květ růže, levandule či jiné květiny a listy. Další možností je obalení víčka kouskem látky, velmi pěkně působí např. přírodní jutovina, kterou upevníme opět úvazem a podle libosti ozdobíme.

Byliny vhodné pro hubnutí

Je jasné, že bylinky vedle chemie nikdy nebudou dostatečně účinné. Zato ale nejsou pro lidské tělo žádnou zátěží a při jejich sběru také ušetříme spoustu peněz. V tomhle článku si prozradíme tři cenné byliny, které pomáhají lidskému tělu zpracovávat tuk a tím pomáhají tělu hubnout. Na začátku bych chtěl však zmínit, že nemůžete po měsíci užívání těchto bylin čekat, že zhubnete, tyhle byliny jsou pouze podpůrným prvkem při cestě za hubenou postavou.

Kopřiva
Nejúčinnější jsou lístky kopřivy, které obsahují spoustu cenných minerálních látek, jež podporují správnou výměnu a zpracování tělesných tuků. Lépe se s listy pracuje, když je nejprve na slunci usušíme. Pak k nim můžeme přidat další byliny, které dotvoří lepší chuť. Z této směsi bylin pak můžeme uvařit skvělý čaj, který můžeme dochutit citrónem, nebo medem. Pitím kopřivových čajů dosáhneme lepších výsledků při hubnutí a celkově posílíme vnitřní schopnosti našeho těla.

Bříza
Bříza je vhodná zejména na větší stupně obezity. Břízu již nemusíme sušit a ani zní, nebudeme dělat vývary pro vnitřní použití. U břízy stačí nasbírat její lupeny a ty mírně propláchnout studenou vodou. Poté vložíme lupeny do většího hrnku a zalijeme vařící vodou. Tuhle směs ale nebudeme pít, nýbrž ji využijeme jako směs do koupele. Tuhle koupel provádíme 2x týdně a koupel by neměla trvat déle, než 15 minut. S vhodně upravenou stravou je pak výsledek patrný.

Nať fenyklu
Pro postup je nutné využít čerstvou nať fenyklu. Z této nati připravíme vývar, který dvakrát denně užíváme v množství jedné skleničky. Fenyklová nať obsahuje cenné éterické oleje, které naše hubnutí velmi podpoří. Fenyklový vývar ale sám o sobě není poměrně chutný a vypití celé skleničky by Vám mohl dělat potíže. Proto není na škodu tento fenyklový vývar dochutit ještě nějakou jinou bylinou. Vhodné jsou například bezinkové květy nebo citrón.

Detoxikace organismu a jarní bylinky

Letos se příroda probouzí z krátkého zimního spánku neobvykle brzy. Při troše snahy se už teď dají venku najít rašící bylinky, které mají velice blahodárné účinky pravě nyní, v době, kdy lidé po mnohé generace provádí očistu těla - detoxikační kúry, které nás pomohou zbavit přes zimu usazených toxických látek.

Během několika následujících týdnů už bude opravdu z čeho vybírat, z jedné procházky přírodou si budeme moci domů přinést spoustu různých bylinek, které nám prokáží neocenitelnou službu - pročistí krev a dodají našemu tělu vitaminy, minerály a další užitečné látky, čímž nám pomohou předejít jarní únavě, posílí naši imunitu a dodají nám životní energii.
Tentokrát se podíváme na příklady jarních bylin, které jsou vhodné pro přípravu jídel. Je to jedna z nejjednodušších cest, jak zařadit léčivé rostliny do našeho života, doslova spojení příjemného s užitečným.

Které jarní bylinky jsou vhodné pro očistné kúry?
Kopřiva dvoudomá
- naše známá přítelkyně do nepohody. O čisticích účincích kopřivového čaje jsme již hovořili v našem loňském článku o detoxikaci těla "Zažeňte jarní únavu bez apatykářů". Kopřiva je v jarních měsících vhodná nejen ve formě čaje, skvěle se hodí také do polévek a lze z ní připravit výborný např. "kopřivový špenát" nebo oblíbenou velikonoční nádivku. Kopřiva obsahuje vitamin C, betakaroten a vitamin A, vápník a železo. Působí močopudně a rozpouští hleny v našem těle, zároveň je vhodná při chudokrevnosti, akné, ekzémech a revmatismu. Kopřivu bychom měli užívat v časově omezených opakujících se kůrách o intervalu cca 2 týdny.
Pampeliška - smetánka lékařská - je odedávna součástí jarních čistících kůr. Její čerstvé mladé listy mají poměrně silné močopudné účinky, aktivují činnost ledvin a jater, významně tak podporují detoxikaci organismu. Obsahuje vitamíny C, A, B a betakaroten, křemík, draslík a vápník. Pro svou nahořklou chuť jsou vhodné především do zeleninových salátů, například ve Francii je salát z pampeliškových listů vyhledávanou pochoutkou. Zkonzumované množství by nemělo překročit asi 1 větší hrst čerstvých listů na osobu, někteří citliví jedinci by po konzumaci většího množství mohli pocítit mírné zažívací potíže.
Sedmikráska chudobka - její listy i květy se často používají do salátu, vhodné jsou i do polévky. Můžeme je také ale vyzkoušet jíst pokladené na chléb s máslem, ač to možná někomu bude připadat neobvyklé, je to jeden ze starých používaných receptů. Listy i květy sedmikrásky mají téměř stejné účinky na náš organismus. Látky v nich obsažené působí močopudně, lehce podporují pocení a čistí krev, zároveň stimulují funkci žlučníku a jater. Pro své účinky jsou doporučovány při potížích, jako je akné, ekzémy, dna, artritida apod.
Šťovík kyselý - listy šťovíku jsou známé vysokým obsahem vitaminu C, betakarotenu, vápníku a železa. Působí močopudně, pomáhá čistit krev a stimuluje činnost jater. Pro svou kyselou chuť ho děti často žvýkají a dobře dělají. Se šťovíkem se to ale nesmí přehánět, má vyšší obsah kyseliny šťavelové, která se při vysokých dávkách může usazovat v ledvinách, popřípadě u někoho může vyvolat alergickou reakci ve formě kopřivky apod. Ale pokud nemáme problémy s ledvinami nebo zmíněné alergické reakce, v množství kolem 10 - 20 listů nám neublíží. Nejvhodnější je do salátu a jarních polévek, přidává se např. do špenátu nebo omáček či pomazánek, chutná ale i samotný na chlebu s máslem nebo sýrem.
Česnáček lékařský - podle názvu bychom ho mohli chybně dávat do spojitosti s česnekem, ve skutečnosti je to ale příbuzný hořčice. Svůj název získal díky vonným silicím, při pomačkání listu ucítíme česnekovo-cibulovou vůni. Mladé listy mají příjemné aroma a česnekovou mírně nahořklou chuť, v menším množství jsou výborné především v salátu a v polévce, dříve dokonce lidé tuto bylinu sušili a používali ji při nedostatku česneku a cibule na dochucení pokrmů. Česnáček má vysoký obsah vitaminu C a betakarotenu, je známý svými čistícími účinky a často byl doporučován při léčbě např. revma, dny a ekzému.

Jak na to?
Pokud se vydáme na bylinky pro přímou konzumaci, rozhodně jen na místa, kde jsme jistí čistotou půdy a prostředí. Nikdy je netrháme v blízkosti silnic, skládek, chemických továren a podobně potenciálně toxického prostředí. Vybíráme si mladé zdravé listy bez známek napadení či nemoci a ukládáme je do prodyšného zavazadla, nejlépe do košíku.
Před konzumací je důležité bylinky několikrát důkladně proprat ve studené vodě. Do polévek a pro přípravu špenátu, pomazánek, dressingů apod. je nakrájíme na drobné, popř. lehce pomixujeme v mixeru, do salátu je používáme buď celé, nebo pokrájené.

Pro inspiraci vám nabízím vlastní recept na jarní čistící bylinkovou polévku. Ingredience: (na cca 2-3 l) 2 velké brambory, 2 velké cibule, 4-5 stroužků česneku, 1 mrkev, 1 vejce, 2-3 hrsti čerstvých mladých vršků kopřivy, cca 20 listů šťovíku, cca 20 listů česnáčku, koření: sůl, pepř, kmín, podle možností petrželka, majoránka, oregano, pažitka apod., jedna lžíce rostlinného oleje - (postupujeme velmi podobně jako při přípravě česnečky) brambory a cibuli nakrájíme na kostičky, mrkev nastrouháme, přidáme koření a olej, vaříme než jsou brambory téměř měkké, na posledních cca 10 minut varu přidáme pokrájené bylinky a vejce, těsně před koncem varu pak prolisovaný česnek. Při servírování doporučuji přidat do polévky strouhaný sýr.

Z vybraných bylinek můžeme buď připravovat nějaký konkrétní pokrm, nebo je přidávat v menších množstvích do jídel jako doplněk nebo koření, polévky jsou v tomto případě optimální, jak zeleninové, tak masové vývary, bramboračka nebo gulášovka, lze tak dokonce nenápadně podstrčit léčivé bylinky někomu, kdo se při jejich doporučování ohrazuje větou ve stylu: 'Copak jsem králík, abych jedl trávu?'

He mánek - byliná ská klasika

Heřmánek je laskavá kytička a oblíbený obilný plevel, který patří mezi klasiku kořenářských bab a který se pěstoval na zahrádce snad každé katovny, kláštera a tak vůbec, jak to bylo už ve středověku obvyklé. Středověkem je, stanoveno kýmsi stanoveným na hlavním stanovišti, nejasné období hned za starověkem a před novověkem, nebo nedej bože moderním věkem.

Ona totiž moderní je jenom technika a informatika; jinak si myslím, že za starověkem dost zaostáváme, protože například moderní gangy mi připomínají prehistorické tlupy primitivních lovců mamutů či lebek. Namísto vzájemnosti, etiky, důstojnosti a lásky vnímáme jen erotiku, spotřebu, úvěry a strach o přežití. Ještě jsem neviděl billboard s námětem - chovejte se jako lidi, mezilidské vztahy jsou základem života, štěstím není výhra v loterii ale dobrá parta pro smysluplný život, práce je tvořivou součástí spokojeného života, čest je základem společenského řádu, atd. Faktem ale je, že jsem na billboardech viděl obličeje lidí, kteří to myslí upřímně, ale dopadlo to s nimi jako s každou reklamou - vydělat, případně vydrancovat, a další… Každá reklama operuje z pozic strachu a jen některé se snaží vysávat peněženky toliko erotikou.
To si teda dovolil heřmánek dost, že jo? To je mu podobné, pořád samý chamazulen sem, bisabolol tam, jednou je silice tmavomodrá, podruhé spíš do zelena, jednou se destiluje s vodní parou, jindy bez ní. To je jako u politiků, kteří se také vybarvují podle toho, jak moc jsou pod parou.
Jinak je to ale kytka jednoduchá, což je dáno i tím, že má dutou hlavičku květu. Bílé okvětní lístky si sčesává dozadu. Je tu určitá podoba s nejmenovanými člověku podobnými osobami, kterým po zevní aplikaci heřmánku na hlavičku identických vlastností vlásky blonďatí neméně roztomilým způsobem. Ovšem podobnost heřmánku s některými blondýnami je čistě náhodná. Ne, nemohu jinak než se nezmínit o nezvyklé podobě, včetně povahové (Logický vtip: zmíněním si odporuji). Blondýny jsou totiž převážně podobně jako heřmánek čisté, půvabné, přímočaré, nekomplikované a razantní v tom, co umí.
Heřmánek je ale skromný, jako ostatně všichni chlapi… (teda skoro všichni - no tak alespoň většina) (ta menší půlka) (teda alespoň někteří) (určitě takové znáte) (nebo jste o nich slyšeli) (nebo četli v kronikách) (…psaných muži) (všichni už zemřeli) (spisovatelé taky) (stali se legendami) (historikové je prokoukli) (stali se pohádkovými bytostmi) (tak alespoň jeden) (ten také umřel). Jinými slovy: Heřmánek je skromný, jako ostatně většina žen…
Ani se mi nechce věřit, že podle komerční televize jsou blondýnky celkově inteligentnější než brunety a než většina mužů (bez záruky). Jestli to ale nebude tím, že muži jsou vlastně zjednodušené ženy… Už jsem kdesi zmínil, že na Počátku bylo Slovo. To Slovo bylo "Nuda". Bůh si k obrazu svému, pochválení a pokecání stvořila Evu. Ta ovšem chtěla, aby ji také někdo obdivoval. Tak ji Bůh s malou úpravou naklonovala. Na 23. chromozómu odstřihla jeden ocásek, aby se ze ženské stal chlap, a ten pak nainstalovala chlapovi jinak a jinam. Dokonce plodně využila situaci, kdy se mu sníží myšlenkový výskyt, tak se tato část automaticky povyšuje (někdy (většinou…) bohužel i naopak!). Potom poněkud ješitnému a rozmazlenému Adámkovi (nekompletní ženě!) napovídaly pohádky o žebru, o muži coby pánu tvorstva hned po Bohu, o mičurinském plazovi ze stromu poznání neboli internetu a o nebezpečí vytváření nepřiměřených přání pomocí reklamy (zprvu na jablko) - čehož však oni posléze nedbali a když dluhy a ego (soubor tužeb a přání identifikujích jedince) prvního páru přestaly být snesitelné, vyhnal je z Ráje plamenný anděl (nebo Bůh plamenometem?). Popáleniny si tehdy léčili odvarem z květu heřmánku a funguje to dodnes. Jen aby se to vyhnání ve velkém nezopakovalo, to by už heřmánek nezvládl a asi by ani nebyl; ani my. Jen naše zářící fleky (pravděpodobně v oblasti gama).
Heřmánek je protizánětlivý, uklidňující pokožku i vnitřnosti, snižuje horkost, křeče trávení, zvyšuje imunitu při potížích - preventivně ovšem ne. On vlastně není kytkou k prevenci nebo rekonvalescenci, ale hlavně do úderné skupiny rychlého nasazení. Užívá se zevně i vnitřně skoro na všechno. Řeší potíže se sliznicemi očí, nosu, dutin, úst, trávení, pochvy i konečníku, také je vhodný k omývání ran, zánětlivé pokožky, a když nejsou vhodnější kytky (měsíček, řepík), tak i bércáků. Celkově se pití čaje využívá hlavně při začátku infekcí, nachlazení, křečovozánětlivých potížích v trávení, při vyšších teplotách a pro zvýšení močení a pocení. Používá se ale dosti nadměrně snad do všeho a zvláště do kosmetiky coby moderní a bezpečná kytka a ta přemíra zbytečného podávání způsobila, že se na něj začala objevovat v poslední době dokonce tu a tam alergie. Alergie dříve u heřmánku neznámá je možná důsledkem chemizace našeho života, protože alergií v nějaké projevené formě už trpí podle statistiky každý čtvrtý.
Tím ovšem nemyslím psychoalergii, u kteréž předpokládám podíl obrácený, tedy že jí trpí tři ze čtyř. Je to tím, že psychoalergie se projevuje hlavně na úřadech a vším, co s tím souvisí. Ta nepsychoalergická čtvrtina jsou většinou lidi tvořící úřad, dementi a malé děti (což se mi jeví jako vzácně homogenní skupina…). Demograficky bych ale současnou populaci rozdělil stejným dílem na: a) děti, b) důchodci, politici a nezaměstnaní, c) úředníci a d) lidi tvořící hodnoty. Takže na skutečnou práci je tu až každý čtvrtý a heřmánek (také musí zastat všechno).
Heřmánek má příjemnou, i když poněkud těžkou vůni, stejně jako blondýnky v letech. Obsahuje i určitou (to je politický slang, protože tím myslím pravý opak - neurčitou, proměnlivou) dávku hořčin, ze kterých při předávkování může být až poněkud středně nevolno. V rozumném podávání mírně zlepšuje trávicí procesy. Ostatně buclaté blondýnky v letech krásu většinou také nahradily kuchařským uměním, což nám šedovlasým břichatcům ovšem maximálně vyhovuje. Proto si jich i heřmánku stále považujeme a zachováváme vnitřní kontinuitu vztahů.
Heřmánek se nevaří, ale jen asi 10 minut (raději méně) spařuje, aby nám nevybublaly silice (odborně: nevyvřely a neodpařily se). Proto se nenechává dlouho stát a je vhodné pro chuť i účinnost používat zápar co nejdříve po přípravě. Potom se pije při všech možných neduzích, kloktá, vyplachuje, obkládá, omývá, promývá, vymývá, myje, splachuje, koupe, klystýruje a vůbec všelijak aplikuje. Zajímavé je, že silic je v květu nejvíce až ve chvíli, kdy má tendenci se při sběru stářím rozpadat a jako droga je už považován za k výkupu nevyhovující. To je podobné jako u lidí kolem padesátky, kteří dovedou za práci zabrat úplně nejvíc z celé populace, ale nikdo je pro neperspektivnost a šediny nezaměstná.
Z toho plyne poučení, že kdybychom byli národem heřmánků, tak bychom mohli projevit národní šikovnost, muzikálnost, schopnost a všestrannost a dobře by se nám dařilo. Ale pozor na duté hlavičky… ty totiž bývají nahoře.
Heřmánek se využívá i pro zajištění vlasového růstu a pohlavní svěžesti (ve smyslu po hlavě…). Záparem se omývávají blonďaté hlavy, které tímto často vypadají lépe a ještě více blonďatí (v některých případech i prostým odmytím špíny).
Sám dávám květ heřmánku do mnohých směsí pro jeho protizánětlivou širokospektrost v použití. Květ heřmánku je potřeba dobře nasušit a potom schovat do sklenic v temnu. Jinak vám totiž krásně voní sklad po heřmánku, ale je z něj akorát výživa pro žížaly do kompostu a zelenostrakaté hnojivo.
Heřmánek je, jak viz výše vidíte (nebo jak viz dříve slyšíte, je-li vám toto čteno), silně inspirativní, univerzální a meditativní rostlina v polnostech téměř zlikvidovaná plošnými herbicidy a začíná být volně docela vzácný. Važte si ho, dokud jste vy i on, protože on tu je jen pro vás. A je v podstatě na všechno!

Jahodník je vytrvalá bylina

Jahodník obecný (Fragaria vesca) patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Je to vytrvalá bylina s šikmým a hnědě zbarveným oddenkem, z kterého vyrůstá přízemní listová růžice. Listy jsou řapíkaté a trojlaločnaté. Plody, jahody, jsou drobné žlutohnědé nažky sedící na zdužnatělém květním lůžku.

V době zralosti jsou snadno oddělitelné od číšky, na níž jsou nazad ohnuté kališní lístky. U nás roste na okrajích lesa, na pasekách či mezích nebo travnatých stráních. Je rozšířen po celé Evropě a Sibiři a v plané formě se vyskytuje v podstatě na celém světě. Jahodníků existuje celá řada druhů, sám jahodník lesní bývá zaměňován s jahodníkem vyšším (truskavcem) či chlumím (trávnicí). Průmyslově získávané plody jsou získávány z jahodníku, které jsou převážně kříženci jahodníku virginského a chilského. Ovšem z farmaceutického hlediska nemají význam, nejsou v nich obsaženy účinné látky jako v jahodníku obecném.
K nejvýznamnějším účinným látkám patří třísloviny, flavonoidy (rutin a quercetin), sliz, vitamin C (kyselina askorbová) a silice s citronovou vůní. Jako léčivá droga se sbírají mladé listy s krátkou částí řapíku. Mají trpkou, slabě slizovitou a nahořklou chuť. Má svíravý a slabě protizánětlivý účinek. Tento efekt lze využít například při střevních chřipkách či průjmech, rovněž také při nemocech ledvin a močových cest. V kombinaci s listy maliníku a ostružiníku se používá jako náhražka pravého čaje. Zevně se dá použít jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny.
I když jsou listy léčivá droga, je třeba se zmínit i o plodech. Plody jahodníku známé též jako lesní jahody obsahují větší množství kyseliny salicylové a další organické kyseliny a rovněž cukry, vitamin C, aromatické látky, pektiny a třísloviny. Sběr lesních jahod dnes vytlačilo pěstování zahradních odrůd, které nedosahují chuťových a aromatických vlastností lesních jahod. I když nejcennější jsou v čerstvém stavu, velice výživné a chutné jsou i upravené. Již dlouho z nich hospodyňky připravují marmelády, džemy, kompoty, šťávy, víno apod.
V lidovém léčitelství se lesní jahody používaly jako slabě močopudný prostředek, především hlavně v čerstvém stavu při skleróze, vysokém krevním tlaku, ledvinových kamenech, revmatismu a dalších nemocech. Po konzumaci většího množství může u citlivých osob (často např. u dětí) vyvolat kopřivku, svědivku nebo jiné alergické příznaky.

Jak a kdy vyrazit na bylinky

Patříte mezi ty, co věří v léčivou sílu bylin? Rozhodli jste se, že si založíte svoji vlastní voňavou lékárnu? S chutí do toho! Není to nic, co byste nezvládli! Stačí jen znát pár základních pravidel…

Kam se vydat na lov?
Určitě do čistého prostředí, to znamená, že se vyhneme okolí silnic, blízkosti továren, skládek, či podobně potenciálně chemicky zamořeným územím, protože rostlinky do sebe často velmi snadno vstřebávají škodlivé chemikálie z okolí. Vhodné nejsou ani frekventované parky nebo okolí chemicky ošetřovaných polí. Ideální je taková louka u lesa dál od silnice. Pravda, ne vždy na takovou narazíme, nebo na ní neroste to, co zrovna hledáme, ale čím čistší prostředí, tím lépe.
Pokud si brousíme zuby na nějakou konkrétní bylinku a nevíme, kde roste, zalovíme v atlasech či na internetu. Zjistíme si, jak vypadá její přirozené prostředí výskytu, a to nám usnadní její hledaní přímo v přírodě. Nebudeme pak hledat třeba mateřídoušku v bažině, ale zajdeme se podívat na slunné stráně u lesa.

Co sbírat?
Záleží na každém, kterou bylinku chce nebo potřebuje mít doma na dosah ruky. Při sběru je ale třeba dbát na to, abychom si domů přinesli kvalitní úlovek. Vyhneme se rostlinkám, které jsou jakkoli napadené, flekaté, okousané, špinavé, či okupované množstvím všemožného hmyzu… Není zrovna moc příjemné vybalit doma zavazadlo plné broučků, mravenců, pavoučků, mšic a kdoví čeho ještě. Napadení plísní či jinou potvorou jde celkem bezpečně odhalit pouhým okouknutím, jestliže má rostlina na sobě nějaké fleky nebo podivnou barvu, poohlédneme se po jiné.
Určitě je vhodné mít s sebou kapesní atlas bylin, za prvé pro přesné určení té dané rostlinky, ale také proto, že po cestě můžeme narazit na jinou užitečnou bylinu a s pomocí atlasu ji identifikovat. I když při záměně bylin nám nehrozí tak významná rizika, jako při záměně například hub, sbíráme jenom ty, které s jistotou poznáme.

Kdy vyrazit na lov?
Sběr konkrétní byliny je důležité správně načasovat. Obsah léčivých látek u jednotlivých rostlin během doby vegetace kolísá, proto je dobré vědět, v jakém období mají největší sílu. Pokud bychom takové nejvýživnější období propásli, ve většině případů má stále cenu bylinu nasbírat a usušit, i když obsah důležitých látek bude o něco nižší. V případě sběru květů je načasování ještě důležitější, především u rostlin, které kvetou jen jednou za rok.
Všeobecně se pak vydáváme sbírat za suchého počasí, ani ne po ránu, pokud je na rostlinách rosa, ani ne po dešti. Mokré byliny může velmi snadno napadnout plíseň a tím se znehodnotí.

Do čeho sbírat?
Babky kořenářky v pohádkách jsou většinou vyobrazovány s nůší na zádech, košíkem v ruce nebo si své úlovky strkají do kapsáře pod zástěrou. V tom bychom si z nich měli vzít příklad. Zavazadlo, do kterého je vhodně byliny ukládat během sběru, by mělo být především vzdušné, aby nedošlo k zapaření a tím znehodnocení našeho úlovku. Košíky, plátěné tašky a pytlíky, nebo třeba svlečená mikina, jsou určitě lepší než igelitka. Pokud už se stane, že jsme nuceni rostlinky ukládat právě do té igelitky, protože nic jiného není po ruce, rozhodně bychom ji měli nechat co nejvíc otevřenou, aby v ní mohl cirkulovat vzduch.

Čím sbírat?
Rukama, jak jinak, leda bychom se chtěli rovnou napást. Pokud se chystáme sklízet rostlinky žahavé nebo pichlavé, jako je kopřiva nebo hloh, vybavíme se rukavicemi. Můžeme přibalit i nůžky nebo nůž, ale většina zarytých bylinkářů vám nejspíš řekne, že kovové pomůcky ke sběru nepoužívá. Dříve bylinkáři a báby kořenářky věřili, že styk bylinky s kovem ji znehodnocuje a ubírá jí sílu. Někteří tomu jistě věří dodnes, jiní se tomu možná smějí, každý jak to cítí.

Jak sbírat?
To záleží na tom, která část rostliny je ona léčivá. U některých bylin jsou to květy, u jiných listy, stonek, celá nadzemní část, nebo jen kořen, v některých případech celá rostlina i s kořenem. Květy, například pampelišek, sedmikrásek a podobných, uštipujeme dvěma prsty pod hlavičkou, květy hluchavky, divizny a jim podobné od rostliny oddělíme pouhým vytažením s květního kalichu. Listy sklízíme, jak to jde, uštipujeme, drhneme dolů proti směru růstu, trháme u stonku nebo u země, podle stavby rostliny. Kořen nejlépe vydolujeme pomocí nějakého vhodného náčiní. Ale ať sklízíme jakoukoli část rostlinky, měli bychom to dělat s úctou k ní, zbytečně netrhat, co nespotřebujeme a ostatní části rostliny neničit, pokud není potřeba.
Po pár pokusech si jistě každý najde svůj styl. A nejen to. Ač se to možná na první pohled nezdá, velmi rychle se z vašich zelených loveckých výprav může stát opravdová vášeň.
Pro ty, co se nacházejí na začátku svého léčivého voňavého dobrodružství, jen ještě mála rada… Zpočátku je vhodné začít těmi bylinkami, které bezpečně poznáme, které se nedají jen tak s něčím zaměnit a jejichž následné používání neskrývá nějaké výrazné nežádoucí účinky na naše zdraví. Mezi takové patři například pampeliška, jitrocel, kopřiva, mateřídouška, heřmánek, černý bez, hluchavka a jiné běžně známe bylinky.
O nich a mnohých dalších si jistě povíme v některých z následujících pokračování tohoto seriálu. V příštím díle se podíváme, jak náš úlovek správně usušit a uložit k spánku.

Jak správn usu it a uskladnit bylinky

Zakládáte si svou vlastní zelenou lékárnu? Nasbírat kvalitní bylinky je polovina úspěchu. Ta druhá polovina je jejich správné usušení a uskladnění.

O základních pravidlech pro sběr bylinek jsme se dočetli v článku Jak a kdy vyrazit na bylinky. Teď se podíváme na to, jak je následně usušit a uskladnit.
Důležité je, dát bylinky sušit co nejdříve po jejich nasbírání, abychom si tak zajistili jejich co nejlepší kvalitu. V košíku či tašce, do které jsme je při sklízení ukládali, by neměly zůstat v silné vrstvě déle než hodinu, aby nedošlo k jejich zapaření a znehodnocení.

Kde sušit?
Základem pro správné usušení bylin je dobře větrané a suché stanoviště. Ideální jsou místnosti typu půda, kde je neustálá cirkulace vzduchu, ale sušit můžeme třeba i v obýváku. Místnost by neměla být ani příliš prašná nebo jinak znečištěná. Kuchyň, koupelna a jiné místnosti s případnou vlhkostí a výpary určitě nejsou vhodnou sušárnou.
Bylinky lze sušit i venku, ale pouze za teplého a suchého počasí, a to raději ve stínu. Sušení na přímém slunci není vhodné u většiny bylin, velmi snadno se spálí, zčernají a ztratí svoje léčivé látky.
Rostlinky je třeba usušit důkladně a v co nejkratší době, protože ve vlhku či při pomalém schnutí hrozí zapaření, napadení plísní, zčernání, někdy i napadení různými škůdci.

Jak sušit?
Byliny, u kterých sbíráme celou nať nebo jiné dostatečně dlouhé části, lze svázat do menších kytiček a zavěsit. Zajistíme jim tak přístup vzduchu ze všech stran a ušetříme si práci s jejich obracením. Listy, květy a kořeny se nejlépe suší na různých roštech, sítech, v nízkých papírových krabicích, nebo na jiné ploše vystlané čistým savým papírem. Pokud sušíme byliny "naležato", pak vždy v tenké vrstvě. Nesmíme zapomenout na jejich časté obracení a provzdušnění. Kořeny je třeba před sušením důkladně očistit, omýt čistou vodou a ihned osušit třeba utěrkou. Sušení kořenů urychlíme nařezáním na menší kousky nebo podélným rozkrojením. Květy, listy ani jiné části rostlinek před sušením nikdy nepereme ve vodě. Některé rostliny či jejich části schnou rychle, jako například list kopřivy, jiné, jako třeba kořen pampelišky pomaleji.

Sušit či nesušit v troubě?
Jestliže nemáme příznivé podmínky nebo prostor pro přirozené sušení, můžeme využít trouby nebo speciálních sušiček na potraviny. Při použití těchto a podobných tepelných zdrojů je ale důležité obzvlášť sledovat nastavenou teplotu a hlídat dobu sušení, abychom náš úlovek nespálili. Doporučená teplota sušení v troubě a v sušičkách se může u různých druhů a částí rostlin lišit, obecně doporučená teplota je kolem 30'C, ve většině případů by však neměla přesáhnout 40'C. Některé zdroje uvádějí i možnost sušení v mikrovlnné troubě, jiní bylinkáři ji zase naprosto zavrhují. Osobně jsem mikrovlnku k sušení bylin nikdy nepoužila, dávám přednost co nejpřírodnějšímu způsobu.

Správně usušeno?
Že jsou bylinky dostatečně usušené, poznáme tak, že při pomačkání šustí, rozpadají se na malé části, jsou křehké a lámou se, nebo se dají snadno rozemnout mezi prsty, to záleží na druhu a části rostlinky.
Jestliže bylinky během usušení výrazně zhnědly, až zčernaly, znamená to, že se někde stala chyba. Mohly se zapařit v nevhodném zavazadle při sběru, nebo důsledkem dlouhé prodlevy mezi nasbíráním a sušením. Důvodem by mohlo být i sušení ve vlhku či v příliš silné vrstvě bez obrácení. Takové bylinky jsou znehodnocené a nejsou vhodné k uskladnění a následnému užívání.
Pokud jsme s výsledkem spokojeni, bylinky jsou řádně usušené a mají zdravou barvu, zbytečně neodkládáme jejich uskladnění, aby se na ně neprášilo, znovu nezvlhly, nebo se do nich s chutí nepustil nějaký nevítaný host z říše hmyzu.

Jak bylinky uskladnit?
Jistě nejvhodnější jsou vzduchotěsné uzavíratelné nádoby. Obyčejné šroubovací sklenice a skleničky jsou úplně postačující. Pokud jsou ony nádoby z průhledného skla, je lepší je umístit v temnějších částech místnosti nebo alespoň mimo dosah slunečních paprsků. Některé bylinky by měly být skladovány v úplném temnu. Pokud zvolíme uložení v papírových či látkových pytlících, musíme si být jisti, že je v místnosti opravdu sucho a ne příliš teplo. Tento způsob uskladnění ale není nejvhodnější. Při dlouhodobé možnosti přístupu vzduchu v sáčcích z látky nebo papíru sušené byliny postupně ztrácí některé své účinné látky. Další nevýhodou je snadná přístupnost škůdcům, jako jsou různí moli a jiní domácí vetřelci, nebo zvlhnutí a následné znehodnocení plísní. Bylinky, které jsme sušili zavěšené v kytičkách bychom měli také co nejdříve uskladnit do vzduchotěsných nádob, jinak zvlhnou a usadí se na nich prach.
Ať se rozhodneme pro jakýkoli způsob uskladnění, místnost, kterou si k tomu vybereme by měla být suchá, větraná, čistá a s co nejstabilnější teplotou.
Zvolené nádoby je dobré ihned označit jménem bylinky, vyhneme se tak záměnám a zoufalému očicháváni a zkoumání obsahu nepopsaných sklenic.

Jak dlouho suché bylinky skladovat?
I při pečlivém uskladnění suché bylinné drogy dochází postupně ke ztrátě účinných látek, optimální je skladovat tu kterou bylinku po dobu jednoho roku, tedy do příští sklizně.Správně usušené a ke spánku uložené bylinky pak už jen čekají na dobu, kdy je budeme potřebovat.

Je libo domácí bylinkov ocet?

…voňavý, chutný a k tomu zdravý? Pár minut práce, trocha trpělivosti… A jak chutná, když jsme si ho vyrobili sami!

Bylinkové octy v našich luzích a hájích nemají moc dlouhou tradici. Do salátů všeho druhu se dříve vyrobil "lák na všechno"… Trochu štiplavého octa z plastové lahve, pár lžiček cukru, špetka pepře a soli a voda. Ale za posledních patnáct let, poté, co na náš trh začali prorážet zahraniční producenti a nabídka v našich regálech se značně rozšířila, si svoje místo vybojovaly i bylinkami ochucené a navoněné octy. Hlavně milovníci čerstvé zeleniny stokrát jinak rychle objevili jejich, obyčejným octem nenahraditelnou, chuť a vůni a bezpočet možných variací při přípravě svých oblíbených šťavnatých salátků. Jejich popularita nadále stoupá a objevujeme stále nové použití v kuchyni, i do různých omáček, majonéz, marinád a dressingů. A co víc, vyrobit si takový aromatický bylinkový ocet sami doma není žádná velká dřina a ještě se u toho můžeme kreativně vyřádit.

Jaký ocet použít?
U nás běžně prodávaný bílý destilovaný ocet, o němž byla řeč výše, se hodí nejméně. Není zrovna tím nejzdravějším a jeho chuť a vůně značně pokulhávají za jeho konkurenty. Tento ocet je sice optimální na konzervaci zeleniny, ale pro přímou spotřebu nic zvláštního.
Určitě vhodnější je vinný ocet, jak bílý tak červený, především pro svoji příjemnou chuť a vůni.
Nejvhodnější je jablečný ocet, a to nejen pro své chuťové vlastnosti, ale i pro velmi příznivý vliv na naše zdraví. Je známý především svou schopností snižovat cholesterol v krvi. Má celkově pozitivní účinky na metabolismus, pomáhá s odbouráváním tuků v těle a je bohatý na draslík.

Fantazii se meze nekladou
Domácí výroba bylinkového octa má dvě nesporné výhody. Tou první výhodou je, že je velmi jednoduchá a časově nenáročná, je tedy vhodná i pro začátečníky ve světě kouzlení s bylinkami. Základní přípravu stihneme za 10 minut, než se nám uvaří špagety k večeři. Druhou nespornou výhodou je, že fantazii se meze nekladou. Můžeme si tak připravit ocet na zálivku či jinou potřebu podle vlastní chutě. Mezi nejoblíbenější patří například ocet bazalkový, tymiánový, česnekový, estragonový, koprový, ale můžeme bylinky kombinovat a míchat podle libosti.
Množství bylinek a koření použitého na výrobu záleží čistě na nás, čím výraznější chuť chceme, tím větší množství přísad použijeme. Orientační množství bylin na 500 ml octa je asi jedna hrst pokrájených čerstvých bylin, nebo 3-5 stroužků prolisovaného či pokrájeného česneku, lžička pepřových kuliček, 1 cibule na kolečka, 2-3 pokrájené feferonky… V případě, že by se nám výsledná chuť zdála příliš silná, můžeme náš domácí bylinkový ocet vždy naředit při přípravě pokrmů, buď octem neochuceným, nebo čistou vodou.

Základní postup
Čerstvé bylinky důkladně omyjeme vodou, dobře osušíme a pokrájíme na menší části, aby se z nich aromatické látky lépe uvolňovaly. Vložíme je do připravené nádoby, zalijeme octem a láhev uzavřeme. Takto necháme luhovat po dobu dvou týdnů až jednoho měsíce, nejlépe v temnu a chladu. Během této doby láhev několikrát protřepeme. Nakonec ocet přecedíme přes jemné plátno, nalijeme do sklenic a dobře uzavřeme. Domácí bylinkový ocet bychom měli skladovat v chladnější místnosti, nejlépe na temném místě.

Jaké bylinky a koření lze použít?
Jen těžko lze vyjmenovat všechny možné přísady na výrobu bylinkového octa, tak alespoň ty nejznámější, nejoblíbenější a snadno dostupné: bazalka, tymián, meduňka, kopr, pažitka, oregano, estragon, celerová a petrželová nať, libeček, cibule, majoránka, rozmarýn, šalvěj, jalovec, kmín, nové koření, česnek, cibule, pepř, křen, feferonky a chilli papričky, bobkový list, citronová nebo pomerančová kůra, hřebíček, hořčičná semínka…
Zkuste to, výsledek je cítit!

Které bylinky lé í ka el, r mu a ch ipku?

S pomocí bylin si můžeme značně zkrátit a zmírnit trápení s úporným kašlem a rýmou a vyhnout se komplikacím jako jsou např. zánět dutin nebo průdušek. Dnes máme pro vás několik účinných a jednoduchých receptů, které vás postaví zpátky na nohy…

Pokud začneme s léčbou chřipky a nemocí z nachlazení včas a dodržíme několik základních pravidel, máme šanci na vyléčení bez antibiotik, jejichž vedlejší účinky v našem těle dokážou napáchat i značné škody. Mezi taková základní pravidla správné léčby patří klid v teple na lůžku, lehká strava, založená na ovoci a zelenině a zvýšený příjem vhodných tekutin.
S pomocí bylin si můžeme značně zkrátit trápení s úporným kašlem a rýmou a vyhnout se komplikacím jako jsou např. zánět dutin nebo průdušek (bronchitida), které pak vyžadují mnohem razantnější a delší léčbu.
Naštěstí existuje celá řada osvědčených lidových receptů, jejichž účinnost je ověřena generacemi. Z jejich dlouhého seznamu si dnes uvedeme alespoň některé - známé či méně známé návody, jak co nejrychleji zvítězit nad vetřelci, kteří se snaží získat vládu nad naším tělem.
Z přírodních léků a bylin volíme v případě chřipky, kašle a rýmy takové, které mají antibiotický a čistící účinek, posilují imunitu a pomáhají s uvolňováním usazeného sekretu v našich dýchacích cestách.

Bylinkový čaj proti kašli
Tento čaj je vhodný i pro děti a navíc má příjemnou chuť. Pomáhá s ředěním usazeného sekretu v dýchacích cestách, usnadňuje tak odkašlávání a zlepšuje dýchání.

Recept na směs: Do vhodné nádoby smícháme 1 hrst květů lípy, 1 hrst listů jitrocele, 1 hrst květů černého bezu, 1 hrst drcených sušených šípků. 2 vrchovaté lžíce této směsi zalijeme 1 l vroucí vody a necháme 10-15 min luhovat. Pak přidáme 2 lžíce medu a čaj popíjíme teplý po doušcích.

Prsní čaj - prevence i léčba bronchitidy
Kombinace bylin v této směsi má poměrně silnou účinnost, hodí se i k léčbě úporného kašle a bronchitidy, popř. k jejímu doléčení či prevenci.

Recept na směs: Do vhodné nádoby smícháme 1 hrst květů divizny, 1 hrst květů podbělu, 1 hrst květů sedmikrásky, 1 hrst natě mateřídoušky (můžeme přidat i květ lípy nebo list jitrocele). 2 vrchovaté lžíce této směsi zalijeme 1 l vroucí vody a necháme 10-15 min luhovat. Pak přidáme 2 lžíce medu (popřípadě trochu citronu) a čaj popíjíme teplý po doušcích.

Křenový med vás postaví na nohy
Toto je méně známý recept, o to však účinnější. Křen i med jsou známé svými silné stimulačními účinky na naší imunitu, vysokým obsahem vitaminů i minerálů a dezinfekčními a antibiotickými účinky. Jejich kombinace je pak ještě silnějším lékem a prevencí chřipky a nemocí z nachlazení.

Recept: Čerstvý kořen křenu na jemné nastrouháme a smícháme s přibližně stejným množstvím medu. Směs důkladně promícháme a užíváme po lžičkách během dne podle závažnosti stavu 3-7x denně v čase nemoci, v nižších dávkách pak i preventivně pro celkové posílení imunity a zlepšení kondice.

Mrkvový sirup - lék pro dospělé i pro děti
Mrkev je známá svým vysokým obsahem beta-karotenu, což je významný antioxidant a zároveň stimulant obnovy sliznic. Podporuje regeneraci narušených a zatížených sliznic v našich dýchacích cestách a současně povzbuzuje naši obranyschopnost. V kombinaci s medem je jeho účinek ještě mocnější.

Recept: 0,5 l čerstvé mrkvové šťávy a 4-5 lžic medu pomalu zahříváme v hrnci na mírném ohni - nevaříme, za občasného míchání pouze postupně zahustíme na konzistenci sirupu. Ten pak v době nemoci užíváme po lžičkách 4-6x denně.

Mrkvová šťáva se doporučuje samozřejmě i čerstvá, sirup má tu výhodu, že nám při skladování v lednici vydrží i několik dní a je koncentrovanější.
Další návody na podporu léčby chřipky, nachlazení, kašle a rýmy najdete v minulých dílech našeho seriálu, jako např. recepty s použitím vrbové kůry, cibule a česneku. Stejně nápomocné vám mohou být recepty na domácí výrobu bylinných sirupů nebo seznam bylin na posílení imunity.

Mra ení bylinek a ko ení pro vo avé va ení

Konzervace zelených bylinek formou mražení získává na popularitě nejen pro svoji jednoduchost, ale i proto, že si tak koření mnohem lépe zachovává své aroma a barvu. Už jste to zkusili?

Nyní, na vrcholu léta, kdy sluneční záření dosahuje své nejvyšší síly, je ten pravý čas pro sklizeň kuchyňských bylinek, protože obsah jejich aromatických silic je na vrcholu. Klasická forma konzervace bylin a koření - sušení - je jistě nejrozšířenější formou jejich zpracování pro další použití. Zamrazování zelených bylinek se nám nabízí jako další možná alternativa, která má vedle klasického sušení hned několik příjemných výhod.

Mražení bylinek pro zachování aroma a barvy
Jak jsme se již zmínili výše, hlavní výhodou této formy konzervace zeleného koření je lepší zachování barvy a aroma bylinek. Typickým příkladem je bazalka, která při sušení tmavne, až hnědne a její aroma znatelně ztrácí na síle. I např. kopr je lepší mražený než sušený, podobné je to i v případě pažitky a celerové natě, protože při sušení často nepěkně zežloutnou, nebo u petrželky, která se k sušení všeobecně příliš nedoporučuje.

Které bylinky se hodí pro konzervací mražením?
Již jsme si některé uvedli, bazalku, petrželku, kopr, pažitku a celerovou nať. Dalšími oblíbenými a běžně pěstovanými bylinkami, vhodnými ke zmražení, jsou např. saturejka, libeček, estragon, majoránka, oregano, šalvěj, máta nebo mladá cibulová nať. Tyto bylinky je možné zamrazovat buď samotné, nebo je lze také míchat podle vlastní potřeby a gusta, takže si můžeme připravit směsi přímo určené pro přípravu konkrétního pokrmu.

Mražení bylinek nenáročné a praktické
Zelené koření můžeme mrazit dvěma hlavními způsoby: s vodou ve tvořítku na led, nebo “nasucho”, buď v uzavíratelných malých sáčcích, mikrotenu, nebo v plastovém kontejneru. Oblíbenost jednoho či druhého způsobu se různí, po vyzkoušení si jistě vyberete ten svůj.
Pro mražení v tvořítku na led čerstvě natrhané bylinky nejprve propereme v chladné vodě, nasekáme nadrobno či lehce pomixujeme a lžičkou nadávkujeme do jednotlivých oddílů formy, pak zalijeme vodou tak, aby byly bylinky úplně ponořené, a dáme zamrazit. Po 1-2 dnech bylinkové kostky vyjmeme z formy a uložíme zpět do mrazáku v plastovém kontejneru s označením data sklizně a druhu bylinky.Pro mražení “nasucho” necháme bylinky po oprání vodou co nejvíce okapat a opatrně je osušíme utěrkou. Pak je opět nasekáme nadrobno, pokrájíme nebo pomixujeme a vkládáme buď po jednotlivých dávkách do malých sáčků, nebo do většího mikrotenového sáčku, či vhodného kontejneru. Jestliže mrazíme větší množství bylin v jedné nádobě, pro dávkování do pokrmu pak můžeme použít struhadlo, z kontejneru koření např. škrábeme lžící.

Mražené bylinky v kuchyni
Mražené bylinky mají v kuchyni široké uplatnění. Můžeme je upotřebit všude tam, kde normálně přidáváme koření sušené, tedy do polévek, omáček, na maso a ryby apod. Bylinky mražené bez vody lze navíc použít např. do pomazánek a na grilovaná masa, kterým dodají aroma čerstvě utržených bylin.
Při vaření mražené bylinky přidáváme do pokrmu nejlépe až na konci tepelné úpravy, zachovají si tak nejvíce dojmu čerstvosti, barvu a aroma. To platí zejména u koření jako bazalka, petrželka, nebo pažitka.
Správně zpracované bylinky nám vydrží ve velmi dobrém stavu v mrazáku dlouhé měsíce. Při vaření nám ušetří práci, při nákupu peníze, které bychom mimo sezónu utratili za kvalitní čerstvé bylinky, jež beztak mnohdy není lehké sehnat.

Ostropest ec mariánsk - ta nejlep í bylina pro na

"…cokoliv je v těle jedovatého, musí ustoupiti a vyjíti…", jak říká Mathioli, chválíce účinky této úžasné byliny… A to nemusíte být zrovna alkoholikem či po prodělané žloutence, abyste ocenili pomoc onoho krásného a tolik léčivého bodláku…

Ostropestřec mariánský je velice dekorativní a vzrostlý bodlák, který je ozdobou každé zahrady. Pro potěšení oka i léčebné účely se pěstuje i u nás, je vcelku nenáročný na podmínky, ale nejlépe se mu bude dařit na místě s dostatkem slunce. Vyskytuje se jako letnička nebo dvouletka, jež kvete až druhým rokem. Jeho květy mají purpurovou barvu, jak ji známe u většiny bodláků. Ostnaté listy této rostliny mají typické bílé žilkování, podle kterého také ostropestřec nejlépe poznáme.
Dříve se k léčení většinou používaly listy a kořen, dnes jsou to hlavně semena, ze kterých se připravují čaje, tinktury, oleje, kapsle nebo tablety. Semena se sbírají v pozdním létě vyloupnutím a suší se. Protože se u nás výrazné léčivé účinky ostropestřce dostávají stále více do povědomí, přípravky z jeho semen jsou dnes už běžně k dostání. Vzhledem k neobvykle silnému blahodárnému efektu na naše játra je to pro mnohé z nás doslova lék k nezaplacení…

Ostropestřec pro alkoholiky a obézní, po žloutence, otravě i chemoterapii
Ostropestřec je bezesporu jeden z nejlepších prověřených přírodních léků na nemoci jater a jejich celkovou regeneraci. Vděčí za to látce zvané silymarin, jež je považována za jednu s nejefektivnějších, co se týče obnovy jaterní tkáně. Léčí tzv. tučná nebo ztvrdlá játra (cirhóza), ale také následky jejich infekčních zánětů, např. žloutenky. Účinky silymarinu jsou tak výrazné, že se úspěšně používá dokonce i pro regeneraci silně poškozených jater u drogově závislých a léčených alkoholiků, nebo lidí s poškozenými játry následkem dlouhodobého užívání syntetických preparátů, po chemoterapii nebo otravách jedy nejrůznějšího druhu, i např. po otravě houbami apod. Vhodné jsou i tam, kde k zanesení jater došlo buď v důsledku špatné výživy, nebo nadvýživy, tedy u lidí obézních. Zbavují naše tělo též např. dnes tak běžných chemických příměsí z potravin, které našim játrům při vysokém množství nepopiratelně škodí.
Všechny zmíněné účinky ostropestřce byly odborně prokázány mnohými studiemi a jeho blahodárný vliv na naše tělo je dnes běžně znám i lékařům, kteří ho také často doporučují svým pacientům.

Ostropestřec jako bezpečná volba
Látky obsažené v tomto vysoce léčivém bodláku fungují jako bič na jedy a toxické látky, které se nám v játrech usadily, ničí je a odbourává. Užíváním ostropestřce játra čistíme od těchto jedů a zároveň je regenerujeme a umožňujeme jim obnovit jejich nepostradatelnou funkci.
Protože ostropestřec nemá víceméně žádné závažné vedlejší účinky a neobsahuje pro játra škodlivé látky a chemické příměsi, které běžně najdeme u syntetických preparátů, je velmi bezpečnou volbou pro jejich léčbu. Může se užívat i tam, kde se nesmí podávat žádné syntetické léky se spoustou příměsí, jež by játra mohly nadále poškozovat.
Jediné případy, kdy se tato bylina nedoporučuje aplikovat, jsou u žen v těhotenství a při kojení, a u lidí s vysokým krevním tlakem; v ojedinělých případech se může objevit alergická reakce. Trpíme-li nějakou závažnou nemocí, raději se o jeho aplikaci poradíme s lékařem, všeobecně je však bylinou bezpečnou.

Ostropestřec pomáhá i alergikům a při potížích s trávením
V některých případech dokáže ostropestřec snížit projevy alergií. Nefunguje v každém případě, jeho působení je potřeba individuálně vyzkoušet, ale jsou zaznamenány případy, kdy pomohl např. při senné rýmě nebo různých kopřivkách, vyrážkách apod.
Kúry z ostropestřce se doporučují i lidem s poruchou funkce trávení, především těm, kteří trpí nedostatečnou funkcí žlučníku.
Dalšími známými účinky jsou např. mírné zvyšování krevního tlaku, někdy pomáhá i při bolestech hlavy, dokonce i při cestovní nevolnosti, jako jakýsi “přírodní kinedryl”.

Kúra s ostropestřcem - čaj, tablety, olej nebo tinktura?
Ostropestřec by se měl pro opravdovou efektivnost užívat jako kúra - pravidelně po několik týdnu nebo měsíců, nejlépe opakovaně. Důležité je se během doby jeho aplikace vyvarovat alkoholu a pokud možno omezit i užívání syntetických léků.
Otázkou je, jaký přípravek z této byliny zvolit. Chceme-li ji užívat k běžné detoxikační kúře a regeneraci, postačí nám čaj z drcených semen. Pokud jsou ale naše játra vážněji poškozena nemocí nebo jedy, zvolíme raději tablety, kapsle, popř. tinkturu, nebo olej, které mají vyšší obsah silymarinu, tedy vyšší účinnost.
Víte-li snad o někom, kdo by potřeboval léčivou sílu tohoto pichlavého krasavce, neváhejte ani minutu a předejte dál, co jste se o něm dozvěděli… Ostropestřec je totiž bylina, která někdy dokáže doslova zázraky…

P stování bylinek - je nejvy í as zasít

Ať máme zahrádku, balkón, terasu či jen okenní parapet, můžeme si sami vytvořit svou vlastní malou bylinkovou zahrádku. Není nad čerstvé bylinky na dosah ruky, navíc jsou pastvou pro oko a jejich vůně pohlazením na duši…

Abychom se mohli co nejdříve těšit z vlastních čerstvých bylinek, je důležitý jejich včasný výsev a předpěstování. První měsíce jara, kdy slunce získává na síle, a prodlužují se dny, je ten pravý čas k výsevu. Předpěstování bylin je rychlejší, pokud můžeme klíčícím semenům zajistit stabilní teplejší klima s dostatkem světla a pravidelnou zálivkou. K tomu se právě nejlépe hodí domácí prostředí a umístění nádob s výsevem v místnosti za oknem.
Existuje mnoho oblíbených a méně náročných druhů bylinek, které si dokáže úspěšně vypěstovat i začátečník. Mezi takové patří např. pažitka, bazalka, petrželka, oregano, majoránka, šalvěj, máta, tymián, saturejka a další. Osivo dnes najdeme v široké nabídce nejen v prodejnách s potřebami pro zahradníky, ale i v supermarketech s potravinami apod. Pro úspěšnost výsevu je důležité použít čerstvá semena, buď vlastní z předešlého roku, nebo zkontrolovat datum na obalu. Čím jsou semena čerstvější, tím větší máme šanci na úspěch.

Jaké jsou vhodné nádoby na výsev?
Vysévat můžeme do klasických květináčů nebo truhlíků, lze však použít různé kelímky, krabičky, mísy apod. Záleží na tom, jestli bude ona nádoba sloužit pouze k předpěstování, nebo k trvalému růstu bylinky. Jestliže rostlinky už nebudeme přesazovat do jiných květníků nebo na záhon, zvolíme nádobu nejen praktickou, ale také dekorativní. Jestliže si chceme bylinky doma pouze předpěstovat, můžeme použít i speciální pokojové miniskleníky a fóliovníky, které udržují optimální klima pro klíčivost semen a růst mladé rostlinky.

Volba vhodné zeminy pro výsev
Bylinky většinou nejsou příliš náročné na bohatost substrátu, především bychom měli dbát na to, aby zemina nebyla příliš těžká, což by ztěžovalo klíčení a především zakořenění mladé rostliny. Jestliže máme k dispozici jen těžší zeminu, jednoduše ji smícháme s trochou písku, popř. rašeliny. Lze však zakoupit i speciální substrát, určený přímo pro výsev a předpěstování. Běžně prodávané substráty na pěstování květin, které obsahují příliš velké kusy zeminy či dřevnatých částí, nejsou pro výsev bylin nejvhodnější volbou.

Jak správně vysévat semena bylin?
Až na některé výjimky bychom měli semena vysévat řídce, příliš hustě vysetá semena nemají velkou šanci na řádný vývoj silných rostlinek. K hustému výsevu se hodí např. pažitka, které se daří při růstu v trsu, ovšem jiné bylinky vyžadují více prostoru pro vývoj kořenového systému i nadzemní rozvětvené části.
Podle výsevu dělíme byliny na ty, které klíčí na povrchu substrátu a takové, které klíčí pod tenkou vrstvou půdy. Tento údaj by měl být uvedený na obale sáčku se semeny. Pokud se jedná o semena klíčící pod vrstvou zeminy, dbáme na to, aby vrstva nebyla příliš silná zeminu nepěchujeme tlakem, pouze jí semena jemně posypeme (běžně kolem 0,5 cm).

Jak zalévat klíčící semena?
Klasický způsob zalévání konévkou s hubicí není úplně optimální v prvních dnech klíčení semen, která ještě nemají kořínek, a tudíž nejsou pevně ukotvené v zemině. Výborný je naopak mechanický rozprašovač vody, který běžně používáme např. na kropení prádla. Jemnou vodní mlhou z rozprašovače semena zaléváme zpočátku 1-2x denně. Dostatečnou vlhkost zeminy kontrolujeme jednoduše prstem, nesmíme ji nechat vyschnout, aby semena nezavadla a neuhynula. Do doby, než si rostlinky vytvoří kořenový systém, je zaléváme zezhora, později můžeme vodu lít do podmisky.
Klíčivost se u různých bylin liší svou délkou, nejčastěji se pohybuje mezi 1-2 týdny. Čím stabilnější klima klíčícím semenům poskytneme, tím větší máme šanci na úspěch. Můžeme využít malého triku a nádobu se semeny první cca dva týdny zakrýt čirým sklem či průhlednou folií, hlína nám nevyschne a zajistíme tak i stabilnější teplotu. Ve chvíli, kdy rostliny dorostly velikosti kolem 1-2 cm, sklo či fólii sejmeme.

Přesazování mladých sazenic
Rostlinky staré cca 1 měsíc jsou zpravidla dost silné na to, abychom s nimi mohli manipulovat a opatrně je přesadit do zvolené nádoby. Jako pomůcku na přesazování použijeme přepichovací kolík nebo např. obrácenou stranu lžíce, rostlinky po jedné přesazujeme v dostatečných rozestupech do nové nádoby s řádně navlhčenou zeminou. V prvních dnech po přesazení hlídáme vlhkost půdy a pečlivě zaléváme. Chceme-li pěstovat bylinky venku, je dobré je postupně zvykat na změnu klima, zpočátku je chráníme před přímým sluncem či přílišným větrem a deštěm. Optimální doba na přesun bylinek ven je přelom dubna a května, v závislosti na počasí.

Potěší i na pohled
Bylinky jsou rostliny nejen užitečné a léčivé, ale i krásné a dekorativní. Ať je pěstujeme uvnitř domu či bytu za oknem, nebo na balkóně, parapetu, terase nebo zahradě, mnohem více vynikne jejich krása při umístění do zdobných nádob a květníků. Sluší jim zejména jednoduché a působivé keramické nádoby, jako např. starý sádelňák či drátkovány rendlík po babičce, nebo také tzv. jahodový květináč ve tvaru soudku s několika otvory pro růst rostlin. Vynikat budou třeba v proutěném košíku vystlaném igelitovou fólií, nebo jakékoli vhodné nádobě tak, aby nám byly potěšením i pro oko.

P estáváte s kou ením? Bylinky vám pomohou zmírnit

Snaha o řešení kuřáctví je momentálně aktuálním trendem nejen v Česku, ale po celém světě. Nejnovější výzkum Barometru odhalil, že v České republice loni kouřila více než čtvrtina obyvatel. Zajímavý je fakt, že téměř 60 % kuřáků chtělo s cigaretami přestat. Vzhledem k množství abstinenčních příznaků je to však mnohdy náročné. V tomto článku se zaměříme na netradiční možnosti, které si s těmito nepříjemnostmi poradí.

Přestáváte s kouřením? Bylinky vám pomohou zmírnit abstinenční příznaky. Přestáváte kouřit? Dostaví se zácpa.
Jedním z prvních příznaků, které začínající abstinent pocítí, je problém se střevy. Při kouření se totiž do těla dostává nikotin, který sice zpomaluje vyprazdňování žaludku, ale naopak urychluje peristaltiku střev. Ve chvíli, kdy přestaneme kouřit, se tak mohou dostavit střevní potíže. Řešení se nabízí ve formě konzumace ovoce, zeleniny a většího množství tekutin. Samozřejmostí je také dostatečný pohyb. Další variantu nabízí bylinky. „Pro normální funkci trávicího traktu je vhodná směs bylin, která obsahuje medvědí česnek, pelyněk, kořen hořce žlutého a pupeny ořešáku amerického. Tyto byliny pročišťují a detoxikují organismus a přispívají k udržování mikrobiální rovnováhy ve střevech. K regeneraci střev přispívá také směs z dubu, černého rybízu, lnu, brusinky, olše a betaglukanu,“ radí česká bylinkářka Mgr. Jarmila Podhorná ze společnosti Naděje, která se zabývá výrobou přípravků z bylin.

Depresi a neklid zažene bělotrn, třezalka a lípa
Dalším hojně se vyskytujícím příznakem bývá neklid, vznětlivost nebo také deprese. Tělo se vrací do normálního stavu, proto se často dostavují také neodůvodněné návaly vzteku. Tyto symptomy se objevují již 4 hodiny po poslední cigaretě. Pokud se teprve chystáme přestat kouřit, je důležité se na tuto situaci alespoň částečně připravit. Mezi nejčastější rady odborníků patří pohyb na čerstvém vzduchu, návštěva přátel, ale i oblíbené koníčky. Zkrátka se na odvykací kůru snažme nemyslet, zhluboka dýchejme a relaxujme. Pro podporu dobrého psychického stavu a emoční rovnováhy je vhodná také tinktura z bělotrnu, lípy a třezalky. Na zlepšení psychiky někdy velice zabírá eleuterokok a dále bylinka bakopa. Bylinky nám pomohou zklidnit se, uvolnit a pozitivně působí i při usínání.

S nízkým krevním tlakem si poradí kukuřice
V rámci zdravotních potíží se u čerstvých abstinentů často dostavuje také pokles krevního tlaku. Mezi typické příznaky nízkého tlaku se řadí únava, ospalost, ale také bolesti hlavy nebo studené končetiny. „Pro povzbuzení cévního systému lze použít tinkturu z pupenů kukuřice seté, která současně mírně zvyšuje krevní tlak. Velmi vhodnou bylinou je také eleuterokok, který pomáhá při prokrvení srdečního svalu a mozku. Vhodný je dále též rozmarýn, který zároveň odstraňuje pocit fyzické a psychogenně podmíněné únavy a vyčerpanosti, zároveň je také kardiotonikem,“ doporučuje Podhorná. Kromě toho bychom při nízkém tlaku měli dodržovat správný pitný režim a omezit kávu i alkohol. Vhodné je také pravidelně doplňovat vitamín C nejlépe z přírodních zdrojů, jako je čerstvá zelenina.

Vydejte se na lov jarních bylin. Vychutnáte si aj

Bršlice kozí noha, plicník lékařský nebo jaterník podléška – to je jen krátký výčet jarních bylinek. Z lesních bylinek lze kromě čajů připravit i chutné vitamínové saláty nebo si dopřát bylinkovou koupel.

Vydejte se na lov jarních bylin. Vychutnáte si čaj nebo koupel Bršlice není jen plevel na zahrádce, léčí a chutná
Bršlici kozí nohu zná téměř každý zahrádkář. Tato rostlina má velmi bohatou kořenovou soustavu a často se tak pro pěstitele stává nepříjemným plevelem. Málokdo však tuší, že právě tento plevel v sobě ukrývá různé léčivé účinky. Mladé čerstvé listy se využívají do polévek nebo se z nich připravuje chutný salát. Oceňován je však především oddenek rostliny, ze kterého se vyrábí nálev ulevující od revmatických problémů a při dně. Bršlice totiž obsahuje velké množství látek, které pomáhají rozpouštět a vylučovat soli z ledvin.

Koupel z bršlice: Natrhejte si 100 g čerstvých oddenků a vařte je 15 minut ve 2 l vody. Poté přelejte do vany a přidejte vodu dle své potřeby. Koupel z bršlice kozí nohy vám uleví od dny.

Astma, kašel i zahlenění vyléčí plicník lékařský
Při vstupu do lesa zaujme plicník lékařský především svými hravými barvami. Barvy květů se střídají od tmavě fialové až po světle růžovou. Jak napovídá jeho název, jedná se o bylinku hojně využívanou právě při potížích s dýchací soustavou.
„V případě plicníku sbíráme kvetoucí nať, kterou trháme téměř u země. Při sušení dbáme na to, aby byla rostlina naskládána pouze v tenkých vrstvách a na větraných místech. Usušený plicník skladujeme v dobře uzavřených nádobách. Odvar z plicníku léčí především záněty průdušek a regeneruje sliznice dýchacích cest,“ radí bylinkářka Jarmila Podhorná. Plicník lze využít i v kuchyni do pestrých salátů.
Salát z plicníku a petrklíče: Z květů i listů plicníku připravíme jarní salát, do kterého přidáme také medvědí česnek a listy petrklíče. Dochutíme octem, olejem a kořením dle vlastní chuti.

Na játra i žlučník s jaterníkem podléškou
Mezi méně známé a málo využívané bylinky se řadí i jaterník podléška. Jedná se o nenahraditelnou bylinku pečující o játra a žlučník. Oproti většině bylin se jaterník sbírá až koncem kvetení, v době, kdy již vyrostly listy. V případě jaterníku se sbírá celá kvetoucí nať, ze které se připravuje odvar na posílení jater ve spojení s dalšími účinnými bylinami. Kromě využití pro posílení jater se podléška využívá také při onemocnění horních cest dýchacích.

Podléškový čaj: Použijeme 2 lžičky usušených květů nebo i listů a přelijeme vroucí vodou. Louhujeme asi 10 minut a následně scedíme. Pro zlepšení problémů popíjíme třikrát denně.

Znáte byliny pro posílení imunity?

V nastávající zimě budeme potřebovat dostatečně silný ochranný štít proti všem těm neviditelným útočícím vetřelcům, co poletují vzduchem… Proto se obrňme, dokud je čas!

Co je to imunita?
Asi málokdo by nedokázal odpovědět na tuto otázku… Odpověď je jasná. Imunita je obranyschopnost našeho těla vůči vnějším a vnitřním škodlivým vlivům a nebezpečným vetřelcům ve formě mikroorganismů, které by mohly ublížit našemu zdraví.
Imunita je částečně podmíněna geneticky a ovlivněna už v době vývoje nového jedince v lůně matky. Následně ale její síla výrazně závisí na způsobu našeho života, na výživě, fyzické aktivitě, míře stresu, pod kterým žijeme, apod. Především lidé, kteří mají obranyschopnost nevalnou či kolísající, by měli důsledně sledovat, dostává-li se jejich tělu všech potřebných látek. Také takzvané detoxikační kůry posilují naši obranyschopnost, dostatek pohybu a v neposlední řadě duševní pohoda.
Podívejme se, které byliny nám mohou podat pomocnou ruku při posilování naší imunity. Díky jejich příznivým účinkům se můžeme preventivně obrnit proti nemocem a zdravotním potížím, nebo významně urychlit jejich léčení.
Seznam takových rostlin by byl velice dlouhý, vybíráme tedy alespoň ty nejznámější a nejdostupnější.

Echinacea neboli Třapatka nachová je proslulá právě svojí schopností posilovat imunitní systém. Jejího výrazného účinku se někdy využívá i při tak závažných onemocněních, jako je rakovina. Přípravky s výtažkem echinacei jsou ale úžasnou prevencí i např. nemocí z nachlazení a skvělým pomocníkem v době chřipkových epidemií.

Aloe vera má posilující i čistící působení na náš organismus. O způsobu jejího užití jsme si psali v jednom z předešlých článků. Preparáty s jejím obsahem čistí tělo od usazených toxinů, čímž ho zbavují zátěže a činí ho tak odolnějším.

Česnek, cibule a křen jsou výborným zdrojem důležitých vitaminů a minerálů, zároveň jsou to ale i přírodní antibiotika. Můžeme je užívat jako doplněk léčby nemocí, i jako prevenci, v obojím případě nám pomohou v boji s nežádoucími mikroorganismy (bakteriemi, viry i plísněmi), které se usídlily v našem těle.

Šípek je známým zdrojem vitaminu C, který je nezbytný pro dostatečně silnou imunitu. Vitamin C je zároveň antioxidant, který nás zbavuje volných radikálů a zpomaluje stárnutí buněk. Šípek by neměl chybět např. v čaji pro léčbu nachlazení a chřipky, ještě účinnější jsou ale sirupy, kde se vitamin C neničí tepelnou úpravou.

Kopřiva je důležitou součástí čistících čajů a často doporučovanou bylinou pro detoxikační kúry. Navíc obsahuje řadu minerálů a vitaminů. Výhodou kopřivy je, že z ní můžeme připravovat i pokrmy, jako např. polévku nebo kopřivový špenát, které jsou chutné a zároveň léčivé.

Lichořeřišnice je jak zdrojem vitaminů a minerálů, tak velmi účinným antibiotikem. Užívat můžeme preparáty s jejím výtažkem jako léčbu i prevenci nemocí, zároveň ji ale lze konzumovat čerstvou např. v salátech, které navíc příjemně ochutí.

Šalvěj, tymián, máta a meduňka jsou příklady bylinek, které jsou v tomto ohledu významné svým šetrným antibiotickým účinkem. Čaj z nich urychlí léčení např. angíny nebo chřipky, při pravidelném a umírněném užívání nám poslouží i jako prevence tím, že eliminuje hrozbu rozšíření případné nákazy už v zárodku, čímž brání oslabení našeho organismu.

Rakytník řešetlákový je u nás ještě ne úplně doceněným stimulantem imunity. Jeho plody obsahují neuvěřitelné množství vitaminu C a spoustu antioxidantů a dalších látek, které dovedou mohutně posílit náš ochranný štít. Nejjednodušší je ho užívat ve formě sirupu, který můžeme dávat i dětem.

Jinan dvoulaločný neboli Ginkgo biloba je tradičním lékem čínské medicíny už po mnoho tisíciletí. Spektrum jeho účinků je neuvěřitelně široké a mimo jiné je považován právě za jednu z rostlin s posilujícím účinkem na imunitu. Prospívá nám též jako antioxidant a stimulant krevního oběhu. O jeho užívání bychom se ale měli raději poradit se svým lékařem.

Ženšen je další nepostradatelnou bylinou asijského léčitelství. Jeho stimulační účinky na obranyschopnost lidského těla byly prokázány mnoha odbornými studiemi. Ženšen je vhodné užívat ve formě občasné kúry, nebo během léčby nemocí. Dokáže obnovovat rovnováhu jak fyzickou, tak psychickou, navíc je považován za přírodní afrodiziakum.

Tyto a mnohé další dary přírody nám mohou šetrnou a přirozenou cestou posílit a zpevnit náš obranný štít, který je pro nás důležitý nejen nyní, v čase nastupujících plískanic…
…nezapomeňme na jeden z nejzákladnějších zákonů přírody… Silnější vyhrává!

Acai je tíhlá palma, která napomáhá hubnutí

Acai je štíhlá palma, která dorůstá do výšky 15 až 25 m. Plody jsou velké 1 - 2 cm v průměru, rostoucí v trsech. Patří do rodu Euterpe, Acai = Euterpe oleraceae, který obdržel jméno po múze z řecké mytologie. Vyskytuje se převážně v brazilské oblasti Paraná a Amazonii, kde ji můžeme nalézt v nížinných záplavových oblastech podél řek, kde vytváří velké háje. Nezralé plody jsou zelené a při dozrávání jsou barvy tmavě purpurové.

Acai je štíhlá palma, která napomáhá hubnutí
Vzhledem připomínají naše borůvky. Jejich vzácnost podtrhuje fakt, že palma roste pomalu a plody vytvoří za čtyři až pět let. V oblasti Amazonie je acai velmi oblíbené ovoce. Získává se z ní silné, tmavě purpurová šťáva, která se získává vyluhováním zralých plodů. Potom se používá při výrobě nápojů a džemů.
Acai obsahuje celou řadu účinných látek, k nimž patří vitamin C, anthokyanová barviva, vitamin A, vitaminy řady B, minerální látky (mangan, hořčík, fosfor, vápník, draslík, bór, měď, železo, molybden), epikatechin, kyselina galová, protokatechin, kumarin, cyanidin, flavonoidy, kyselinu vanilovou, pelargonin-3-glykosid, nenasycené mastné kyseliny a vitamin E.
Šťáva z acai má celou řadu zajímavých účinků. Jedním z nejpozoruhodnějších je velmi silná antioxidační aktivita díky některým obsahovým látkám, jako jsou vitaminy A, C, E či flavonoidy. Obsahuje více antioxidantů než například borůvky či granátová jablka.
Rovněž je významné, že obsahuje nenasycené mastné kyseliny. Tím pomáhá snižovat hladinu LDL cholesterolu a stabilizuje hladinu HDL cholesterolu. Dále působí regeneračně na epitelové buňky vystýlající cévní stěny a zároveň zlepšuje jejich elasticitu (vitamin C a flavonoidy). Tím může snižovat zvýšený krevní tlak a celkově napomáhat jeho stabilizaci. Je doporučována při oslabené imunitě (obsah antioxidantů) a zvýšené fyzické a tělesné zátěži, ale i při stresu jako takovém. Rozšířené je použití výtažků z akai v nutriční výživě.

Aloe vera - celá lékárna v jedné rostlin

…trochu nadsazené myslíte? …vůbec ne… Je až neuvěřitelné, kolik pokladů se v ní skrývá…

Aloe vera pochází z Afriky a Středomoří, dnes bychom ji však našli snad po celé planetě. Stala se nejen oblíbenou pokojovou rostlinou, ale pro mnohé i nepostradatelným lékem… Její listy jsou zásobárnou průzračného gelu, plného blahodárných a léčivých látek pro naše tělo.
Aloe je velice nenáročná na pěstování, jsou jen dvě základní věci, na které je třeba pamatovat - nemá ráda přílišnou zálivku a nepřestojí mráz. U nás ji lze pěstovat buď v květináči v bytě, ve skleníku, v létě ji můžeme umístit ven, ale na zimu opět přenést domů. Díky její popularitě není těžké sehnat rostlinu aloe vera v zahradnictví, květinářství nebo loupeží mladého výhonu v květináči u kamarádky. Péče o ni je opravdu jednoduchá, stačí jí zajistit dostatek světla, jednou týdně zalít a za tak málo péče se nám stokrát odvděčí… Bez nadsázky, tahle zelená šikula by snad neměla chybět v žádné domácnosti.

Jak aloe vera používat
Listy aloe vera se skládají ze dvou hlavních složek. Slupka listů obsahuje latex, který má palčivou hořkou chuť. Při kontaktu s pokožkou může působit dráždivě a nedoporučuje se ani k běžnému užití vnitřnímu. Dříve se sice aplikoval jako projímadlo, ale protože může způsobovat silné křeče v trávicím traktu, od jeho laického užívání za tímto účelem se ustoupilo.
Druhou, pro nás důležitější, složkou listů aloe vera je gelová průhledná tekutina ukrytá pod slupkou, která je právě nositelem nejvýznamnějších látek obsažených v této rostlině. Najdeme v ní množství pro tělo velmi důležitých aminokyselin, minerálů (hořčík, zinek, vápník, chróm, měď, draslík, sodík), vitaminů (A, C, některé vitaminy skup. B, kyselinu listovou) a jiných významných substancí, je to opravdu vysoce kondenzovaný zdroj zdraví prospěšných látek.
Při zpracování listu aloe odříznutého přímo z rostliny je tedy bezpečnější se vyhnout slupce kvůli jejím dráždivým účinkům - list nejlépe podélně rozpůlíme a lžičkou z něj seškrábneme gelovou vrstvu. Tento čistý gel pak můžeme aplikovat přímo na postižené místo na naší kůži, nebo pro další zpracování k vnějšímu či vnitřnímu použití.

Ochránce a léčitel naší kůže - vnější užití aloe
Blahodárné účinky aloe vera na naši kůži jsou všeobecně známé. Můžeme ji použít jako první pomoc na mnoho menších poranění kůže, jako jsou různá škrábnutí, odřeniny, popáleniny, spálení sluncem, bodnutí a kousnutí hmyzem… Téměř okamžitě nám poskytne pocit úlevy od bolesti, zmírní svědění a zarudnutí postiženého místa a příjemně chladí, což jsou účinky, které zaregistrujeme běžnými vjemy. Jsou však i takové, které hned necítíme a nevidíme, o to jsou však přínosnější.
Čistý gel z listů aloe a přírodní produkty založené na jeho bázi se doporučují při léčení mnohých kožních nemocí, kde bychom jinak byli nuceni používat různé "dryjáky" s nepříjemnými a někdy i zdraví škodlivými vedlejšími účinky. Aloe se připisují protizánětlivé, protiplísňové a antibiotické účinky. Proto ji můžeme často velice úspěšně používat na léčbu neduhů, jako jsou akné, ekzémy, opary, lupenka a plísňová a zánětlivá onemocnění kůže. Urychluje hojení postižených míst a zmírňuje nepříjemné projevy těchto nemocí.
Dalším pozitivním účinkem na naši kůži je výrazná schopnost hydratace, čehož se dá využít nejen k ošetření popálenin, opaření či spálení sluncem, ale i za účelem zvlhčení jakkoli vysušené pokožky. Tento okamžitý účinek si můžeme jednoduše vyzkoušet na dehydrované pokožce, například na suchých rukou. Gel aplikovaný přímo na kůži do ní proniká mnohem lépe než ona postrádaná voda. Už při prvním použití máme pocit, jako by se naší vyschlé unavené kůži vrátil život, je hebká a příjemná na dotyk.

Vnitřní užití aloe vera
I v případě vnitřního užití používáme raději pouze tekutý gel, tedy vnitřní část listu bez slupky. Níže si uvedeme recept na jeden takový doma vyrobený "elixír zdraví". V posledních letech se na našem trhu objevují prostředky s obsahem výtažků z aloe vera k vnitřnímu užití. Připisují se jim opravdu významné pozitivní účinky na naše tělo, jako jsou například detoxikace organismu, výrazné zlepšení zažívání, zefektivnění metabolismu látek v našem těle, léčení nemocí trávicího traktu, regulace krevního tlaku, snižování hladiny krevního cukru u diabetiků a léčba kloubních nemocí. Používají se jako prostředek pro celkové posílení imunity, čímž působí jako prevence proti nemocem. Díky zvyšování odolnosti organismu mohou být také přínosné v případě méně specifických onemocnění, jako jsou alergie a ekzémy. U doma vyrobeného sirupu z aloe i u hotového zakoupeného výrobku je třeba dodržet předepsané dávkování a dobu aplikace, v obou případech se aloe užívá vnitřně jako časově omezená kúra. (V těhotenství by se aloe užívat vnitřně neměla).
Sirup z aloe nám ale může být pomocníkem, i když nemáme zrovna pocit, že nám něco chybí. Pomůže nám zvýšit obranyschopnost našeho těla a zlepší odplavování usazených toxinů. Někteří odborníci tvrdí, že aloe dokáže ochránit naše tělo před některými druhy rakovinného bujení a že je jedním z nejsilnějších přírodních zpomalovačů stárnutí organismu.

Recept na posilující léčivý sirup z aloe pro vnitřní použití: 250 g gelu z listů aloe, 500 g medu, 500 ml kvalitního červeného vína, 100 ml konzumního lihu - vše důkladně promícháme a na několik dní uložíme v tmavé nádobě do chladu. Užíváme 3x denně 1 CL v době mezi jídly (1-2 hodiny před jídlem). Důležité je dodržet doporučení, že tato kúra by se neměla užívat déle než po dobu 2 měsíců jednou za rok.

Kdysi jsem v jednom časopise o vědě a technice zaregistrovala fotku jakési asijské ženy, která držela v náručí svého 27 let starého kocoura. Pravda, vypadal trochu jako vysloužilý kočičí veterán, nicméně měl na to ve svém věku právo… Kočka se obyčejně dožije poloviny jeho požehnaného věku. Když se oné dámy ptali, jak dokázala svého mazlíčka udržet tak dlouho v kondici, její odpověď zněla 'celý jeho život mu každé ráno přidávám do jídla kapku z listu aloe vera'. …kdo by to byl do té nenápadné rostlinky řekl, že…

Ananas je sladk lék

…plod obdivuhodného tvaru, jedinečné, lehce štiplavě sladké chuti a omamné vůně… Tak nás láká ananas, ovoce lahodné, zdravé a léčivé…

Ananasovík původně pochází z oblastí Jižní Ameriky. Snaha pěstovat ho ve velkém v našich podmínkách ztroskotává na faktu, že vyžaduje konstantně teplé a vlhké podnebí, běžně nepřežije dlouhodobější teploty pod 15°C. Pokud chceme v našich zeměpisných šířkách sklízet jeho sladké plody, musíme ho pěstovat ve skleníku a vytvořit mu podmínky subtropického pásu, odkud se k nám běžně dováží.

Významné látky obsažené v ananasu
Ananas je ovoce bohaté na vitaminy, minerály a další důležité látky. Obsahuje např. vitaminy skupiny B, vitamin C a betakaroten - provitamin vitaminu A, ze stopových prvků pak draslík, hořčík, vápník, zinek, železo, mangan, sodík, síru a fosfor. Další důležitou substancí vysoce zastoupenou v ananasu je bromelain, látka možná méně známého jména, zato velice přínosného účinku pro náš organismus.

Bromelain jako pomocník při metabolismu bílkovin
Bromelain je enzym výrazně pozitivně ovlivňující naše zdraví. Pro nás nejdůležitější funkcí této látky je schopnost zlepšení a zefektivnění štěpení bílkovin v našem těle. Bílkoviny, které přijímáme v potravě, dokáže bromelain štěpit na aminokyseliny, které jsou následně uvolňovány do krve a dopraveny tam, kde je jich potřeba. Tato přínosná funkce je běžně známá především aktivním sportovcům, ananas je jejich pomocníkem při tvorbě svalové hmoty a zlepšení fyzické výkonnosti, někdy je proto dokonce nazýván "přírodním anabolikem". Nepomáhá jen při tvorbě svaloviny, ale i při obnově tkání, svalových ale i kloubních, stává se tak léčebným prostředkem i při artritidě kloubů a podobných problémech pohybového aparátu. Jeho pravidelná konzumace, nebo užívání preparátů s ananasovým výtažkem, jsou výbornou prevencí proti svalové ochablosti a kloubních potíží v důsledku nedostatečného metabolismu bílkovin.

Bromelain jako ochrana těla před bakteriemi a parazity
Schopnost bromelainu štěpit bílkoviny má v našem těle ještě jeden možná méně známý efekt, který je však neméně významný. Je to ochrana před bakteriemi a parazity ve střevech. Tělo bakterie je totiž pokryto jakýmsi štítem tvořeným bílkovinou. Tím, že bromelain bílkoviny štěpí, narušuje onu vrchní vrstvu bakterie, a tak se podílí na jejím zahubení. Podobně znepříjemňuje život i parazitům v našich střevech. Tento fakt dělá z ananasu opravdového přítele našeho zdraví a ochránce před mnohými nemocemi a zdravotními komplikacemi, především v našem trávicím traktu.

Ananas čistí a chrání naše tělo
Kombinace látek, jako jsou např. betakaroten, vitamin C, síra a bromelain dělá z ananasu výrazně čistící a detoxikační prostředek. Protože zároveň brání nadměrnému zadržování vody v těle a stimuluje její vylučování, zabraňuje otokům tkání. Jeho schopnost detoxikace a odvodňování ho tak činí ideální součástí čistících kůr a prevence tzv. civilizačních chorob, jako jsou např. rakovina, arterioskleróza apod. Ananas je také často doporučován jako vhodná strava při odtučňovacích kúrách a dietách. Pomáhá z těla vylučovat nadbytečné tuky a zlepšuje jejich spalování. Bromelain snižuje srážlivost krve a napomáhá rozpouštění usazenin v našem cévním systému, čímž snižuje krevní tlak a zlepšuje prokrvení orgánů. (V těhotenství se nedoporučuje přílišná konzumace čerstvého ananasu především kvůli snižování srážlivosti krve. Ananasový kompot má výrazně nižší obsah bromelainu, je proto pro těhotné ženy vhodnější.)

Vnější užití ananasu
Toto ovoce má pro nás bezesporu největší význam při vnitřním užití. Za povšimnutí ale možná stojí aplikace ananasové šťávy na kůži pro odstranění pigmentových, tzv. stařeckých skvrn na kůži. Takové skvrny můžeme zesvětlit, někdy dokonce i úplně odstranit přikládáním vatového tampónu namočeného v ananasové šťávě. Pro ty z nás, kteří nejsou nejlepšími kamarády s agresivními chemickými přípravky nebo kosmetickými zásahy s použitím laseru a podobných praktik, muže být i tato vlastnost ananasu velmi přínosná.
Ananas je ovoce, které si zaslouží naši pozornost. Na lidské tělo působí jako injekce zdravé energie a byla by škoda, kdyby se na našem stole objevoval jen v době Vánoc, jak bylo dřív zvykem. Stal se cenově dostupným pro každého a můžeme ho koupit čerstvý během celého roku… A jak známo, čerstvý je nejlepší…

An z lé í ka el, uklid uje a zlep uje trávení

Mathioli o něm říká "Lékárníci potahují semeno anýzové, podobně jako u vlašského kopru, kmínu, koriandru a jiných podobných, cukrem, kterýžto konfekt je dobrý pro ty, kterým hází z bašty…"

Původní domovinou anýzu je jižní Evropa a teplejší oblasti Asie. Tato bylina patří do stejné rodiny spolu s kmínem, fenyklem a koprem. Je to jednoletá rostlina, která má ráda slunce a teplejší stanoviště. Kvete bíle a plody - dvojnažky - se sklízejí brzy na podzim, na počátku jejich zrání, a to sestřižením celého okolíku a dosušují se. Semena po usušení mnutím oddělíme od stonku a uložíme do sáčku nebo uzavíratelné nádoby v suché místnosti.

Anýz je bylina, která voní, léčí a uvolňuje
Mathioli ve svém obsáhlém herbáři pěkně vystihuje nejznámější účinky anýzu takto: "Lékárníci potahují semeno anýzové, podobně jako u vlašského kopru, kmínu, koriandru a jiných podobných, cukrem, kterýžto konfekt je dobrý pro ty, kterým hází z bašty, to jest lidem se zapáchajícím dechem, a kteří nemohou dobře spáti."
Oba účinky - jak aromatizující, tak uklidňující - jsou pro anýz typické. Má sladce kořeněnou chuť a vůni a pro své výrazné aromatické vlastnosti se používá jako koření do jídel, přísada pro výrobu parfémů, pro úpravu chutě a vůně léčiv a jako ingredience pro výrobu cukrovinek a alkoholických nápojů (anýzovka, absint apod.). Také se někdy přidává do kadidel, vonných pytlíčků a potpourri, velký význam má též v aromaterapii, kde se z něj získává éterický olej s mnohými léčivými účinky. Semena anýzu se dříve běžně žvýkala pro zlepšení dechu, jak už výše naznačil citovaný Mathioli, dnes jejich výtažek najdeme v některých ústních vodách nebo pastách na zuby.
Ze semen se připravuje čaj, nebo se krátce povaří v mléce. Mimo níže uvedených účinků se tento nápoj podává např. lidem trpícím nespavostí, má uklidňující a relaxační účinky. Podobně působí i silice, uvolňované do vzduchu z éterického oleje, přidaného do aromalampy.

Lék proti kašli a nachlazení
Zmíněný čaj i odvar v mléce se ale už po generace používají také pro léčení nemocí dýchacích cest. Obsahované látky totiž rozpouštějí usazený sekret, pomáhají odkašlávání a uvolňují nosní dutiny. I aromaterapie s použitím éterického oleje nám prokáže podobnou službu. Léčebný efekt anýzu je navíc v boji s nachlazením a infekčními chorobami posílen antibiotickými vlastnostmi, působí hlavně proti některým druhům baktérií.
Anýzové semeno se hodí pro léčbu respiračních onemocnění i pro děti, protože je to bylina s velmi šetrným působením.

Anýz zlepšuje trávení, působí proti plynatosti a stimuluje laktaci
Stejně jako fenykl, i anýz má velmi příznivý vliv na naše trávení. Povzbuzuje celý trávicí proces, zlepšuje chuť k jídlu, působí proti plynatosti a uvolňuje křeče v zažívacím traktu. Jeho dezinfekční a antibakteriální účinek je navíc dobrou prevencí infekčních chorob trávicí soustavy, můžeme ho užívat i například při otravách jídlem, nebo při průjmových onemocněních a kolikách.
Anýzový čaj se doporučuje kojícím ženám, podporuje totiž produkci mateřského mléka. Dříve se mu dokonce přisuzovaly i lehce afrodiziakální účinky, jak při vdechování anýzových silic, tak při vnitřním užití. Ve starých herbářích se uvádí, že anýzové semeno podporuje a zlepšuje plodnost u mužů, ani dnes ale není jisté, nakolik je toto tvrzení pravdivé.

Recept na anýzový čaj / nálev: 2 CL semen (nejlépe lehce podrcených) na šálek vroucí vody a necháme 10-15 minut odstát, scedíme, užíváme v případě potřeby, nejvíce však 3x denně.

Recept na anýzový čaj / odvar: 2 PL na 0,5 l vody, povaříme 10 minut, scedíme (po šálcích vypijeme v průběhu dne) - odvar má silnější účinek než nálev, 0,5 l jako denní dávka úplně postačí.

Avokádo - ideální zdroj ivin nejen pro vegetarián

…jste vegetariánem? …těhotnou či kojící matkou? …trpíte únavou? …snažíte se zdravě hubnout? …trpíte cukrovkou? …máte vysoký cholesterol? …potřebujete posílit? …a přitom si ještě pochutnat?

Avokádo je exotické ovoce, jehož úžasná výživnost a prospěšnost lidskému zdraví se u nás konečně pomalu dostává do všeobecného povědomí.
Pochází z oblasti Střední Ameriky, kde ho původní obyvatelé po generace šlechtili z plané rostliny s mnohem menšími plody. Jeho pěstování se postupně rozšířilo do dalších teplých oblastí, v Evropě ho najdeme např. ve Španělsku a Řecku.
Toto ovoce má řadu odrůd s různým zbarvením slupky, od zelené až po temně hnědou. Rozdíly v chuti jsou jen lehké a obsaženými látkami se téměř neliší, záleží na každém, který druh si oblíbí.

Avokádo a jeho výživné látky
Toto ovoce je pro mnohé důležitou složkou potravy, zejména pro vegetariány, sportovce a ty z nás, kteří z nějakého důvodu nemohou konzumovat živočišné tuky. Obsahuje totiž až 20% tuku, který je z valné části zastoupen ve formě zdraví velmi prospěšných nenasycených mastných kyselin.
Podobně významné je avokádo jako zdroj bílkovin. Doporučuje se např. kojícím a těhotným ženám, opět vegetariánům, lidem trpícím únavou nebo pro rekonvalescenci a celkové posílení organismu.
Dalšími důležitými látkami v tomto ovoci jsou karoteny a vitamin E, silné antioxidanty, které podporují regeneraci buněk, zbavují tělo toxinů a mají velmi kladný vliv na stav naší pleti a vlasů. Avokádo obsahuje také vitamin C a vitaminy skupiny B, zejména pyridoxin - B6 a thiamin - B1. Z minerálních látek v něm pak najdeme např. měď, důležitou pro krvetborbu, metabolismus cukrů a naše mentální zdraví a draslík, který pomáhá snižovat krevní tlak a udržuje naše srdce v kondici.

Avokádo snižuje hladinu inzulinu, pomáhá s hubnutím a povzbuzuje náš mozek
Často panuje mylná představa, že vysoký obsah tuků dělá z avokáda vysokokalorickou potravinu, přispívající k nadváze. Většina tuků v tomto ovoci je ale na bázi nenasycených mastných kyselin, které jsou tělem využívány k dalším důležitým procesům a syntézám, neukládají se tak, jako tuky nasycené. Při snaze zhubnout je chvályhodné snížit příjem živočišných tuků, naše tělo však tuk potřebuje a právě nenasycené mastné kyseliny jsou velmi důležité.
Látky obsažené v avokádu také snižují hladinu inzulinu v krvi. Najdeme v něm mnoho monosacharidu manózy. Manóza je formou sacharidu, který je okamžitě využíván naším mozkem jako zdroj energie, přispívá tedy k našemu mentálnímu zdraví a psychické pohodě.

Avokádo je výživnou maskou pro naši pleť
Už v článku "Domácí pleťové masky - přírodní salon krásy…" Jsme se zmínili o avokádu a jeho blahodárném účinku na pleť. Jak jeho konzumace, tak jeho vnější aplikace mají velice příznivý vliv na stav naší kůže. Masky z avokáda jsou ideální hlavně na suchou pleť se sklonem k vráskám a předčasnému stárnutí.

Jak správně kupovat avokádo?
V obchodě vybíráme avokádo pečlivě. Ještě tvrdé plody nám většinou postupně dozrají a změknou, pro okamžitou spotřebu však raději vybíráme plody o něco měkčí. To poznáme lehkým pomačkáním jedním prstem. Příliš měkké plody, u kterých po otlaku zůstane ve slupce výrazný důlek, raději nekupujeme. Také zkontrolujeme, jestli na slupce nejsou tmavé skvrny a známky plísně, především v okolí stopky. Pro dozrání necháme plod při pokojové teplotě a kontrolujeme jeho stav. Pokud je již zralé, můžeme ho uložit do lednice.

Příprava avokáda ke konzumaci
Pro konzumaci avokádo omyjeme a rozřízneme na polovinu, vyjmeme pecku a obsah vydlabeme lžící. Pak můžeme dužinu pokrájet na menší kousky nebo rozmačkat vidličkou, záleží na tom, jak ho chceme konzumovat. Důležité je dužinu hned po vyjmutí ze slupky pokapat citrónovou šťávou, aby nezhnědla a neztratila své drahocenné látky. Zralé avokádo by mělo mít máslovou konzistenci, nezralé je tvrdé, nahořklé a natrpklé, podobně jako nezralý banán, ke konzumaci je nevhodné.
Toto zvláštní ovoce chutí lehce připomíná oříšky. Je výborné například do zeleninového salátu s francouzským dressingem, nebo i jiných pokrmů z čerstvé zeleniny. Skvěle chutná i na plátky nebo rozmačkané a umíchané s trochou soli a pepře, což je rychlá, výtečná a výživná pomazánka pro děti i dospělé (pro děti raději méně koření). Dají se z něj připravovat také např. krémové omáčky na těstoviny, mají unikátní oříškovou příchuť.
Avokádo je nedílnou součástí guacamole, někde ho jedí s cukrem, jinde s chilli papričkami, dokonce se z něj dají umíchat i alkoholické koktejly apod. Díky konzistenci, dané vysokým obsahem tuků, je avokádo zdravou náhražkou másla na pečivo. Můžeme ho zapékat se sýrem nebo z něj připravit polévku, jeho využití je mnohostranné, stačí trochu experimentovat…
…navíc z pecky, pokud ji příliš neporušíme při rozkrojení plodu, se dá vypěstovat velice pěkná pokojová rostlina, kterou můžeme v létě venčit na balkóně nebo zahradě.

Banány - pot ebujete b t zdraví a rychlí?

Patříte mezi ty, co hodně solí? Trpíte vysokým tlakem? Trápí váš žaludeční vředy? A chcete lék, který vám budě zároveň chutnat? Pak se tedy rychle skamaraďte s banány…

Banány patří mezi ovoce, které se k nám dováží z teplých tropických oblastí. Banánovník je velmi hezkou a plodnou rostlinou, z jednoho banánovníku můžeme sklidit i 100-200 plodů. Banány se dělí na tzv. ovocné a zeleninové, které mají vyšší obsah škrobu a hodí se hlavně k tepelné úpravě, syrové jsou těžko stravitelné. Zeleninové banány u nás na pultech prodejen neuvidíme moc často, ovšem v některých oblastech světa jsou nesmírně důležitou potravinou, která po generace sytí celé národy. Takzvané ovocné banány ale u nás můžeme koupit během celého roku, což je velmi dobrá zpráva…

Banány proti zadržování tekutin v těle
Banány obsahují vysoké hodnoty draslíku - prvku, který v našem těle vykonává nepostradatelnou službu - reguluje a usměrňuje zadržování vody v těle, podporuje odvodňování. To se nám náramně hodí, hlavně pokud patříme mezi ty, co si rádi a vydatně přisolují pokrmy. Sodík naopak vodu zadržuje, pokud ho máme v těle příliš, hrozí nám nadměrné zadržování vody, trpíme otoky, pocity těžkosti končetin, nadváhou, dokonce nám může i zvyšovat krevní tlak. Draslík takovou neplechu rychle napravuje, stimuluje vylučování vody z těla a působí jako prevence a lék výše zmíněných zdravotních potíží. Zároveň je také velice důležitý pro správnou funkci a zdraví našich svalů, nervů a tkání.
Dalšími minerály, zastoupenými v tomto ovoci, jsou hořčík, vápník, železo, fosfor a zinek, pro naše fyzické a mentální zdraví neméně důležité.

Banány obsahují také řadu vitaminů
Už několikrát jsem zaslechla názor, že banány neobsahují téměř žádné vitaminy, to je ale omyl. Jsou totiž poměrně bohatým zdrojem vitaminu A, některých vitaminů skupiny B a také vitaminu C. S přihlédnutím k jejich sytosti a obsahovaným biologicky aktivním látkám jsou tedy výbornou a zdravou snídaní nebo svačinou kdykoli během dne, dodají nám jak energii, tak i pro tělo nepostradatelné látky.

Když potřebujeme rychlý "kick"
Anglické slovo "kick" v češtině znamená "nakopnutí", a právě banány nám dají ten správný a pozitivní kick. Množství přírodního cukru se rychle uvolňuje do našeho krevního oběhu a téměř okamžitě zvedá naši výkonnost a schopnost soustředění. To dobře vědí všichni sportovci, čerstvé i sušené banány jsou pro ně velmi často rychlým zdrojem energie a stimulátorem výkonnosti.
Jsou také nadmíru vhodnou svačinou nejen pro děti, díky jejich praktickému "obalu" si je můžeme vzít s sebou kamkoli a pokud nás přepadne hlad nebo únava, prostě je oloupat a rychle našemu tělu dodat nálož energie. To samé platí pro tzv. banánové chipsy - sušené plátky banánů, které se dají koupit buď přírodní, nebo potažené vrstvou cukru, medu, čokolády apod.

Banán pohladí zvenku i zevnitř
Toto ovoce je tak jemné, že nám do krku doslova klouže samo. Je výbornou dietou při potížích s trávením, jako jsou žaludeční potíže, narušená sliznice v oblasti trávicího traktu (vředy) a průjem. Díky jejich všeobecně dobré snášenlivosti, výživnosti a téměř nulovému riziku alergie, jsou vhodné i pro malé děti. Můžeme je podávat dokonce i těm úplně nejmenším, často je to právě banán, který je první tuhou stravou, podávanou kojencům. Banán je také jednou z optimálních potravin v době nemoci či rekonvalescence, pomůže nám rychle se postavit zpátky na nohy.
V jednom z našich předchozích článků jsme si uváděli recept na pleťovou masku z banánů, i naše pleť může těžit z jejich výživnosti a ozdravného pohlazení.

Jak správně zacházet s banány
Banány se sklízejí nezralé a v chladicích boxech se transportují do místa prodeje. Na našich pultech je často nacházíme ještě částečně zelené, ale i takový banán nám po několik dnech na míse dozraje. Nikdy je neskladujeme v lednici, tam nám řádně nedozrají, naopak zhnědnou a změknou. Pokud se nám banán zdá přezrálý nebo pomačkaný, nevyhazujeme ho, to jen pokud by náhodou podlehl plísni, nebo jevil vážné známky pokročilého věku. I z přezrálých banánů se dají připravit výborné a výživné dobroty…

Banán 100x jinak
Receptů na úpravu banánů je nespočet, hlavně dezerty z nich jsou velmi oblíbené. Můžeme je přidávat na palačinky, do ovocných salátů a zmrzlinových pohárů, do pečených i nepečených dortů a zákusků, můžeme je grilovat, péct a flambovat, populární je i lahodný a sytý banánový koktejl, nebo šlehaná pěna s jogurtem a mnoho dalších dobrot. Dají se ale použít i k úpravě masových pokrmů, jako exotická příloha, nebo k zapékání.
Ať nám chutnají jakkoli, konzumací banánů naše tělo posilujeme, čistíme a dodáváme mu zdravou dávku potřebné energie.

Bez ern - ke , kter lé í a istí

Právě kvete jedna úžasná a generacemi ověřená bylina… Černý bez. Znáte jeho mnohostranné léčivé účinky? Víte, jak ho používat? Umíte si připravit sirup z jeho květů?

Černý bez je jednou z nejoblíbenějších bylin našeho lidového léčitelství. Jeho keře se u nás dají nalézt snad všude, roste na stráních a okrajích lesa, u polí a luk, v parcích, u cest apod. Kvete na přelomu května a června a jeho plody dozrávají v září a říjnu, což je na dálku poznat podle množství ptáků, kteří s oblibou pořádají hromadné nálety na keře obtěžkané temně fialovými plody…

Které části černého bezu jsou léčivé?
Odpověď zní: všechny. Tento keř se dá pro léčebné účely využít opravdu celý, jak mladé jarní výhony, tak květy, kůra, listy i kořen s nejvyšší koncentrací účinných látek. Nejjednodušší je pro nás však jistě sběr květů a plodů, popřípadě listů.
Listy a nezralé plody obsahují mírně jedovaté látky, proto je neužíváme vnitřně. Květy a tepelně upravené zralé plody jsou naopak nejvhodnější k vnitřnímu užívání. Můžeme z nich vyrobit různé sirupy a limonády, nebo z nich připravovat čaj. Květy se dají dokonce upravit jako polévka, nebo smažit jako lívance. Z plodů se dříve běžně vyráběla povidla a protlaky, dají se přidávat i do džemů a ovocných dření, nebo z nich lze vyrobit výborný bezinkový likér a bezinkové víno. Listy se tradičně používaly hlavně pro léčbu kloubních potíží jako obklady na postižené partie, podobně jako kořeny, z nichž se vyrábějí výtažky a odvary.
Právě nyní je doba květu černého bezu… Podívejme se tedy, jak květy nejlépe sbírat a upravovat pro vnitřní užití, protože tato bylina by pro své mnohostranné a silné léčivé účinky rozhodně neměla uniknout naší pozornosti.

Sběr a sušení květů černého bezu
Pro sušení sbíráme celá, plně rozkvetlá květenství, a to ulamováním nebo odstřiháváním z větví. Sušíme je buď rozprostřené v tenké vrstvě, nebo květenství zavěsíme v dobře větrané místnosti. Pro pozdější uskladnění pak odstraníme případné zhnědlé květy, ponecháme si pouze drogu, která si zachovala světlou nažloutlou barvu. Skladujeme je v tmavé uzavíratelné nádobě v suchu. Sušené květy pak používáme pro přípravu čaje.

Co léčí květ černého bezu?
Černý bez má v lidovém léčitelství zasloužený respekt při léčbě nemocí z nachlazení a respiračních onemocnění, jako jsou chřipka, angína, bronchitida, kašel, rýma, zánět dutin apod. Stimuluje pocení, čímž dokáže snižovat teplotu a pomáhá nám zbavit se usazeného sekretu v dýchacích cestách, zlepšuje vykašlávání a usnadňuje dýchání. Pro tento účel ho můžeme používat ve formě čaje, buď samotný, nebo v kombinaci např. s lipovým květem, podbělem, diviznou, hluchavkou, kopřivou, jitrocelem apod. I sirup z květů je vhodným lékem, připravujeme z něj šťávu s citrónem, kterou podáváme nemocnému, užívat ho můžeme i po lžičkách několikrát denně, nebo ho přidáváme do čaje.
Květ černého bezu má i čistící účinek na naše tělo. Pomáhá nás zbavovat usazených toxinů, především kyseliny močové, léčí tedy neduhy jako je revma a dna, popřípadě je výbornou prevencí těchto nemocí.Stejně tak nám pomůže i v případě potíží s močovými cestami a ledvinami, jako je jejich nedostatečná činnost a ledvinové a močové kaménky, působí močopudně a čistí od usazenin. I při nadměrném zadržování tekutin v těle a otocích je vhodné pít čaj z bezu nebo užívat sirup.
Léčivé účinky květu černého bezu ocení i ti z nás, kteří trpí problémy s krevním tlakem a cévními chorobami. Bez zlepšuje pružnost cévních stěn a lehce snižuje krevní tlak.
Chladný neslazený čaj z květů je skvělým lékem i při zažívacích potížích, jako žaludeční a střevní koliky, plynatost, nevolnost a pomalé trávení, či nedostatečná činnost žlučníku. Bezový čaj nebo sirup přidaný do nápojů má i mírně projímavé účinky, může nám tedy ulehčit život, trpíme-li zácpou.

Bezové pohlazení pro citlivou pleť
Nálev z květů černého bezu se dá používat k čištění a omývání citlivé pokožky, která reaguje alergicky na nešetrné chemické přípravky. Nálev si připravíme stejně, jako čaj a jemně s ním omýváme obličej či jiné partie.

Recept na čaj z květů černého bezu: 2 PL sušených květů přelijeme 0,5 l vroucí vody a necháme 10 min luhovat, přecedíme a podáváme buď neslazený, nebo lehce slazený nejlépe medem.

Recept na sirup z bezových květů: 30 velkých květenství černého bezu, 2 velké citrony nebo 4 lžičky kyseliny citronové, 2 kg cukru, 2 l vychladlé převařené vody - lehce osprchované květy zbavené nejsilnějších částí stopek zalijeme převařenou vodou, přidáme omytý a na kolečka nakrájený citron (popř. kyselinu citronovou) a necháme 24 hodin odstát. Poté přecedíme přes jemné plátno do hrnce, přidáme cukr, který mícháním důkladně rozpustíme, krátce povaříme a plníme do lahví. - takto připravený sirup vydrží při skladování v temné chladné místnosti i několik měsíců, popř. ho můžeme 10-20 min. sterilizovat při 80 °C. Po otevření láhev se sirupem skladujeme raději v lednici.

Kdybyste snad nevěřili v léčivou sílu černého bezu, zkuste tu magickou… Větévka bezu nás prý ochrání před čarodějnicemi, zlými duchy či bleskem… Podle vlastní zkušenosti však osobně rozhodně věřím víc té léčivé…

Borovice lé í na e t lo i mysl

Stačí jen trochu nasát její pronikavé a uklidňující vůně, která v mysli mnohých z nás vyvolá obraz vánoc… Borovice je symbolem keltského zimního slunovratu, křesťanských vánoc a lékem pro každého, bez rozdílu víry či nevíry, jak dobře věděli už staří mastičkáři…

Pro Kelty byla borovice spolu s jedlí symbolem zimního slunovratu. Zdobili tyto dva stromy pentlemi a oslavovali je jako stromy nastávajícího světla, doby, kdy Bohyně znovu porodí svého slunečního syna… Už na první pohled je podobnost se zrozením Ježíše ne čistě náhodná… Křesťanské tradice navázaly na staré pohanské a keltské tradice oslav přírody, a tak i dnes je borovice jedním ze symbolů vánoc.
Z praktického hlediska pro nás byla dříve významná nejen svým dřevem, ale i smolou. Z pohádek a filmů známe ony pochodně a louče, které vyzařovaly výrazné jasné světlo - to borovicová smůla hoří tak výrazným plamenem. Měla řadu využití, byla důležitým lepidlem a používala se k utěsnění všeho možného, domů, lodí i sudů. Jak dobře věděli už staří mastičkáři, je ale také léčivá, stejně, jako další části tohoto ztepilého stromu…

Borovice - účinný lék nejen na kašel a rýmu
V dobách minulých se borovice běžně používala jako lehce dostupný lék na kašel a rýmu. Z pupenů, mladých výhonků a někdy i z mladých šišek, se připravoval čaj, který se několikrát denně podával nemocnému. Silice obsažené v borovici totiž pomáhají rozpouštět usazený sekret jak v plících a průduškách, tak v nosních dutinách. Mají ale také dezinfekční účinky, dokáží tedy ničit původce nákazy, a to nejen při nemocech dýchacích cest, ale i například při zánětu ledvin nebo močového měchýře.
Tento léčivý čaj je chutnější po oslazení medem a celkově velmi povzbuzující, mimo silic obsahuje i cenné vitamíny a minerály. Je však třeba dbát na to, aby nebyl příliš koncentrovaný, protože by mohl podráždit sliznice našeho zažívacího traktu. Pokud byste ho chtěli vyzkoušet, určitě nepřekračujte uvedené dávkování.

Recept na čaj z borovice: 1 lžičku sušené drogy (pupeny nebo mladé výhonky) přelijeme 0,3 l vroucí vody, přiklopíme a necháme 15 minut odstát, přecedíme - čaj užíváme po lžících nebo doušcích, doporučuje se 2x denně a to jen po dobu nemoci.

Borovice v aromaterapii - aby se nám dobře dýchalo
Pro léčení výše zmíněných neduhů se borovice se používá i v aromaterapii. Několik kapek olejíčku v aromalampě někdy dokáže doslova zázraky. I touto cestou zlepšuje prokrvení sliznic, napomáhá rozpouštění sekretu a dezinfikuje naše dýchací cesty, čímž ničí původce nemocí. Doporučuje se i ke zlepšení dýchání v případě astma, je ale nutné dodržovat předepsanou dobu působení, která se nejčastěji pohybuje kolem 15ti minut. Esenciální oleje s výtažkem borovice nám zlepší náladu a navodí vnitřní klid, jejich aplikace je na místě také v případě stresu, deprese, nespavosti a podobně.
Pokud si z borovicového jehličí či výtažku silic připravíme koupel, účinek je dvojí - uvolněně silice na nás působí jejich vdechováním, ale i přímým stykem s kůží, kterou prokrvují a dezinfikují.

Bolí vás svaly nebo klouby? Dejte si koupel z borovicového jehličí!
Odvar z jehličí je úžasným lékem v případě bolestí svalů a při jejich celkově únavě po silné fyzické zátěži. Určitě ho ocení i ti z nás, kteří trpí bolestí kloubů spojených s revma a dnou. Látky obsažené v borovici stimulují prokrvení tkání, uvolňují je a zlepšují jejich zásobení potřebnými látkami.
Nejen koupele mají toto obdivuhodné působení, ale i alkoholová mazání, oleje a krémy s výtažkem borovicových silic. Ty se už od pradávna používají pro masáže namožených svalů a artrotických kloubů. Kdysi byl oblíbeným lékem olejový odvar z jehličí a výhonků borovic, který lze uchovat v lahvi po dlouhé měsíce a používat během celého roku, přesně tak to dělali naši předkové, hlavně ti těžce fyzicky pracující. My si dnes můžeme takový masážní krém nebo olej s borovicovým výtažkem jednoduše koupit v lékárně. Stejně tak zakoupíme i mnoho dalších kosmetických výrobků s borovicovou silicí, například šampóny a pěny do koupele… Nezapomeneme se podívat, jestli výrobek opravdu obsahuje výtažek přírodních silic, účinky a aroma jsou u takových produktů nesrovnatelně výraznější.
Pokud je zrovna borovice tím stromkem, který na vánoce zdobíte pentlemi, nezapomeňte se zavřenýma očima opatrně zabořit nos do jejího jehličí… Uvidíte, jak vám její vůně zlepší náladu a osvěží vaší mysl.

Bor vka, lé iv plod i listy

Když kleknete či usednete na paseku v létě nebo na horách až do příchodu sněhu, do různě nízkých keříčků od podkolení po podbřiší a obdržíte fialové fleky na oděvu, pokožce a puse, tak zřejmě sedíte v borůvčí a cpete se borůvkami, nejzdravějšími to plody zbytků naší přírody. Zkrmovati je budete nejméně do prvního pořádného štípance od hlídkujícího komára, ováda, milenky, majitele, příslušníka nebo do bolestí v kříži v souvislosti s dlouhodobým předklonem.

Na případné kolem se hemžící dětičky zavčas navlékněte fialové šatičky, nebo to nevyperete ani nejreklamním "běžným práškem". Samozřejmě borůvkou myslím výhradně onu skromnou rostlinku kyselých a chudých půd našich lesů a ne zahradní pěstované druhy příbuzných rostlin, prodávané jako kanadská, kamčatská či jiná velkoplodá, prostě plodem podobné, ale rostliny jiné. On by málokdo chtěl mít na zahradě vlohyni kanadskou nebo zimolez kamčatský - no uznejte, to nejde prodat… Borůvku poctivou poznáte i podle toho, že je v řezu černě fialová a pozřená ve stolici černá.
Borůvka není jen dodavatelem chutných až lahodných a zároveň neobyčejně zdravotně prospěšných plodů, ale také důležitým zdrojem léčivého listu či nati. Modré barvivo na jazyku a puse, které nás upozorní již z dáli, že někdo požil plody borůvky, je neobyčejně léčivé na sliznice od úst až po konečník - zevnitř! Zvenku to asi ještě nikdo nezkoušel, ovšem i to je pravděpodobné. Odvarem ze sušených plodů lze provádět výplachy i jinde a to zvláště tam, kde dochází k překrvování sliznic. Nicméně si myslím, že na to je borůvky škoda, že zrovna tohle zvládne obvykle řepík se šalvějí lépe, levněji a radostněji.
Další účinné látky plodu i jeho odvaru omezují růst patogenních mikrobů a specifických plísní ve střevní mikroflóře způsobující průjmy. Předznamenávám, že tady je zvláštnost borůvky, která v podobě čerstvého plodu, šťávy, kompotu nebo částečně i marmelády má spíše ve vztahu ke stolici ředivé účinky - asi vysokým obsahem pektinové vlákniny blokující v sobě a tím i ve výkalu vodu, která výkalový kompakt výrazně zvláčňuje, lehce povrchově ředí a umožňuje jeho snazší závěrečné vyklouznutí.
Toho přednostní využití doporučuji zvláště majitelům hemeroidů, rakovin konečníku a střev, píštělů, Crohnovy choroby a jiných zúžení střev například po operacích nebo při všelijakých polypech a jiných nežádoucích výrůstcích čnících omezujícně nebo krvácivě do střeva. Když připočteme regeneraci sliznic barvivy a celkový příznivý efekt borůvky čerstvé nebo sušené, nebo jen odvaru, tak to nemá chybu a proto borůvku využijeme i v dalších indikacích. Například pro regeneraci sliznic s mírným protizánětlivým efektem při zánětech v ústní dutině, angínách, paradentózách, povlacích na jazyku apod. Když nás pálí žáha, tak bývá žaludeční kyselinou poleptán i jícen. Ale pozor, tento nenápadný a důležitý kus trávicí trubky se jen velmi těžko opravuje, protože je v podstatě nepřístupný a na jeho život ohrožující nenápadné a nebolestivé krvácení do žaludku a na jeho preventivní údržbu byť jen borůvkou pomýšlí jen málokdo. Záněty žaludku a slinivky lze také mírnit mimo jiné plodem borůvky právě pro jeho regenerační a lehce protizánětlivé vlastnosti, jinak samozřejmě nalezneme účinnější byliny protizánětlivé nebo hořce funkce stimulující. Já na tohle doporučuji také směs řepíkovou.
Sušená borůvka má brzdící výkalové vlastnosti. V podobě odvarů, nálevů, anebo nejlépe jen tak rozžvýkaná a pozřená účinně tlumí odedávna průjmy, ale, a to je důležité, stolice po sušených borůvkách netuhne.Děti se svými výrazně kratšími střívky trpí na průjmy častěji, neb běžná potrava je pro ně hůře stravitelná a rozkládá se až nepřiměřeně daleko ve střevech, kde se stává snadnější výživou patogenních mikrobů, protože vzdálené sliznice jsou určeny již jen pro vstřebávání přebytečné vody. Sliznice, bránící se nasedlé agresivní mikroflóře snaživě chrlící dráždící až jedovaté metabolity do její tkáně za účelem vzniku zánětů, vodu naopak z obranných důvodů vylučuje - takže natrávenina plná nevstřebaných kvasných plynů a vody se do bříška prostě nevejde, tlačí, bolí a snaží se dostat ven klasickou sic cestou, ale často za značných zvukových a expanzně kalorických efektů, obvykle výrazně akcelerována zrychlenou peristaltikou podrážděného bránícího se střeva. To platí také pro dospěláky testující stravu s obsahem choleru napodobujících a podobně účinkujících úplavicových pokakaných mikrobů, například salmonel nebo jiných, obvykle z potravních přebytků zavčas nevyhozených, ale v šetrnosti uložených na pozdější dobu se známým sloganem: Ať se třeba pos…me, přece to nevyhodíme!
I když si myslím, že dubovky a nějaká směs zeměžlučová mohou pomoci se silou nejvyšší, sušený plod borůvky bych do boje pozval také. Borůvka se svým stolicibrzdným působením, sliznici obnovujícím modrým barvivem a bakteriostatickými vlastnostmi je nanejvýš vhodná a jako bonus znepříjemní pobyt až po vyhazov drobným střevním parazitům.
Malé děti, které bacil našel, mají kašel. Většinou. Kromě jiného mají za krátký čas naplněno zažívání spolykaným hlenem z plic, který sice v obvyklém množství chrání trávicí sliznice před vlastními trávicími šťávami, ale v mnohonásobně zvýšené produkci robátka ukašlaňátka dramaticky omezí, až zastaví funkci trávení. Snaživá matka vkládá do děťátka láskyplně potravu za účelem zvýšení jeho sil k boji s chorobou, ale ucpané děťátko to vzápětí vyzvrací a dál chřadne a chřadne. Aby se úplně neuchřadlo, je nejlepší mu nabídnout lžíci borůvkové šťávy čerstvě vymačkané nebo šťávu z kompotu a po chvíli to několikrát opakovat. Nedávat víc najednou! Jinak se žaludek opět vzepře a budete mít tmavomodroflekaté okolí.
Posléze se trávení vzmátoží a začne zvolna fungovat a potom doporučuji zamíchat borůvkový kompot s hroznovým cukrem glukopurem ochuceným špetkou práškového vitamínu C (asi 2-4 %; antioxidant pro játra, stimulant pro imunitu - přebytek se oxiduje nebo během hodiny stejně vymočí… jiné kyseliny jako citrónová, jablečná, vinná aj. naleptávají oteklé sliznice a octová dokonce překrvuje dle mého pozorování i ledviny, takže se může objevit v moči krev!) a několika zahušťujícími dětskými piškoty a po malých dávkách polévkové lžíce mu to podle jeho chuti podávat.
Tato kaše je účinná i při horečkách jako šetrný dodavatel energie pro hicování, aby se neoslabovala játra přeměňující krevní a vlastní bílkoviny na spalitelný cukr s následnou schváceností a předsmrtným výrazem. Ostatně tato směs je vhodná pro každého majitele horečky, kdy je zapotřebí dodat energii do jater dřív, než dojde glykogenové cukrové palivo, což je život ohrožující stav nejen u dětí, ale kupodivu zvláště u starců.
Antokyany v plodu borůvky mají údajně podobný vliv na šeroslepost a slábnutí zraku jako válečnými nočními piloty vyzkoušená mrkev a chovají se jako vitamín P. Obsah účinných látek nalezených v borůvce je neobyčejně dlouhý a všechny mají nějaký příznivý vliv na lidskou figuru. Zajímavý je vysoký podíl cukrů a zároveň látek tlumících cukrovku.
Při cukrovce je ale lepší si vařit čaj z nati nebo listu. Pije se zápar po každém jídle a já doporučuji pro dlouhodobější, šetrné a pravidelné pití spíše borůvkovou směs s dalšími bylinami podobných účinků, kterých je celá řada, které lze bez problémů smíchat. Ovšem pro vyšší efekt je u cukrovky vhodné masírování oblasti ztuhlých úponů a zduřelých vzpřimovacích svalů imitujících tuhé jitrnice podél páteře uskřinujících svým otokem odstupující nervy od míchy mezi lopatkami a níž - například na speciálním malém masážním balónu (Zadbalon) nebo zamilovaným masérem (je to totiž práce na dlouho).
Jinak nepřehlédnutelný močopudný účinek listu borůvky je dobrou prevencí ledvinového kameniva a zvláště zánětlivých pochodů v urologickém traktu, i když příbuzné brusinka a medvědice jsou ještě více protizánětlivě výrazně účinnější. Na revmatizmus a dnu je ale čaj z listu borůvky velmi hodný doporučení. Lépe však zase v krev čistící směsi borůvkové.
Borůvkový plod doporučuji sušit nejlépe do čtyřiceti, maximálně pětapadesáti stupňů, jinak přestane být lahodně šťavnatý a stane se méně účinným. V černých svraštělých plodech se mnohdy ztratí i zuhelnatělé kousky značící produkt nedůvěryhodného sušitele. Potom vám při žvýkání křupou nelibě mezi zuby nebo mezi čím a vy můžete skřípat zuby či protézou nad neúspěchem v sušení, případně nad neseriózností sušitele.
Sušení borůvek vyžaduje trpělivost a sebekázeň k neujídáni lahodných křížalek. Nedostatečné nasušení vede k plísním při skladování. Suché plody bývají do roka napadeny parazity, většinou červíky slepujícími jednotlivé plody vlákny a následně se měnícími v bílé můrky. Proto je skladování nasušených borůvek nejlepší v mrazáku, protože potom je jejich trvanlivost mnohaletá. List a nať se suší i skladují dobře. V uzavřených nádobách dobře nasušená droga vydrží také nejméně tři roky.
Borůvka je naše modročerné zlato a je těžká škoda, že ho pro třpyt kovového přehlížíme vlastní nevědomostí a z ní pramenící hloupostí. Borůvka je vynikající pro život, zlato jen pro pozůstalé!

Bor vky jsou neoby ejn zdravá biopotravina

…nejen diabetici mohou těžit z léčivých účinků tohoto výtečného a zdravého ovoce… Borůvky jsou lékem na celý dlouhý seznam zdravotních potíží, regenerují a omlazují naše tělo, jsou opravdovým pokladem z našich lesů …

Brusnici borůvku není třeba zdlouhavě představovat, její plody u nás bezesporu patří mezi nejoblíbenější ovoce z divoké přírody. Keříky brusnice borůvky najdeme především v jehličnatých lesích, kde často tvoří mohutné kobercové porosty. Borůvky, plody temně modré barvy, dozrávají v období června a července, teď je tedy ten správný čas vyrazit do lesa a přinést si domů co největší zásobu tohoto koncentrovaného elixíru zdraví.

Jaké léčivé látky najdeme v borůvkách?
Borůvky jsou významnou léčivou potravinou už po mnoho staletí. Známé jsou hlavně svou bohatostí na vitamin C, který posiluje náš imunitní systém a působí jako prevence a lék nemocí z nachlazení, infekčních a jiných onemocnění. Borůvky jsou ale také jedním z nejlepších přírodních zdrojů silných antioxidantů (karoten, antokyan, pterostilben), tříslovin (tanin) a mají též vysoký obsah železa a dalších bioaktivních látek.
Tento koktejl vysoce účinných a zdraví prospěšných látek dělá z borůvek doslova 'superpotravinu', navíc s přívlastkem Bio, s dlouhou řadou pozitivních a léčivých účinků na náš organismus.

Blahodárné a léčivé účinky borůvek
Neobvykle vysoký obsah antioxidantů (včetně vitaminu C) působí v našem těle jako ochranný štít před volnými radikály, viry a bakteriemi. Borůvky jsou tedy skvělou prevencí mnoha nemocí, lékem a silným podpůrným prostředkem při rekonvalescenci, chrání naše sliznice a stimulují jejich regeneraci. Čerstvé, sušené, mražené i jinak konzervované borůvky jsou tím pravým lékem při všech respiračních onemocněních, pomáhají léčit chřipku, angínu, bronchitidu, rýmu a jiná infekční a zánětlivá onemocnění sliznic.
Dalším úžasným působením je schopnost zlepšovat a udržovat náš zrak, což prokázaly i odborné vědecké výzkumy. Jejich častá konzumace je účinnou prevencí šerosleposti, lidé, kteří mají problémy s nočním viděním, pozorují zlepšení zraku ve zhoršených světelných podmínkách.
Borůvky se už po mnoho generací používají jako léčebný prostředek při střevních potížích a kolikách, při průjmu a otravách jídlem, tady fungují jako dezinfekce a takzvaně 'staví'. I v tomto případě působí v jakékoli formě, čerstvé i konzervované.
Blahodárný účinek mají i na ledviny a močové cesty, čistí je a pomáhají léčit případné infekce v této oblasti. Působí mírně močopudně, zbavují tělo škodlivin a zlepšují funkci lymfatického systému.
Ozdravný účinek mají též na prostatu, hovoří se o nich dokonce jako o přírodní prevenci rakoviny prostaty, ale i v souvislosti s prevencí mnohých jiných typů rakoviny.

Borůvky jsou ideální potravinou a lékem pro diabetiky
Odborné výzkumy také doložily příznivý vliv borůvek na zdraví diabetiků, a to hned v několika ohledech. Obsažené látky snižují hladinu cukru a cholesterolu v krvi. Lidé trpící cukrovkou mají často problémy se zrakem, hlavně v pokročilém věku, i zde jim mohou borůvky posloužit jako přírodní lék pro udržení dobrého vidění. Protizánětlivé účinky a vysoký obsah antioxidantů pomáhají chránit sliznice, častou oblast zdravotních potíží, spojených s diabetem. Kombinace obsažených látek též posiluje cévní systém a zlepšuje krevní oběh a prokrvení končetin, další častou zdravotní potíž lidí trpících cukrovkou.
U diabetiků je samozřejmě nejvhodnější konzumace borůvek bez přidání cukru, nebo s použitím vhodného alternativního sladidla.

I list borůvky je účinným lékem
Listy brusnice borůvky mají velice podobné účinky jako plody. Sklízíme je počátkem léta a sušíme pro pozdější užití. Čaj z těchto listů je vhodný jak při střevních a žaludečních potížích (viz výše), tak za účelem mírného snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi. Má také příznivý vliv na ledviny a močové cesty, které čistí a dezinfikuje a pomáhá s odvodňováním při přílišném zadržování vody v organismu. Při vnějším aplikaci zmírňuje projevy lupénky a kožních nemocí.

Recept na nálev / čaj z borůvkového listí: 2 CL suchých listů zalijeme 250 ml vroucí vody a necháme 10 minut odstát, slijeme přes sítko a popíjíme během dne.

Jak správně skladovat, nakupovat a zpracovávat borůvky?
Borůvky jsou ovocem určeným k rychlé konzumaci, po natrhání je uchováváme v lednici nanejvýš dva dny, při delším skladování měknou a jsou náchylné k plesnivění. Před vlastní konzumací nebo úpravou je vždy důkladně propláchneme vodou. Pokud borůvky kupujeme v obchodě či u pouličního prodejce, vždy si ověříme, jestli nejsou příliš měkké, také stříbřité ojínění plodů je známkou jejich čerstvosti.Jak jsme se již zmínili výše, borůvky lze zpracovávat na mnoho způsobů. Čerstvé je můžeme konzumovat buď samotné, nebo jako tzv. žahour - rozmačkané s cukrem a smetanou, tradičně jsou také oblíbené na kynuté knedlíky nebo palačinky, hodí se do ovocných koktejlů, salátů, nebo na osvěžující zmrzlinový pohár. Vynikající jsou i borůvkové marmelády a džemy, které mohou být pak zdravou snídaní po celý následující rok. Borůvky se dají zpracovávat i na sirupy nebo ovocné víno, hodí se ke zmražení a dají se i sušit. Velké oblibě se u nás těší i moučníky a koláče s borůvkami, dají se kombinovat s jiným ovocem, tvarohem, jogurtem, oříšky apod. V každém kraji se jistě najde nějaký osvědčený recept pro jejich využití v kuchyni.
Borůvky jsou bezesporu jedním z biologicky nejhodnotnějších darů našich lesů, jsou chuťově nezaměnitelným ovocem a navíc tou pravou injekcí omlazující energie.

Broskve osv í vás i va i ple

Šťavnaté a příjemně aromatické broskve jsou jedním z nejoblíbenějších druhů ovoce vrcholu léta. Občerství nás, dodají nám spoustu prospěšných látek a osvěží dokonce i naši pleť.

První zachované záznamy o pěstování broskví pocházejí už z období před 4000 lety z oblasti Asie, kde je nejspíš i jejich původní domovina. Postupně se rozšířili i na další kontinenty, také u nás najdeme broskvoně na mnohých zahradách.
Toto šťavnaté ovoce se těší velké oblibě nejen díky své jemně sladké chuti a svěžímu aroma, další nespornou výhodou broskví je jejich dobrá stravitelnost a minimální hrozba alergických reakcí i u těch citlivějších z nás. Broskve jsou skvělou přesnídávkou pro všechny věkové kategorie.

Broskve jsou zdravé letní osvěžení
Sametové chlupaté plody broskvoně, stejně jako hladké a lesklé nektarinky jsou až z 85% tvořeny vodou, cukry jsou v nich zastoupeny asi ze 7-10%. Konzumací broskví si tedy doplňujeme tekutiny a zároveň tělu dodáváme ovocné cukry, které se okamžitě uvolňují do krve – broskve působí povzbudivě na naše tělo i mozek. Mimoto obsahují celou řadu dalších prospěšných látek.

Broskve jako lahodný zdroj vitamínů a minerálů
V broskvích najdeme vedle vitaminu C v poměrně vysoké dávce zastoupené karoteny – provitaminy vitaminu A. Tyto antioxidanty chrání naše tělo před volnými radikály a dodávají svěžest, odolnost a zdravou barvu naší kůži. V broskvích nalezneme i některé vitaminy skupiny B, které blahodárně působí na naše nervy, pokožku a celkovou imunitu.
V tomto lahodném ovoci je i řada stopových prvků, např. hořčík, fosfor, draslík, zinek, železo a vápník.

Broskve pro dobrou náladu i lehkost těla
Kombinace výše zmíněných látek, zejména pak niacinu a hořčíků, broskvím vkládá do vínku pozitivní vliv na náš nervový systém. Povznášejí naši mysl, uklidňují nás a pomáhají nám dostat se zpátky do pohody.
Broskve na naše tělo působí také detoxikačně, močopudně a lehce projímavě, pomáhají tedy čistit organismus od usazených odpadních látek, podporují hubnutí a celkově přispívají k dobré kondici a vitalitě.

Broskvová pleťová maska pro svěží pleť
Broskve a jejich výtažky se díky bohatému zastoupení prospěšných látek přidávají do mnoha kosmetických výrobků. Pokud však nemáme čas, či všechny potřebné ingredience pro přípravu komplikovanější receptury, úplně nám postačí jeden zralý a šťavnatý plod. Ten zbavíme slupky a pecky a vidličkou ho rozmačkáme na jemné. Po důkladném omytí pleti kašovitou hmotu jednoduše naneseme na tvář, krk a dekolt a necháme působit cca 15 minut. Poté masku smyjeme vlažnou vodou.
Broskvová maska je dobře snášena téměř všemi druhy pleti, jen lidé s citlivou pokožkou se sklonem k alergickým reakcím by měli nejprve vyzkoušet její reakci. Broskev naši kůži příjemně hydratuje, zvláčňuje, jemně vypíná a dodává jí mladistvý vzhled.

Broskev je pohlazení pro mlsné jazýčky
Z broskví a nektarinek si můžeme připravit celou řadu laskomin. Skvělé jsou v ovocných salátech a zmrzlinových pohárech, dají se z nich připravovat osvěžující koktejly a dřeně a výborná je i broskvová zavařenina či kompot. Najdeme je jako součást mnoha receptů na pečení koláčů, výtečné jsou i jako ozdoba zákusků a dortů. Nejeden gurmán broskve přidává jako kontrastní chuťový prvek při úpravě masitých pokrmů, u nás oblíbený je např. zapečený kuřecí plátek s broskví a sýrem.
Zapomenout bychom neměli ani na tradiční použití broskví pro výrobu likérů a pálenek, které mají typické, jemně nasládlé aroma.

B íza lé í nejen kloubní onemocn ní

Bříza je posvátným a léčivým stromem už od nepaměti. Jestliže máte problémy s klouby, trpíte kožními nemocemi a vaše ledviny nejsou v nejlepší kondici, právě ona by se mohla stát jedním z vašich nejlepších přátel…

Břízu snad ani není možné zaměnit s jiným stromem, její bílá kůra a elegantní tvar koruny, tvořené spletí křehce působících větví ji na první pohled prozradí. U nás je velmi rozšířeným stromem, nejčastěji ji najdeme na pasekách, ve smíšených lesích a poblíž potoků a rybníků, je nenáročná, má ráda vlhčí prostředí a vydrží i poměrně silné mrazy.
V pohanských kulturách byla bříza vždy velmi uctívaným stromem, je symbolem ochrany, životní energie, štěstí, lásky a plodnosti. Některé staré zvyky používání břízy jako symbolu u nás přetrvaly dodnes, stačí si vzpomenout na vztyčování májky před domem vyvolené… I v šamanských kulturách má bříza velký význam, je symbolem spojení našeho světa s podsvětím, někteří šamani ji dokonce nazývají stromem života.

Léčivé síly břízy bělokoré
Léčivé síly břízy jsou lidem známé už po mnoho generací. Dříve se běžně sbírala míza stromu, tzv. březová voda. Kmen stromu se nařízl a přivázaly se k němu nádoby na zachytávání vytékající mízy. Tato tekutina se pak používala v lidovém léčitelství na mnoho neduhů. Protože samotná míza je poměrně koncentrovaná, pro přímou aplikaci je dobré ji naředit vodou. Dnes sbíráme především listy a pupeny, ze kterých se připravují čaje a odvary pro vnitřní i vnější aplikaci.

Léčivé účinky břízy při vnitřním užití
Odvar nebo nálev z listů užívaný jako čaj má silné močopudné účinky a je vhodný pro čištění a odvodňování těla, při snížené funkci ledvin, ledvinových kamenech a zánětlivých onemocněních močového měchýře. Čistící účinek břízy má význam i při kloubních onemocněních, jako je revma a artróza, dokáže tělo zbavovat škodlivých usazenin a zmírňuje otoky kloubů. Detoxikace organismu pomocí březového čaje má také příznivý vliv na stav naší pleti a pomáhá s léčením akné.

Bříza léčí naši kůži
Bříza dokáže léčit a zmírňovat i řadu kožních potíží, jako je vyrážka, akné, některé typy ekzémů, plísňová onemocnění a drobnější poranění kůže. Její léčivé účinky často využívají i lidé trpící lupy, příliš mastnou vlasovou pokožkou a nadměrným vypadáváním vlasů. Za tímto účelem je vhodný jak odvar z listů a pupenů, tak speciálně upravená březová míza. V lékárnách, některých drogeriích a specializovaných obchodech můžeme zakoupit výrobky s příměsí výtažku břízy, je však potřeba dbát na kvalitu, méně kvalitní produkty někdy obsahují mnoho nežádoucích syntetických příměsí a jen nepatrné množství březového výtažku.
Dříve se také běžně používala kůra břízy pro léčbu kožních potíží a kloubních nemocí. Z jejího odvaru se připravovala koupel nebo obklady na postižené klouby a kůži. Kůru břízy lze též nakládat do olivového oleje. Tento olejový výluh se aplikuje ve formě obkladů, stejně jako odvar z kůry, pupenů nebo listů.

Sběr a sušení březových listů
Vhodný čas na sběr listů je v jarních měsících. Listy břízy se sklízejí velice jednoduše, a to nejlépe drhnutím proti směru růstu přímo z větví. I jejich sušení je nenáročné a poměrně rychlé, stačí je pouze rozprostřít v tenké vrstvě v dobře větrané místnosti a občas provzdušnit o obrátit. Skladujeme je v uzavíratelné nádobě, nejlépe mimo dosah světla.

Recept na čistící čaj / nálev z břízy: 1 PL sušených listů přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme 10 minut odstát, přecedíme - čaj je vhodný jako součást čistící kúry, při revma a kloubních potížích, nedostatečnosti ledvin a zánětu močového měchýře, při akné a kožních potížích.

Na závěr několik zajímavostí o bříze…
…Bílé kůry břízy se před vynalezením papíru používalo k písemným záznamům… Zkuste to, můžete tak vytvořit například originální přání k narozeninám.
…Dříve se mladá březová kůra používala i k výrobě oděvů a obuvi. Dřevo břízy je lehké a nepropouští vodu, vyráběly se z něj např. indiánské kánoe nebo střešní krytiny a izolace domu.
…Bříza je ideálním stromem pro vysušování příliš vlhkých míst, od pradávna se proto vysazovala např. v blízkosti domů, jejichž zdi trpěly přílišnou vlhkostí, vzlínající z podloží.
Bříza je krásný, užitečný a léčivý strom, který nám může být pomocníkem a dobrým přítelem… Stačí proniknout do jejích tajemství…

Celer není jen p írodní afrodiziakum

Již ve starém Egyptě byl celer používán jako koření, ale především jako přírodní afrodiziakum. V lidovém léčitelství je celer chronicky známý pro svůj blahodárný vliv na mužskou potenci… Jeho léčebné účinky ale výrazně přesahují tuto běžnou pověst…

Můžeme se setkat s různými druhy celeru. Jsou to především celer řapíkatý, z kterého se používá nadzemní část rostliny a celer listový a hlíznatý, u kterých můžeme zpracovávat jak listy, tak podzemní část, tzv. bulvu.
Celer, to je zelenina, koření i lék. My, jakožto jeho potenciální konzumenti, se zpravidla dělíme do dvou skupin - jedni ho milují, druzí ho snědí jen z donucení, pokud vůbec. Ale možná, že po přečtení tohoto článku si to i jeho odpůrci rozmyslí a skamarádí se s ním…

Celer jako ochránce před mikroorganismy
Celer obsahuje velké množství éterických olejů, hlavních původců jeho typického aroma. Vysoký obsah těchto éterických látek má svůj smysl pro rostlinu samotnou, slouží totiž jako ochrana před možnými záškodníky, jako jsou plísně, bakterie a jiní vetřelci. Působí jako ochranný štít rostliny, stejně tak ale mohou ochránit i naše tělo, především naše sliznice. Při konzumaci celeru se tyto látky uvolňují při cestě trávicím traktem na všechny jeho sliznice, v ústech, v žaludku, ve střevech… A působí tu stejně, jako u samotné rostliny - antibakteriálně a antimykotický - jsou účinnou ochranou a dezinfekcí našeho trávicího traktu. Podobně působí i v jiných částech našeho těla, zabíjejí infekce v ledvinách a močových cestách. V mnohém se tedy působení celeru podobá fenyklu, o kterém jsme hovořili v minulém díle našeho seriálu. Nejinak je tomu i s působením na dýchací cesty při nachlazení.

Celer versus angína, chřipka a nachlazení
Dezinfekční účinky celeru nacházejí své uplatnění i v případě onemocnění dýchacích cest. Celerové silice pomáhají s rozpouštěním hlenu a zároveň dezinfikují sliznice, čímž nám pomohou s jejich čištěním a zároveň zabíjí mikroorganismy. Celer je tedy i strašákem na kašel a rýmu a je vhodným doplňkem léčby nachlazení, užívaný především v syrovém stavu. Nejúčinnější je při léčení nachlazení šťáva z čerstvého celeru, která obsahuje nejen ony éterické dezinfekční látky, ale i velké množství vitaminů a minerálů, které posilují naši imunitu.

Vitaminy a minerály obsažené v celeru
Celer obsahuje mnoho velmi potřebných vitaminů a minerálů. Je považován za významný zdroj vitaminů skupiny B, protože obsahuje všechny vitaminy z této skupiny ve vyváženém množství, je zdrojem tzv. B-komplexu. Vitaminy skupiny B jsou velmi důležité např. pro zdravou kůži, nehty a vlasy, správnou funkci jater a střev, ale i pro "silné nervy". Jejich dostatek v těle napomáhá člověku k udržení dobré psychické kondice, celer nám tedy může pomoci i na duši - v boji proti stresu a depresi.
Listy celeru obsahují velké množství vitaminu C, dokonce více, než citron. Dalšími zastoupenými vitaminy jsou např. vitamin A, K a E.
V celeru najdeme i řadu důležitých minerálů, jsou to např. draslík, hořčík, chróm, sodík, vápník, železo, zinek a jód - a to v poměrně vysokých dávkách. I tyto minerály jsou pro naše tělo velice potřebné a v běžné stravě často nepříliš zastoupené.

Celer léčí klouby
Celer působí jak přírodní diuretikum - prostředek, který podporuje tvorbu moči, a tak čistí náš pohybový aparát, rozpouští usazeniny a pomáhá je odplavovat z těla. Je proto velkým pomocníkem při léčbě nemocí pohybového aparátu, jako jsou revmatismus, dna a artritida. Především pravidelné užívání syrového celeru nebo celerové šťávy by mělo zmírnit problémy spojené s těmito nepříjemnými neduhy a ulevit našim kloubům.

Další významná působení celeru na naše tělo
Látky obsažené v celeru snižují hladinu krevního cukru, neměl by tedy chybět na talíři všech diabetiků. I lidé trpící vysokým tlakem by ho měli zařadit jako pravidelnou součást svého jídelníčku, protože přirozenou cestou snižuje krevní tlak. Působí také jako stimulant produkce žluče, čímž napomáhá trávení. I pro žaludek je velkým pomocníkem, pomáhá ho chránit před žaludečními vředy a dokonce urychluje jejich léčení.

Celer v kuchyni
Celer má v kuchyni opravdu mnohostranné využití. Používá se buď jako koření, a to především čerstvá či sušená nadzemní část rostliny, řapíky a listy, někdy dokonce i semena. Dodává nezaměnitelnou chuť pokrmům, jako jsou polévky (např. naše stará známá bramboračka), omáčky, dressingy, marinády na pečení masa apod. Široké využití má i celerová bulva. Tu můžeme konzumovat syrovou, například v salátech a pomazánkách, ale i tepelně opracovanou. Tepelná úprava může celer chuťově zpříjemnit pro ty z nás, kdo jeho chuti příliš neholdují, přesto by ho rádi konzumovali kvůli jeho blahodárným účinkům na naše tělo. Můžeme ho vařit v polévkách, dusit s jinou zeleninou, péct s masem, smažit obalovaný v těstíčku…
…pravdou však zůstává, že syrový má pro naše tělo největší význam, jeho léčivé látky jsou zachovány v plné hodnotě. Komu celer "nejede", jeho typické aroma se dá zmírnit v salátech například přidáním strouhané mrkve, i čerstvá celerová šťáva chutná lépe po přimíchání mrkvové šťávy a pár kapek citronu.

Cibule jako p írodní lék

…ne nadarmo se říká, že vařit jídla s cibulí znamená "Vařit jako sedlák a jíst jako král"…

Cibule se rozšířila do celého světa ze západní Asie, kde původně rostla divoce, jako planá rostlina. Protože místní obyvatelé brzy objevili její výrazně léčivé účinky a mnohostranné využití v kuchyni, přestěhovala se do zahrad a lidé ji začali šlechtit pro svou potřebu. Postupně se rozšířila do celého světa a dnes ji najdeme ve spoustě odrůd a typů… Bílé, žluté, červené, malé, velké, sladké, pálivé… Ať je jakákoli, v kuchyni je nepostradatelná a pro naše tělo zdravá a léčivá!

Léčivé látky obsažené v cibuli
Z pohledu lidového léčitelství je asi nejvýznamnější látkou obsaženou v cibuli allicin. O jeho blahodárných účincích na lidské zdraví jsme již hovořili v našem článku o léčebných účincích česneku.
Cibule také obsahuje množství vitaminů a minerálů. Je bohatá na kyselinu listovou (acidum folicum, vitamin B9), ale i jiné vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin E a karoteny. Z minerálů v cibuli nalezneme důležité prvky jako železo, zinek, síra, fosfor, hořčík, draslík, vápník, sodík, měď, jód… Je opravdovou zásobárnou životně důležitých látek.

Cibule a léčení nemocí z nachlazení, angíny a chřipky
Hlavním rytířem v boji proti původcům těchto nemocí, je onen allicin - látka se silně antibiotickým účinkem v našem těle. Starý dobrý recept na kašel - šťáva z nakrájené cibule posýpané cukrem - je jedním z nejznámějších způsobů použití cibule při léčení nemocí respiračního ustrojí. Podobný účinek má také odvar z cibule, známý pod názvem cibulový čaj. Jak šťávu, tak čaj bychom v době nemoci měli užívat alespoň 3-4 krát denně, uleví našemu dýchání, zlepší odkašlávání a postupně zredukují ony mikroskopické vetřelce v našich dýchacích cestách. (Recept na šťávu z cibule: cibuli nakrájenou na kolečka posypeme 2-3 lžícemi cukru, šťávu pustí již za chvíli, podáváme několikrát denně 2-4 lžičky)
Na rýmu a zánětlivá onemocnění nosních dutin zase platí vdechování výparů z nakrájené čerstvé cibule, sice si malinko popláčeme, ale vězte, že ono štiplavé pálení v nose se dá chvíli vydržet. Účinné látky ve výparech z cibule nám pomohou s ničením mikroorganismů, kterých se uhnízdili na sliznici v našich dutinách a tam škodí.
I ostatní látky, jako jsou výše uvedené vitamíny a minerály, nám pomohou zkrátit dobu léčení, protože posílí obranyschopnost našeho těla.

Cibule a trávení
Cibule má mnoho příznivých vlivů na náš trávicí trakt. Posiluje žaludek a střeva, kde napomáhá udržet zdravou mikroflóru. Také zlepšuje chuť jídlu a následně i trávení potravy, protože stimuluje produkci žluče a žaludečních šťáv.

Cibule a krevní oběh
Cibule se už od nepaměti používá k redukci vysokého krevního tlaku. Silice a jiné účinné látky mohou opravdu velice efektivně snižovat vysoký tlak a při pravidelném užívání by u mnohých "lehčích případů" dokázaly nahradit některé chemické preparáty. Tento účinek se dá prokázat už několik chvil po její konzumaci - prostým změřením krevního tlaku před a po požití cibule.
Snižování hladiny škodlivého cholesterolu v krvi je dalším úžasnou vlastností této rostliny. Pomáhá předcházet zdravotním komplikacím, jako jsou křečové žíly, poruchy prokrvování (např. studené ruce a nohy), hemoroidy, ale i závažnějším, jako je např. infarkt.
Cibule celkově podporuje srdeční činnost a čistí náš cévní a žilní systém.
I diabetici by měli být velkými přáteli a častými konzumenty cibule, protože snižuje hladinu krevního cukru.

Vnější užití cibule
Cibule je známým a účinným lidovým lékem na bodnutí a štípnutí hmyzem - a opravdu účinným. Na postižené místo si co nejdřív přiložíme plátek čerstvé cibule, omezíme tak otok i nepříjemné svědění a zarudnutí.
Cibule se ale díky svým dezinfekčním a antibiotickým účinkům používá i k léčení kožních nemocí, jako jsou plíseň nebo bradavice. Na nemocné místo se má podle starých receptur přikládat kaše z drcené čerstvé cibule, a to na několik hodin a pravidelně, až do vyléčení. Někteří skeptici v tuto její sílu příliš nevěří, jiní upozorňují na možnost nepříjemného podráždění kůže, další na ni nedají dopustit a vřele ji doporučují, její antibiotický účinek je potvrzeným faktem. Při vnějším dlouhodobém používání čerstvé cibule na kůži je však potřeba vyšší opatrnosti a v případě jakékoli alergické reakce ji vysadit.

Cibule a prevence rakoviny
Cibule je stejně jako česnek stále objektem výzkumu pro své předpokládané a často studiemi prokázané protirakovinné účinky. Hovoří se o ní často ve spojitosti s prevencí rakoviny prostaty, žaludku a tlustého střeva, přičemž výzkum ještě jistě není u konce.

Jiné zajímavé účinky cibule
Cibule působí léčivě i na ledviny a močové cesty, kde pomáhá léčit zánětlivá a infekční onemocnění. Je také známá jako přírodní afrodiziakum, zlepšuje prokrvení pohlavních orgánů a stimuluje libido.

Cibule v kuchyni
Cibule si u nás vybudovala postavení nepostradatelné ingredience při vaření většiny našich "klasických" jídel. Mnoho pokrmů by bez ní ztratilo svou typickou chuť a vůni, všechny ty omáčky, polévky, všemožně tepelně upravená masa, pomazánky, saláty… Je zeleninou i kořením, můžeme ji vařit, dusit, smažit, nakládat, nebo si pochutnávat na té nejzdravější - syrové.
Cibule je bezesporu královnou v naší kuchyni a má být na co pyšná! O to víc, že naši každodenní stravu významně obohacuje o spoustu léčivých a prospěšných látek, chrání a léčí naše tělo.

Cuketa je ideální pro hubnutí a detoxikaci

Máte rádi cukety? Pokud ano, vězte, že pravidelnou konzumací této chutné zeleniny velice prospíváte svému tělu…

Tykev obecná, běžně známá jako cuketa, se u nás běžně pěstuje oproti jiné zelenině poměrně krátkou dobu, ovšem její popularita stále stoupá. Není divu, cukety totiž mají širokou škálu uplatnění v kuchyni a navíc jsou zeleninou s velmi příznivým účinkem na naše zdraví.

Pěstování cuket se vám vyplatí
Cukety jsou zeleninou poměrně nenáročnou na pěstování a péče o ně se nám mnohonásobně vyplatí. Pokud jim zajistíme zeminu bohatou na živiny, dostatek zálivky a slunné místo, výborně prosperují a z jedné rostliny sklidíme někdy i mnoho kilogramů šťavnatých plodů. Důležité je rostlinám ponechat dostatek místa, rozrůstají se plazivě, stejně jako okurky.
Sklízet první plody můžeme koncem června až začátkem července, v závislosti na podmínkách, rostlina pak plodí v průběhu celého léta. Pěstování cuket je navíc i finančně výhodné, 3-4 rostliny stačí pro běžnou spotřebu jedné rodiny.
Mladé cuketky mají výraznější chuť a často i vyšší obsah prospěšných látek a dají se konzumovat i se slupkou. Starší velké plody najdou také široké uplatnění v kuchyni, jejich slupka však často tvrdne a stává se těžko poživatelnou, je pak třeba ji oloupat.

Cukety jsou bohatým zdrojem důležitých látek
Asi 90% obsahu plodů cukety tvoří voda, u starších plodů je to o něco méně, významný podíl tvoří i velice prospěšná vláknina. Za pozornost ovšem stojí bohatost cuket na důležité vitaminy a stopové prvky.
Mladé plody cukety jsou pro nás tou zdravější volbou, mnoho důležitých látek totiž najdeme ve slupce, která je u mladých plodů jemná a lehce stravitelná i za syrová. Je skvělým zdrojem karotenů, tělem syntetizovaných na vitamin A, ochránce zdraví sliznic, a jednou z nejdůležitějších bioaktivních látek pro náš organismus. Vitamin A je nepostradatelný pro látkovou přeměnu v buňkách, je tedy potřebný pro vstřebávání a zpracování mnoha dalších důležitých látek v těle, chrání náš zrak, má příznivý vliv na naši celkovou tělesnou i duševní vitalitu. Vitamin A je rozpustný v tucích, je proto nezbytné cukety konzumovat s přídavkem alespoň malého množství oleje (nejlépe olivového), aby mohlo dojít k vstřebání tohoto vitaminu do těla.
Ve slupce najdeme i vitamin E s podobně zásadním působením, v celých plodech pak dále i mnoho hořčíku a vápníku, také fosfor, draslík, železo, měď, zinek a některé vitaminy skupiny B.

Cukety nám pomáhají se zdravým hubnutím
Jak je vidět již z výše uvedeného výčtu obsažených látek, cukety jsou téměř ideální stravou pro ty z nás, kteří se snaží udržet svou linii, popřípadě zhubnout - a to zdravě.
Vysoký obsah vody dělá cuketu nízkokalorickou potravinou (cca 20kcal/100g zeleniny) a naopak vysoký obsah biologicky důležitých látek nám zajisíi přísun nepostradatelných minerálů a vitaminů.
Cukety můžeme do našeho jídelníčku zařadit téměř denně, jelikož se dají upravovat na nespočet různých způsobů, naše strava se tak nestane nudnou a těžko dodržitelnou dietou. Pokud chceme hubnout, pak co nejšetrněji vzhledem k našemu zdraví, právě v tomto případě jsou cukety vhodnou a navíc zdravou potravinou.

Cukety jako součást detoxikace organismu
Plody tykve obecné čistí naše tělo hned dvěma způsoby.
Obsažený draslík působí jako stimulant vylučování nadbytečné vody v těle a pomáhá tak s vyplavováním usazených toxinů a kyselin a stimuluje činnost ledvin. Tato funkce je prospěšná např. pro jedince trpící zdravotními potížemi jako je dna, cukrovka, revma, otoky končetin, nadváha a podobně.
Díky vysokému obsahu vlákniny mají cukety čistící účinek také na náš zažívací trakt, především na střeva. Čistí jejich stěny od nebezpečných usazenin a celkově zlepšují průchodnost střev, dalo by se říci, že cukety působí lehce projímavě, ovšem bez rizika. Obsažený vitamin A zároveň pomáhá udržet střevní sliznice zdravé a odolné vůči infekcím, zánětům a mikroorganismům.

Jak upravit cuketu v kuchyni?
Na tuto otázku existuje neuvěřitelně dlouhý seznam odpovědí, nepřeberně receptů a možností zpracování. Mladé a křehké plody jsou za syrová skvělé do salátů, stačí je omýt a nakrájet na velice tenké plátky, výborně chutnají v kombinaci např. s rajčaty, paprikou, okurkou a bylinkovou nebo jogurtovou zálivkou, nebo s přidáním balzámového octa a olivového oleje. Cukety jsou ale vhodné snad k jakékoli tepelné úpravě, můžeme je smažit v těstíčku, zapékat s masem, zeleninou, nebo těstovinami, grilovat, dusit, péct, vetší plody se dají plnit nádivkou a zapékat se sýrem. Z cukety se dají také připravovat různé pomazánky, polévky nebo omáčky, můžeme je nakládat jako okurky, nebo s houbami a jinou zeleninou… Receptů jistě najdeme na celou knihu.

Grilovaná cuketa s Nivou (či jiným sýrem): cukety, sýr Niva (nebo jiný sýr výraznější chuti), sůl, pepř, olej, bylinky, popř. prolisovaný česnek - Cuketu omyjeme a nakrájíme na cca 1 cm silné plátky nebo kolečka, z obou stran potřeme olejem (popř. česnekem) a podle chuti okořeníme. Plátky nejprve grilujeme asi 5-10 minut z jedné strany, otočíme, posypeme strouhaným sýrem a grilujeme dalších cca 5-10 min. Takto upravená cuketa chutná výborně buď samotná, nebo jako příloha ke grilovaným masům, rybám, nebo jiné zelenině.

aj Yerba Maté pro povzbuzení, detoxikaci a hubnut

Čaj z listů cesmíny paraguayské, známý jako maté, je oblíbeným nápojem nejen ve své domovině - Jižní Americe. Působí jako stimulant, zároveň také pomáhá při detoxikaci organismu a při hubnutí.

Cesmína paraguayská je strom či keř, který dorůstá kolem 5 - 14m. Je rostlinou poměrně náročnou na klima, proto je jeho pěstování možné jen v několika oblastech naší planety – v Jižní Americe, jeho původní domovině - v jižní Brazílii, na severu Argentiny a v Paraguayi.
Vlastní čaj maté se z cesmíny připravuje tak, že se z rostliny jednou za 3-4 roky sklízejí části větví s listy, které se nechají zavadnout nad ohněm, nebo ve speciálních sušičkách. Pak se listy otrhají a dosuší se. Někdy se listy dodatečně praží, čímž se dosahuje jemnější chuti, než má přírodní suchá droga - zelené maté.

Co najdeme v maté?
V tomto lehce natrpklém čaji se skrývá překvapivé množství látek s blahodárnými účinky. Najdeme v něm např. vitamíny A, B a C, ze stopových prvků pak např. hořčík, vápník, železo, draslík a křemík. Obsahuje také poměrně hodně tříslovin, dále pak hořčiny, silice a rutin.
Jeho povzbuzující účinky jsou dány především přítomností kofeinu, kterého osahuje až 1-2%. Maté je tedy takovou zdravější alternativou kávy. Přesto by se mu raději měli vyhnout ti z nás, jež trpí vysokým tlakem či potížemi se srdcem. Jinak se však jeho konzumace nemusíme bát, je to nápoj s minimem nežádoucích vlivů, ba právě naopak.

Maté má mnohé zdraví prospěšné účinky
Maté je jedním z darů přírody, jehož účinky ověřily mnohé generace. Pokud patříte mezi ty, kteří hledají přírodní cesty pro povzbuzení těla a mysli, jste na dobré adrese. Tento čaj je všeobecně známý především jako stimulant. To však zdaleka není jeho jediným přínosným vlivem na naše tělo.
Díky obsahovaným látkám se užívá také pro posílení imunity, jeho antioxidační účinky zase zpomalují stárnutí. Stimuluje funkci ledvin a odbourávání odpadních látek, je to tedy výborný prostředek k detoxikaci organismu. Dokonce se mu přisuzují příznivé účinky pro lidi trpící diabetes – vyrovnává hladinu cukru v krvi.
Maté je jedním z čajů, které se doporučují pravidelně pít lidem trpícím nadváhou. Jeho podpůrný vliv na hubnutí je založen na tom, že maté potlačuje pocit hladu, je tedy vhodným doplňkem při redukčních dietách.

Rituál pití maté
Čaj se připravuje klasickou cestou, sušená droga se zalije horkou vodou a před konzumací se nechá chvíli odstát. Servírování a konzumace čaje je však na naše poměry poněkud zvláštní. Pokud si u nás dáte maté v nějaké kvalitní čajovně, která ctí původní tradice pití čajů, měla by vám na stůl přistát speciálně upravená tykev - kalabasa - s horkým nápojem a vloženou stříbrnou trubičkou - bombilla. Toto brčko je na spodním ponořeném konci vybavené sítkem, na kterém se při sání zachytávají drcené listy.

ekanka proti infarktu, arterioskleróze i rakovin

Čekanka je u nás, bohužel, ještě nedoceněnou zeleninou, ale pomalu si získává místo i na českém talíři… Což je dobře, protože je jednou z nejlepších potravin s preventivním a léčivým účinkem nejzávažnějších onemocnění naší moderní doby…

Čekanka salátová, kterou známe z našich obchodů ve formě tzv. čekankových puků, byla vyšlechtěna z planě rostoucí čekanky obecné. Čekankové puky se získávají poněkud netradičním způsobem pěstování - takzvaným rychlením, kdy se předpěstované kořeny čekanky zakrývají vrstvou lehké půdy a nechávají se bez přístupu světla po 5-8 týdnů. Za tu dobu se vytvoří nám známý čekankový puk, soustava nezelených, křehkých a křupavých listů. Protože je pěstování čekanky poměrné náročné, není u nás běžné, ale dnes už není problém koupit čekankové puky v dobře zásobené prodejně, supermarketu, nebo na zeleninovém trhu.

Čekanka chrání naše cévy a snižuje cholesterol v krvi
Ač nejsou čekankové puky příliš bohaté na vitaminy, jak jsme tomu zvyklí u jiné zeleniny, obsahují jiné, velice prospěšné látky, které v našem organismu působí hlavně detoxikačně.
Už samotný vysoký obsah vlákniny má blahodárný vliv na zažívání, zlepšuje průchodnost střev a zabraňuje zácpě. Dalším ohromným přínosem pro nás je fakt, že konzumace čekanky vede ke snižování hladiny cholesterolu v krvi, respektive zabraňuje nadměrnému ukládání tukových složek v našem organismu. Tento proces začíná už právě ve střevech, tukové složky jsou navázány a odvedeny z těla ven předtím, než se stihnou uložit do krve. Čekanka je tedy účinnou prevencí nemocí a komplikací kardiovaskulárního systému, jako jsou arterioskleróza (kornatění cév), vysoký krevní tlak, infarkt, mrtvice a podobně. Lidé s nadváhou, diabetes či některými poruchami metabolismu by měli tuto zeleninu určitě zařadit do své stravy, protože dokáže přírodní cestou odbourávat nebezpečné tukové látky.

Čekanka proti těžkým kovům a rakovině střev
Další významnou vlastností této zeleniny je, že zamezuje ukládání nebezpečných těžkých kovů v našem těle. Během procesu trávení v tenkém střevě na sebe totiž váže těžké kovy (např. olovo, rtuť, kadmium apod.) a odvádí je z těla ven stejně, jako jsme už uvedli výše, v případě tukových látek.
O čekance se dokonce hovoří i v souvislosti s prevencí rakoviny střev - jedné z nejrozšířenějších typů rakoviny u nás. Tento typ rakoviny, silně podpořený nezdravou stravou bohatou na tuky a toxické látky, je velice nebezpečný a jeho léčení je více než obtížné. Právě čekanka dokáže riziko tohoto onemocnění eliminovat díky tomu, že naše střeva čistí a ozdravuje střevní sliznice a mikroflóru.
V čekance obsažené látky také stimulují činnost žlučníku, jater a slinivky břišní, při pravidelné, ale umírněné konzumaci je opravdu úžasným pomocníkem našeho metabolismu na mnoha úrovních.

Jak nám bude chutnat?
V našich krajích nemá zpracování čekanky v kuchyni příliš dlouhou tradici, což je vážně škoda. Pokud totiž víme jak na to, můžeme z ní připravit velice chutné, až gurmánské pokrmy. Za syrová se hodí do zeleninových salátů, dbáme však na to, abychom použili jen světlé - nezelené - listy, zelené listy jsou totiž za syrová příliš hořké.
Z možností tepelné úpravy čekankových puků je ve světě neoblíbenější nejspíš zapékání, a to na mnoho způsobů. Buď můžeme čekankové puky rozdělit na jednotlivé listy, čímž nám vzniknou jakési vaničky, které plníme podle libosti například syrovými, smetanovými, jogurtovými či jinými nádivkami (nebojte se přidat trochu česneku) a zapékáme. Nebo můžeme celé puky podusit v páře a následně zapéct, samotné nebo zabalené do plátků šunky a servírovat podobně jako chřest, se sýrovým přelivem, či bešamelem. Výborně se hodí také jako příloha k masovým pokrmům a pomůže nám s trávením příliš tučných jídel.Typická, lehce nahořklá chuť čekanky může být pro někoho možná napoprvé nezvyklá, ale věřte, že pokud se ji naučíte správně upravit, získá si vás a stane se vaší zdravou a oblíbenou pochoutkou.

ernucha setá - znáte lé iv ern kmín?

Semena černuchy mají až překvapivě široké spektrum blahodárných účinků. Působí proti virům, bakteriím, plísním, zlepšují trávení… A navíc jsou příjemným aromatickým kořením.

Ač je u nás černucha pěstována přesevším jako okrasná rostlina, v mnoha oblastech je už po generace uznávaným kořením a lékem. Tato ladná květina původně pochází z jihozápadní Asie, její pěstování se však postupně rozšířilo i na ostatní kontinenty, také u nás zdobí nejednu zahradu.
Černucha setá je letnička, vyséváme ji na jaře, nebo na podzim a z jejích bělavých, modravých a nafialovělých květů se pak můžeme těšit po celé léto, často až do října. Po odkvětu se na rozvětvených rostlinkách tvoří jakési “makovičky” - semeníky ve tvaru srostlých měchýřků, obsahující drobná, černá semínka, která nám mohou sloužit jako koření do jídel, nebo jako lék na celou řadu zdravotních potíží.

Léčivá síla semen černuchy
Semena černuchy mají až překvapivě široké spektrum blahodárných účinků. V Asii a na Balkáně se jako lék používají již odpradávna, postupně si našla své místo i u našich léčitelů a zastánců přírodní a alternativní léčby. Semena se aplikují v různých formách, nejčastěji však podrcená, nebo pomletá na prášek, kdy se z nich připravuje vodní nálev nebo odvar pro vnitřní užití, ještě mocnější účinek pak má odvar v červeném víně. Také se z nich lisuje kvalitní aromatický olej, který se dá užívat vnitřně a přidává se do přípravků pro vnější aplikaci, také např. pro ústní hygienu.

Černucha působí proti virům, bakteriím a plísním
Semena černuchy se úspěšně používají v boji proti infekčním onemocněním, působí antivirově, antibakteriálně i antimykotický. Čaj ze semen je vhodné užívat např. při léčbě kašle, rýmy, bronchitidy, zánětu dutin apod. Působí ale i v našem zažívacím traktu, aplikujeme ho tedy i pro eliminaci původců infekcí žaludku a střev, při kolikách, průjmech a otravách jídlem (recept na čaj si uvedeme níže). V Asii se černucha též často užívá v boji proti střevním parazitům. Močopudný účinek semen též přispívá k detoxikaci našeho těla.

Černucha pomáhá při bolestech břicha
Působení účinných látek na hladké svalstvo nám může pomoci při bolestech v břiše - při křečích v žaludku, bolestech doprovázejících střevní potíže, ale také při nepříjemných bolestech při menstruaci. Někdy se černucha doporučuje pro vyvolání opožděné menstruace. Pro své působení na hladké svalstvo by se semena černuchy neměla užívat v těhotenství! Pro stimulaci laktace je černucha naopak vhodná v období kojení.

Semeno černuchy - koření pro dobré trávení
Látky obsažené v semenech černuchy mají příznivý účinek na náš žlučník, podporují produkci trávicích šťáv a usnadňují tak trávení. Působí také proti nadýmání, hodí se tedy jako koření do těžších a tučných pokrmů, nebo do kynutého pečiva. Drcené semeno tedy nejenže dodává aroma, zároveň pomáhá s trávením daného pokrmu.
Černuchu tak najdeme v některých kořenících směsích, např. pro přípravu kari a jiných tradičních asijských či balkánských receptech, přidává se do chlebových placek i sladkého pečiva. Aroma semene černuchy připomíná něco mezi pepřem a kmínem, proto si vysloužila lidový název “černý kmín”. Používá se též přímo jako náhražka pepře nebo kmínu, je lehce peprná, její aroma je příjemně zemité.

Recept na čaj / nálev ze semen černuchy: Rovnou polévkovou lžíci podrcených semen zalijeme 0,5 l horké vody, nádobu přiklopíme a necháme cca 15 minut luhovat - nálev přecedíme a užíváme po doušcích během dne.

Sušené tobolky černuchy pro krásu domova
Jak jsme se zmínili výše, semena černuchy jsou ukrytá v měchýřovitých tobolkách, trochu připomínajících makovičky. Pokud tyto semeníky po jejich částečném uschnutí z rostliny sklidíme s částí lodyhy a doma pak zavěšené dosušíme, získáme tak velice dekorativní “slaměnky“. Zelené i suché tobolky velice pěkně doplní květinové vazby a aranžmá, můžeme je píchat do aranžovací pěny, dekorovat s nimi věnečky, hodí se dokonce i na vánoční stromek, či prostě položené do keramické či proutěné mísy.

ervená epa - to pravé pro krásu, plodnost a dlou

…nejen že pomáhá v boji proti rakovině… Je také snad nejlevnější a běžně dostupnou omlazovací kúrou, jakou si můžeme dopřát…

Červená řepa nás jako důležitá plodina provází už po tisíce let, záznamy o jejím používání jako léku Římany jsou staré přinejmenším 3000 let.
Konzumovat se dá celá rostlina, mladé listy se dají upravovat jako špenát, nebo přidávat do polévek s jinou zeleninou, za syrová se hodí i do zeleninových salátů. Nejčastěji však zužitkováváme pouze bulvu, která se dá chutně upravit mnohými způsoby.

Červená řepa je skvělým zdrojem křemíku - "minerálu krásy"
Tato zelenina patři téměř bezkonkurenčně mezi nejefektivnější přírodní zdroje křemíku - zvaného také "minerál krásy". Křemík je nesmírně důležitý pro tvorbu a pevnost vazivových tkání a kostí, elasticitu a zdraví cévních stěn a v neposlední řadě pružnost a mladý vzhled pokožky, pevné vlasy a nehty. (Příznakem jeho nedostatku je právě například zvýšená lámavost nehtů a třepení vlasů.) Křemík celkově podporuje regeneraci celého organismu, je proto zpomalovačem stárnutí. Pravidelnou konzumací červené řepy si můžeme jeho hladinu přirozené doplnit, zároveň s dalšími důležitými minerály a vitamíny…

Pro plodnost, vývoj plodu i omlazovací kúru
Další velmi důležitou a bohatě zastoupenou látkou v červené řepě je kyselina listová. Ta je nepostradatelná pro plodnost žen a zdravý vývoj plodu, pro silné srdce a celý kardiovaskulární systém. Navíc také stimuluje obnovu a růst tkání (vazy, svaly, kůže, nehty, vlasy) a okysličování buněk. Vyšší hladinu kyseliny listové najdeme v červené řepě za syrová, tepelnou úpravou se částečně ničí.
Kombinace vysokého obsahu křemíku a kyseliny listové dělá z řepy snad nejlevnější, běžně dostupnou omlazovací kúru, jakou si můžeme dopřát. Nejlépe uděláme, když ji zařádíme do našeho jídelníčku pravidelně, optimálně alespoň 3-4x do měsíce.

Jaké další prospěšné látky najdeme v červené řepě?
Mimo jmenovaného křemíku a kyseliny listové se v řepě nachází ještě mnoho prospěšných látek. Z minerálů například hodně draslíku a železa, dále pak hořčík, vápník, zinek, jód a měď. Z vitaminů je zastoupen vitamin C, E a betakaroten. Obsahuje také organické kyseliny (jablečnou, vinnou, šťavelovou a citrónovou) a barviva (typické zbarvení jí dodává betanin, který po konzumaci řepy způsobuje neškodné zbarvení moči do červena).
Červená řepa je též bohatá na vlákninu, čímž stimuluje peristaltiku střev a čistí je od jedovatých usazenin. Celkově se řepě přisuzují příznivé účinky na trávení, mimo jiné podporuje produkci trávících šťáv v žaludku a činnost žlučníku a jater.

Červená řepa proti rakovině
Šťáva z červené řepy se doporučuje jako prevence a součást léčby rakovinného bujení, stejně tak i pro rekonvalescenci po její léčbě. Dávky jsou v takovém případě poměrně vysoké, užívají se běžně i 3 menší sklenky šťávy během dne, jako prevence se doporučuje v dávce 1 sklenky nejméně 1-2x týdně. Mnozí léčitelé slaví s touto kúrou velké úspěchy, i někteří lékaři ji doporučují jako doplněk léčby a pro celkové posílení imunitního systému při i po terapii.

Aby nám chutnala…
Za syrová můžeme řepu přidávat do zeleninových salátů, buď nakrájenou na tenké plátky, nebo nastrouhanou. Výtečný a navíc velmi zdravý je salát z řepy v kombinaci např. se zelím, křenem, ořechy, jablkem, vařeným bramborem a jogurtovou, či majonézovou zálivkou a podobně.
Červenou řepu můžeme vařit, nebo péct. Vaříme ji nejlépe ve slupce, loupeme a krájíme až po uvaření a lehce zakápneme citrónem, aby příliš neztmavla. Vařená řepa se dá používat buď jako příloha k hlavním chodům, nebo také do salátů a samozřejmě do polévek, jako je německý "Eintopf" nebo výborný ruský boršč, mimochodem velice zdravá polévka, která je doslova injekcí energie pro naše tělo.
Červenou řepu lze také jednoduše konzervovat, samotnou nebo v kombinaci s jinou zeleninou. Výborně chutná například s křenem, celerem a kořenovou zeleninou vůbec, kombinovat ji můžeme i se zelím, květákem a mladou kukuřicí a podobně.
Dobře si vzpomínám, že jako dítě jsem nad ní "ohrnovala nos"… A nebyla jsem sama, byl to jev celkem typický pro většinu dětí ve školní jídelně. Dnes už mi chutná… O to víc, když vím, jak moc je zdravá…
…protože ať si dáme červenou řepu jakkoli upravenou, nemusíme pochybovat o tom, že jsme udělali něco pro naše zdraví, krásu a fyzickou i psychickou vitalitu.

o ka - zdraví nejen na vá novoro ní st l

Podle naší staré lidové tradice by na žádné novoroční tabuli neměla chybět pořádná porce čočky, to abychom měli v nastávajícím roce dostatek peněz… Po přečtení tohoto článku si ji ale možná uvaříte mnohem častěji - to abyste byli zdraví!

Znám mnoho lidí, co nad čočkou "ohrnují nos"… Sama jsem mezi ně kdysi patřila. Zdála se mi snad příliš obyčejná a chuťově ne zcela moje gusto. Od té doby, co maso zmizelo z mého talíře, stala se mojí velkou přítelkyní. Zjistila jsem, že když se popustí uzda fantazii, dají se z ní kouzlit výborné pokrmy… A navíc nadmíru zdravé!

Čočka je skvělým zdrojem bílkovin
Zbystřit by teď měli nejen vegetariáni, protože ti nejspíš o výživné hodnotě čočky dávno vědí… Čočka je totiž velice bohatým zdrojem těch nejlepších esenciálních kyselin, které si naše tělo přeměňuje na tolik potřebné bílkoviny. U vegetariánů a veganů se čočka vedle dalších luštěnin proto těší obzvlášť velké oblibě. Velice prospěšná je také dětem v období vývinu, ale stejně tak všem věkovým skupinám bez rozdílu.

Čočka vám dodá železo a mnoho dalších důležitých látek
Bez dostatečného přísunu železa se z nás lehce stane unavená mátoha, v případě jeho dlouhodobého nedostatku nám dokonce hrozí vážné zdravotní následky. Čočka je jednou z luštěnin bohatých právě na tento prvek, je tedy tou pravou potravinou např. pro lidi trpící chudokrevností. Obzvlášť ženy, které každý měsíc díky menzes ztrácejí množství krve, by ji měly do svého jídelníčku zařadit doslova s železnou pravidelností. V čočce ale najdeme i mnoho vápníku, draslíku, vitaminy skupiny B a karoteny pro syntézu vitaminu A. Obsahuje také vlákninu, která čistí náš zažívací trakt od nebezpečných usazenin a stimuluje presitaltiku střev.

Čočka jako zásobárna zinku
Dalším, neméně důležitým prvkem, bohatě obsaženým v čočce, je zinek. Je to strážce naší imunity a správné produkce hormonů, významně se podílí na syntéze bílkovin a tak na zdraví našich tkání, hlídá hladinu inzulínu v krvi a celkově silně podporuje regeneraci a rekonvalescenci našeho těla. Zinek potřebujeme všichni, pro děti je důležitý pro správný mentální a fyzický vývoj, těhotné ženy ho potřebují ve zvýšených dávkách pro zdravý vývoj plodu, pro dospělé hraje významnou roli např. pro plodnost a potenci, pevné nervy a výkonný mozek. Pokud čočku jíme pravidelně, alespoň jako součást jiných pokrmů, děláme opravdu kus dobré práce pro naše zdraví.

Čočka - injekce energie pro náš mozek i tělo
Čočka je díky vysokému obsahu cukrů sytou potravinou, což ovšem neznamená, že bychom po ní přibírali. Dodává našemu tělu mnoho glukózy - cukru, který se uvolňuje do krve a proudí všude tam, kde je potřeba natankovat dávku energie pro provoz. Náš mozek i svaly by byly bez pravidelného přísunu glukózy doslova k nepoužití, cítili bychom se unavení, nesoustředění a celkově utlumení. Sytost čočky je dána právě bohatostí na tento důležitý cukr, je tedy jakousi injekcí energie pro celé tělo.

Jak čočku správně vařit?
Že je mnohem lepší čočku namáčet alespoň 2 hodiny před vařením, nejlépe přes noc, to asi ví většina z nás. Při tepelné úpravě čočky je ale třeba dbát jednoho důležitého pravidla - čočku namáčíme pouze do studené vody! Pokud bychom ji zalili vodou horkou, i po dlouhém vaření by zůstala poměrně tvrdá. Ze stejného důvodu je také lepší přidávat sůl až po nějaké době jejího vaření. Čočka loupaná, červená a žlutá čočka obecně potřebují kratší dobu vaření, než ostatní druhy.

Jak ji máte nejraději?
Čočka se dá upravit na řadu způsobů, i když někdo dává přednost české klasice - čočce na kyselo s klobásou, nebo čočkové polévce. Pokud bychom jedli čočku často a jen na tyto dva nejrozšířenější způsoby, brzy by nás přestala bavit. Ale výhodou čočky je, že ji lze přidávat do řady pokrmů, například do polévek, kam by nás jinak nenapadlo ji dát, i např. do gulášovky, bramboračky apod. Můžeme z ní připravovat i pomazánky, jako příloha se hodí ke všem druhům masa a k rybám, dokonce z ní lze dělat i bezmasé karbanátky nebo sekanou. Najdeme také spoustu receptů z Asie, kde se luštěniny těší velké oblibě. Asiaté ji často kombinují např. s fazolemi a rýží, protože takový pokrm je velmi výživný a zdravý.
Osobně ji nejraději upravuji jako pikantní polévku s rajčaty, chilli a strouhaným sýrem, navíc, jak jsem se přesvědčila, takto chutná i těm, kdo nad ní jinak příliš nevyskakují radostí.
Máte-li nějaký zajímavý, osvědčený a oblíbený recept na její úpravu, podělte se, jistě nejen já se ráda nechám inspirovat.
Ač vám čočka jen těžko zajistí materiální bohatství, vašemu zdraví jen prospěje… A to jak na Nový rok, tak po celý rok…

Dary podzimu

Podzim byl pro naše předky vždy symbolem sklizně a přípravy zásob na zimu, čas kopání brambor a mlácení obilí, doba trhání jablek a krouhání zelí, sušení hub a sběru ořechů… Dnes, v době, kdy v našich nabitých supermarketech koupíme kdykoli cokoli, tento čas jako by ztrácel na své atmosféře a symbolice… Říkám si, není to škoda?

…ještě před tím, než se příroda uloží k zimnímu spánku, nabídne nám spoustu krásných pohledů na ranní mlhu v údolí, pavučiny poseté rosou a zářivé koruny stromů ve všech barvách plamenů ohně… A nejen to…

V lesích, na stráních a podél cest potkáme spoustu pro nás užitečných, voňavých a chutných plodů podzimu, všechny ty houby, oříšky, malvice, bobule…

…pojďme se podívat alespoň na tři z nich, krásné na pohled, příjemné na dotyk a zdravé pro tělo…

Jeřabiny - plody Jeřábu ptačího, zářivě oranžové nahořklé bobule, o kterých panuje pověra, že mohou být jedovaté… Není tomu tak, je to opravdu jen pověra. Je pravda, že syrové plody zkonzumované ve velkém množství by mohly u někoho vyvolat nevolnost. Měly by se proto užívat raději jen sušené a tepelně upravené, čímž se odstraní tento případný nepříjemný efekt. Jeřabiny používali naši předkové mnohými způsoby, pražené dokonce i jako náhražku kávy. Tyto plody mají stále široké uplatnění v lidovém léčitelství. Obsahují mnoho důležitých vitaminů, například velké množství vitaminu C a A, čímž mohou významně přispět k celkovému posílení našeho těla pro zimní období. Čaj ze sušených jeřabin má příznivý vliv na trávicí ústrojí. Působí lehce projímavě a tím pomáhá s neduhy, jako jsou zácpa a hemoroidy. Je také močopudný, stimuluje tok lymfy a pomáhá čistit naše tělo, doporučuje se tedy pít i při revmatismu a jiných kloubních potížích. Podobné účinky mají i protlaky, kompoty a džemy z jeřabin, jejich hořká chuť se dá zmírnit přidáním například jablek, skořice a trochy citronu. Milovníci hořké chuti to mají s jeřabinami o něco jednodušší a jejich typickou chuť si jistě zamilují. Sušit bychom je měli nejdřív zavěšené ve vzdušné místnosti v původních trsech, teprve po několika dnech je otrháme ze stopek a dosušíme.

Šípky - plody Růže šípkové, sytě červené lesklé plody, které jsou známé svým vysokým obsahem vitaminu C. I když sušením bohužel část tohoto vitaminu mizí, i tak jsou výborným doplňkem do ovocných a bylinkových čajů nejen pro zimní období, pro posílení imunity a pro boj s nachlazením. Navíc chutnají velice příjemně. Dále obsahují některé vitaminy skupiny B, vitamin A, pektin, hořčík, vápník, železo a jiné, našemu tělu prospěšně látky. Šípky se dříve hojně využívaly pro výrobu protlaků a džemů, protože je však potřeba odstranit vnitřní část plodu s jadérky a jemnými chloupky, tento způsob zpracování je opravdu časově náročný. Sušení plodů je určitě nejjednodušší cesta k jejich dalšímu využití. Plody šípku, které chceme usušit, bychom měli sklidit před prvními mrazy, při teplotách pod nulou přemrzají, měknou a ztrácejí vitamín C. Sušit by se měly nejlépe v pootevřené troubě nebo sušičce na potraviny do max. teploty 50°C. Pro přidání do čaje stačí pouze plody podrtit a čaj pak přecedit přes velmi jemné sítko.

Trnky - plody Slivoně trnité, temně modré kuličky s typicky trpkou chutí obsahují velké množství tříslovin a vitaminu C. Na rozdíl od švestek, které působí projímavě, trnky naopak dokáží úspěšně bojovat proti průjmovým onemocněním a lehčím katarům zažívacího ústrojí. Za tímto účelem můžeme buď jíst čerstvé plody, nebo pít nálev a odvar ze sušených. Při konzumaci čerstvých plodů se většině z nás nejspíš okamžitě protáhne obličej do výrazu zvaného "škleb", čerstvé plody jsou opravdu hodně trpké a doslova "drhnou v ústech". Existuje ale jeden starý účinný trik pro zlepšení jejich chuti - nechají se přejít prvními mrazíky, čímž změknou, jsou sladší a zmírní se jejich palčivost. Moderní technika, kterou neměly naše prababičky k dispozici, nám může situaci ještě více ulehčit. Nemusíme čekat na první mrazíky, můžeme plody sklidit dříve a na několik hodin je dát do mrazáku, čímž dosáhneme stejného efektu. Takto přemrzlé trnky se pak hodí i na výrobu protlaků, šťáv či pálenek. Trpkost částečně mizí i při sušení plodů, které pak používáme na čaj, přisladit ho můžeme medem. Trnky bychom měli sušit při teplotách kolem 40-50°C a dobré cirkulaci vzduchu.

…na závěr jeden trnkový tip: Angličani už po mnoho generací přidávají zralé trnky do lahve s ginem, kde je nechávají po několik měsíců macerovat. Tím vzniká takzvaný "Sloe Gin - trnkový gin", který se těší velké oblibě u gurmánů. Čím déle se trnky koupou v ginu, tím lahodnější chuť mu dávají. Ochutnala jsem… A už se mi také jedna lahvinka ve spíži ze čtvrtiny modrá trnkami… Teď už jen vydržet aspoň půl roku.

…tak až příště vyrazíte do přírody… Na výlet barevnou podzimní krajinou… Nasát její vůni a vychutnat její atmosféru… Nezapomeňte si doma košík na poklady…

Divizna - zlato, které lé í

Říká se jí také královská svíce, její dlouhé lodyhy se kdysi opravdu používaly jako pochodně… Byla i rostlinou magickou, chránila prý před zlými duchy a ďáblem… Nás dnes účinně chrání hlavně před kašlem, je to zlato, které léčí…

Divizna je ztepilá a okrasná dvouletá bylina, která prvním rokem tvoří přízemní růžici plstnatých, jakoby sametových listů, a teprve druhým rokem vyráží mohutná kvetoucí lodyha, která někdy dorůstá výšky až 2.5 metru.
U nás ji můžeme najít na teplých slunných místech, na skalách, u polí, na okraji lesů, především na jižních stráních, kde se opakovaně vysemeňuje. Lze ji ale také pěstovat na zahrádce, důležité je jí dopřát hodně slunce, na zálivku je nenáročná a navíc je velice zdobná.
Existuje mnoho druhů divizny, nejznámější jsou např. Divizna velkokvětá (sápovitá), malokvětá, černá, ozdobná… Někdy je nesnadné je od sebe odlišit a identifikovat. To nám však nevadí, protože pro léčebné účely můžeme používat jakoukoli z nich, obsaženými látkami se téměř shodují.

Jak správně sbírat a sušit diviznu
I když dříve se k léčebným účelům běžně používaly i listy divizny, dnes sbíráme hlavně její květy, v období od května do září. Květ divizny má své specifikum, ráno se otevře a ještě ten samý den večer opadává, je proto nutné ho z rostliny sklízet postupně každý den. Sbíráme pouze žlutý květ bez kalicha, který lze jednoduše lehkým tahem vyjmout. Květy nemačkáme a zacházíme s nimi velice opatrně.
Sušení květů by mělo být co nejrychlejší, optimálně během jednoho dne. Výhodou je, že je můžeme sušit i na přímém slunci, nebo při poměrně vysoké teplotě v otevřené troubě (do 60°C). Pokud nám květy při sušení zhnědnou, vyhodíme je, nemícháme je s kvalitně usušenou drogou, protože bychom ji tím znehodnotili. Správně usušené květy si zachovávají žlutou barvu.
Skladujeme je v dobře hermeticky uzavíratelných nádobách, papírové či látkové sáčky nejsou vhodné, droga by v nich zvlhla a ztratila svůj účinek.

Divizna je osvědčeným lékem na kašel
Divizna je známým a velice často používaným přírodním lékem na nemoci dýchacích cest, kašel, bronchitidu a ulevuje také při astma. Obsažené látky účinně léčí jak suchý a dráždivý kašel, tak kašel doprovázený silnou sekrecí. Účinek divizny je v tomto případě dvojí, podporuje totiž produkci sekretu, pomáhá tělu se ho zbavovat, tedy zlepšuje vykašlávání. Zároveň na sliznicích dýchacích cest vytváří ochranný povlak, který je chrání před vysycháním a přílišným drážděním. Zejména při zánětech horních cest dýchacích nám může být skvělým pomocníkem, ulevuje od bolestivého a dávivého kašle a zkracuje dobu léčení.Za tímto účelem pijeme čaj z květů divizny, nebo bylinné směsi s jejím obsahem. Často se kombinuje např. s květem černého bezu, hluchavkou, fenyklem, heřmánkem, jitrocelem, tymiánem, květem lípy apod. Najdeme ji běžně v průduškových směsích a tzv. prsních čajích, zakoupených v lékárně.
Divizna má ve formě čaje příjemnou chuť, i děti a lidé, kteří bylinné čaje "nemusí", jsou často ochotni ji v době nemoci užívat. Diviznový čaj sladíme medem, bylinným sirupem, popřípadě vůbec. Výluh přelijeme přes husté sítko, zbavíme se tak případných jemných chloupků, které by mohly dráždit sliznice.

Jaké další léčebné účinky má divizna?
Květ divizny má i další léčebné účinky na náš organismus. Dříve se často používal k léčbě katarů zažívacího traktu, žaludku, střev a podporu léčby průjmových onemocnění. Působí také močopudně, má tedy i čistící účinek na naše tělo.
Divizně se přisuzuje i lehký dezinfekční a antibakteriální účinek, jak vnitřně, tak při vnějším užití. Z tohoto důvodu se nálev, odvar, nebo mast z květů používaly pro podporu hojení poranění kůže a špatně se hojících kožních nemocí.
Rozmačkané květy divizny, umíchané do kašovité hmoty, se místně přikládaly na záněty žil, bércové vředy a hemoroidy, dodnes můžeme najít přípravky s jejím výtažkem pro léčbu zmíněných potíží.
Pokud máte to štěstí a v blízkosti vašeho domova se tato ušlechtilá bylina vyskytuje, určitě si nasušte zásobu jejích zlatých léčivých květů. Vězte, že těch pár minut denně, strávených jejich sběrem, se vám mnohonásobně vyplatí.

Domácí ovocn aj - lahodn a zdrav

…opojná vůně léta a šálek osvěžující energie v každém ročním období…

Popularita ovocných čajů u nás stále stoupá. Důvodem je jistě široká paleta osvěžujících chutí a vůní, kde si každý může najít ten svůj. Výhodou čajů ovocných oproti klasickému černému čaji jistě je, že neobsahují kofein, proto jsou vhodné pro všechny věkové skupiny, i pro malé děti.
V našich obchodech najdeme nepřeberné množství variací ovocných čajů, jak porcovaných, tak sypaných. Jejich kvalita a složení jsou různé - i zde platí, že čím přírodnější produkt, tím lépe. Některé méně kvalitní čaje obsahují barviva a aromatické látky, bez kterých bychom se klidně obešli. Tyto příměsi slouží pouze jako lákadla pro oko a chuťové a čichové buňky. Pro naše tělo jsou však bezvýznamné, v horším případě snad i škodlivé, každopádně zbytečné. Proto je na místě kupovat kvalitní výrobek a věnovat pozornost jeho složení.
Máme ale další možnost… Svůj zdravý a lahodný ovocný čaj si můžeme namíchat sami. To je pak dvojí potěšení, když jsme si ho připravili s láskou!

Ovoce vhodné pro doma namíchané čajové směsi
Základním pravidlem při volbě surovin pro náš domácí čaj je, že používáme jen chemicky neošetřené ovoce, nejlépe z vlastní nebo babiččiny zahrádky či z volné přírody. V žádném případě nepoužíváme ovoce, na které byl aplikován chemický postřik proti škůdcům. Pokud se rozhodneme použít ovoce zakoupené v obchodě, musíme si být jisti, že kupujeme tzv. Bio-produkt, to znamená ovoce pěstované čistě přírodní cestou.
Pro inspiraci si uvedeme několik základních a běžně dostupných druhů ovoce, které jsou vhodné k usušení do čajových směsí, a některé jejich pozitivní účinky na náš organismus:
Jablečné slupky nebo sušená dužina z jablek jsou jednou z nejčastějších ingrediencí ovocných čajů. Sušené jablko dodá čaji příjemnou sladkokyselou chuť a vůni. Jablečná slupka obsahuje např. vitamin C, železo, hořčík, vápník a draslík, jablečná dužina obsahuje pektin. Tyto a další látky zastoupené v jablku posilují naši imunitu, srdce a cévy, čistí naše tělo a jsou účinné při léčbě kloubních nemocí.
Borůvky jsou nejen chuťově velmi příjemné. Mají velmi příznivý vliv na zažívací ústrojí, a to hlavně svým účinkem v boji proti průjmovým onemocněním a střevním kolikám. Látky obsažené v borůvkách také posilují naše cévy a mají příznivý vliv na krevní oběh.
Brusinky, stejně jako borůvky, pomáhají léčit katary zažívacího ústrojí, především pak průjmová onemocnění, a mají protizánětlivý a dezinfekční účinek.
Bezinky, plody černého bezu, obsahují velké množství vitaminu A a C, vitaminy skupiny B a mnoho významných stopových prvků, jako železo, hořčík, fosfor a vápník. Bezinky mají posilující vliv na naši imunitu a krevní oběh.
Šípek je zdrojem vitaminu C. Díky tomu je výborným doplňkem téměř jakéhokoli čaje pro posílení imunity, ale také při léčbě nachlazení a nemocí dýchacích cest.
Jeřabiny jsou také vhodné nejen do čajů ovocných, ale i do bylinkových směsí pro čištění organismu. Pomáhají z těla vylučovat kyselinu močovou, která se usazuje v kloubním aparátu. Tím léčí nemoci, jako jsou revmatismus, dna a artróza. Další, neméně pozitivní vliv na lidský organismus mají v oblasti trávicího ústrojí. Sušené jeřabiny se už od pradávna používají proti zácpě, která je často příčinou nepříjemných hemeroidů.
Hruškové slupky nebo sušená dužina hrušky mají jemnou sladkou chuť a podmanivou vůni. I hrušky podporují činnost střev, působí proti zácpě a pomáhají s čištěním našeho těla.
Pomerančová a citronová kůra dodají našemu čaji jemně nahořklou chuť a zvýrazní jeho aroma. Obsažené látky mají čistící účinek, a to především na náš kloubní aparát, jsou tedy také nápomocné při léčení revmatismu a jiných kloubních nemocí.
Černý rybíz je známý jako významný zdroj vitaminu C. Má ale také příznivý vliv na krevní oběh a působí protizánětlivě a dezinfekčně. Je vhodný při léčení kloubních potíží, nachlazení a průjmových onemocnění a celkově posiluje naši imunitu.
Existují i další vhodné příměsi do ovocného čaje, které sice na zahrádce běžně nenajdeme, není však nákladné si je dokoupit:
Květ ibišku je velmi často základem ovocných čajů. Můžeme ho koupit v lékárně, čajovně, nebo v prodejnách s biopotravinami a zdravou výživou. Sušený květ ibišku dodá našemu ovocnému čaji typickou červenou barvu, příjemné aroma a jemně nakyslou chuť. Obsahuje mnohé zdraví prospěšné látky, zejména pak antioxidanty, které pomáhají např. snižovat hladinu cholesterolu v krvi a mají čistící účinek.
Rozinky nám mohou posloužit jako zdravé lehké sladidlo. Obsahují hroznový cukr, zdroj energie, který je mnohem přívětivější k našemu tělu, než klasický rafinovaný cukr. Jsou ale také zdrojem mnohých vitaminů a stopových prvků.
Další oblíbené příměsi do ovocných čajů jsou například mandle, kokos a jiné ořechy, datle a fíky. Vanilka dodává čaji plnou chuť a sladké podmanivé aroma. Skořice spolu s jablkem je součástí většiny vánočních a zimních čajů pro zahřátí.
Na výběr máme opravdu z velkého množství ingrediencí, nemusíme se bát popustit uzdu naší fantazii.

Sušení ovoce na čaj
V porovnání s bylinkami schne ovoce delší dobu kvůli vyššímu obsahu vody, je tedy potřeba dbát na postup sušení, aby nám ovoce nenapadla plíseň. Bobulovité plody, jako např. bezinky, jeřabiny a rybíz sušíme vcelku, první 2 dny je necháme zavadnout na stopkách, pak je teprve stopek zbavíme a dosušíme v jedné vrstvě, můžeme i na slunci. Slupky a plátky ovoce, jako např. z jablka můžeme také sušit na slunci, vždy však pouze v jedné vrstvě a občas je obrátíme. Pokud se rozhodneme ovoce usušit pomocí umělého tepelného zdroje, teplota by neměla přesáhnout 40°C a důležitá je i dostatečná cirkulace vzduchu. Sušené ovoce pak skladujeme v dobře uzavíratelné skleněné nádobě.

Míchání ovoce do čajových směsí
Naši směs na ovocný čaj si můžeme buď dopředu namíchat, nebo ovoce kombinujeme těsně před přípravou čaje, přímo do šálku. Při míchání ovoce se nejlépe řídíme podle vlastní chuti, případně podle potřeby, pokud chceme čaj užít jako podporu léčení nějakého neduhu. Všeobecně je vhodné kombinovat druhy ovoce podle jejich typické chuti tak, aby výsledná chuť byla vyvážená. Jako základ si tedy zvolíme "něco sladkého, něco kyselého, něco nahořklého a něco voňavého". Pro začátek je lepší namíchat si na zkoušku jen malé množství směsi, čaj z ní ochutnat a podle potřeby a libosti ji pak doplnit tím, co našemu jazýčku lahodí.

Příprava čaje: na větší šálek použijeme 1 lžíci ovocné směsi, přelijeme horkou vodou a necháme cca 10 min odstát. Čaj můžeme scedit, ale pokud jsme použili směs vyrobenou z jedlých příměsí, můžeme ji pak bez obav sníst.

Domácí ple ové masky - p írodní salon krásy za hub

Nepotřebovala by vaše pleť malé lázně? Kdo z nás se občas nezadívá na svůj obličej v zrcadle s myšlenkou, že "by to možná chtělo trochu vylepšit…" Ušetřete si kroky a bankovky v peněžence a proměňte na chvilku svůj domov v přírodní salon krásy…

Je spousta věcí, které se nám dokáží "podepsat" na obličeji, ať je to únava, teplotní výkyvy, nedostatek spánku, špatné stravování, divoké večírky, stres… Kůže je indikátorem našeho vnitřního zdraví, jsme-li vyčerpaní, je i ona vyčerpaná. Pokud chceme pro naši pleť něco udělat a nejsme zrovna typ, který si skočí na celé odpoledne do kosmetického salonu, nebo se nám nechce utratit balík za drahou kosmetiku, můžeme si pomoci sami a přírodní cestou. Stačí se podívat do ledničky nebo do košíčku na ovoce a během pár minut si umíchat vlastní přírodní balzám na naši pleť. I s přípravou nám to zabere necelou hodinku, tak je dobré si ji naplánovat jen pro sebe. To abychom si to i trochu užili a také abychom zamezili vystrašení partnera cestou z koupelny s naneseným elixírem mládí na obličeji. Prostě si na sebe uděláme čas, je na místě občas se hýčkat.

Z čeho se dá vyrobit domácí pleťová maska?
Mnoho v domácnosti běžně dostupných surovin je vhodných k výrobě pleťové masky, například tvaroh, droždí, ovesné vločky, med, olivový olej, vejce, smetana, mléko, jogurt… Také ovoce a zelenina, jako broskve, meruňky, jablka, jahody, banány, citrony, pomeranče, okurky, avokádo, papája, kiwi a jiné. Přidat můžeme i různé bylinky ve formě výluhu nebo rozmíchané do kašovité hmoty s teplou vodou. Heřmánek má uklidňující, čistící a stahující účinky na kůži, skořice mírně dezinfekční, máta tonizuje a oživuje, dubová kůra je vhodná na mastnou a aknózní pleť a stahuje rozšířené cévky, květ měsíčku lékařského je zase velmi hojivý a uklidňující.
Při volbě surovin přihlédneme k typu naší pleti. Na suchou pleť si můžeme dovolit použít suroviny mastnější, jako olej a smetanu, z ovoce pak banán a avokádo. Na pleť mastnou a problematickou naopak zvolíme lehčí ingredience, jako jogurt, mléko, okurku a podobně. Med, tvaroh, ovesné vločky a droždí jsou optimální pro téměř všechny typy pleti, kyselým ovocem šetříme na citlivou pokožku.

Pleťová maska z medu a avokáda na unavenou pleť
Tato maska je velmi výživná, výrazně regenerační a je vhodná pro všechny typy pleti, zejména pak na unavenou a zralou pleť. Naší kůži navrací pružnost a svěžest, obsahuje velké množství výživných i hydratačních látek.

Recept: 1 zralé avokádo, 1 lžička medu, 1 lžička bílého jogurtu, 1 lžička čerstvé citronové šťávy (pro citlivou či alergickou pleť můžeme citronovou šťávu vynechat ) - avokádo vydlabeme ze slupky a rozmělníme vidličkou na jemnou kaši, přidáme zbylé ingredience a vše důkladně promícháme.

Pleťová maska z jablek a skořice na mastnou a problematickou pleť
Tato maska má lehké antiseptické účinky, čistí a stahuje póry a zároveň pleť příjemně hydratuje a dodává kůži vitamíny.

Recept: 1 zralé jablko, 1 lžička bílého jogurtu, 1 lžička medu, 1/2 lžičky mleté skořice, 1 lžička ovesných vloček - jablko oloupeme a nastrouháme na jemném struhadle nebo rozmixujeme, přidáme zbylé ingredience a důkladně promícháme v jemnou kašovitou hmotu.

Banánová pleťová maska na suchou pleť
Tato bohatá a výživná maska je vhodná především na suchou pleť, které dodá pružnost, zdravou barvu a mladistvý vzhled. Obsahuje mnoho prospěšných mastných kyselin, vitamínů a minerálů. Je vhodná i na citlivou pokožku, v případě mastné či problematické pleti je lepší ubrat nebo úplně vynechat olej

Recept: 1 zralý banán, 1 vaječný žloutek, 2 lžičky panenského olivového oleje - oloupaný banán rozmělníme vidličkou na jemnou kaši, přidáme vaječný žloutek a olej a důkladně promícháme.

Příprava pleti pro aplikaci masky
Před aplikací pleťové masky bychom měli pleť důkladně vyčistit, tak jak jsme běžně zvyklí. Pro lepší vstřebání výživných látek je dobré pleť nejprve prohřát a prokrvit, což nám zajisti buď krátké napaření kůže nad horkou lázní (jako inhalace), jemná masáž tváře nebo jemný peeling. Prokrvená kůže lepé přijímá a metabolizuje výživné látky.

Aplikace masky
Hotovou směs si naneseme v tenké vrstvě stejnoměrně na tvář, raději vynecháme oční partie a okolí rtů. Pokud se jedná o masku výživnou bez stahujících účinků, můžeme její zbytek nanést i na krk a dekolt, popřípadě na ruce. Pohodlně položíme na sedačku, hlavu si podložíme polštářem a pustíme si nějakou hodně příjemnou muziku. Masku necháme působit cca 15 minut, maximálně půl hodiny. Po oblažující siestě se vydáme do koupelny a masku důkladně opláchneme vlažnou vodou, osušíme si tvář a namažeme si ji naším oblíbeným hydratačním krémem.

Do nového roku samá zdravá p edsevzetí? aneb novo

Hledáte recept, jak zhubnout? Jak přeprat své vlastní obžerství? …zapomeňte na zaručené návody ala "k snídani nic a k obědu trochu vody"… Jedinou správnou cestou je následovat hlas vlastního těla…

Známe ta novoroční předsevzetí… Jak zhubneme, jak přestaneme kouřit, jak budeme běhat a skákat a cvičit a plavat… Čím víc, tím líp… Nadšení a elán nám často vydrží jen pár dní, v lepších případech týdnů, jen ti nejsilnější opravdu vytrvají…
Jaké je to vaše novoroční předsevzetí? …máte-li nějaké…
Osobně si je nedávám… Znám chabou sílu své vůle… A většinou, když už se chystám k nějakému řezu do svých zvyků a zlozvyků, zvolím si k tomu kterýkoli den… Jen čas ukáže, jestli se dovedu náležitě přeprat a zlomit nějaký ze svých nešvarů a neblahých zajetých stereotypů - všichni jsme jen lidi, že…
Ale mnohým z nás symbol vstupu do nového roku jistě pomáhá s uvědoměním si změn, které by chtěli vpustit do svého života. Jste-li jedním z takových lidí, víte-li, že vaše sebekontrola dokáže zbrzdit mlsný jazýček, rozhýbat líné tělo ulpívající na pohovce před televizí, típnout poslední cigaretu, zrušit cinkající sklad lahví ve špajzu… Dejte si své předsevzetí a věřte, že to dokážete, jednejte, jako by se tak již stalo… Šance jsou jinak nevelké.
Po Vánocích, kdy většina z nás tráví celé dny návštěvami známých, příbuzných, kamarádů, popíjíme za dva a jíme za tři… Častým novoročním předsevzetím je pak… "Zhubnu!"
Nemá cenu dlouhosáhle rozebírat, kdo to opravdu potřebuje a kdo jen žárlivě a nestřízlivě sleduje vychrtlá těla celebrit a modelek v časopisech s touhou vypadat jako jejich kostry potažené kůží… Jsou mezi námi tací, pro které jejich kila navíc začínají znamenat opravdovou hrozbu pro jejich zdraví, nadváha je totiž opravdu nebezpečnou nemocí těla, její následky se nám časem bezpodmínečně projeví formou často velmi nebezpečných, někdy až osudových zdravotních komplikací.
Někdo si řekne: 'zhubnu 20 kilo!' …zhubnout 20 kilo? 20 kilo čeho? Tuku? Svalů? Vody? …jiný si řekne: 'zhubnu 5 kilo!' …otázka je stejná… 5 kilo čeho?
…drastická dieta je špatná dieta a ke všemu dlouhodobě k ničemu. Odčerpá nám svalovou hmotu a vodu z těla, bohužel i vitaminy, minerály a jiné nezbytné látky pro správnou funkci orgánů, rozhodí nám metabolismus cukrů a tuků se všemi patřičnými pozdějšími následky… Zeptejte se těch, co se jich onen známý JO-JO efekt po pár takových pokusech o zhubnutí drží "zuby-nehty". Jediná správná dieta je uvědomělé stravování, což znamená jedno jediné - jím jen tolik, kolik je mé tělo schopno spálit, a zároveň mu posílám dostatek látek, které potřebuje ke svému správnému provozu a fungování.
Když jíme rozumně, když známe potřeby svého těla, když ho zásobujeme dostatkem vitaminů a minerálů, napájíme ho potřebným množstvím vody, když svoje tělo známe a ctíme jeho potřeby, ono nám pak na oplátku dovolí občas si povyrazit, zhřešit, "splácat páté přes deváté", odpustí nám pár dní orgií ve znamení prohýbajících se stolů pod náloží chlebíčků, chuťovek, řízků, cukroví… Sice s tím bude trochu zápasit, ale odpustí nám to… Je totiž dostatečně silné na to, aby situaci udrželo pod kontrolou… Ví, že mu zase začneme posílat, co si ono žádá a kolik potřebuje…
V našich zeměpisných šířkách patříme mezi ty šťastnější obyvatele této planety - netrpíme hlady… Ba naopak, při pohledu do našich ulic to spíš vypadá, že trpíme nadbytkem.
Není nic špatného na tom, že si člověk užívá toho, co má rád… Je ale špatné ignorovat své vlastní tělo, jeho signály, že něco není v pořádku. Ono nám totiž samo říká, co potřebuje a co neunese, je jen nás, jak mu dokážeme naslouchat, jestli jeho signály ještě vůbec dokážeme vnímat. Jsou to takové ty malé věci, jako že do schodů dýcháme nějak ztěžka, že vyběhnout na kopec zdá se jako nadlidský výkon, že se probouzíme nějak moc oteklí… Po nějakém jídle nás pálí žáha, tak tam hodíme lžičku jedlé sody a jede se dál… Krevní tlak nám vyletěl nad červenou linii normálu, tak si skočíme k doktorovi, však on nám na to něco předepíše… A jede se dál…
…přitom právě toto jsou ona znamení, kterými nám tělo říká, že něco není v pořádku, že mu něco chybí nebo naopak přebývá.
Lidské tělo je geniální stvoření, je to úžasně propracovaný stroj, který nám formou pocitů a vjemů dává znamení, jak s ním zacházet, co se mu líbí, co se mu nelíbí… Lidé se vymlouvají na čas, na podmínky, na peníze, na všechno možné… Ale často nedělají to jediné správné, nenaslouchají mu. Přitom bez něj a bez jeho zdraví nám nezbývá šance na požitky, radost ze života a dobrý pocit ze sebe sama…

Drti kamen - Chanca Piedra

Je to nenápadná bylina z čeledi pryšcovitých, vyskytující se v tropických oblastech celého světa. Divoce roste v Indii, jihovýchodní Asii, tropické Africe a Americe. Původně pravděpodobně pochází z deštných pralesů kolem Amazonky. Nejlepší léčebné účinky mají ovšem ty rostliny, které rostou ve vysokých nadmořských výškách nad 3 000 m. n. m. Jednou z takových oblastí je i Peru, odkud právě pochází Chanca Piedra od Energy.

Phyllanthus niruri má diuretické, spasmolytické a celkově výrazné protizánětlivé účinky. Snižuje krevní tlak, hladinu cukru v krvi a posiluje funkce jater. Výrazně pak působí přednostně na urogenitální trakt. Chanca Piedra je tedy především známa pro své schopnosti odstraňovat močové a ledvinové kameny, a to díky svým spasmolytickým a diuretickým účinkům. Uvolňuje hladké svalstvo a podporuje vylučování moči, kaménky tak za kratší či delší dobu opustí tělo přirozenou cestou. Chanca Piedra ale působí nejen jako důmyslný bylinný chirurg, účinně totiž kaménky všeho druhu rozpouští a preventivně brání jejich vzniku díky schopnosti odbourávat kyselinu močovou. Tato schopnost má za následek rovněž i pozitivní vliv na řadu kloubních onemocnění (dna, revmatismus) a bolesti kloubů, které s usazováním krystalků kyseliny močové přímo souvisejí.
Ale zpět k urogenitálnímu traktu. Z Chanca Piedry budou mít užitek nejen všichni, kteří trpí tvorbou kaménků všeho druhu, ale daleko větší skupina těch, kteří mají zkušenost s častými infekcemi močového měchýře, muži se záněty prostaty a ženy se sklonem k vaginálním infekcím. Tato bylina byla po generace užívána americkými indiány jako účinný lék na všechny problémy urologického charakteru a rovněž také na žlučové kameny.
Západní věda posléze laboratorně potvrdila mimořádnou schopnost Phyllanthus niruri podporovat správnou činnost a regeneraci jater i u velmi vážných případů infekční žloutenky typu B. Podpora činnosti jater souvisí s pozitivním vlivem Chanca Piedry na trávení, zejména pak trávení tuků.
Protizánětlivé účinky čaje lze ovšem použít tím nejširším způsobem od zánětu jater a ledvin, přes žaludeční a střevní infekce až po “obyčejná” nachlazení.
Příprava čaje z Chanca Piedry je velmi jednoduchá a rychlá. Vzhledem k tomu, že se jedná o zelenou rostlinnou nať, není třeba bylinku moc dlouho vařit. Stačí 5 minut a ihned scedit. Na 1 litr vody se dávají 1-2 polévkové lžíce. Nálev má medově žlutou barvu a poměrně příjemnou hořce nakyslou chuť. Pije se ve třech denních dávkách.

Dubová k ra lé í nejen ko ní zán ty a hemoroidy

Dub je strom už na první pohled plný síly a energie. Naši předkové se mu hluboce klaněli, zasvěcovali ho bohům a uctívali ho… Nejen jeho majestátnost, ale i jeho úžasnou léčivou sílu… Dobře věděli, že si to zaslouží…

Dub letní a dub zimní patři mezi nejrozšířenější stromy v Evropě. Dorůstají často majestátných rozměrů a některé stromy se dožívají i několika set let, dub letní může dokonce žít i přes 1000 let.
Od pradávna byly tyto stromy člověkem obdivovány a uctívány, bylo s nimi spojeno mnoho náboženských a pohanských rituálů, pověstí a legend, zasvěcovaly se bohům a těšily se vysoké úctě. Není divu, byly nejen symbolem síly, také člověku poskytovaly dřevo pro dům a oheň a léky pro jeho zdraví.

Dub je tradiční zdroj léčivých látek
Dubová kůra se používá k léčení od nepaměti, z celého stromu má nejvyšší obsah účinných látek a byla a je lehce dostupným lékem na mnohé zdravotní potíže. Pro nás nejpřínosnější jsou její dezinfekční účinky a schopnost tlumit a zastavovat krvácení, obojí jak při vnější, tak vnitřní aplikaci. O jejích účincích si podrobněji povíme níže.
Dříve se ale běžně používaly k léčbě i dubové listy, například při zažívacích potížích, ale i na všechny níže zmíněné potíže léčené kůrou; mají ale poněkud nižší obsah účinných látek než kůra.
Dokonce i duběnky, kulaté útvary na listech, které jsou domovem larev žlabatky duběnkové, byly účinným lékem, například proti tyfu, na krvácející rány a zanícenou kůži a sliznice. Aplikovaly se ve formě prášku, odvaru, nebo výluhu v alkoholu.
Z žaludů se vařila "káva", posilující a dezinfekční nápoj, užívaný pro čištění organismu, krvetvorbu a proti vnitřním zánětům, např. močových cest.

Sběr dubové kůry a nákup léků s jejím výtažkem
Dubovou kůru sbíráme ze stromů na podzim, a to pouze z mladých větví o průměru maximálně 2-3 cm. Kůra na větvi se podélně nařízne a postupně odlupuje, pak jí v tenké vrstvě usušíme a uložíme do uzavíratelné nádoby nebo sáčku a uskladníme v suchu.
Jednodušší pro nás asi bude kůru, nebo přípravky s jejím výtažkem zakoupit v lékárně. Tyto výrobky nejsou drahé a přitom jsou opravdu účinné.

Dubová kůra léčí záněty a účinně tlumí krvácení
Dubová kůra se běžně používá ve formě odvaru, dnes nejčastěji pro vnější užití. Blahodárně působí např. při poranění kůže, od malých až po větší rány, které potřebujeme vydezinfikovat a zastavit krvácení. Působí poměrně silně protizánětlivě, nasazuje se i na již zanícené rány, které se špatně a dlouho hojí, její dezinfekční a svíravý účinek byl proto dříve opravdu velmi ceněný. Stejně tak bychom se k ní měli vracet i dnes, jakožto přírodní produkt má minimum nežádoucích účinků.
Na kůži ji aplikujeme jako koupel, k oplachování nebo jako obklad. Kromě zmíněných poranění a zánětů kůže léčí i například mokvavé ekzémy, plísňové infekce na kůži, bércové vředy, akné apod. Používá se i ke kloktání v případě paradentózy a infekce v krku a ústní dutině.

Recept na odvar k vnější aplikaci: 2 PL dubové kůry zalijeme 250 ml studené vody, přivedeme do varu a 10 minut povaříme, scedíme - používáme k omývání postižených míst, nebo na obklady. Pro přípravu odvaru ke kloktání snížíme dávku kůry na 1 PL do 250 ml vody, pro čaj na 1 CL do 200 ml vody.

Gel z dubové kůry - nejen na nepříjemné hemoroidy
Dnes dubovou kůru běžně najdeme např. v přípravcích proti hemoroidům, velmi rozšířenému a nepříjemnému zdravotnímu problému. Oblíbený a osvědčený je především gel z dubové kůry, který si můžeme vzít všude s sebou a nemusíme trávit čas přípravou sedací koupele. Tento gel nám ale pomůže i například proti nadměrnému pocení nohou a mykózám, nebo na drobnější popáleniny a lehčí spálení sluncem.

Čaj z dubové kůry
Odvar z dubové kůry lze používat i vnitřně, i když dnes už to zdaleka není tak běžný lék, jako dříve. Tento odvar dokáže zmírňovat krvácení i u vnitřních orgánů, podával se např. při krvácení v trávicím traktu (po poradě s lékařem) nebo pro zmírnění menstruačního krvácení. Dezinfekční účinek zase léčil otravy jídlem, katary a průjmová onemocnění, ale i závažnější problémy, jako záněty ledvin a žloutenku. I když se v současnosti tento čaj užívá poměrně zřídka, někteří léčitelé se k němu stále vracejí.

EE aneb Záhadná É ka v potravinách

Při posledním nákupu jsem se ploužila mezi regály velké prodejny potravin a pročítala si složení různých výrobků, které jsem si chtěla uložit do košíku. Na mnohých obalech se to doslova hemžilo množstvím záhadných substancí, buď nazvaných přímo jménem chemické sloučeniny, nebo ukrytých pod E+číslo, potravinu či koření však rozhodně nepřipomínaly. Koupit? Nekoupit?

…asi není možné, aby obyčejný smrtelník věděl, co se skrývá za každou tou tajuplnou substancí, je-li zdraví škodlivá a jak… Vydala jsem se tedy po stopách éček…
Éčka, takzvané přídatné látky neboli potravinová aditiva, se do jídla přidávají ze dvou důvodů… Aby byly atraktivní pro odběratele, tedy aby potraviny déle vydržely a nepodléhaly zkáze působením plísní, žluknutí, kvašení a podobně; aby nám lépe voněly; aby nám lépe chutnaly; aby se nám líbily na pohled… Prostě aby byl zákazník co nejvíce spokojen s výrobkem, který si přinese domů… A aby byly výhodné pro výrobce, tedy aby výrobce měl zároveň co nejnižší náklady s produkcí dané potraviny. Až potud situaci plně chápu… Otázkou je však, jakou skutečnou cenu platí zákazník za bleděmodrou zmrzlinu s příchutí manga, papáji a fíku, za jogurt, který vydrží v lednici 2 měsíce, nebo vepřové párečky v konzervě s 2-letou trvanlivostí, na jejichž obalu se dočteme, že obsahují 12% vepřového masa. Jak platíme za trvanlivost, barvu, chuť a vůni?
Není pochyb, že téma potravinových aditiv je otázkou úhlu pohledu. Existuje mnoho jejich zastánců, dokonce i spousta lékařů vám řekne, že se více či méně není čeho bát, pokud nejste zrovna alergik. Osobně plně nesdílím tento názor, jak mi říká můj prostý selský rozum, nevidím důvod, proč bych měla svoje tělo zasypávat chemickými sloučeninami nejasného původu a s nejasným vlivem na můj organismus.
Problém je ovšem ten, že když vezmeme do ruky téměř jakýkoli výrobek v běžné prodejně potravin a přečteme si složení, jen těžko narazíme na potravinu čistě přírodního původu a zpracování. Nebylo by proto možná od věci posvítit si na ty tajemné látky Exxx, abychom se lépe vyznali v džungli příměsí naší každodenní stravy.

Jak se dělí potravinová aditiva?
Přídatné látky se dělí do kategorií podle funkce, kterou v potravinách plní. Seznam je poměrně dlouhý, obsahuje 26 různých typů aditiv, např.: antioxidanty, kyseliny, barviva, konzervanty, kypřící látky, regulátory kyselosti, tavicí soli, náhradní sladidla, látky zvýrazňující chuť nebo aroma, želírující látky, zahušťovadla, modifikovaný škrob, stabilizátory, emulgátory, protispékavé látky, odpěňovače, leštící látky…
Dále se dělí na látky přírodní, přírodně identické a syntetické.

Přírodní aditiva
…není třeba sáhodlouze rozebírat, jsou to látky přírodního původu, tudíž pro naše tělo obecně neškodné, někdy dokonce prospěšné.

Přírodně identické látky
…jako např. aroma a chuťové zvýrazňovače, tam už je situace trochu jiná. Přírodně identické totiž neznamená přírodní. Jedná se o synteticky vyrobené látky, které by svým molekulárním, tedy chemickým, složením měly odpovídat požadované přírodní látce. Hlavním důvodem, proč se tyto přírodně identické látky uměle vyrábějí a nezískávají se z přírodních zdrojů, je pořizovací cena. Pro příklad výroby přírodně identického aroma vanilky si dovolím citovat z článku vydaného Readers Digest Výběr z ledna 2006: "Získat kilogram vanilinu z vanilkových lusků stojí skoro sedm tisíc eur. V laboratoři se vyrábí z vedlejších produktů papírenského či petrochemického průmyslu a výroba stejného množství stojí jen devět eur. V obou případech je přitom výsledná sloučenina 4-hydroxy-3-metoxybenzaldehyd." …příště se určitě podívám, zda moje vanilková zmrzlina obsahuje přírodně identické aroma jako vedlejší produkt zpracování ropy, nebo opravdovou vanilku…

Syntetické látky
…tedy potravinová aditiva nepřírodního původu, vznikají prostou syntézou chemických látek. Jsou to substance, které se v přírodě nevyskytují a vyrábějí se uměle. I když některé byly testovány na zvířatech a potravinářský průmysl je používá už léta, můžeme si být jisti, že nám dlouhodobě nemohou způsobit zdravotní potíže?
Některé tyto čistě syntetické látky jsou považovány za potenciálně škodlivé, popř. jejich vliv na lidský organismus není vždy jasný. U takových aditiv je stanoven limit - hranice povoleného množství v potravinách, kterou výrobci ze zákona platného v té určité zemi nesmí překročit. Co když ale sním během dne 4 různé výrobky s obsahem například dusičnanu draselného E252, často přidávaného např. do uzenin, látky, která ve vyšších dávkách působí škodlivě na cévní systém? V jednotlivých výrobcích je sice nejspíš povolená hranice dodržena, ale po součtu oněch čtyř potravin tomu možná už tak nebude… Nehledě na to, že netuším, co se mnou dělá i onen "povolený limit", že…
Citliví lidé mohou mít na některá éčka alergické reakce, projevující se v široké škále zdravotních problémů, jako jsou ekzémy, kopřivka, astma, migrény, poruchy vidění, hyperaktivita, zažívací problémy atd., přičemž onen člověk ani jeho lékař nemusí mít vůbec potuchy o původu oněch zdravotních problémů.
Někdy se možná vyplatí utratit o něco víc peněz za potraviny "BIO," tedy potraviny vyrobené z produktů ekologického zemědělství, při jejichž dalším zpracování bylo použito pouze přírodních cest, a neměly by proto obsahovat přidané chemické příměsi. Další možností je uvědoměle eliminovat potraviny obsahující vytypované "podezřelé" látky, to znamená vzít si k nákupu jejich seznam a strávit v obchodě 3 hodiny studiem složení výrobků… Trochu otročina, ale třeba si ty největší drijaky rychle zapamatujeme a půjde nám to za chvíli samo.
Nerada bych u někoho vzbudila paniku či snad nastartovala fobii z potravin zakoupených v našich mini-, super-, hyper- a mega-marketech… Nicméně nakupovat s uvědoměním a sledovat, co že to za látky posílám svému tělu, může mít někdy zásadní dopad zdraví mnohých z nás…

Echinacea - lé iv dar od indián

Echinacea purpurea neboli Třapatka nachová, patřila až do 19. století mezi tajemství lékárny starých indiánských kmenů v oblasti Severní Ameriky. Od doby, co její mnohé léčivé účinky byly “prozrazeny bílým tvářím” a potvrzeny i klasickou medicínou, její popularita neustále stoupá a stále přicházíme na její nové úžasné účinky na lidský organismus…

Echinacea je sama o sobě krásnou květinou a její květy jsou ozdobou nejedné zahrádky. Její jméno pochází z řeckého echinos, což znamená ježek, díky pichlavému středu jejího květenství, dokola ozdobenému nachovými okvětními jazýčky. Indiáni ji prý nazývali sluneční klobouk, jiné její používané jméno je rudbekia.Pro léčebné účely se dá využít celá rostlina, jak květy, tak listy a kořeny, které mají nejvyšší obsah účinných látek. Nejsilnější účinek má výtažek ve formě alkoholové tinktury, protože léčivé látky se ve vodě uvolňují jen částečně. Dnes už extrakty a tinktury s obsahem výtažku echinacei běžně seženeme v lékárnách a mají opravdu široké využití s výrazným efektem na náš organismus.

Echinacea a imunita
Asi nejznámějším je silné působení echinacei jako stimulantu lidské imunity. Látky v ní obsažené mají schopnost povzbuzovat funkci bílých krvinek - obranného štítu lidského těla. Bílé krvinky neboli lymfocyty, jsou strážci zdraví našeho těla, jsou to právě ony, kdo likvidují vetřelce ve formě virů a bakterií. Užíváním třapatky si tedy výrazně pomůžeme s celkovým posílením imunity, nacházíme v ní velkého pomocníka v oblasti prevence nemocí, jejichž původcem jsou škodlivé mikroorganismy.
Pro svou schopnost stimulovat produkci a funkci bílých krvinek je doporučována i při rekonvalescenci po prodělání nemoci, dokonce i po léčbě rakoviny chemoterapií a ozařováním. Stručně řečeno, echinacea pomáhá naše tělo dostat zpět do správné formy, chrání ho a posiluje.

Echinacea jako antibiotikum
Díky výše zmíněné schopnosti podpory funkce bílých krvinek k "požírání" a likvidaci škodlivých mikroorganismů je třapatka účinným antibiotikem. Tato její funkce je o to přínosnější, že vlastně vyburcuje naše tělo k vlastní obraně, bez zbytečného užívání chemických antibiotik s mnohými vedlejšími a škodlivými účinky. Její účinné látky pomáhají tělu likvidovat nejen bakterie, ale i viry a zárodky plísní. K této bylince bychom se měli obracet v případě všech druhů infekčních onemocnění, jako jsou chřipka, angína a jiná onemocnění dýchacích cest - funguje jako prevence i jako lék. Osvědčila se i při léčbě žaludečních vředů, nemocí střev, cévního systému a zánětlivých onemocnění ledvin a močových cest. Tinktura zředěná s vodou se užívá jako kloktadlo při bolesti v krku či zánětlivých onemocněních dásní.
Své uplatnění najde i při vnějším užití. Indiáni o ní říkali, že dokáže vyléčit každou ránu. Poraněné místo dezinfikuje, chrání před infekcí a urychluje hojení. Je účinná při léčení zanícených a špatně se hojících poranění kůže, některých typů ekzému či plísňových infekcí.

Další působení třapatky nachové
Ve vyšších dávkách působí echinacea jako přírodní analgetikum, dokáže tlumit bolest.
V mnohých kulturách se jí také připisují afrodisiakální účinky a zlepšení sexuální kondice.
Užívá se jako podpůrný prostředek při léčbě nádorových onemocnění a její účinky při léčbě rakoviny se stále zkoumají v naději, že přijdeme na další protirakovinné a léčebné účinky.
Dobrou zprávou je, že užívání echinacei je vhodné nejen pro dospělé, ale i pro děti, které tak můžeme uchránit před zbytečným nadužíváním chemických antibiotik s mnohými neblahými vlivy na náš organismus. Běžně se totiž při léčbě echinaceou nevyskytují žádné vedlejší účinky, alergické reakce nebo kontraindikace s jinými léky.
Výzkum léčebných a preventivních účinků echinacei ještě jistě není u svého konce a můžeme se těšit na další objevy o jejím přínosném působení na naše tělo. Díky starým vědomostem indiánských kmenů dnes můžeme využívat její léčivé síly a objevovat skrytá tajemství této významné a krásné rostliny.

Fenykl obecn a co o n m mo ná nevíte

Fenyklový čaj jistě není třeba představovat, je výborným pomocníkem snad každé novopečené maminky… Jaké jsou však jeho další, méně známé účinky na naše tělo?

Fenykl obecný patří do jedné rodiny s kmínem, anýzem, koprem, koriandrem, celerem, petrželí, libečkem, kerblíkem, tedy do skupiny rostlin, které mají široké užití jak v kuchyni, tak v lidovém léčitelství. První záznamy o užívání této byliny k léčení i v kulinářství pocházejí už z doby starověku, používali ho ve staré Číně, Indii, Orientu a v oblasti Středomoří.
Rostlina fenyklu dorůstá až do výšky 2 metrů. Zužitkovat ji můžeme celou, zralé plody, listy, nadzemní řapíkatou část i kořen. Nejběžnější je užívání semen fenyklu. Semena fenyklu jsou tvarem podobná kmínu, jsou však většinou vetší a po dozrání a usušení mají světle hnědou barvu. V semenech najdeme mnoho pro člověka prospěšných látek, obsahují silice, éterické oleje, cukr, stopové prvky a vitaminy. Používání semen ve formě nálevu nebo odvaru má mnoho příznivých účinků na naše tělo:

Fenykl na trávení
Protože látky obsažené v semenech fenyklu uvolňují hladké svalstvo trávicího traktu, pomáhají uvolňovat křeče v oblasti žaludku a střev a zlepšují odchod zadržovaných plynů z těla. Těchto významných účinků jistě využívá nejedna maminka, u malých ratolestí je to jedna z nejjednodušších a nejpříjemnějších cest, jak pomoci při plynatosti. Fenyklový čaj má totiž příjemnou nasládlou chuť, kterou snese i malé dítě a účinek se dostaví po velmi krátké době. To samozřejmě platí pro všechny věkové skupiny, v případě "nafouklého bříška" je fenykl skvělým pomocníkem pro každého.
Na zažívací trakt působí fenykl celkově blahodárně. Je účinný i při menších poruchách trávení, křečích nebo překyselení žaludku. Ve středověku prý dámy pily fenyklový čaj nebo žvýkaly celá semena jako prevenci proti obezitě, protože navozují pocit sytosti a tím snižují chuť k jídlu. Na trávicí trakt však fenykl působí také lehce dezinfekčně, můžeme ho tedy použít při menších katarech žaludku a střev.

Fenykl při nachlazení
Méně známé jsou velmi prospěšné účinky fenyklu na dýchací cesty. Pomáhá čistit sliznici dýchacích cest a zlepšuje odkašlávání, což se nám náramně hodí při nachlazení, chřipce či angíně. Lze ho používat samotný, ale hodí se i do bylinných směsí při nachlazení, kombinovaný například s lipovým květem, květem černého bezu, hluchavkou a diviznou. Díky dezinfekčním účinkům se silný odvar ze semen užívá i jako kloktadlo při bolesti v krku.

Další účinky fenyklových semen
Látky obsažené v semenech působí lehce močopudně, čímž pomáhají s odvodňováním a čistěním organismu. Mají také příznivý vliv na játra a ledviny, čistí je, a tím zlepšují jejich funkci. V lidovém léčitelství se čaj ze semen používá na zvýšení produkce mateřského mléka a pro vyvolání opožděné menstruace. Dříve se nálev z fenyklu také uplatňoval jako ústní voda pro zlepšení stavu dásní a osvěžení dechu. Za tímto účelem prý naši předkové dokonce žvýkali celá semena, jako my si dnes dáváme žvýkačku.

Vnější užití fenyklu v léčitelství
Nálev z fenyklových semen se používá hlavně na oční výplachy a obklady při zánětech očí, které se projevují zarudnutím očního bělma a pálením.

Fenykl v kuchyni
Řapík fenyklu je v mnohých zemích oblíbený jako kulinářská lahůdka. U nás jeho úprava v kuchyni nemá tak velkou tradici, to nám však nebrání, nechat se inspirovat. Můžeme ho koupit v lepších prodejnách zeleniny nebo ve větších prodejnách potravin. Používá se buď v syrovém stavu, nakrájený do salátu. Po rozebrání řapíku na jednotlivá lůžka nám vzniknou jakési "mističky", které můžeme plnit podle chuti a zapékat na mnoho způsobů.
Listy mají silnou anýzovou vůni a dají se přidávat například k nakládané zelenině místo kopru, do omáček a pomazánek. V jižní Evropě se tyto aromatické listy přidávají jako koření k pečeným a grilovaným rybám a jiným masovým pokrmům.
Používání semen fenyklu má však také dlouho tradici v likérnictví, jsou nedílnou součástí výroby mnohých bylinných alkoholických nápojů, například některých absintů a žaludečních likérů.

Recept na čaj / nálev: 2 CL semen (nejlépe podrcených) zalijeme šálkem vroucí vody a necháme 10-15 minut odstát, scedíme (můžeme pít až 3x denně).

Recept na odvar: 2 PL na 0,5 l vody, povaříme 15 minut, scedíme (po šálcích vypijeme v průběhu dne) - odvar má silnější účinek než nálev, je vhodný především na důkladné pročištění dýchacích cest při nachlazení.

Fíkovník a jeho sladké a lé ivé fíky

Buddhovi se prý pod fíkovníkem dostalo jeho duchovního osvícení… Biblická vlčice, která odkojila Romula a Réma, také často odpočívala ve stínu koruny fíkovníku. Plody tohoto v mnohých krajích posvátného stromu mají ovšem léčivé účinky především pro naše tělo…

Fíkovník smokvoň je strom nebo keř, který může dorůstat až 10 metrů výšky. Pochází z Asie, kde dodnes najdeme jeho plané exempláře, v Evropě se vyskytuje hlavně v teplých oblastech středomoří. Pěstovat ho můžeme i u nás, vyžaduje však teplé stanoviště a pro přezimování se doporučuje ho přesunout domů nebo do skleníku, nebo pěstovat odolnější vyšlechtěné odrůdy.
Fíkovník je stará kulturní rostlina, záznamy o jeho pěstování nacházíme už z období kolem 3000 let před n.l.
Pro prodej čerstvých fíků se plody trhají před jejich dozráním, protože jinak nevydrží několikadenní transport a manipulaci. Při sklizni trhači používají rukavice, latexové mléko, obsažené v nezralých plodech může podráždit pokožku. Nejčastěji se však fíky pro další prodej suší, vysoký obsah cukru jim zajišťuje dlouhou trvanlivost i bez chemického ošetření.

Látky obsažené v plodech fíkovníku
Čerstvé fíky obsahují až 70-80% vody a kolem 25% sacharidů. Jsou bohaté na provitaminy vitaminu A, dále obsahují vitaminy skupiny B, menší množství vitaminu C a draslík. Sušené fíky mají vysoký váhový podíl cukru, běžně kolem 50-70%, jsou tedy výborným okamžitým zdrojem energie. V sušených i čerstvých fících najdeme poměrně velké množství bílkovin, aminokyselin, pektinu a vlákniny, kombinace obsažených látek z nich činí zdraví velmi prospěšné ovoce.

Léčivé účinky fíků
Dříve se pro léčebné účely zpracovávaly i listy a kůra stromu, ze kterých se vyráběly různé masti a obklady na bolesti, vředovitá onemocnění, opuchliny a ztvrdlé boule pod kůží.
Dnes se v léčitelství používá běžně už jen plodů fíkovníku, jak čerstvých, tak sušených.
Vysoký obsah vlákniny dělá z fíků ideální přírodní lék při zažívacích problémech, především při střevní nedostatečnosti a porušené střevní mikroflóře - několik zkonzumovaných plodů zapitých sklenicí vody je vysoce funkčním přírodním projímadlem, které můžeme použít při akutních stavech v případě tzv. zácpy. Této vlastnosti fíků ale můžeme využívat i mírnější cestou jako prevence, když během dne sníme několik plodů mezi jednotlivými jídly. Prospěšný je pro naše střeva nejen projímavý účinek, zároveň dochází k jejich čištění a zbavování usazených škodlivin.Vysoký obsah cukru v sušených plodech nám může sloužit jako okamžitý zdroj energie. Jelikož se jedná o nerafinované cukry, jsou ihned uvolňovány do krve a využívány tělem, obava, že bychom po konzumaci fíků přibírali na váze, je zbytečná. Naopak jich lze používat jako součást programu pro hubnutí, protože už 3-4 sušené plody nás dokáží zasytit až na několik hodin.
U nás méně známým využitím fíků je jejich aplikace při nachlazení, kašli, bronchitidě apod. Lidoví léčitelé doporučují jak konzumaci plodů, tak pravidelné pití odvarů z fíků. Obsažené látky mají schopnost rozpouštět usazené hleny v dýchacím ústrojí, doporučují se i v případě chronických onemocnění dýchacích cest.
Stejný čistící účinek mají fíky i na ledviny a močové cesty. Působí mírně močopudně a dokáží rozpouštět usazené škodliviny v ledvinách ve formě tzv. ledvinových kamenů či písku. Už staří léčitelé popisují ve svých knihách zvýšené vylučování ledvinového písku u svých pacientů po dlouhodobějším užívání odvaru.

Recept na odvar: 6 sušených fíků pokrájíme a vaříme 15 min. v 0,5 l vody. Slijeme, podle chuti osladíme medem. Čaj je vhodný např. při kašli, nachlazení, bronchitidě, pro čištění ledvin a močových cest.

Fíky v kuchyni
Jak jsme se již zmínili výše, fíky jsou zdravou alternativou pro ty z nás, kteří rádi mlsají sladkosti. Obsahu nerafinovaných cukrů, vlákniny, pektinu a vitaminů se žádný bonbon nebo čokoládová tyčinka nevyrovná.
Fíky ale nacházejí také mnoho způsobů využití při přípravě nápojů a pokrmů. Vyrábí se z nich džusy, sirupy, marmelády, džemy a cukrovinky, nebo je můžeme použít pro přípravu ovocných koláčů a gurmánských omáček k masovým pokrmům. V jižních oblastech Evropy se fíky též používají pro pečení a nadívání masa.

Pro inspiraci si uvedeme recept na výrobu jednoduchých domácích cukrovinek z fíků, podle Pavla Váni - Fíkové kuličky: 1 balíček fíků, 1 PL rumu, strouhaný kokos - fíky odstopkujeme a umeleme na jemné (nejlépe v mlýnku na maso), přidáme lžíci rumu a důkladně promícháme, tvarujeme do kuliček a obalíme v kokosu.

Na co je třeba dávat pozor při konzumaci fíků?
Při nadměrné konzumaci fíků, může dojít k nežádanému efektu - zažívacím problémům a průjmu, stejně jako např. při nadměrné konzumaci třešní. Projímavý účinek se ještě zvyšuje, pokud fíky zapijeme vodou či jinou tekutinou, tohoto ovoce si tedy musíme užívat s mírou.
Velice dobře si vzpomínám na svou vlastní zkušenost, kdy jsem jednoho horkého dne u moře snědla celou mísu čerstvých, v lednici vychlazených fíků. Chutnaly báječně a byly nadmíru osvěžující, stejně jako sklenice pomerančového džusu, která následovala… Ovšem po zbytek odpoledne jsem se již příliš neopálila…

Hlíva úst i ná - houba, která vám prodlou í ivot

Léčivé účinky hlívy ústřičné jsou už po tisíce let dobře známy asijským lékařům, díky nimž si postupně dobývá i naši západní medicínu. V Asii je hlíva považována za houbu pevného zdraví, energie a dlouhověkosti… Působí proti rakovině, snižuje cholesterol v krvi, silně povzbuzuje imunitní systém…

Hlíva ústřičná - nebo také Hirataké - je výtečná houba, rostoucí na kmenech většinou listnatých stromů. Původně nejspíš pochází z Číny, ale postupně se rozšířila do oblastí téměř po celém světě. U nás se ve volné přírodě objevuje hlavně od období pozdního léta do zimy, ale díky celoročním pěstírnám a importu ji dnes již můžeme koupit po celý rok.
Její popularita je stále na vzestupu, nejen u gurmánů, ale i u lékařů, léčitelů, lidí s podlomeným zdravím, či jedinců bez větších potíží, kteří se však stravují uvědoměle, s ohledem na potřeby svého těla a celkovou kondici…

Hlíva - prevence a lék proti rakovině
Účinky látek obsažených v hlívě mají prokazatelně protirakovinný účinek. Celá řada odborných studií se i nadále zabývá jejich výzkumem, ale už dnes hlívu najdeme jako součást mnoha preparátů předepisovaných lékaři, nejen léčiteli a bylinkáři. Funguje jak jako prevence, tak jako lék, může zpomalovat rozvoj rakoviny, redukovat některé nádory a pomáhat při doléčení.
Onou úžasnou látkou, stojící za tak významnými účinky, je beta 1,3 d-glukan, který je vysoce zastoupen i v další asijské, léčivé a výborné houbě - Shiitaké. Výtažky z těchto dvou hub s obsahem beta 1,3 d-glukanu se v různých formách úspěšně terapeuticky využívají k léčbě rakoviny. O konzumaci samotné hlívy a přípravků z ní si více povíme na konci článku.

Hlíva ústřičná efektivně posiluje naši imunitu
Stimulační vliv na naši obranyschopnost je u hlívy dán nejen výše zmíněnou látkou, ale i zastoupením důležitých vitaminů a minerálů. Najdeme v ní řadu vitaminů skupiny B, vitamin C, draslík, fosfor, zinek, jód, selen, chróm atd. Dále obsahuje např. bílkoviny, mastné kyseliny a vlákninu, která významně přispívá k detoxikaci střev.
Konzumací hlívy nebo výrobků s jejím extraktem pomáháme našemu tělu ve vybudování silného ochranného štítu, který nás obrňuje jak před vnějšími vetřelci ve formě virů, bakterií, plísní a toxických látek, tak před degenerativními procesy uvnitř našeho těla… Ať jde o "banální " nachlazení, chřipku, angínu… Chronické nemoci a potíže jako je např. astma, alergie, ekzémy, úporná mykotická onemocnění, opakující se záněty, revma, cukrovka apod… Až po velice závažné nemoci kardiovaskulárního systému a zmíněné rakoviny, dokonce se s hlívou počítá jako s nadějí na zpomalení rozvoje AIDS.

Hlíva snižuje krevní cukr a cholesterol v krvi
S touto lahodnou houbou by se měli spřátelit také diabetici. U hlívy byl objeven účinek snižování hladiny krevního cukru a potíží spojených s cukrovkou, jako je např. vysoký oční tlak. Snižuje také hladinu cholesterolu v krvi, reguluje krevní tlak a působí jako prevence a lék arteriosklerózy. Celkově prospívá zdraví, průchodnosti a elasticitě cév a tepen a chrání naše srdce.

Může nám konzumace hlívy ublížit?
Nesmírnou výhodou této léčivé houby je, že nejsou známy žádné neblahé účinky na náš organismus. Jediné, na co je třeba dávat pozor, je fakt, že hlíva do sebe "natahuje" toxiny z okolí, jako např. těžké kovy. Proto ji nikdy nesbíráme v okolí silnic a v jinak znečištěném prostředí.

Jak konzumovat hlívu ústřičnou?
Hlíva v kuchyni:
Jak už bylo několikrát řečeno, hlíva ústřičná je chuťově velice příjemná a aromatická houba, kterou často bez problémů konzumují i lidé, jež jinak houbám příliš neholdují. Existuje nespočet receptů na její úpravu, hlavně v asijském kulinářství ji najdeme jako součást tradičních pokrmů všeho druhu, ale díky své lahodnosti je populární po celém světě. U nás se s oblibou upravuje např. jako přírodní nebo obalený řízek, výborná je v polévkách nebo jako ingredience k zapékání masa, můžeme ji použít do nádivek, do těstovin a rýže, krémových omáček apod.
Hlíva jako lék: Pravidelná konzumace čerstvých plodnic je jednou z cest, jak využívat léčivých účinků hlívy. Další možností je užívání prášku ze sušených hub nebo přípravků s extraktem hlívy. Buď si tedy můžeme hlívu usušit a podrtit či rozmixovat k dalšímu užití, nebo ve specializovaných prodejnách a lékárnách zakoupit hotový preparát s udaným dávkováním. U podomácku připraveného prášku je obvyklá denní dávka - míněno jako prevence nemocí, pro snížení cukru a cholesterolu v krvi a pro posílení imunity apod. - pohybuje kolem 5-10g sušiny, ve formě několikatýdenní kůry (nejlépe přidáváme do jídla). U zakoupených přípravků dodržujeme doporučení výrobce.
Pokud jste hlívu ústřičnou ještě neměli na talíři, neváhejte okusit její výbornou chuť a aroma, které někteří gurmáni přirovnávají k masu či snad plodům moře. Jestli jste ji už okusili a oblíbili si ji (v což pevně doufám), určitě ji do vašeho jídelníčku zařaďte mnohem častěji… Neřku-li pravidelně. Její účinky na naše tělo jsou úžasné, je to dar přírody našemu zdraví.

Hloh obecn lé í srde ní potí e a vysok krevní tl

Hloh je efektivním lékem při srdeční slabosti, arytmii a poruchách prokrvování. Navíc snižuje krevní tlak a je dokonce prevencí infarktu či angíny pectoris… Seznamte se s léčivou silou jeho ladných květů…

Hloh obecný se u nás vyskytuje poměrně hojně. Najdeme ho na stráních, na okrajích lesa, v parcích a na zahradách, nebo na okrajích luk. Hloh má někdy tvar stromu, jindy je to rozvětvený keř s ostrými trny. Právě nyní, v květnu, je čas jeho květu, pokud ho v přírodě potkáme, s určitostí si ho všimneme. Buď na sebe upozorní typickou, nepříliš libou vůní, spíše však tím, že je většinou přímo obalen a obtěžkán zaplavou léčivých květů.
V lékárnách a specializovaných prodejnách dnes seženeme celou řadu přípravků z hlohu, jak ve formě čajů, tak tablet, tobolek, tinktur apod. Květ hlohu si však můžeme jednoduše nasbírat a usušit sami. Ke sklizni se většinou doporučuje pouze bíle kvetoucí hloh, některé zdroje však uvádějí, i růžově kvetoucí hloh má stejné léčivé účinky. Osobně sbírám pouze květy bílé.

Sběr a sušení hlohu
Květy se sklízejí tak, že jejich celé drobné hrozny odštipujeme i se stopkou z větévek, příměs připojených listů nevadí. Sušíme je v tenké vrstvě bez obracení, raději jen přirozeně, ve stínu nebo v dobře větrané místnosti, při sušení v troubě a sušičce bychom neměli přesáhnout teplotu 35 °C. Sušenou drogu pak uskladníme do hermeticky uzavíratelné nádoby mimo dosah slunečních paprsků.
Léčivé účinky mají i listy a plody hlohu (tzv. hložinky), ovšem ne tak výrazné, jako květ. Při sklízení plodů je třeba navíc kontrolovat, jestli nejsou napadené hmyzem, někdy jsou totiž "červivé".

Hloh je efektivním lékem při srdečních potížích a snižuje krevní tlak
Hloh je poměrně známým přírodním prostředkem na léčbu srdečních potíží a problémy krevního oběhu. Jeho účinky opravdu stojí za naši pozornost, působení hlohu je uznáváno i ze strany mnohých lékařů, kteří ho také doporučují jako podpůrný doplněk léčby.
Látky obsažené v hlohu mají stimulační účinek na srdeční sval a jeho prokrvení, zlepšují průchodnost cév a tepen a celkově zlepšují prokrvení celého těla. Působí i jako regulátor tlaku, zejména v případě vysokého krevního tlaku, který účinně snižují.
Hloh je tedy tou pravou bylinou v případě, že trpíme srdeční slabostí, arytmií a poruchami prokrvování. Funguje i jako prevence a léčba angíny pectoris, doporučuje se i pro prevenci infarktu a rekonvalescenci po něm.Hloh má také uklidňující účinky, čehož můžeme využít například v případě nespavosti, nebo v čase silného nervového vypětí a dlouhodobého stresu. Pomáhá i ženám v období menopauzy, kde zmírňuje nepříjemné stavy.

Základem úspěchu léčby hlohem je vytrvalost
Při užívání hlohu jako léku je velmi důležitá vytrvalost a trpělivost. Kýžený efekt je výsledkem pravidelného a dlouhodobého užívání. Nesmírnou výhodou hlohu přitom je, že na rozdíl od mnoha jiných bylin s účinkem na srdce a krevní oběh, není toxický, nejsou u něj známé žádné negativní účinky, jediným problémem by mohla byt kontraindikace s jinými léky. Podle závažnosti potíží se srdcem a krevním oběhem, a v případě užívání silných syntetických preparátů nebo bylin (např. náprstníku), se o jeho aplikaci raději poradíme s lékařem.

Jak nejlépe užívat květ hlohu?
Hloh můžeme užívat buď samotný, nebo jeho sušený květ přidávat do bylinných čajových směsí. Čaj z hlohu má nahořklou chuť, na kterou si ale brzy zvykneme, popř. si čaj osladíme medem. I kombinováním hlohu s jinými bylinkami vylepšíme celkovou chuť čajového nálevu, vhodná je například máta, meduňka, nebo řebříček. Hloh můžeme též přidat do směsí určených pro detoxikaci organismu, pro zmírnění menstruačních potíží, jak bylo již zmíněno výše, prospívá ženám v klimakteriu.

Recept na čaj / nálev z hlohu: 1 lžičku sušené drogy zalijeme 0,2 l vroucí vody a necháme 5 minut odstát, přecedíme. Pro efektivnost účinku užíváme 3x denně.

Hluchavka na ka el i pro klidn spánek

Ač je hluchavka rostlinou skromnou, nenápadnou a často přehlíženou, má mnoho příznivých účinků na naše tělo. Trpíte na kašel? …nespavost? …kožní problémy? …zkuste hluchavku…

Hluchavka bílá je jednou z nenáročných bylin, které u nás najdeme ve velmi hojném rozšíření. Roste na stráních, v příkopech, u cest, na okraji lesů, na loukách… Doslova jako plevel. Kvete od jara do konce léta, její bílé květy lákají množství létavého hmyzu, který z nich saje bohatě obsažený sladký nektar.

Sběr a sušení hluchavky
Pro léčebné účely sbíráme bílé trubkovité květy, někdy i celou nať kvetoucí rostliny, ta se ovšem používá spíš pro vnější aplikaci.
Sběr květů hluchavky vyžaduje trpělivost, protože její sesychací poměr je opravdu velký. Květy sbíráme do košíku nebo jiné pevné nádoby tak, aby se nepomačkaly a nezapařily. I při sušení postupujeme opatrně, příliš květy neobracíme, sušíme je ve velmi tenké vrstvě v dobře větrané místnosti. Jakmile droga špatnou manipulací a sušením zhnědne, ztrácí na účinnosti, sušené květy by měly mít světlou až lehce okrovou barvu. Skladujeme je v uzavíratelné nádobě mimo dosah světla.

Léčivé účinky hluchavky při vnitřním použití
Sušený květ hluchavky se často přidává do bylinných směsí pro léčbu respiračních onemocnění, jako je kašel, bronchitida, rýma, chřipka a angína. Má protizánětlivé účinky, pomáhá rozpouštět usazený sekret a usnadňuje odkašlávání. Pro léčení těchto nemocí je vhodné květ hluchavky míchat například s květem divizny, černého bezu a podbělu, se semenem fenyklu apod.
Protizánětlivého účinku hluchavky se využívá i při léčbě zánětu močových cest, ledvin a onemocnění prostaty.
Čaj z květů hluchavky má také uklidňující účinek, doporučuje se při nervozitě a nespavosti, nebo při neklidu u žen v době menstruace a menopauzy. Hluchavku můžeme též přidávat do bylinných směsí na detoxikaci organismu a čištění krve, má mírně močopudný účinek a příznivý vliv na trávení.
Hluchavkový čaj má velmi příjemnou chuť a vůni a je vhodný i pro děti, které jinak často bylinné čaje odmítají. Nejsou známy žádné obecné nežádoucí účinky nálevu z hluchavky při vnitřním užívání, všeobecně se však doporučuje ho neužívat příliš dlouho bez přestávky.

Hluchavka léčí i naši kůži
Pro vnější aplikaci můžeme používat jak samotný sušený květ, tak sušenou nať z celé kvetoucí rostliny. Ze sušené drogy se připravuje nálev nebo odvar, použitelný ve formě koupele nebo obkladů. Ty je vhodné aplikovat na špatně se hojící a hnisavé rány i drobná poranění kůže. Jejího stahujícího účinku se někdy využívá i pro léčbu akné a mokvavého ekzému, nejlépe jako obkladu nebo na omývání postižených oblastí, v případě ekzému je však vhodná konzultace s ošetřujícím lékařem.
Sedací koupele léčí hemoroidy a také jsou vhodné pro ženy trpící mykotickými potížemi (recept viz níže).
Podobné účinky jako hluchavka bílá má i hluchavka skvrnitá (tmavě růžová barva květů) a pitulník postříbřený (žlutá barva květů), ovšem většinou se pro léčebné účely nesbírají.

Recept na čaj / nálev z květů hluchavky: 1 vrchovatou CL sušené drogy přelijeme 250 ml vroucí vody, necháme 5-10 min odstát a přecedíme, pijeme 2-3x denně v době nemoci a potíží.

Recept na nálev / koupel z nati hluchavky: 20-30 celých sušených rostlin hluchavky přelijeme 3 l vroucí vody, necháme 10 min odstát, přecedíme a vlijeme do (sedací) koupele a necháme 10-15 min působit.

Hrách set - lu t nina jako p írodní anabolikum

Zelené kuličky hrášku jsou překvapivě bohatou zásobárnou látek, které podporují tvorbu svaloviny, posilují nervy a jsou skvělým zdrojem energie a vitality, a to nejen pro děti ve vývinu a sportovce…

Hrách je luštěninou, jejímiž plody se můžeme občerstvit už brzy z léta, samozřejmě pokud jsme zaseli včas. Patří mezi rostliny, které plodí velmi rychle, takže vysévat můžeme i několikrát za sezónu, například s odstupem 2-3 týdnu, abychom mohli sklízet po celé léto.
Mladé lusky tzv. cukrového hráchu jsou tak křehké a šťavnaté, že je můžeme jíst celé. Dorostlá semena tzv. dřeňového hrachu vylupujeme a jíme buď čerstvá, nebo tepelně upravená, lze je i sušit, nakládat nebo mrazit. Dnes si většina zahrádkářů pěstuje jen množství hrachu určené pro přímou spotřebu, pro vaření si pak kupujeme hrách sušený, naložený nebo mražený… Ať ho jíme v jakékoli formě, prospíváme tím našemu zdraví a kondici. Hrách je pokladnicí mnoha velmi důležitých látek pro naše tělo…

Hrách je skvělým rostlinným zdrojem bílkovin
Výživnost hrachu byla dobře známá už naším prababičkám… Hrách nás nasytí a dodá nám spoustu zdravé energie, je totiž skvělým rostlinným zdrojem bílkovin. V dobách, kdy maso bylo vzácné na talíři těžce pracujících lidí z chudších vrstev, hrách byl, spolu s čočkou, jednou z nejdůležitějších potravin.
Pro jeho výživnou hodnotu by ho do svého jídelníčku měli pravidelně zařadit nejen vegetariáni, ale i sportovci, děti v době vývinu a všichni fyzicky pracující lidé. Je ideálním zdrojem bílkovin i pro ty, co se kvůli zdravotním potížím musí vyvarovat tuků, v tomto ohledu je jednou z rostlinných alternativ masa. Mimo proteinů v něm však najdeme mnoho dalších prospěšných látek…

Hrášek obsahuje mnoho důležitých vitaminů a minerálů
Hrášek, zejména ten mladý a čerstvý, je bohatým zdrojem vitaminu C, jednoho z nejmocnějších antioxidantů. Dále v něm najdeme mnoho karotenů, které chrání náš zrak a stimulují obnovu sliznic, a v neposlední řadě vysoké hodnoty některých vitaminů skup. B, hlavně B1 (thiamin), B2 (riboflavin) a B3 (niacin). Jmenované vitaminy skupiny B jsou nesmírně důležité jak pro naše mentální zdraví a pevné nervy, tak pro zdravou pleť a vlasy, krevní oběh, zásobování buněk živinami a naši imunitu vůbec.
Vysoký obsah hořčíku je dalším jeho velkým pozitivem, je též zdrojem vápníku, fosforu, draslíku a mědi.
V povšimnutíhodné koncentraci v něm najdeme i mnoho nukleových kyselin - látek, které v našem těle působí regeneračně, doslova omlazují náš organismus.

Hrášek jako elixír mládí a anabolikum
Kombinace vitaminů, minerálů, bílkovin a nukleových kyselin dělá z hrášku injekci energie pro naše buňky, tkáně, mozek i nervový systém. Jak už bylo zmíněno výše, hlavně sportovci, děti ve vývinu a těžce fyzicky pracující lidé mohou efektivně čerpat z výživností této zdravé zeleniny, podporuje totiž růst svalové hmoty a zdraví a pevnost tkání, včetně kostí.
Jako každá luštěnina, i hrách obsahuje cukry, které jsou pro naše tělo zdrojem okamžitě využitelné energie. Zapomenout nesmíme ani na vlákninu, která čistí náš zažívací trakt od toxických usazenin a pomáhá se snižováním škodlivého cholesterolu v krvi.

Kdy se raději vyvarovat přílišné konzumaci hrášku?
Pokud nás trápí zažívací potíže, je potřeba individuálně vyzkoušet stravitelnost hrachu. Někomu může hrášek způsobovat plynatost, tomu se dá předejít, nebo nadýmání utlumit, použitím vhodného koření při přípravě pokrmů a namáčením hrachu. Lidé trpící dnou by všeobecně měli konzumovat luštěniny jen zřídka.
Nežádoucí puriny se z velké části uvolňují do vody při namáčení hrachu před tepelnou úpravou - z toho důvodů pak vodu slijeme a pro vaření zalijeme vodou čerstvou. Tímto postupem také omezíme riziko nadýmání.

Hrášek 100x jinak?
Nejpřínosnější je pro nás hrášek konzumovat čerstvý, ale i po tepelné úpravě si zachovává spoustu využitelných živin. Pokud chceme pro přípravu jídla použít hrách konzervovaný, zvolíme raději mražený před naloženým. Sušený hrách pak nezapomeneme před úpravou namočit do studené vody bez soli, a to nejméně na několik hodin, nejlépe přes noc.
Variabilita hrášku v kulinářství je opravdu velká. Čerstvý je výborný v salátech nebo jako příloha k masu, rybě či jakémukoli slanému pokrmu. Při tepelných úpravách se téměř nekladou meze naší fantazii a chuti. Českou klasikou je jistě hrachová polévka nebo kaše, ale hrášek můžeme "přihodit" do různých zeleninových či masových polévek, do rizota, těstovin, skvělý je i v kari nebo v jiných úpravách asijské kuchyně. Kuličky mraženého nebo čerstvého hrášku se hodí i do omelet, do směsí na plnění tortilly, do masových rolád, sekané nebo karbanátků, oblíbené je u nás i dušené hovězí maso s mrkví a hráškem.

H ebí ek - lé ivé ko ení s v ní dálek a vánoc

Hřebíček je jistě jedním z koření, které pro nás neodmyslitelně dokresluje kouzlo vánoc. Má ale i generacemi ověřené léčivé účinky, dokáže nás zahřát, ba dokonce uvést do sladkého roztoužení…

Hřebíček není nic jiného, než usušené poupě stromu Hřebíčkovce vonného, které se sbírá těsně před rozkvětem. Tato poupata mají nejprve zelenožlutou barvu, která postupně přechází do oranžové až červené, a to je moment, kdy nastává čas sklizně. K nám se hřebíček dováží hlavně z Madagaskaru a Zanzibaru, kde se pěstuje na rozsáhlých plantážích. Poupata se sklízejí ručně a následně se suší, čímž získávají nám známou hnědou barvu a dřevnatou konzistenci. Rozkvetlý hřebíček nemá okvětní lístky, po rozpuku poupěte (oné malé kuličky na stopce) se objeví jen trs tyčinek a pestíků, který působí velmi jemně a ladně.

Bolí vás zub? Zakousněte se do hřebíčku!
Je to starý a osvědčený lidový recept, jak utlumit bolest z nejnepříjemnějších - bolest zubů a dásní. Hřebíček má totiž účinek místního anestetika. Pokud mají jeho silice možnost proniknout do kůže či sliznice bolavého místa, spolehlivě tlumí bolest. Hřebíček tedy umístíme tak, aby se přímo dotýkal příslušné oblasti dásně, a necháme ho působit.
Ke stejnému účelu se používá i hřebíčkový olej a tinktura - tedy výtažek silic z tohoto koření. V případě bolavého zubu nebo paradentózy jimi můžeme dáseň potřít, nebo výtažek kápnout na vatový tampón a přiložit. Hřebíček se dříve také běžně užíval k osvěžení dechu, odvarem se vyplachovala ústa, nebo se chvíli převaloval a žvýkal v ústech, což mělo navíc ten pozitivní efekt, že ústní dutinu zároveň dezinfikoval a chránil ji tak před řadou neduhů.
Schopnost lokálního znecitlivění lze využívat i např. v případě revmatické bolesti kloubů, kdy hřebíčkový olej vmasírujeme do kůže v okolí postiženého kloubu.
Důležité upozornění: K vnitřnímu a vnějšímu užití samozřejmě nikdy nepoužíváme olejíčky určené do aromalampy, ale jen speciální esenciální oleje k lékařskému použití.

Hřebíček má dezinfekční účinky
Toto koření bylo už před mnoha tisíci let uznávaným dezinfekčním prostředkem v Asii, především Číně, kde má jeho užití obzvlášť velkou tradici. Hřebíček a jeho výtažky se užívaly jak k výše zmíněné dezinfekci úst, tak i k dalším lokálním ošetřením kůže a špatně se hojících ran. Antisepticky působí i při vnitřním užití, například v případě žaludečních katarů, při otravách zkaženým jídlem a střevních potížích. Nejvhodnější je tinktura, kterou užíváme při potížích, dávkovanou po kapkách dle předpisu u zakoupeného preparátu.

Hřebíček nám pomůže i s léčbou kašle a rýmy
Dezinfekčního účinku hřebíčku se využívá také v aromaterapii. Silice, které se uvolňují do vzduchu z aromalampy s přidáním hřebíčkového oleje, dezinfikují naše dýchací cesty, jak plíce a průdušky, tak i nosní dutiny. Dodržujeme ovšem předepsanou dobu působení, aby nedošlo k nadměrnému podráždění sliznic. Tohoto efektu lze využít i k šetrné dezinfekci místnosti a bytu, kde se nemocný nachází, takže omezíme riziko nákazy i ostatních členů rodiny, či spolubydlících.

Nechte se očarovat vůní hřebíčku
Teplá, pronikavá a exotická vůně tohoto koření je podmanivá a vzrušující. Ne nadarmo je hřebíček považován za afrodiziakum, jeho aroma totiž probouzí naše smysly. Hřebíčkové silice se už za dob dávno minulých přidávaly do voňavek, koupelí a vonných olejů, i dnes je najdeme jako ingredienci parfémů s vůní exotiky, dálek a slunce.
V našich krajích máme hřebíček, ještě spolu se skořicí, neodmyslitelně spojený s vůní vánoc. Pár kapek oleje v aromalampě nebo na vašem svátečním potpourri dokáže provonět celou místnost.

Hřebíček - koření s nezaměnitelným aroma
Využití hřebíčku v kulinářství zajisté nemůžeme opomenout. Jeho kořenící účinek je opravdu výrazný, proto s ním raději šetříme. Pokrmům dodává teple nasládlou vůni a přiostří jejich chuť. Můžeme ho najít v receptech na úpravu masa, hlavně zvěřiny, přidává se do některých kompotů a zavařenin, nebo k naloženým houbám a zelenině, své uplatnění nachází i při výrobě likérů a cukrovinek. Používá se nejen na ochucení sladkých i slaných pokrmů, ale i u nás tak oblíbených nápojů pro zahřátí - svařeného vína a punče, které by bez něj ztratily své typické a kýžené aroma.
…až budete chystat vaši dekorativní ovocnou mísu na vánoční tabuli, nezapomeňte na ni položit alespoň jeden pomeranč s čerstvě zapíchanými hřebíčky… Uvidíte, že vás oblaží nejen na pohled…

Ch est je p írodním elixírem mládí

Asparagus, neboli chřest, je rostlinou, jejíž úžasné léčivé a regenerační účinky znali již ve starém Orientu před mnoha tisíci let. Znáte je i vy?

Lidé si chřest jako lahodnou potravinu zamilovali už před přinejmenším 5000 lety, byl oblíbenou zeleninou už staré Číny a Egypta. Existuje mnoho odrůd chřestu, u nás nejznámějšími druhy, určenými ke konzumaci, jsou chřest bílý, zelený a fialový, které se pěstují v Evropě, hlavně ve Francii, Belgii a Itálii. Pěstírny chřestu ale můžeme najít i na našem území.
Chřest, je vytrvalá rostlina. Jeho pěstování není úplně jednoduché a vyžaduje trpělivost, protože první výhony můžeme sklízet až třetí rok od výsadby. Má rád teplá a slunná stanoviště a přílišná zálivka mu škodí. Kdo se ho však naučí pěstovat a vydrží první 2 roky bez sklizně, bude se z jeho zdravých výhonů těšit mnoho následujících let.

Jaké zdraví prospěšné látky najdeme v chřestu?
Chřest je opravdovou studnicí mnoha prospěšných vitaminů, stopových prvků a látek s blahodárným vlivem na naše zdraví. Obsahuje velké množství betakarotenu - provitaminu vitaminu A, který je nezastupitelný pro zdravý zrak, kůži, obnovu sliznic a je prevencí proti některým typům rakovinného bujení. Dalšími vysoce zastoupenými vitaminy jsou vitamin E a C a vitaminy skupiny B, jako thiamin (B1), riboflavin (B2), pyridoxin (B6), biotin (H) a niacin (B3), kyselina pantotenová (B5) a velké množství kyseliny listové (B9).
Ze stopových prvků je v chřestu hojně zastoupen draslík a zinek, dále fosfor, železo, jód a sodík.

Jaké jsou léčivé účinky chřestu na lidské tělo?
V některých zemích je chřest po mnoho generací považován za účinné přírodní tonikum a afrodiziakum. Vzhledem k jeho velice příznivým účinkům na zdraví a funkci mnoha orgánů lidského těla ho lze opravdu považovat za prostředek ke zvýšení libida. Vysoký obsah důležitých vitaminů a minerálů a jejich kombinace dělají z chřestu toho pravého přítele naší fyzické i psychické kondice, je bezesporu jedním z druhů zeleniny, které bychom nazvali elixírem mládí. Má stimulační účinek na krvetvorbu, pomáhá nám udržet zdravý cévní systém a silné srdce a zlepšuje zásobování mozku a jiných orgánů kyslíkem.
Vysoký obsah vitaminů skupiny B, betakarotenu a zinku je ideální kombinace nejen pro zdraví, ale i pro krásu - zdravé a lesklé vlasy, čistou a pružnou pleť a pevné nehty. Vysoký obsah kyseliny listové a niacinu je důležitý pro správné hormonální procesy v těle, obnovu a omlazování buněk a krvetvorbu, ale i pro naši mentální kondici, zdravý spánek, schopnost soustředění, paměť a pevné nervy.
Značný obsah vlákniny je prospěšný našemu zažívání, na které má kladný vliv v případě tzv. ochablosti střev. Chřest také podporuje čištění organismu, působí močopudně a pomáhá tělo zbavovat usazených škodlivin. Jeho účinky ocení i lidé trpící kožními problémy, ekzémem, akné, cukrovkou a jinými potížemi spojenými s látkovou výměnou.
Zdravému člověku obecně nehrozí při jeho časté konzumaci žádné zdravotní potíže, jen lidé, kteří trpí překyselením organismu (onemocněním dna), by měli chřest konzumovat jen velmi zřídka nebo vůbec, protože obsahuje vyšší hladiny purinu, látky, která zvyšuje hladinu kyseliny močové v těle.

Chřest v kuchyni
Velkou výhodou chřestu je, že ho můžeme zpracovávat na mnoho různých způsobů. Velmi oblíbená je např. chřestová krémová polévka nebo chřest zapečený se sýrem, výborný je také do salátů, těstovin, na pizzu nebo jako příloha k masovým pokrmům. Zelený chřest často není potřeba loupat, pokud jsou jeho výhony mladé a křehké, bílý chřest loupeme nejlépe pomocí škrabky na brambory. Pokud ho chceme uvařit vcelku jako přílohu, doporučuje se ho vkládat do lehce osolené vody svázaný dohromady, což zamezí jeho polámání a rozvaření. Takto povařený chřest pak můžeme použít pro přípravu dalších pokrmů, vynikající je ovšem i samotný, postrouhaný sýrem nebo přelitý trochou rozpuštěného másla.
Dalším pozitivem chřestu je, že má vysokou výživnou a přitom nízkou kalorickou hodnotu, je proto skvělý jako potravina při redukčních dietách, kdy nám dodá spoustu důležitých živin při nízké energetické hodnotě.
Chřest je zeleninou, která má velice pozitivní vliv na naši celkovou vitalitu a svěžest a je jedním z osvědčených přírodních prostředků pro omlazení těla, osvěžení mysli a udržení dobré kondice.

Ch ipka? Angína? Cholesterol? Cukrovka? esnek!

Nezaměnitelná pronikavá chuť a vůně česneku, pro někoho nesnesitelná, jinými vyhledávaná - v každém případě, kdo ho rád a pravidelně konzumuje, poskytuje tak velikou službu svému zdraví. Ne nadarmo se o něm říká, že je to přírodní všelék.

Česnek obsahuje velké množství pro lidský organismus významných látek. Ať jsou to minerály (vápník, železo, hořčík, sodík, draslík, fosfor, zinek, jod, selen, mangan, měď), vitaminy (B1, B2, B6, C, A, niacin, kyselina listová), enzymy… Jednou z jeho nejvýznamnějších složek je alliin, přeměňující se na allicin, silné přírodní antibiotikum. Allicin má velmi široké spektrum působení na mikroorganismy, ničí jak viry, tak bakterie, díky tomu tedy česnek nazýváme jedním z nejúčinnějších přírodních antibiotik.

Léčba chřipky, angíny a nachlazení
Při nemocech dýchacích cest má česnek hned několik léčivých účinků. Hlavní je právě onen antibiotický, kdy dochází k ničení původců nemoci v těle. Místo synteticky vyrobených antibiotik můžeme tedy užívat česnek v pravidelných dávkách, 1-2 stroužky česneku alespoň 3x denně. Naše okolí sice nejspíš zaznamená, čím že se to léčíme, ale výsledek za to jistě stojí.
Pokud bojujeme s nachlazením či chřipkou, často není nad to, pořádně se vypotit… I tady je česnek tím pravým pomocníkem, protože účinně stimuluje pocení. Látky obsažené v česneku podporují čištění dýchacích cest a zlepšují odkašlávání, nahradí nám tedy syntetické kapky na kašel. Často je účinný i při chronických onemocněních dýchacích cest a dutin. Při zánětu mandlí pomáhá žvýkání stroužku česneku v ústech po co nejdelší dobu, pravda, to je recept pro silnější nátury. Zanedbatelný není ani vysoký obsah vitaminů a minerálů, látek, které tělo v době oslabení nemocí jen ocení.

Krevní oběh
Česnek je známý svou schopností snižovat hladinu tzv. škodlivého cholesterolu v krvi a naopak zvyšovat hladinu tzv. hodného cholesterolu. To z něj dělá rytíře v boji proti tolik rozšířené a nebezpečné nemoci - arterioskleróze, kornatění cév - snížení průchodnosti s hrozbou následného ucpávaní cév. (Arterioskleróza je příčinou mnohých srdečních chorob, mozkových příhod, trombóz, infarktů…) Tato nemoc se sice projevuje většinou až ve stáří, ale její prevence je nutná už v produktivním věku.Česnek také ředí krev a rozpouští krevní sraženiny, čímž pomáhá chránit před trombózou. Odstraňováním usazenin rozšiřuje cévy, zlepšuje průtok krve a účinně tak snižuje vysoký krevní tlak. Zlepšuje pružnost cévních stěn, tím léčí křečové žíly a zabraňuje jejich další tvorbě.
Zlepšením průchodnosti cév je česnek také elixírem na mužskou potenci, protože zlepšuje prokrvení pohlavních orgánů.

Trávící soustava
Antibiotické látky obsažené v česneku dokáží zabíjet škodlivé mikroorganismy v celém zažívacím traktu. Pomohou nás zbavit se různých katarů a infekcí žaludku a střev. Česnek v umírněných dávkách také podporuje produkci žluče, čímž zlepšuje trávení.
Už od pradávna byl používán jako vypuzovač střevních parazitů z těla, další úžasná služba, kterou nám prokazuje už několik tisíciletí.

Cukrovka
Česnek obsahuje látky, které pomáhají z krve vyplavovat přebytky cukru, je proto velmi přínosný pro diabetiky. Lidé trpící cukrovkou jistě také ocení snižování cholesterolu v krvi, zlepšení průchodnosti cév a prokrvení organismu, což jsou časté problémy spojené s cukrovkou.

Česnek a rakovina
Mnohé odborné lékařské studie prokázaly, že pravidelná konzumace česneku výrazně snižuje riziko některých typů rakoviny, např. rakoviny žaludku a střev a rakoviny prostaty. I u jiných typů rakoviny vykazuje funkci jakéhosi blokátoru dalšího rakovinného bujení, je proto stále objektem výzkumu s nadějí na nové možnosti léčení a prevence této zlé a rozšířené nemoci.

Vnější léčebné využití česneku
Česnek se už za dávných časů používal jako zabiják na plísně, ale i opary, protože dokáže hubit mikroorganismy, které je způsobují. Ve formě zábalu se přikládal na místa postižená plísní, např. na nohách a nehtech. Česnek se rozmělnil, přiložil na nemocnou tkáň, ovázal a nechal působit i několik dní. Někteří léčitele tohoto protiplísňového účinku na kůži využívají dodnes. Odborníci klasické medicíny ale také zkoumají pozitivní účinky česneku na léčení rakoviny kůže při vnější aplikaci.

Jak česnek správně konzumovat?
Důležité je česnek před konzumací buď podrtit, prolisovat, nebo pořádně rozkousat, jen tak mají účinné látky šanci se řádně uvolnit do našeho těla.
K běžnému pravidelnému užívání jako prevence postačí 1-2 stroužky česneku denně. Při akutním onemocnění by měly být dávky vyšší. (Osobně při silnějším nachlazení nebo chřipce bez větších problémů zkonzumuji celou velkou hlavu česneku rozdělenou na 3 části, ráno, v poledne, večer. To však pouze krátkodobě, 2-3 dny, pak dávku snížím, při dlouhodobé konzumací takto vysokých dávek by mohlo dojít k podráždění sliznic trávicího traktu.) Je na každém, aby si vysledoval, kolik česneku je jeho tělo ochotno přijmout během jednoho dne.
V nevýhodě jsou lidé se slabším žlučníkem, kterým může trávení česneku způsobit nepříjemné pocity pálení žáhy a podobně. V menších dávkách je však i pro ně snesitelný.
Pravdou však zůstává, že ono výrazné česnekové aroma pouze potlačíme, nikdy ho úplně nepřebijeme, ani bonbonem, ani žvýkačkou… Stopy česnekové vůně jsou v závislosti na množství cítit z našeho dechu, ale i potu, ještě několik hodin po jeho konzumaci.
Pokud nám česnekový odér opravdu nepřekonatelně vadí, můžeme se obrátit k potravinovým doplňkům s česnekovým výtažkem, kde je typická vůně redukována na minimum. Bohužel, síla těchto tabletek zdaleka nedosahuje účinnosti čerstvého česneku.
Shrnuto a podtrženo… Česnek je opravdovým elixírem našeho zdraví… Krmte s ním sebe, krmte s ním své blízké!
Není nad to si dát stroužek česneku společně s partnerem a navzájem se těšit ze zdravého dechu.

Jablko jako lé iv symbol Vánoc

O Vánocích hledáme v rozkrojeném jablku hvězdičku na důkaz zdraví po celý následující rok… Až to své jablko rozkrojíte, s chutí ho snězte! Jablko, to je totiž zdraví samo!

Jabloň původně pochází z Asie, kde rostla jako planý strom. Protože ale lidé objevili lahodnou chuť a léčivou sílu jejích plodů, rozšířila se po celém světě. Pěstováním na všech kontinentech v různých klimatických pásmech a šlechtěním postupně vznikl bezpočet jablečných odrůd, jen v Evropě jich rozlišujeme kolem jednoho tisíce. Ať máme rádi tu či onu odrůdu, pravidelnou konzumací jablek významně přispíváme k udržení svého zdraví, ba co více, jablky se můžeme i léčit…

Jablko jako významný zdroj vitaminů a minerálů
Výhodou jablek je, že na rozdíl od mnohého jiného ovoce nám při dodržení správných skladovacích podmínek vydrží i dlouhé měsíce… Mohou být tedy naší přirozenou a čerstvou zásobárnou vitaminů a minerálů po celý rok. V jablku najdeme mnoho vitaminu C, v dužině, ale hlavně ve slupce. Neméně důležité jsou minerály uložené v těchto plodech, především hořčík, železo, vápník a draslík. Jablko nám nabízí i mnoho karotenu, přírodního antioxidantu, a spoustu pektinu, který je tím pravým čističem našeho těla. Kombinace těchto důležitých látek dělá z jablek opravdového anděla strážného našeho zdraví a posiluje naši imunitu.

Jablko chrání náš cévní a oběhový systém
Už po mnoho generací se jablko používá k léčení nemocí cévního sytému. Jedním z jeho prokázaných účinků je schopnost snižovat tzv. škodlivý cholesterol v krvi. Tím nás pomáhá chránit před civilizačními chorobami, jako jsou vysoký krevní tlak, křečové žíly, infarkt… A obsaženými látkami zároveň posiluje naše cévy a žíly, dokonce pomáhá stabilizovat hladinu cukru v krvi. Abychom těchto blahodárných účinků mohli opravdu využít pro své zdraví, měli bychom denně sníst alespoň 1-2 jablka, což jistě není žádný náročný úkol, uvědomíme-li si, jaké další pozitivní účinky nám poskytuje…

Jablko a jeho léčivý vliv na trávení
Už naši předkové používali jablka k léčení zažívacích problémů. Toto ovoce je pravým elixírem pro naše střeva, která čistí a chrání před mikroorganismy. Pomáhá nám s léčbou střevních katarů i zánětů žaludku i střev. Konzumace jablek je příjemnou prevencí nemocí našeho trávicího systému - jak je známo, je lepší problému předcházet, než ho následně řešit. I zde platí, že pravidelnost konzumace jablek stojí za sílou jejich efektu, v akutních případech pak výborně funguje i tzv. jablečná dieta…

Jablko jako účinná a zdravá dieta - čištění, hubnutí a odvodnění našeho těla
Jablko se asi z jedné třetiny skládá z pektinu. Pektin je látka, která v našem těle bobtná, nabírá do sebe přebytečné tekutiny z našeho těla, a tím pomáhá s odvodněním našeho organismu. To ocení především lidé trpící otoky z nadměrného zadržování tekutin.
Jablko se používá nejen na odvodňovací, ale i na hubnoucí kůry, vláknina a pektin, které vázáním tekutin nabývají v našem těle na objemu, nám dávají pocit sytosti, snižují tedy množství zkonzumované potravy. Účinek si můžeme vyzkoušet jednoduše tak, že půl hodiny před hlavním jídlem sníme jablko a zapijeme ho sklenkou vody, s velkou pravděpodobností pak sníme menší porci jídla, než obvykle. Tento trik se nám může náramně hodit právě po období Vánoc - v čase "povoleného přejídání" - který pro většinu z nás znamená nějaké to kilo navíc.
Další úžasnou vlastností pektinu je, že má schopnost naše tělo zbavovat jedů, váže je na sebe a následně je odvádí z těla ven. Jsou to například těžké kovy, jako rtuť a olovo.
Jablečná dieta se technicky provádí tak, že si občas uděláme jablečný den - během celého dne sníme asi 1 kg jablek rozdělených do menších porcí. Pro co nejvýraznější efekt vynecháme veškerou jinou potravu, jen pijeme, nejlépe vodu, ovocné šťávy nebo bylinný čaj. Takový jablečný den nám vyčisti zažívací trakt a vůbec ulehčí celému tělu, zbaví nás jedů a oblaží i naše ledviny.

Jak nakupovat a správně konzumovat jablka?
To nejzdravější ovoce je samozřejmě z vlastní zahrady, což platí bezesporu i pro jablka. Ne každý má však takovou možnost, pak nám nezbývá nic jiného, než jablka kupovat v obchodě. Bohužel většina ovoce, které běžně nacházíme na pultech supermarketů, je doslova obalená chemikáliemi, různými postřiky proti škůdcům a plísním. Tyto látky jsou nebezpečné pro naše zdraví, stojí za mnohými alergiemi, ale i většími zdravotními komplikacemi. Pokud tedy nekupujeme ovoce se známkou Bio bez chemického ošetření, měli bychom dbát na způsob, jakým ovoce konzumujeme. Chemicky ošetřené jablko je potřeba omýt hodně teplou až horkou vodou a následně studenou. Pro malé děti je lepší koupená jablka raději oloupat, přicházíme tak sice o velké množství léčivých látek, ale uchráníme se nebezpečným chemikáliím.
Známe-li však někoho, kdo prodává vlastní jablka ze své zahrady a bez chemických postřiků, rozhodně bychom jim měli dát přednost před zbožím z regálů našich prodejen. Sice možná nebudou tak velká, lesklá či vybarvená, zato nám však zaručují dávku čistého přírodního zdraví v každém kousnutí.
S přáním krásných Vánoc a s vůní jablek a skořice…

Jahody nejsou jen sladké afrodiziakum

Lahodné, voňavé, sladké, šťavnaté… A navíc zdravé! Také patříte mezi ty, kteří každé léto netrpělivě vyhlížejí, kdy už se konečně začnou červenat? Nastal jejich čas… Jezte je, krmte jimi vaše blízké, a to nejen pro požitek…

Právě se nacházíme na vrcholu jahodové sezóny, mnohými z nás dokonce toužebně očekávané. Jahody u nás patří k nejoblíbenějšímu ovoci vůbec; jejich aroma je podmanivé, chuť osvěžující a způsobů jejich úpravy pro konzumaci je nespočet. Asi není třeba zdůrazňovat, že nejlepší jsou čerstvé…

Jahody nám dodávají důležité vitaminy a minerály
Jahody jsou zdrojem řady důležitých vitaminů. V největší koncentraci v nich nalezneme vitamin C, mocný antioxidant a stimulant naší imunity. Obsah vitaminu C je v jahodách srovnatelný s citrusovými plody. Dále obsahují kyselinu listovou a beta-karoten, základní kámen pro syntézu vitaminu A, dalšího antioxidantu, jež chrání náš zrak, dodává zdravé zbarvení naší pleti a podporuje regeneraci sliznic. V menší míře se v jahodách nacházejí i např. některé vitaminy skupiny B a vitamin E.
Ze stopových prvků jistě stojí za zmínku mangan, prvek, jež je potřebný pro krvetvorbu, zdravé tkáně, výživu mozku a nervů, ale také pro krásu a zdraví naší kůže a vlasů, a stimulaci a udržení sexuálního apetitu. Jahody také obsahují např. fluor, fosfor a vápník. Dalším prospěšným minerálem v tomto ovoci je draslík. Tento prvek podporuje odvodňování těla, působí tak proti nadměrnému zadržování tekutin v těle (otoky) a stimuluje detoxikaci organismu. Draslík také upravuje krevní tlak, jeho zvýšený příjem se doporučuje na snížení krevního tlaku.

Jahody pro detoxikaci organismu
Výše jsme se již zmínili, že jahody obsahují draslík, který nám pomáhá s odplavováním usazených toxinů z těla. Dalším pomocníkem s vnitřní očistou jsou v jahodách obsažené třísloviny, které na sebe při průchodu naším trávicím traktem váží toxické látky, zejména těžké kovy, a odvádějí je ven. Tyto třísloviny zároveň podporuji eliminaci infekcí, působí zároveň i proti některým virům a bakteriím.
Jahodám se připisuje blahodárný účinek i např. při léčbě dny, močových a ledvinových kaménků.

Jahody jako posilující potravina v čase nemoci
Jahody jsou vhodnou potravinou i v případě nachlazení a respiračních onemocnění: doplňují potřebné tekutiny (obsahují až 90% vody), dodávají nám vitaminy a minerály pro zvýšení imunity, pomáhají nám v boji s původcem infekce, popř. se zánětem (dutin, průdušek apod.) a celkovou detoxikací ulehčují našemu tělu boj s nemocí.
V některých případech nám jahody mohou pomoci i s průjmem a plynatostí, protože potlačují některé obtížné bakterie ve střevech.
V obsahu prospěšných látek by všeobecně vyhrály jahody divoce rostoucí, také zvané lesní jahody - plody jahodníku obecného. Ty však v našich obchodech jen tak nekoupíme, pouze ti šťastlivci, co si je pěstují, anebo vědí o místě, kde rostou ve volné přírodě, mohou těžit z jejich zdravotní prospěšnosti. I jejich aroma je o poznání výraznější, především pokud rostou na prosluněném místě.

Kdy se konzumaci jahod raději vyhneme?
Bohužel jsou mezi námi i tací, co si na jahodách nepochutnají kvůli nepříjemné alergické reakci - někomu může konzumace jahod způsobovat drobné puchýřky na jazyku a sliznici ústní dutiny.
Jahody se také nedoporučují kojícím maminkám, obsahují totiž potenciální alergeny, které by mohly přejít do mateřského mléka. U malých dětí je potřeba hned při prvním podání jahod pečlivě zkontrolovat, jestli se neobjevila ona alergická reakce; pro začátek dětem na zkoušku podáme raději jen několik málo jahod a sledujeme, jak na ně reagují.

1000 a jedna jahodová laskomina
Všichni milovníci jahod jistě znají celou dlouhou řadu receptů, jak toto výtečně ovoce zpracovat do sladkých a občerstvujících pochoutek. Recepty na úpravu jahod jsou většinou velmi jednoduché… Však při jejich už tak lahodné chutí není třeba přílišných "alotrií"…
Chutnají skvělé se smetanou, jogurtem, tvarohem, šlehačkou anebo zmrzlinou… Na palačinkách a lívancích, v ovocných salátech a pohárech, v koktejlech či v ovocné dřeni. Velkou oblibu mají u nás i jahodové knedlíky a koláče a zákusky všeho druhu, osobně jsem velkým fandou jednoduchého jahodového dortu z piškotů a kysané smetany. Z jahod se samozřejmě dají připravovat kompoty a výborné zavařeniny a džemy. Zapomenout bychom neměli ani na afrodiziakální kombinaci čerstvých jahod s dobře vychlazeným šampaňským…
Máte-li nějaký osvědčený a oblíbený recept na jahodovou laskominu, jistě nejen já se nechám ráda inspirovat…

Jak na "duchy"

Co to vlastně jsou ty prdy, pšouky, větry a duchové? Člověk si dá jednou pořádně do nosu nebo schroustá moc čerstvých kedluben a tělo se mu odmění břichem jako míč. To má pak jeden strach se prudce pohnout či snad zvýšit trochu hlas, aby si náhodou nezničil kariéru při jednání s panem ředitelem či snad příliš brzy neomráčil slečnu, co právě zkouší sbalit na baru.

Ve většině případů jsou způsobeny tím, že si tělo neumí úplně samo poradit s trávením něčeho, co jsme snědli. Mohou to být věci, které nadýmají skoro každého, jako je například zelí, fazole, brokolice, cibule… Ale někoho klidně všechna zelenina. Někoho zase mléčné výrobky, pečivo, ale i maso. Někoho nic. A někoho skoro všechno. To by pak bylo asi lepší skočit za pány doktory. Jisté je, že pokud se vám bříško nadouvá a cítíte se nepříjemně plní, je potřeba ty duchy vyhnat z těla ven! Jsou to jeduplyny, raději si je moc nehýčkat. Jak říkaly už naše babičky… Lepší jeden prd než deset doktorů!
Pokud tedy patříme mezi ty, co je prostě sem tam něco "nafoukne", ale odepřít si to nehodláme, dá se našemu tělu celkem jednoduše a přirozeně pomoci.
Jedním z nejznámějších přírodních odplyňovačů je jistě fenykl a fenyklový čaj se pro tuhle jeho vlastnost dává už miminkům. Že funguje, to vám jistě potvrdí všechny maminy.
Další čaj, který vám udělá stejně dobrou službu, je čaj z máty peprné. Nejen že vyhání plyny z vašeho bříška, ale také uklidňuje žaludek. A k tomu výborně chutná, takže kdo nerad fenykl, vřele doporučuji mátu!
A heřmánek. To je také velký kamarád!
Nejlepší je tyhle tři smíchat a dát si pěkně šálek po dobrém obědě. To moc pohladí bříško zevnitř.
Ale máme také k dispozici spoustu koření a bylinek, které když přidáme do jídla, celkově zlepší jeho trávení, omezí tvorbu a zlepší vypuzení plynů.
Například kmín. Používáme ho téměř denně do spousty pokrmů, například do zelí, brambor, pod maso, do pečiva… Nejen že jídlu dodá výbornou zemitě štiplavou chuť, ale právě pomůže i s jeho trávením. Což například u toho zelí je opravdu potřeba. Kmín je také jednou ze součástí dobře známého koření zvaného curry.
Další bylinkou, která se používá od pradávna jako koření a hezky nám provětrá bříško, je bazalka. Ta původně pochází z Indie a Egypta a stala se velkou láskou Italů. Se silným vzestupem popularity italské kuchyně se rychle dočkala velké popularity i u nás. Bazalka na pizzu, do omáček, do salátů, na maso - čerstvá nebo sušená - je výborná a k tomu pomůže.
Stejně tak oregano. Také vůně středomoří a Asie. Co by byla pizza bez oregana. A bříško ho má rádo.
Stejně jako jeho sestřenici majoránku. Ta se u nás používá mnohem déle a český kuchař by to bez ní mohl klidně zabalit. Guláš bez majoránky, to by ani nebyl guláš. Její chuť je v naší kuchyni skoro nepostradatelná. A helemese, ona i vyhání duchy z těla. Sláva majoránce!
A pan kopr! Koprovku všichni známe, někdo ji rád, někdo méně. Já osobně méně, ale například naložené okurky bez kopru, to si ani neumím představit. A navíc, duchové se ho bojí!
No, a abychom byli ve vymítáni co nejúspěšnější, a stalo se to ve chvíli námi zvolené, můžeme celý proces podpořit ještě malým pohybovým cvičením! Jakýkoliv pohyb nám v případě pocitu "nadmutej jak koza" jenom prospěje. V první řadě si najdeme soukromí a ve zvolené místnosti otevřeme pěkně okno! Venku to máme vůbec nejoptimálnější. A dáme si 15 dřepů, pěkně pořádných, až na doraz. Dámy mohou plynule navázat taneční kreací, břišní tanec bych v tomto případě viděla jako optimální. Nebojte se rozvlnit své boky! Pěkně soustředěně a do všech stran! Pánům pak doporučuji kozáček. S pořádným slovanským temperamentem! Pokud nejste tak dobře tělesně zdatní, můžete se zezadu podepřít rukama a směle vykopávat. Za tu úlevu to stojí!
Tak vám přeji hodně splasklých, šťastných a spokojených bříšek.

Jalovec obecn - proti revma, dn i vodnatelnosti

Už Hippokrates znal léčivou sílu jalovčinek, silně aromatických plodů jalovce. Ač je používáme hlavně jako koření, které se náramně hodí k ochucení zvěřiny, můžeme jejich síly využí i k léčbě kloubních potíží, zánětu močových cest a infekčních chorob.

Jalovec můžeme v přírodě a na zahradách potkat buď jako strom, nebo košatý keř. Jeho velice pichlavé a tvrdé jehlice mají stříbřitě zelenou barvu. Dřevo jalovce se dříve těžilo pro řezbářství, léčitelství, nebo např. pro uzení masa, protože mu dodává zvláštní, typické aroma, ale dnes je u nás jalovec chráněnou rostlinou, protože jeho výskyt ve volné přírodě se stal vzácností.
Jalovčinky, kulaté a tuhé plody jalovce, které jsou prvním rokem zelené, pak v druhém roce na podzim dozrávají a nabývají ojíněnou, fialově černou barvu. Právě v tomto období je sbíráme, nejlépe setřásáním z větví, nebo je opatrně, za použití pevných rukavic obíráme. Důkladně usušené jalovčinky pak uskladníme v hermeticky uzavíratelné nádobě, kde nám vydrží i několik let.

Jalovec - v čem je jeho síla?
Nejvýznamnějšími látkami v jalovčinkách jsou bezesporu silice, které mu propůjčují výrazné, kořenité, pryskyřičně nasládlé aroma. Patří mezi ně např. pinen, kafr, kadinen, terpinol, borneol a jiné. Nasládlou chuť dodávají těmto plodům cukry - glukóza a fruktóza, dále obsahují oleje, hořčiny, pryskyřice a dokonce i vitamin C a některé stopové prvky. Tento velmi bohatý koktejl látek dává jalovčinkám širokou paletu účinků a požití…

Jalovčinky a jejich použití v léčitelství
Plody jalovce se už v dávné minulosti používaly jako lék a dezinfekční prostředek, dokonce proti takovým nemocem, jako je mor, léčili se s ním i domácí zvířata. Dnes se v léčitelství aplikují např. pro podporu léčby kloubních onemocnění jako je dna, revma a artróza, nejčastěji ve formě lihové tinktury jako mazání kloubů, nebo jako přísada do koupele. Stimulují totiž lokální prokrvení, čímž ulevují od bolesti a zlepšují látkovou výměnu postižené tkáně.
Jejich další působení je diuretické - pomáhají odvádět přebytečné tekutiny z těla, užívají se tedy při vodnatelnosti a pro detoxikaci organismu. Pozitivní vliv mají též na zažívání, a to proti nadýmání, a pro zlepšení trávení těžších jídel.

Kdy se jalovci raději vyhneme?
Jalovec patří mezi ty rostliny, jejichž nadužívání by nám mohlo uškodit. Velký pozor by si měli dát hlavně lidé, kteří trpí problémy s ledvinami, jejich záněty či nedostatečnou funkcí - ti by jalovčinky neměli užívat vůbec. Stejně tak těhotné a kojící ženy, protože při vyšší dávce hrozí potrat plodu či přechod toxických látek do mateřského mléka. I když nepatříme do zmíněných rizikových skupin, měli bychom jalovčinky užívat jen po omezenou dobu, nejlépe ve formě 2-6 týdenní kůry a pak na nějaký čas vysadit.

Jalovec v aromaterapii
Bohatost jalovce na silice, pryskyřice a oleje z něj dělá poměrně významnou rostlinu pro aromaterapii. Éterické oleje z jalovce se doporučují při celé řadě zdravotních potíží, dbáme však na dávkování a dobu aplikace. Působí jako tonikum, diuretikum a mají dezinfekční účinek. Způsob aplikace zvolíme podle druhu potíží - hodí se k masážím, obkladům i inhalacím. Doporučuje se např. při kašli a nemocech dýchacích cest, při vysokém krevním tlaku, již zmíněné vodnatelnosti a kloubních potížích a při akné a dermatitidě.

Jalovec - k divočině nebo do borovičky
Nesmíme opomenout význam jalovčinek jako koření, které v našich krajích neodmyslitelně patří k úpravám zvěřiny, nalezneme ho i v některých receptech na přípravu omáček a marinád, dokonce na nakládání např. kysaného zelí.
Jalovčinky jsou důležité také v likérnictví, naše borovička či anglický gin jsou založeny právě na jejich výrazném a nezaměnitelném aroma.

Jetel lu ní lé í pr jem, ekzémy a bronchitidu

Neváhejte si nasušit ony ladné a sytě růžové květy jetele lučního. Léčí i takové nemoci, jako jsou katary zažívacího traktu, ekzémy, kašel a bronchitida… Mnohé ženy si dokonce pochvalují jeho účinky pro zmírnění nepříjemných potíží spojených s menopauzou.

Jetel je ozdobou každé rozkvetlé louky, jeho kulovité, sytě až světle růžové květy po celé léto krásně kontrastují se zelení a ostatním porostem. Je také významnou medonosnou rostlinou, možná jste jako děti vyzkoušeli sát sladký nektar z jednotlivých trubiček jeho květenství. Protože je ale tento nektar uložen poměrně hluboko v květech, nejlépe se k němu dostává hmyz s delším sosákem, tedy například čmeláci a motýli.
Pro nás je jetel významný především jako pícnina (a to hlavně pěstovaný, bílé kvetoucí jetel polní) a jako léčivá bylina, jejíž účinky jsou generacemi prověřené. Výhodou jetele je, že nemá žádné nepříjemné vedlejší účinky a čaj z něj je dokonce poměrně chutný.

Jetel léčí průjmy a katary zažívacího traktu
Pro naše zdraví nejpřínosnějším je jistě dezinfekční účinek látek obsažených v této bylině. Toho můžeme využívat hlavně při léčbě katarů a nepříjemných infekcí trávicího traktu. Jetel nám tak pomůže například v případě průjmu, střevní koliky, zvracení a otrav jídlem. Léčbu takových zažívacích potíží by samozřejmě měla provázet i odpovídající dieta a zvýšený příjem tekutin, přičemž právě bylinné čaje s dezinfekčním účinkem jsou vhodnou volbou.

Jetel pro detoxikaci organismu
Dezinfekční účinek jetele se pro nás výhodně kombinuje s účinkem detoxikačním, lidově bychom řekli, že jetel čistí krev. Proto tuto bylinku můžeme přidávat do čistících čajových směsí. Blahodárně působí na náš lymfatický systém a pomáhá s odstraňováním usazených toxinů. Pomoci nám tak může i při revmatismu a dně, doporučuje se také diabetikům.

Jetel pro léčbu kašle, rýmy a bronchitidy
Dezinfekční a detoxikační účinky jetele nám mohou být prospěšné i při léčbě respiračních onemocnění, jako nachlazení, bronchitida, angína a chřipka apod. Působení jetele pomáhá tělu s ničením a vypuzováním původců infekce a zatěžujících toxinů, zkracuje a ulehčuje tak léčbu těchto nemocí. Jak jsme se již zmínili výše, jetel má navíc příjemnou chuť a zjemní tak i méně lahodné bylinné směsi.

Jetel zmírňuje potíže spojené s menopauzou
Jetel luční můžeme najít i jako součást bylinných čajů pro zmírňování potíží spojených s klimaktériem. Mnohé ženy uvádějí, že po dlouhodobějším a pravidelném užívání jetelového čaje, nebo směsí s jeho příměsí, se jim znatelně ulevilo a cítí se vyrovnanější. Nejčastěji jetel pomáhá s velice nepříjemnými průvodními problémy menopauzy, jmenovitě např. s nespavostí, návaly horka, náhlými pocity nevolnosti apod.

Blahodárně účinky jetele na naší kůži
Jetel luční lze také používat pro léčbu kožních potíží, jako jsou některé typy ekzému, drobná poranění kůže, akné, vyrážky apod. Hlavní slovo zde má opět dezinfekční působení, které celkově urychluje hojení kožních neduhů a působí preventivně proti jejich dalšímu šíření. Z nálevu sušeného, ale i čerstvého jetele si můžeme připravovat buď pleťové vody na lokální ošetření, nebo koupele celého těla.

Sběr a sušení jetele
Vzhledem k poměrně hojnému výskytu této bylinky a době jejího květu (po téměř celé léto) si každý může udělat zásobu na pozdější použití. Léčivá je celá nadzemní část rostliny, nejvíce však květy, které sbíráme v čase vrcholu kvetení. Pokud začnou květenství jetele na rostlině zasychat a hnědnout, už nejsou vhodné ke sklizni. Volíme jen plně rozkvetlé a očividně zdravé květy, které uštipujeme z rostliny (můžeme i s několika přilehlými listy) a v tenké vrstvě je pak sušíme ve stínu nebo v dobře větrané místnosti. Při uskladnění dbáme na to, abychom sušenou drogu uchránili před vlhkostí a škůdci, volíme proto dobře uzavíratelnou nádobu a suchou místnost.

Recept na čaj / nálev z květů jetele lučního: 2 lžíce sušeného květu přelijeme 0,5 l vroucí vody a necháme cca 5 minut odstát, přecedíme a teplý popíjíme. Čaj z jetele lučního můžeme bez obav užívat i po delší období, nebo ho přidávat do čajových směsí.

Jidá ovo ucho je lé ivá pochoutka

Kdo má rád "Čínu", jistě si už všiml té černé gelovité lehce křupavé podivnosti, která se nachází snad v každém druhém čínském jídle. Je to právě Jidášovo ucho, tradiční pochoutka čínské kuchyně, nezbytná ingredience mnohých asijských pokrmů… Zároveň ale i lék…

Zvláštní jméno této houby pochází z pověsti, že byla poprvé nalezena na stromě, na kterém se oběsil biblický Jidáš. V Číně však tuto houbu znali a používali nejméně 300 let před n. l. Naše dříve užívané jméno Boltcovitka bezová asi nejlépe vystihuje jak tvar, tak nejčastější výskyt této houby… Opravdu vypadá jako boltec lidského ucha, jak na pohled, tak na omak. Plodnice má želatinovou konzistencí a její povrch na dotek připomíná lidskou kůži. Barva houby je v závislosti na počasí a podmínkách světle až tmavě hnědá, někdy s načervenalými odstíny, po usušení pak černá.
Jidášovo ucho roste v našich podmínkách hlavně na mrtvých a porušených kmenech a větvích černého bezu, najdeme ho však i např. na buku, vrbě, nebo jiných listnáčích. První setkání neználka s Jidášovým uchem je často udivující… Nejprve nás napadne, co to vlastně na té větvi je… První dotek je často následován ucuknutím ruky, protože tato houba je vážně jako živá. Díky svému téměř nezaměnitelnému tvaru se však tuto houby rychle naučíme poznávat. Ke svému růstu potřebuje dostatek vláhy, sucho a horko jí nesvědčí, je tak jednou z mála hub, které můžeme běžně najít i v zimě. Sice se může vyskytovat po celý rok, z vlastní zkušenosti však vím, že vlhký podzim a mírná zima je ten pravý čas vyrazit na její lov.

Jidášovo ucho a jeho léčivé účinky
Jak bylo už zmíněno výše, tradice používání Jidášova ucha sahá do staré Číny. Tam bylo nejen vyhledávanou pochoutkou a ingrediencí čínské kuchyně, ale postupně se přišlo i na jeho léčivé účinky.
Nejprve se tato houba používala na obklady při zánětech očí a krku. Později se z ní dokonce začaly vyrábět krémy proti vráskám. Staří Číňané používali Jidášovo ucho také k léčení hemoroidů, což bylo později převzato i západním léčitelstvím. Aplikuje se také při problémech se zažíváním a při bolestech břicha a žaludku.
Látky, které obsahuje, pomáhají redukovat vysoký krevní tlak, čistí krev a používají se jako prevence proti kornatění cév, trombóze a infarktu.
Jidášovo ucho se také předepisuje jako stimulant imunity lidského těla. Účinkuje jako prevence proti nemocem, vhodné je ale i jako podpora při rekonvalescenci po nemoci nebo jiné tělesné zátěži (např. po porodu).
Jidášovo ucho obsahuje i množství minerálních látek, např. vápník, draslík, fosfor, hořčík, sodík. Ty a další obsažené látky pomáhají při již zmíněné podpoře obranyschopnosti těla, ale také zlepšují kvalitu vlasů, nehtů a pleti a pozitivně ovlivňují funkci vnitřních orgánů. Najdeme v něm i antioxidanty - látky pohlcující volné radikály - pomáhá nám tedy i s celkovým čištěním těla.

Jidášovo ucho v kuchyni
Kdo má rád "Čínu", jistě si už všiml té černé gelovité lehce křupavé podivnosti, která se nachází snad v každém druhém čínském jídle. Je to právě Jidášovo ucho, tradiční pochoutka čínské kuchyně, nezbytná ingredience mnohých asijských pokrmů… Přidává se nejen do tepelně upravených masových a zeleninových hlavních chodů, najdeme ho např. i v klasickém čínském zelném salátu, v tradičních asijských polévkách apod.
Nemusíme vařit zrovna čínská jídla, abychom Jidášovo ucho uplatnili v kuchyni. Osobně ho často používám do polévek (nejlépe do gulášovky, česnečky, bramboračky apod.), do rizota, po povaření do různých salátů, ale vzhledem k nepříliš výrazné houbové chuti ho můžeme přidávat do jídel podle vlastní chuti a fantazie.

Jak správně postupovat při úpravě Jidášova ucha
Pokud se chystáme zpracovat čerstvé plodnice, nejlépe je po očistění 10-20 minut povaříme ve vodě, a pak pokrájíme na menší kousky a přidáme do jídla. (běžně se používá vrchovatá hrst čerstvých plodnic na 2 porce jídla) Vodu, ve které jsme houby vařili, však nevyléváme - obsahuje mnoho léčivých látek. Můžeme ji po oslazení vypít jako čaj nebo přidat např. do polévky či omáčky.
Usušené Jidášovo ucho můžeme dnes již celkem běžně koupit v obchodech (někdy i pod názvem 'černá čínská houba'), nebo použít své vlastní nasušené zásoby. Při dávkování sušených hub je třeba dávat pozor na množství, po uvaření několikanásobně nabývají na objemu. Houby namočíme do vody alespoň 1-2 hodiny před úpravou vlastního jídla, poté je 20 minut povaříme a nakrájíme na menší kousky. Slitou vodu může opět použít jako léčivý čaj nebo přidat do polévky či omáčky.

Jírovec ma al lé í k e ové íly i hemoroidy

Ač jsou kaštany považovány za jedovaté, při jejich vnějším užití nám mohou pomoci s celou řadou zdravotních potíží. Léčí arteriosklerózu, křečové žíly a hemoroidy, zlepšují prokrvení, posilují cévní stěny a pomáhají dokonce i při otocích a celulitidě.

Jírovec maďal je u nás poměrně rozšířeným stromem, často vysazovaným do alejí a smíšených parků. Kaštany, semena jírovce, dozrávají koncem srpna a v září. U dětí jsou oblíbené jako materiál pro výrobu figurek, pro mnohá zvířata jsou výživnou potravou v čase zimy a v léčitelství jsou uznávaným prostředkem s působením na celou řadu nepříjemných a poměrně závažných neduhů.

Kaštany jako účinný lék pro cévní systém
Lidé trpící potížemi jako jsou křečové žíly, záněty žil, hemoroidy, arterioskleróza, už se jistě setkali s nějakým přípravkem s výtažky kaštanů, popřípadě kůry či květů jírovce. V našich lékárnách a specializovaných prodejnách najdeme jak alkoholové tinktury, tak krémy a masážní gely, určené k vnější aplikaci. Obsahované látky mají protizánětlivý účinek, zároveň zlepšují průchodnost cév a žil, posilují jejich stěny a zvyšují jejich elasticitu. Při chronických nebo opakovaných potížích dbáme na pravidelnost používání přípravků a v rámci léčby a prevence také upravíme náš jídelníček. Předně omezíme tučnou stravu a potraviny bohaté na cholesterol, zvýšíme přísun ovoce a zeleniny a nezapomeneme ani na pravidelný pohyb.

Kaštany proti revma i celulitidě
Kaštanové tinktury, krémy a gely pomáhají ale také při revma a dně, kdy zlepšují prokrvení postiženého místa a působí protizánětlivě. Oblíbené jsou i k úlevě tzv. těžkých nohou, protože působí stimulačně na náš lymfatický systém. Při takových otocích nám kaštanový gel poslouží i jako prevence, nejvyššího účinku dosáhneme spolu s citlivou masáží nohou. Ze stejného důvodu se doporučují k masážím a zábalům k odstraňování celulitidy, přičemž stimulují odplavování podkožních usazenin zlepšením toku lymfy a zároveň pokožku vypínají.

Mohou se kaštany užívat vnitřně?
Ač jsou semena jírovce považována za jedovatá, v lidovém léčitelství se někdy doporučují i k vnitřnímu užití, v každém případě je ovšem lepší k této léčbě přistupovat jen pod dohledem zkušeného specialisty. Kaštany obsahují jedovatý escin, který může při předávkování způsobovat zvracení, křeče, kopřivku a v extrémním případě i narušení funkce některých orgánů, zejména ledvin a jater. Dětem kaštany či jejich výtažky nepodáváme vůbec, otrava escinem by pro ně mohla mít fatální důsledky.
Pod kontrolou zkušeného odborníka se přípravky s výtažkem kaštanů někdy předepisují jako podpůrný prostředek při léčbě cévních onemocnění a pro zlepšení elasticity a průchodnosti cév a tepen. Jako bezpečnější přípravek můžeme v takových případech užívat i čaje s květy jírovce.
Na závěr si uvedeme recept na výrobu alkoholové tinktury z kaštanů pro vnější aplikaci.

Recept na kaštanovou tinkturu: 150 g čerstvých, jemně nastrouhaných kaštanů vsypeme do uzavíratelné láhve a zalijeme 0,5 l lihu (nejlépe 50 %, lze použít i slivovici). Za občasného protřepání necháme 3 týdny luhovat, poté přefiltrujeme a opět důkladně uzavřeme. - Tato tinktura je vhodná zejména jako lokální mazání na klouby postižené revma a dnou.

Kdoule obecná prospívá nejen na emu trávení

O “Venušině jablku“, jak se také říká voňavým plodům kdouloně, říkala abatyše Hildegarda, že “je ku prospěchu nemocným i zdravým…”

Původ kdouloně sahá do oblasti Iránu a Kavkazu, dnes je však často najdeme také na jihu Evropy, v Severní Americe a mnohých zemích Asie. U nás ji bohužel na zahradách potkáme jen zřídka, což je škoda, protože kdoule je ovoce léčivé a našemu tělu prospěšné.
Kdouloň je strom podobný jabloni, někdy ho můžeme vidět i jako keř. Jeho velice pěkné, bělavé a narůžovělé květy jsou poměrně velké, někdy mají až 5 cm v průměru. Typickým znakem plodů, tvarově podobným jablku nebo hrušce, je značná tvrdost, silná slupka a příjemná vůně.

Co kdoule obsahují?
Kdoule jsou pro nás zdrojem celé řady využitelných látek. Vedle cukrů a pektinů obsahují i silice, třísloviny a organické kyseliny. Najdeme v nich poměrně hodně minerálních látek, např. draslík, fosfor, mangan, síru a měď. Obsahují také vitamín C, ten se však potřebným tepelným opracováním z většiny znehodnocuje.
Semena kdoule, která se trochu podobají čočce, jsou významná především svými slizovými látkami. Jak si řekneme níže, i ta pro nás mohou být přínosem.

Jak kdoule prospívá našemu zdraví?
Plody kdouloně nám mohou účinně pomoci zejména při trávicích potížích. Doporučují se např. při problémech se žaludkem, ať je to jeho snížená funkce, nebo i závažnější potíže, jako jsou záněty a žaludeční vředy. Kdoule je takém vhodným přírodním lékem v případě průjmů a střevních katarů. Pomáhá i např. při bolestech v krku, plody sušené na plátky se dříve žvýkaly pro odstranění zápachu z úst, prospívají celé naší ústní dutině.
Abatyše Hildegarda doporučovala tyto plody na mnohé neduhy. Jejich konzumace podle ní prospívá lidem trpícím revma. Vařené kdoule jsou podle Hildegardy skvělým lékem také při vnější aplikaci, a to na zklidnění a zahojení zanícených a vředových míst, kam se přikládají ve formě kašovitého obkladu.
K podobným účelům jako plody lze využít i macerát - vodní výluh ze semen. Ten se navíc hodí i k ošetření velmi citlivé kůže, např. kolem očí, na spáleniny, omrzliny, jizvy, či na léčení vysušené a popraskané pokožky.

Jak zpracovávat kdoule ke konzumaci?
Kdoule dozrávají v říjnu, kdy je po sklizni buď uskladníme v chladnější místnosti či sklepě, nebo zpracujeme jako kompot, želé, zavařeninu, šťávu apod. K takovým úpravám můžeme použít jakýkoli běžný recept na zpracování jablek a hrušek. Důležité je plody před zpracováním zbavit tuhé, kožovité slupky, která je těžce stravitelná. Nakrájením na plátky a následným usušením lze z kdoulí připravit i křížaly, které pak při konzumaci důkladně rozžvýkáme v ústech.
Tyto zdravé a aromatické plody však mají i jiné tradiční využití, které možná známe od našich babiček a prababiček… Dříve se s oblibou vkládaly do prádelníků, které dokázaly celé provonět.

Koko ka pastu í tobolka - p írodní lék proti krvác

Kokoška je křehce působící rostlina s velice poetickým jménem… Avšak až nečekaně výrazným účinkem na lidský organismus.

Kokoška pastuší tobolka je snadno k rozeznání svými typickými, drobnými trojhrannými semeníky, tvarem připomínajícími malá srdíčka. Je to velmi nenáročná a odolná rostlina, najdeme ji i na chudých půdách i v chladných horských oblastech, běžně se vyskytuje na polích, u cest, na okrajích luk a na navážkách.
Pro léčebné účely sbíráme celou její nať, od jara až do podzimu. Sušíme ji ve stínu a sušenou nať pak můžeme pro uskladnění podrtit a uložit do uzavíratelné nádoby, nejlépe mimo dosah světla.

Léčivé účinky - pohled do historie
Nejvýznamnějším účinkem kokošky na lidský organismus je schopnost zastavovat krvácení. Tuto její vlastnost oceňovali už naši předkové, byla za tímto účelem velmi hojně užívanou bylinou, protože její účinnost je poměrně vysoká. V minulosti byla mimo jiné důležitým lékem proti tzv. chrlení krve. Dříve se sušená a na prach drcená kokoška pro léčebné účely často přidávala do červeného vína, nebo se v něm povařila a nápoj se podával po dávkách nemocnému. Dnes ji používáme spíš ve formě čaje (nálevu nebo odvaru).

Kokoška zastavuje a zmírňuje krvácení
Dokáže zastavovat různé typy krvácení, léčitelé ji doporučují například proti krvácení z nosu. Velký význam má ovšem především v gynekologii, protože účinně zmírňuje příliš silné menstruační krvácení a bolesti. Za tímto účelem je užívána již po mnohé generace. Těhotné ženy by ji ale neměly v žádném případě užívat, protože zvyšuje stahy hladkého svalstva a může vyvolat předčasný porod. Pro zastavování vnitřního krvácení se dnes již víceméně nepoužívá, nebo jen pod přísným dohledem specialisty.

Regulace krevního tlaku a čistící účinek kokošky
Dalším účinkem kokošky je schopnost oboustranně regulovat krevní tlak, zlepšovat krevní oběh a stimulovat srdeční činnost. S tímto záměrem by se ale měla aplikovat pouze po konzultaci s ošetřujícím lékařem, aby nedošlo ke kontraindikaci s užívanými léky.
Čaj z kokošky je také léčiteli doporučován při zánětech močového měchýře a k dezinfekci močových cest. Sušenou drogu můžeme v mírných dávkách přidávat i do směsí pro čištění krve a detoxikaci organismu.
Při vnitřním užívání kokošky je velice důležité dbát na umírněné dávky této byliny. Při předávkování může způsobit otravu. Denní dávka by neměla překročit 1 šálek čaje - viz recept níže (v extrémních případech silného krvácení maximálně 2 šálky čaje, nikdy ne více!)

Vnější užití kokošky
Dříve se prášek z drcené sušené kokošky používal jako zásyp na čerstvá krvácející poranění kůže. Odvar ve formě obkladu nebo rozmačkané čerstvé rostliny se přikládaly nejen na rány, ale i na pohmožděniny a záněty šlach pro urychlení hojení. Při krvácení z nosu se doporučovalo namočit kus látky do čerstvé šťávy z kokošky a zasunout do nosní dírky… Dnes nám tyto praktiky mohou připadat poněkud směšné nebo zastaralé, ale možná že v případě nouze a potřeby první pomoci bez potřebné výbavy by se nám některý z těchto receptů mohl hodit.
Odvar z kokošky pastuší tobolky můžeme aplikovat jako ústní vodu při krvácení dásní nebo jako kloktadlo při bolesti v krku. Sedací koupele s přídavkem odvaru dokáží zmírňovat vnější hemoroidy a zastavovat krvácení v této oblasti.

Recept na čaj z kokošky pastuší tobolky: 1 lžička sušené drogy na 250 ml vroucí vody, přelijeme a necháme 5-10 minut odstát nebo krátce povaříme a přecedíme - čaj vnitřně užíváme po lžících nebo doušcích, rozdělený na menší dávky během dne.

Kopretina imbaba - p írodní lék na migrénu, boles

Když jsem tuto sličnou bylinu poprvé objevila planě růst na zahradě, netušila jsem, jaký poklad se v ní skrývá… Až při pohledu do herbáře jsem zjistila, že jsem majitelkou jednoho z nejúčinnějších přírodních analgetik…

Kopretina řimbaba (také Řimbaba obecná) je velice zdobná rostlina, jejíž žlutobílé květy z dálky připomínají heřmánek. Díky větvení nadzemní části tvoří velmi dekorativní keříky, dorůstající výšky kolem 20-50 cm. Kvete v průběhu celého léta až do pozdního podzimu. U nás se dá pěstovat venku jako letnička, v teplejších oblastech přestojí i mírné mrazíky. Můžeme ji ovšem uchovávat i jako trvalku v květináči, který na zimu přemístíme domů. Budeme pak mít její léčivé listy k dispozici čerstvé po celý rok.

Kopretina řimbaba - účinný lék na migrénu, bolest páteře a kloubů
Migréna a úporná bolest hlavy nervového původu jsou stavy, které dokáží člověku neuvěřitelně ztrpčit život a vzít veškerou energii… Stejně tak chronické bolesti zad a krční páteře, nebo revmatické bolesti kloubů… Všechny tyto potíže nás nutí brát až nebezpečné množství syntetických analgetik, abychom mohli "normálně fungovat"…
Pokud patříte do skupiny takto postižených, určitě se co nejvíce informujte o kopretině řimbabě, protože tato bylinka vás může ušetřit nejen bolesti, ale i nežádoucích účinků léků a zbytečně utracených peněz.
Nadzemní části této byliny se používají k tlumení bolesti nejspíš už po několik tisíciletí, stejně jako k léčbě jiných neduhů, o kterých si povíme níže. Z řimbaby se připravovaly odvary, nálevy, obklady, čaje a výluhy, které se podávaly lidem trpícím bolestí. Dnes se nejběžněji užívá ve formě alkoholové tinktury nebo tablet s výtažkem účinných látek. Nutno říci, že její obliba jako analgetika je na vzestupu, s minimem nežádoucích účinků totiž často zabírá i u těžkých případů některých typů migrén a chronických bolestí. Přírodní léky na bázi výtažků z kopretiny řimbaby dnes koupíme jak v lékárnách, tak i ve specializovaných internetových obchodech.

Řimbaba funguje i jako účinná prevence bolesti
V případě migrén a chronických bolestí se osvědčilo užívání řimbaby pravidelně v menších dávkách jako forma prevence. Odborné výzkumy dokonce prokázaly, že až 70% pravidelných uživatelů pocítilo znatelné snížení frekvence záchvatů bolesti a její celkové zmírnění… To je v případě přírodního produktu - bylinky, až neuvěřitelný úspěch.
Pokud chceme jako prevenci konzumovat čerstvé listy, postačí 1-2 denně. Jednodušší v takovém případě ale bude zvolit tinkturu nebo tablety a dodržovat předepsané a doporučené dávkování.

Jak ji správně užívat?
Pokud máme k dispozici živou rostlinu kopretiny řimbaby, můžeme na sobě její účinek vyzkoušet tak, že při např. úporné bolesti hlavy asi minutu žvýkáme v ústech 2-3 její listy a pak je polkneme. Někomu sice může být nepříjemná jejich hořkost, ovšem v mnohých případech se nám vyplatí ji vydržet. (Při užívání tablet či kapek/tinktury je aplikace samozřejmě jednodušší.) Často již do 10-15 minut se dostaví výrazná úleva, u někoho dokonce bolest úplně zmizí. Tento efekt mám osobně vyzkoušený jak při silné bolesti hlavy, tak při chronické bolesti krční páteře a mohu potvrdit, že potíže často zmizí úplně, a to i s dlouhodobějším trváním.
Upozornění pro užívání: kopretinu řimbabu nikdy neužíváme spolu s preparáty na ředění krve a v těhotenství. Dále bychom nikdy neměli překračovat předepsané dávkování, uvedené na zakoupeném preparátu.
Při užívání čerstvých listů nejprve zkusíme, jestli se u nás neobjeví alergická reakce v podobě drobných vřídků v ústech. V případě takové reakce raději zvolíme tinkturu nebo tablety.

Řimbaba proti horečce a zánětům
Mimo analgetického účinku řimbaba působí také protizánětlivě a snižuje teplotu. Toho se využívá například při léčbě nachlazení a virových a bakteriálních nákaz, chřipky, zánětů dýchacích cest apod. Protizánětlivý účinek působí také v celém zažívacím traktu, tinktura je vhodná i např. jako lék zánětů v oblasti střev, které zároveň i čistí a ničí nežádoucí mikroorganismy. Také se doporučuje i k brždění zánětlivých procesů v kloubech (artróza).

Řimbaba a zdraví ženy
Dříve babky kořenářky běžně používaly řimbabu k vyvolání opožděné menstruace a spuštění porodu, což nám samo o sobě napoví, že by ji ženy neměly užívat v těhotenství, mohla by vyvolat potrat či předčasný porod.
V době menstruace je ale naopak velmi vhodnou bylinou, umí zmírňovat bolest během menzes, za tímto účelem ji začneme v malých dávkách užívat nejlépe 3-5 dní předem. V některých případech také tlumí změny nálad a depresivní stavy.
Kopretina řimbaba je bylinkou, jejíž účinky vážně stojí za pozornost… Pro mnohé z nás se totiž může stát nepostradatelným přítelem a pomocníkem, doslova darem z lůna přírody.

Královna Bazalka - bylinka hodná svého jména

…její jméno je řeckého původu… “Basileus”, což znamená “král”. Prý ji tak nazvala jakási byzantská kněžna, která jí skládala hluboký obdiv. U mnohých národů byla bazalka posvátnou bylinou, symbolem lásky, ochrany a průvodcem duše zesnulého do ráje. Pro nás se stala nepostradatelným kořením s vůní středomoří, je bylinkou, která nejen chutná, ale také léčí…

I když máme bazalku spojenou především s italskou kuchyní, její původ sahá do dnešního Íránu a Indie. Existuje mnoho druhů bazalky, liší se od sebe velikostí listů a zabarvením, mohou mít lehce odlišnou chuť a vůni, ale jejich použití a účinné látky jsou téměř stejné. Nejznámější a u nás nejčastěji pěstovaná bazalka pravá má typicky vejčité, lesklé listy a pronikavou lehce nasládlou vůni, trochu připomínající hřebíček. Vůně a chuť čerstvé bazalky je velmi výrazná a podmanivá. Jako koření ji nelze jen tak něčím nahradit. Má však i mnoho velice prospěšných a léčivých účinků na lidský organismus, je tedy nejen kořením, ale i lékem.

Pěstování, sklizeň a uchování bazalky
Bazalku si můžeme sami pěstovat jak na zahrádce, tak v truhlíku či jiné nádobě. Má ráda sluníčko, proto jí bude dobře na slunném místě na zahradě, na balkoně, nebo za oknem. Předpěstované rostlinky se dají koupit ve větších supermarketech, ale není těžké si ji vypěstovat ze semínek. V našich podmínkách je to letnička, venku nepřestojí zimu kvůli příliš nízkým teplotám. Když jí zajistíme dostatek světla, v bytě ji lze pěstovat po celý rok.
Jednotlivé lístky bazalky se dají sklízet během celého roku, vršky rostlinek pak nejlépe před květem.
Bazalku můžeme používat čerstvou nebo ji usušit či zmrazit pro pozdější potřebu. Pro zachování jejího typického aroma je asi nejlepší zmražení, protože při sušení se její chuť značně mění a ztrácí na síle. Listy necháme buď zmrazit v mikrotenovém sáčku, nebo pokrájené s trochou vody ve formě na ledové kostky. Sušit bychom ji měli v tenké vrstvě a co možná nejrychleji, aby nezčernala. Další možností jejího uchování je naložení do oleje. Takto konzervovaná bazalka je vhodná hlavně pro tepelné úpravy masa a zeleniny nebo do salátů.

Pozitivní účinky bazalky na naše tělo
Přidáním bazalky do jídla nejen ovlivníme a obohatíme jeho chuť a vůni. Látky obsažené v této bylince mají velmi příznivý vliv na naše trávení. Protože stimulují tvorbu žluče, funkci žaludku a našeho metabolismu vůbec, dokáží výrazně pomoci při trávení tučných a těžkých jídel. Zároveň pomáhají při plynatosti a různých katarech, žaludečních a střevních potížích.
V našich zeměpisných šířkách je méně známé používání bazalky ve formě čaje. Čaj ze sušené bazalky má uklidňující a lehce dezinfekční účinek na žaludek a celou trávicí soustavu, je tedy účinný při žaludečních nevolnostech a kolikách. Ulevuje také při bolestech hlavy, pocitu úzkosti a nervovém vypětí, říká se, že bazalka je bylinkou dobré nálady. Je vhodným doplňkem léčení chřipky a nachlazení, usnadňuje odkašlávání a působí mírně antisepticky. Kloktání nálevu pomáhá při léčení dásní či jiných zánětů v ústech nebo bolení v krku.
Zajímavá informace pro kojící maminky jistě je, že rozumná konzumace bazalky stimuluje tvorbu mateřského mléka.

Vnější použití bazalky
Silice bazalky jsou považovány za jednu z nejúčinnějších přírodních esencí s působením na naši nervovou soustavu. Éterické oleje s výtažkem bazalky jsou velmi účinnou pomocí při stresu, bolesti hlavy, únavě a nervozitě. Říká se o nich, že jsou jedním z nejsilnějších přírodních antidepresiv. (Některé zdroje však uvádějí, že by se tyto její vonné esence neměly užívat v těhotenství.) Inhalace éterických olejů nebo výparů z bazalkového nálevu pomáhá při léčení rýmy, často se doporučuje při astma a nemocech dýchacích cest.
Díky svým antiseptickým účinkům je bazalka vhodná i na vnější ošetření kůže, jako jsou bodnutí a kousnutí hmyzem či drobnější poranění kůže. Stačí rozmačkat její listy a přiložit na bolístku. Protože hmyz nemá příliš v lásce její aromatickou vůni, dá se použít i jako přírodní repelent nebo strašák na mouchy umístěný v truhlíku na okenním parapetu.

Bazalka v kuchyni
Bazalka je pro nás především symbolem středomořské kuchyně. Dodává nezaměnitelnou chuť oblíbeným jídlům, jako jsou pizza, těstoviny, grilovaná masa a zelenina, luštěniny a čerstvé saláty. Přidává se do polévek, majonéz, omáček a je jednou z hlavních ingrediencí pro známé pesto, bazalkovou pastu s parmezánem a piniovými oříšky. Při používání bazalky jako koření rychle přijdeme na to, že je chuťově velice dobrým kamarádem s česnekem. V minulém díle našeho seriálu jsme si uváděli recept na výrobu výborného bylinkového másla s bazalkou a česnekem, v předchozích článcích i jiné recepty a příklady použití bazalky v kulinářství, např. pro domácí přípravu marinády na grilování masa a zeleniny nebo výrobu domácího bylinkového octa. Tato bylinka nám nabízí opravdu mnoho možností využití v kuchyni a chuť a vůni pokrmů dokáže výrazně obohatit.

Recept na čaj / nálev: 1 lžičku sušené bazalky přelít 2 dl horké vody, 5 min. louhovat - používáme jako čaj, kloktadlo nebo na obklady, pro inhalaci můžeme přidat více sušené drogy.

Bruschetta pro 2 osoby: italský chléb ciabatta (popř. bageta nebo veka), několik lžic olivového oleje, 4 vetší rajčata, cca 10 lístků čerstvé bazalky, 2 stroužky česneku, trochu natě šnitlíku nebo 1 jarní popř. malá červená cibulka, mletý pepř (nejlépe zelený), špetka soli - chléb ciabatta nebo bagetu nakrájíme na plátky, lehce potřeme česnekem a chvíli opečeme v troubě. Rajčata rozkrojíme a zbavíme jadérek, zbylou dužnatou část nakrájíme na drobné kostičky spolu s cibulkou. Česnek nakrájíme na jemné plátky nebo prolisujeme. Vše smícháme s olivovým olejem, špetkou soli a pepře a nasekanou čerstvou bazalkou. Směs servírujeme na opečených plátcích chleba.

K en lé í infekce, ka el i r mu

Výrazná štiplavá chuť a vůně na něj prozradí, že je to rostlina s neobyčejně velkou silou… Dříve se přidával do kadidel na vymítání ďábla… Za to my s ním dnes umíme vyhánět mnohé nepříjemné nemoci…

Není tak běžně známé, že křen selský původně pochází z jižních oblastí Ruska. Je totiž tak houževnatý, že se dokázal rozšířit po téměř celé severní polokouli. U nás ho najdeme planě růst hlavně na místech s výživnou a vlhčí půdou, a to nejčastěji ve větších skupinách, což je způsobeno jeho efektivní schopností rozmnožovat se kořeny.

Jak pěstovat a sklízet křen?
Pokud se rozhodneme křen pěstovat, postačí, když kdekoli v přírodě vykopneme kus jeho kořene s několika očky. Ten pak zasadíme na vhodné místo a zaléváme. Úspěšnost takového způsobu rozmnožování křenu je opravdu velká. Naopak po několika letech by se mohlo stát, že se nám nekontrolovatelně rozroste po zahradě. Proto je dobré jednou za čas preventivně vykopnout několik rostlin i s celým kořenem a udržet ho tak pod kontrolou.
Kořeň křenu sklízíme dle potřeby během roku, nejlépe na podzim. Můžeme ho uskladnit ve sklepě nebo v jiné chladné místnosti, podobně jako mrkev - zasypáním vrstvou písku, dlouho nám výdrží i v lednici, časem však ztrácí na své síle.

Křen jako lék proti infekčním onemocněním
V našem minulém článku "Znáte byliny pro posílení imunity?" jsme již uvedli křen jako jednu z bylin, která má posilující účinek na naši obranyschopnost. To je dáno jak obsahem důležitých živin, tak jeho antibiotickým účinkem - křen dokáže v našem těle účinně eliminovat infekce. Je proto výborným doplňkem léčby např. nachlazení, angíny a chřipky, ale dokáže ničit i některé původce onemocnění i v našem zažívacím traktu.

Křen proti kašli a rýmě
V případě nemocí spojených s kašlem a rýmou nám ale křen prokáže ještě jednu skvělou službu. Jeho obsahované silice mají tu úžasnou vlastnost, že rozpouštějí usazený sekret na sliznicích dýchacích cest - jak v nosních dutinách, tak v plicích a průduškách. Tento účinek pocítíme už při jeho krájení či strouhání, projevuje se typickým slzením, stejně jako u cibule.
Křen byl lidovým léčitelstvím už v dávné minulosti velmi často užíván pro léčbu kašle a rýmy. Protože jeho aroma je vážně ostré, a tím jeho konzumace pro mnohé nelehká či nepříjemná, můžeme jeho palčivost zmírnit, a to například zamícháním do vhodného pokrmu, např. pomazánky. Klasický starý recept na jeho užití v době nemoci říká, že je nejlepší ho nastrouhat a smíchat s medem. Užívat bychom pak měli 3x denně jednu čajovou lžičku, u dětí dávku raději o něco snížíme.
Už za moment po jeho konzumaci pocítíme, že se nám "spouští rýma", snadněji odkašláváme a lépe se nám dýchá.

Jaké jsou další účinky křenu?
Křen se doporučuje také jako močopudný prostředek při zadržování tekutin v těle - vodnatelnosti.
Dříve se z jeho listů vyráběly obklady - tzv. křenové placky - které se přikládaly na klouby postižené revma a na ztuhlé a bolavé svaly. V těchto případech ulevoval od bolesti a uvolňoval ztuhlé tkáně, působil ale též protizánětlivě, hlavně v případě artrózy.

Křen v kuchyni
Strouhaný křen s jablky (nebo bez) je u nás asi neodmyslitelně spojený s klasickou českou zabijačkou - je tradiční pochutinou k ovaru. Hodí se ale i k rybám a hovězímu masu, velkou oblibu u nás má také křenová omáčka. Díky pronikavé chuti a vůni se nejčastěji používá na výrobu hořčice, dressingů a pomazánek. Připravit si z něj lze i křenový ocet - naložením několika plátků čerstvého kořene do vinného nebo jablečného octa. Ten pak můžeme používat jako dochucovadlo i jako lék.
Mladé listy křenu selského se dají na drobné nakrájené přidávat v menším množství do zeleninového salátu, který zároveň i příjemně okoření. Osobně jsem je zkusila přidat i do vaječné pomazánky a výsledek byl překvapivě dobrý, vřele doporučuji!

Kuklík m stsk

Kuklík městský patří do čeledi Rosaceae (Růžovité). Lidově je také označován jako Benedikt, Brantovník, Zaječí oko.

Jedná se o vytrvalou bylina s šikmým, nevětveným a až 2 cm tlustým oddenkem, z kterého vyrůstá růžice přízemních listů. Tyto listy jsou označovány jako krátce řapíkaté a přetrhovaně lichozpeřené. Vyskytuje se na mnoha různých místech - v křovinách, na okrajích lesů, v parcích, starých zahradách a jinde.
Můžeme na něj narazit v celé Evropě kromě Islandu a části Skandinávie a nížin severního Ruska. Roste ale i jinde na světě - v některých částech Sibiře, na Kavkazu, v Severní Americe či Austrálii. Používaná část je oddenek, který se sbírá na jaře či na podzim. K obsaženým účinným látkám patří třísloviny, fenolické glykosidy (např. eugenolový glykosid geosid, který je slabě jedovatý), silici (eugenol), prchavý olej, pryskyřici, hořčinu, flavo a kaučuk.
Je uváděno, že nať kuklíku vykazuje protiprůjmový, krvácení zastavující a teplotu snižující účinek. V lidovém léčitelství byl doporučován při průjmech, křečích, děložním krvácení, při křečích spojených se žaludečními vředy. Laboratorním testem byl prokázán účinek snižující krevní tlak. Zevně se užívá na zanícené hemeroidy a kožní záněty.
Doposud nebyly popsány žádné nežádoucí účinky či interakce. Záměna je možná s kuklíkem potočním (Geum rivale), který má podobné působení, ale pokládá se za slaběji účinkující. Je podstatně méně hojný než kuklík městský, roste na vlhkých místech podél potoků, na rašelinných loukách, prameništích. Odlišuje se převislými načervenalými květy se žlutým nebo hnědým nádechem.
Oddenky kuklíku voní jako hřebíček a používají se nejen jako přísada k pokrmům, ale i při výrobě likérů a piva. Bílému přírodnímu vínu dodávají příchuť vermutu. Není proto náhodou, že ruský lidový název kuklíku znamená hřebíčkový kořen. To je zapříčiněno hřebíčkovou vůní, kterou vyvolává obsažená silice s eugenolem.

Kuku ice - pro pevné nervy, vitalitu a krásu

Kukuřice je nutričně velmi bohatou potravinou, i když na první pohled by se nám mohla zdát příliš obyčejná… Naopak, je to neobyčejně zdravý zdroj důležitých látek a energie pro naše tělo a mozek…

Kukuřice původně pochází z horských oblastí Peru, kde ji domorodé obyvatelstvo nejspíš vyšlechtilo až do dnešní podoby. Pro svoji výživnost a široké spektrum využití se tato plodina rozšířila do celého světa, také u nás je její pěstování poměrně hojné. Využití nachází jak jako potravina pro nás, lidi, a jako výchozí plodina pro další zpracování, tak jako krmivo pro chovná zvířata.
Podle kvality zrna a tedy využití se dělí na 5 základních typů. Některé jsou určeny pro přímou spotřebu a výrobu mouky, jiné slouží jako potrava pro dobytek, jako základní surovina pro výrobu škrobu, nebo lisování oleje. Kukuřici zvanou popcorn není jistě třeba představovat, její popularita je stále na vzestupu. Tzv. sladká kukuřice je tím typem, jehož vařené klasy se běžně konzumují jako příloha k jídlu nebo samotné a jejíž zrna používáme pro přípravu jídel.

Kukuřice obsahuje celou řadu důležitých látek
Kukuřičná zrna mají neobvyklé vysoký obsah vitamínů skupiny B, a to zejména thiaminu (B1), dále biotinu (B3), kyseliny pantotenové (B5) a kyseliny listové (B9). Všechny tyto vitamíny jsou nezbytné pro správnou funkci našich orgánu a metabolické procesy organismu.
Z minerálních látek jsou v kukuřici zastoupeny hlavně železo, hořčík, zinek, mangan a selen, opět nepostradatelné stopové prvky, např. pro krvetvorbu, okysličování buněk, správnou hladinu hormonů, plodnost a potenci, zdravou pleť a hezké vlasy.
Mimo to je v kukuřici značný podíl cukrů - konkrétně glukózy, která je zdrojem energie pro naši vitalitu jak tělesnou, tak mentální. V této obilovině nalezneme též mnoho vlákniny, bílkovin a nenasycených mastných kyselin, její výživnost je opravdu značná.

Kukuřice je skvělým lékem proti stresu a injekcí energie a vitality pro mozek
Jak jsme zmínili, dostatečná hladina glukózy v krvi zajišťuje našemu mozku přísun energie a nutnou dávku odolnosti vůči negativním impulzům. Naopak nedostatek glukózy má za následek mentální únavu, podrážděnost a náchylnost ke stresovému chování. Kukuřice navíc obsahuje i mnoho thiaminu a dalších vitamínů skup. B a minerálů s pozitivním vlivem na naši mentální kondici. Tento koktejl biologicky aktivních látek je ideální potravou pro náš mozek. Kukuřice nám dodává energii a stimuluje mozkovou činnost, a zároveň zvyšuje naši odolnost vůči stresu a podporuje soustředění.

Potravina vhodná pro všechny věkové kategorie
U dětí předškolního a školního věku a v období dospívání je kukuřice zdrojem jak energie, tak látek nezbytných pro zdravý vývoj, jak fyzický, tak mentální. U dospělých a starších lidí zase pomůže udržet kondici a celkovou vitalitu, pevné nervy a odolnost vůči stresu, pohlavní výkonnost a funkční imunitní systém. Má pozitivní vliv na kvalitu našich vlasů, kůže, nehtů a vazivových tkáni a svalové hmoty, je tedy i potravinou pro krásu.

Příprava a zpracování kukuřice v kuchyni
Kukuřici můžeme upravovat mnoha způsoby. Mladé šťavnaté klasy se dají jíst syrové, buď samotné, nebo v zeleninovém salátu, mají velmi příjemnou, nasládlou chuť. Tradičně se ale také přidávají do pokrmů např. asijské a mexické kuchyně, můžeme ji lehce osmažené vmíchat např. do rýže nebo těstovin, popř. je sterilizovat v octě, podobně, jako okurky.
Zralé, ale ještě neztvrdlé palice sladké kukuřice, které lze koupit jak čerstvé, tak zmražené, jsou výtečnou přílohou k jídlům. Dají se povařit v solené vodě, upravit na páře, péct, nebo grilovat. Samotná zrna můžeme připravit stejným způsobem. Běžně je koupíme i mražená, nebo sterilovaná, hodí se do pokrmů z rýže a těstovin, do polévek, salátů, nebo opět jako příloha k masitým pokrmům.

Lapacho - opravdov dar ze zem dávn ch Ink

Při výčtu účinků lapacha na naše tělo se nelze divit tomu, že se mu také říká "Zázračný čaj Inků". Jestli vám doma chybí, mám pro vás jen jedno doporučení… Skočte do první apatyky a kupte si tohoto úžasného a lahodného léku plný sáček… Nebo raději hned dva!

Co je lapacho?
Lapacho bychom u nás v přírodě jen marně hledali… Je to totiž vnitřní kůra stromu Lapacho (Tabebuia serratifolia), vyskytujícího se na území Jižní Ameriky. V některých horských oblastech se tento strom dožívá až úctyhodného věku 600-700 let a dorůstá až 15-20 metrů. Ono tzv. "Rudé", nebo také "Červené lapacho" se získává odlupováním vnitřní vrstvy kůry, ukryté pod jeho šedou vnější kůrou. Čaj z této kůry má velice příjemnou chuť a teplou vůni, lehce připomínající vanilku.
Evropský trh si lapacho získalo až v devadesátých letech 20. století, za to dávní Inkové ho užívali k léčení už za dob dávno minulých. Za objev tohoto skvělého přírodního léku bychom jim měli být opravdu vděční, a i když jsme ještě neodhalili všechny jeho léčivé účinky, už teď můžeme s klidným svědomím říci, že lapacho je lék téměř zázračný.

Lapacho léčí záněty a působí jako antibiotikum
Jihoameričtí Indiáni používají lapacho jako lék proti vnějším a vnitřním zánětům. Z odvarů připravují koupele, obklady i čaj pro vnitřní užití. Lapacho je totiž poměrně silným přírodním antibiotikem, a to s působením proti virům, bakteriím i plísním.
Můžeme ho proto používat na řadu onemocnění, jako jsou nachlazení, nemoci dýchacích cest, kašel, rýma, bronchitida, chronické záněty dutin apod. Stejně tak s ním můžeme léčit záněty v trávicím traktu, např. žaludku a další. Čaj používáme po celou dobu potíží, nebo jako prevenci.
Odvarem z lapacha lze také léčit záněty a infekční onemocnění kůže. Obklady a koupele jsou účinné i např. u některých ekzémů, akné, oparů (virus herpes), bércových vředů a jiných potíží a poranění kůže. I vnitřní užívání čaje pomáhá při léčbě těchto vnějších neduhů.

Lapacho léčí rakovinu a zpomaluje rozvoj leukémie
Lapacho je stále objektem odborných výzkumů, protože u něj byly objeveny tak úžasné účinky, jako je eliminace některých typů rakovinného bujení a zpomalování rozvoje leukémie. Mnoho léčitelů i lékařů ho doporučuje jako doplněk léčby těchto nemocí, nebo k jejích doléčení a prevenci. Do lapacha se vkládají velké naděje v rámci boje proti nádorům, studie se snaží odhalit látky a jejich kombinace, stojící za tímto neobvyklým a efektivním účinkem. Jisté ovšem je, že k léčbě rakoviny ho užívají už po generace právě jihoameričtí indiáni, díky jejichž úspěchům se o něm dozvěděla i naše západní medicína.

Další léčivé účinky lapacha
Z dlouhého seznamu léčivých účinků lapacha si jmenujme ještě několik dalších vhodných indikací. Doporučuje se například při cukrovce, dokonce i k prevenci jejího vzniku. Působí i v oblasti naší nervové soustavy a pozitivně ovlivňuje produkci hormonů. Celkově posiluje imunitu a povzbuzuje naše tělo k boji s patologickými změnami v krvi a tkáních. Navíc vyrovnává složení naší krve a podporuje krvetvorbu, celkově zlepšuje zásobování tkání kyslíkem a potřebnými živinami. U některých lidí funguje i jako mírný lék proti migréně a chronickým bolestem, jako jsou např. kloubů při revma, kde působí nejen proti bolesti, ale i jako lék. Pozitivní účinky má dokonce i u tak závažných nemocí jako je Parkinsonova nemoc a skleróza, jejichž vývoj zpomaluje a zmírňuje. Mnoho žen si chválí čaj z lapacha jako prostředku proti nepříjemným kvasinkovým infekcím, kde funguje jako prevence a lék zároveň.

Očistné kúry s lapachem
Lapacho má výrazné čistící účinky, naše tělo zbavuje usazených toxinů a nebezpečných těžkých kovů. Očistné kúry s aplikací čaje z lapacha se doporučují například po chemoterapii, kdy je lidský organismus zatížen množstvím agresivních jedů a toxinů, které se usazují v tkáních. Velice úspěšně s ním ale můžeme ozdravovat a regenerovat i přetížená játra a ledviny, je výborným přírodním doplňkem léčby například následků alkoholismu a drogových závislostí s přetížením právě těchto orgánů, ale i k běžným detoxikačním kúrám u jedinců bez vážnějších zdravotních problémů.
V rámci očistné kúry bychom měli čaj z lapacha užívat po 2-3 týdny, pak na týden vysadit a znovu opakovat. Čaj je velice lahodný a není ho třeba ani přislazovat, popřípadě trochou medu.

Recept na čaj z lapacha: 2-3 CL lapacha zalijeme 1 l studené vody a přivedeme k varu, povaříme cca 5 minut a necháme ještě dalších 15 minut luhovat, scedíme - čaj popíjíme po šálcích během dne, nejlépe před jídlem, neohříváme, účinky si zachovává i chladný (čaj nikdy nevaříme a neuchováváme v hliníkových a plastových nádobách, nejvhodnější je sklo, porcelán a nerez, popř. keramika).

Při výčtu účinků lapacha na naše tělo se nelze divit tomu, že se mu také říká "Zázračný čaj Inků". Jestli vám doma chybí, mám pro vás jen jedno doporučení… Skočte do první apatyky a kupte si tohoto úžasného a lahodného léku plný sáček… Nebo raději hned dva!

Levandule - lé iv dotek pro neklidnou du i i t lo

Podle její výrazné a nezaměnitelné vůně ji poznáte i se zavřenýma očima… A už je možná ani nebudete chtít otevřít… Levandule je pohlazení pro neklidnou duši, levandule cesta do snů… Je to úžasná bylina, která vás léčí už jen tím, že voní…

Ve spojitosti s levandulí se nám nejspíš vybaví Francie a její rozsáhlá levandulová pole s pravidelnými dlouhými řadami stříbřitých keříků s temně fialovými květy. Levandule původně pochází z oblasti středomoří, ale pro svoji velkou popularitu se odtud rozšířila po celé Evropě, části Asie a jistě i na další kontinenty. Najdeme ji ve velkém množství druhů a barevných kultivarů, mezi nejrozšířenější patří např. levandule lékařská, širokolistá, klasnatá, zubatá atd., setkat se můžeme i s levandulí kvetoucí bíle a růžově. Je velmi vyhledávanou rostlinou, a to jak pro okrasu, léčivé účinky, jako koření, ale i pro další zpracování v kosmetickém a drogistickém průmyslu.
Pro své silné aroma byla levandule oblíbena už v dobách dávno minulých, její sušené květy se sypaly po domě pro osvěžení vzduchu i jako ochrana před hmyzem. Levandulové svazečky nebo sáčky se umísťovaly do prádelníků jako ochrana proti molům a pro provonění prádla. Přidávala se i do koupelí a mýdel, do parfémů, krémů a vonných olejíčků.

Jak správně pěstovat levanduli
Tato bylina má ráda slunce a lehčí písčité a zásadité půdy, pokud se nám podaří jí takové podmínky zajistit, odvděčí se nám bujným a bohatě kvetoucím keříkem. Některé druhy levandule jsou choulostivější na mráz, ty je potřeba na zimu přenést do zázemí, nebo přikrýt, levandule lékařská však běžně přestojí i mrazy kolem -15°C i více. Na jaře je důležité keřík ostříhat, aby znovu hustě obrostl, ne však až těsně u země. Nepotřebuje přílišnou zálivku, vydrží i poměrně dlouhou dobu bez vláhy, bez slunce by však strádala.

Když přijde čas sklizně…
Levandule běžně kvete v závislosti na druhu a podmínkách od června do srpna. Květenství či celé stonky s květy sklízíme těsně před rozkvětem, pokud bychom je sklízeli až v době květu či po něm, po usušení by se rozpadly. Stonky s květy sušíme nejlépe svázané do menších kytiček a zavěšené, samotná květenství pak v tenké vrstvě na roštech či papíře. Suché květy určené pro přípravu čaje uskladníme v dobře hermeticky uzavíratelných nádobách, aby si zachovaly své aromatické látky.
Listy můžeme sbírat od jara do podzimu, čerstvé i sušené se v domácích podmínkách používají hlavně jako koření.
Pro léčitelství má největší význam uklidňující účinek levandule, a to jak při vnitřním, tak vnějším použití.

Léčivé účinky levandule při vnitřním užití
Sušené květy se už tradičně používají pro přípravu čaje, který má relaxační a uklidňující účinky. Takový čaj je vhodný všude tam, kde bojujeme s neduhy jako je nespavost, nervozita, stres, deprese, pocity napětí, bolesti hlavy, nepříjemné stavy v období klimakteria apod. Levandulový čaj je vhodný i při trávicích potížích, pomáhá při žaludeční nevolnosti, plynatosti a žaludečních a střevních kolikách. Přidávat ji můžeme i do bylinného čaje pro léčbu nemocí z nachlazení, spojených s dýchacími problémy, jako je angína, chřipka, rýma, bronchitida, zánět dutin a podobně.
V lékárnách a specializovaných prodejnách lze také koupit levandulové výtažky, tinktury a oleje, je však vždy nutné zkontrolovat, jsou-li určeny pro vnitřní použití a dodržovat předepsanou indikaci. Těhotné ženy by se užívání levandule měly raději vyhnout.
Ve středomoří se lístky levandule používají jako koření do dušených pokrmů, pro úpravu ryb a grilovaných a pečených mas, pro svou nahořklou chuť a výrazné aroma je však potřeba s ní šetřit.

Léčivé účinky levandule při zevní aplikaci
Vdechované aromatické silice levandule jsou tím pravým balzámem pro neklidnou duši. Polštářky a pytlíčky plněné sušeným levandulovým květem jsou odedávna pomocníkem lidem trpícím nespavostí, stresem, depresí či bolestí hlavy. Dříve se nosily i na krku či po kapsách, s čímž se dnes již pravda nesetkáme, zato máme k dispozici spoustu přípravků a výrobků s obsahem levandule, které nám prokáží minimálně stejně dobrou službu. Koupit nebo jednoduše vyrobit si můžeme už výše zmíněný polštářek plněný sušenou levandulí a vložit ho pod polštář, jeho vůně nás příjemně uvolní a usnadní nám usínání. Vyhledávané jsou i éterické oleje do lamp, potpourri, přísady do relaxačních koupelí, mýdla, tělové krémy a oleje, při jejich koupi se nám vyplatí hledět na kvalitu a raději zvolit přírodní produkt od osvědčeného výrobce.
Levandule má i ochranný účinek při aplikaci na kůži. V době morových epidemií se věřilo, že při mytí rukou ve vodě s levandulí se lidé vyhnou nákaze. Pravdou je, že látky obsažené v levanduli ochraňují kůži před přílišným rozmnožením škodlivých mikroorganismů.
Sušené květy levandule někdy najdeme v bylinných receptech pro ošetření problematické pleti, např. pro léčbu akné nebo ekzému.
Speciální krémy, oleje a alkoholové výtažky z levandule se používají pro masáže při revmatických bolestech či pro uvolnění a relaxaci svalů, některé i pro jemné masáže kůže na čele a spáncích při migrénách.

Licho e i nice - zázra n zabiják bakterií

Lichořeřišnice větší je rostlinou, jejíž léčivé účinky jsou nanejvýš pozoruhodné… Je to přírodní antibiotikum, které nás mnohdy může ušetřit užívání syntetických preparátů… V některých případech ničí dokonce i zlatého stafylokoka!

Lichořeřišnice - zázračný zabiják bakterií
Lichořeřišnici můžeme běžně najít jako rostlinu pěstovanou pro okrasu, často se lze setkat s tím, že její pěstitel ani netuší, že má na zahradě rostlinné antibiotikum.
Je to většinou plazivá jednoletá rostlina se zářivě žlutooranžovými, někdy i červenými květy. Kvete od začátku léta až po první mrazíky, které však nepřestojí a uhyne. Ze zanechaných plodů se však často opakovaně vysemeňuje na stejném místě i další rok. Je velice zdobná a navíc obdivuhodně léčivá…

Lichořeřišnice je silné přírodní antibiotikum
Jak ve své literatuře uvádí známý český bylinář Pavel Váňa, lichořeřišnice působí proti všem ze 46 kmenů bakterií Staphylococcus pyogenes aureus, které jsou častými původci zánětlivých onemocnění močových cest a ledvin. Někteří léčitelé a lékaři zaznamenali úspěchy použití lichořeřišnice i v boji s těžko vyléčitelným zlatým stafylokokem, který často odolává i jiným silným antibiotikům a ohrožuje zdraví nakažených i po mnoho let.
Tato bylina však ničí nejen stafylokoky, působí i například proti salmonele nebo streptokokům. Její užívání nás může v mnoha případech ušetřit syntetických antibiotických preparátů, nebo významně podpořit a zkrátit léčbu nemoci.
Lichořeřišnici je vhodné aplikovat jak při výše zmíněných zánětech močových cest a ledvin, tak i například při zánětech dýchacích cest. Jejím včasným užíváním můžeme infekční nákazu zlikvidovat nebo omezit už v jejím začátku. Působí i jako prevence nebo je skvělá pro doléčení proběhlých zánětů s hrozbou recidivy.

Proti padání vlasů, proti lupům i na ošetření kůže
Tato bylina se dříve často používala proti vypadávání vlasů a proti lupům, dodnes ji můžeme nalézt jako součást přírodních přípravků proti těmto potížím.
Čerstvá šťáva nebo obklady z rozdrcených listů mají dezinfekční účinek při aplikaci na poranění kůže, kde ničí případné mikroorganismy, které by mohly vést k zánětu.

Připravte si léčivý salát z lichořeřišnice
Nespornou výhodou této rostliny je, že jak list, tak květ i plod (semeno) jsou v čerstvém stavu jedlé. Listy a květy jsou výborné například do salátu, mají zvláštní kořeněnou chuť, trochu připomínající křen nebo řeřichu. Čerstvé utržené listy omyjeme vodou a pokrájíme na tenčí plátky, květy můžeme do salátu přidávat celé, jsou chuťově méně výrazné. Lichořeřišnice dodá salátu opravdu jedinečnou chuť, kterou si mnozí rychle oblíbí. Výtečná je také např. ve vaječné nebo sýrové pomazánce. Semena se dají v čerstvém stavu konzumovat přímo z rostliny, pokud by se nám zdála příliš pálivá, můžeme je také přidat do salátů nebo pokrájená např. do pomazánek, nebo na chléb s máslem. Mladší, nedozrálá semena lze též nakládat do octa a používat místo kapary.

Užití ve formě čaje, tinktury nebo tablet
Listy lichořeřišnice lze také sušit pro pozdější užití. Připravujeme z nich nálev, který v případě potíží užíváme jako čaj.
V našich lékárnách dnes už běžně seženeme tinktury a tablety s výtažkem lichořeřišnice, které jsou cenově dostupné pro každého. Dokonce existují i přípravky pro přírodní léčbu našich zvířecích miláčků s výtažkem této byliny.

Recept na nálev / čaj z lichořeřišnice: 1 vrchovatou lžičku řezaných sušených, nebo 2 lžičky řezaných čerstvých listů zalijeme šálkem horké vody, necháme cca 10 minut luhovat, přecedíme - v případě potíží můžeme užívat 3x denně, nebo 1x denně jako prevenci.

Pokud tato okrasná rostlina již obývá vaši zahradu, neváhejte ji ochutnat - osobně doporučuji lichořeřišnici na chléb s máslem, je to občerstvující léčivá pochoutka. Pokud ji na zahradě nemáte, rozhodně na ni nezapomeňte příští rok… Při troše péče potěší vaše oko i tělo pěstovaná třeba i ve větším květníku.

Lískové o í ky - zdravá energie pro t lo i mozek

Výživnost lískových oříšků, pro kterou jsou oblíbené nejen u sportovců, je opravdu značná. Dodávají nám spoustu zdravé energie, posilují naše nervy, chrání nás proti stresu, zlepšují naši paměť, fyzickou kondici, imunitu i mozkovou činnost.

Lísku obecnou u nás najdeme nejen na zahradách, často na ni narazíme i ve volné přírodě, na okrajích lesů, na mezích, u rybníků a podél cest. V našich zeměpisných šířkách se líska vyskytuje nejčastěji jako rozkošatělý keř, některé šlechtěné formy pak mohou mít i tvar stromu. Jako strom též roste ve své pravděpodobné původní vlasti, v oblasti Turecka, kde dorůstá až úctyhodných 25 metrů.
Plody lísky obecné dozrávají v období srpna až koncem září. Pokud máte možnost, určitě si jich udělejte co největší zásobu, a to nejen pro obohacení vašeho kulinářského umění, ale i pro pravidelnou a zdravou přesnídávku…

Oříšky jsou zásobárnou mnoha prospěšných látek
Vysoký obsah tuků (kolem 50-60%) a nezanedbatelné množství bílkovin (kolem 15%) stojí za jejich značnou výživností. Jsou tak výborným zdrojem energie, doplněným o mnoho dalších cenných látek. Najdeme v nich především vitaminy skupiny B, karoteny, v tuku rozpustný vitamin E, je v nich zastoupen dokonce i vitamin C. Za povšimnutí stojí i dlouhý seznam nepostradatelných stopových prvků, v oříšcích najdeme draslík, vápník, fosfor, hořčík, železo, měď, bor, mangan, zinek, chrom, selen a další. Ne nadarmo jsou oříšky velice oblíbenou potravou sportovců a vyznavačů zdravé výživy, jediná hrst oříšků nám často dodá více prospěšných látek, než porce běžného jídla, navíc ve velmi zdravé a přirozené formě.

Oříšky pro čilý mozek i pevné nervy
Oblíbená směs několika druhů ořechů a rozinek, u nás známá jako "studentská", je velmi zdravá laskomina. Dodává energii a odolnost našemu tělu, mozku a nervům, což na denním pořádku potřebují studenti, děti, ale nejen oni. Kombinace výše jmenovaných látek je elixírem na náš nervový systém, oříšky jsou často doporučovány např. ke zvýšení odolnosti vůči stresu a jako prevence a podpora léčby neuróz. Stimulační vliv na mozkovou činnost a zlepšování paměti jsou dalšími jejich pozitivy. Lískové oříšky by tak do stravy měli pravidelně zařadit nejen děti a studenti, prospějí každému z nás, mluví se o nich dokonce i v souvislosti zpomalování mentálního chřadnutí u starých lidí.

Oříšky, alergie a trávení
Bohužel jsou mezi námi tací, kteří jsou alergičtí na oříšky. Ti se musí striktně vyhýbat všem potravinám s jejich obsahem, někdy dokonce i takovým, kde jsou obsaženy jen ve stopovém množství.
Dalším, méně nebezpečným nešvarem těchto semen je poněkud horší stravitelnost, hlavně u lidí s oslabenou funkcí žaludku nebo žlučníku. Aby nám po oříšcích nebylo těžko, je lepší je buď namlít či nastrouhat, popř. řádně rozkousat. Méně náš zažívací trakt zatížíme také tak, že si oříšky rozložíme do několika menších porcí, zkonzumovaných během dne.

Jak je máte nejraději?
Že jsou oříšky oblíbenou a nepostradatelnou ingrediencí cukrářů, cukrovinkářů a pekařů asi není třeba příliš rozvádět… Cukroví, čokolády, koláče, pečivo, dorty, zmrzliny a dezerty s oříšky jsou u nás velice populární u všech věkových skupin. Oříšky také neodmyslitelně patří do müsli a cereálních tyčinek, kde výrazně zvyšují jejich výživnou hodnotu. Výtečně chutnají např. v bílém jogurtu s medem nebo čokoládou, podobně se dají kombinovat i s tvarohem či kysanou smetanou. Z lískových oříšků se lisuje velice kvalitní a jemný olej, populární u mnohých gurmánů pro úpravu jídel místo běžného rostlinného oleje. Používají se také pro výrobu alkoholických nápojů, zejména likérů, kterým dodávají nezaměnitelné aroma.
Olej z lískového oříšku nachází své uplatnění i v aromaterapii, používá se hlavně k masážím, má také uklidňující a regenerační účinky na naši pleť.

Lopuch - pro r st vlas , zdravou k i, trávení i d

Znáte lopuch? Určitě… Minimálně jeho drze chytlavé čumbrky. Možná vás ale překvapí, kolik úžasných léčivých účinků se skrývá v této veliké, ale skromně vyhlížející rostlině…

Lopuch větší byl už za dávných časů důležitou léčivou rostlinou. Díky jeho celkové nenáročnosti na podmínky růstu ho najdeme volně růst například na loukách, v příkopech, u cest, na rumištích a mezích. Lopuch je dvouletá rostlina, první rok vypustí jen růžici velkých, plstnatých listů a teprve druhým rokem vykvétá. V období květu může dorůstat až 2m, růžice jeho listů dosahuje výšky kolem 60-100cm.
Všichni dobře známe ony čumbrky, oblíbenou škodolibou zábavu mnoha dětí - tak to jsou odkvetlé a suché květy lopuchu, které se díky svým háčkům zachytávají na mnoho materiálů, a tím rostlině umožňují její šíření po okolí. Nás bude ovšem nejvíce zajímat kořen lopuchu, který má z celé rostliny nejvyšší koncentraci léčivých látek.

Jak získat léčivý kořen lopuchu?
Kořen této významné byliny se sklízí buď první rok života rostliny na podzim (září, říjen), nebo druhý rok na jaře před květem (březen, duben). Kořen se opatrně vykope, důkladně omyje a na několik minut se vloží do horké vody. Pak ho podélně nakrájíme a sušíme při teplotě max. 50°C. Uchovávat by se měl v dobře uzavřené nádobě, protože snadno nabírá vlhkost.
Z kořene pak připravujeme odvary, oleje, tinktury a krémy. Jejich využití je opravdu mnohostranné a práce s lopuchem se nám vyplatí. Pokud se nám nepodaří nalézt lopuch v našem okolí, přípravky z něj dnes není problém sehnat v lékárnách, nebo na internetu.

Lopuch je balzámem a lékem pro naši kůži
Patříte-li mezi ty, co často nebo chronicky trpí kožními potížemi, určitě se informujte o této staré léčivé rostlině. Sám J. A. Zentrich ji vřele doporučuje např. pro léčbu chronických ekzémů. Důležitým pomocníkem se nám může stát, i pokud trpíme akné a nadměrně mastnou pokožkou. Tehdy je odvar z kořene vhodný na omývání pleti a další přípravky s jeho výtažkem na následné pravidelné ošetření. Lopuch také pomáhá proti lupům, užívá se k oplachování pokožky hlavy, nebo jako součást přírodních šamponů a vodiček.
Nejen pány jistě potěší informace, že lopuch je po dlouhé generace užíván proti vypadávaným vlasům, dají se sehnat tinktury s jeho výtažkem, ale i silný odvar z kořene je účinný, pokud ho pravidelně aplikujeme k masážím pokožky hlavy.
Krémy, oleje i odvar působí proti plísním, bakteriím a infekčním zánětům pokožky, urychlují hojení ran a postižené místo dezinfikují. K tomu účelu se dříve používaly i listy rostliny, které mají sice nižší obsah účinných látek, zato jsou však okamžitě dostupné. Rozmačkané listy se přikládaly na poraněné místo jako obklad.

Lopuch čistí naše tělo a léčí trávicí trakt
Kořeny lopuchu jsou obzvlášť bohaté na inulin - látku, které vděčí za mnoho svých úžasných léčivých účinků. Inulin je potravou pro tzv. přátelské bakterie v oblasti tlustého střeva (např. důležité bakterie Lactobacillus biffidus). Posílením jejich populace se bráníme přemnožení tzv. nepřátelských bakterií, které způsobují nepříjemné infekce a katary. Lopuch tak působí proti infekčním průjmovým onemocněním a pozitivně upravuje pravidelnost vyměšování.
Důležitou roli může sehrát i při boji s poměrně závažnými trávicími potížemi, např. s žaludečními vředy. Zlepšuje funkci trávení všeobecně, protože stimuluje činnost jater a žlučníku.

Lopuch reguluje krevní tlak a cukr a detoxikuje naše tělo
Jeho dalším, velice přínosným účinkem je schopnost regulovat hladinu cukru v krvi, což ocení hlavně diabetici. Také snižuje vysoký krevní tlak a celkově posiluje naše tělo a zlepšuje kondici.
Skvělou službu nám prokáže i jako prostředek pro detoxikaci. Odvar z kořene je vhodné užívat jako čaj v pravidelných intervalech. Čistí naše játra a ledviny od usazených toxických látek, čímž nám znatelně odlehčuje, působí preventivně proti nemocem a posiluje imunitu. Pomůže nám s odstraňováním ledvinových kamínků a léčí i záněty močového měchýře. Obsahované látky stimulují produkci moči a pocení - léčebně tak působí např. při revma a dně, ale i v případě nemocí jako je chřipka, kašel, nachlazení apod.

Recept na čaj / odvar z lopuchového kořene: 2 lžičky sušeného a podrceného kořene lopuchu krátce povaříme v 1/2 l vody, přecedíme a popíjíme v průběhu dne.

Ještě jednu zajímavost na závěr - lopuch také patří do skupiny tzv. divoké zeleniny - tedy do skupiny jedlých rostlin, které běžně najdeme v přírodě. Jeho mladý kořen se dá upravovat například do polévek stejně, jako běžná kořenová zelenina. Z praženého a mletého kořene se také připravovala náhražka kávy, jakási cikorka. Mladé výhonky listů se zpracovávají dodnes v některých zemích podobně jako chřest, nebo se přidávají do salátů. Mladé lodyhy se u nás dříve přidávaly do vařených jídel, polévek, zeleninových i masitých pokrmů.
Kdo se nebojí experimentovat a má rád nekonvenční pochoutky, vřele doporučuji lopuch vyzkoušet! Výsledek vás příjemně překvapí… A navíc prospěje vašemu zdraví!

Maliník a ostru iník - p ipravte si lahodn a lé i

Listy maliníku a ostružiníku jsou přírodním lékem proti neduhům, jako jsou střevní kolíky, problémy s trávením, potíže s močovými cestami nebo paradentóza. O to více nás pak potěší, jak dobře takový čistící bylinný čaj chutná a osvěží…

Myslím, že není třeba se rozepisovat o vzhledu a výskytu keříků maliníku a ostružiníku. U nás patří jak mezi oblíbené rostliny vášnivých zahrádkářů, tak se v našich krajích stále vyskytují jako divoce rostoucí. My se dnes zaměříme na léčivé účinky jejich listů.

Je čas vyrazit na listy maliníku a ostružiníku
Listy maliníku a ostružiníku mají nejvyšší obsah účinných látek právě nyní na jaře, před rozkvětem rostliny. Je tedy ten pravý čas pro jejich sběr a sušení, které není vůbec náročné. Listy sklízíme tak, že je nehtem odštipujeme nebo odstřiháváme od mateřské rostliny, vynecháme přitom stopku. Pak je rozložíme v tenké vrstvě na karton nebo rošty a sušíme venku ve stínu nebo v dobře větrané místnosti. Při sušení v troubě, či v sušičce by teplota neměla překročit 40-45C. Listy těchto dvou rostlin schnou poměrně dobře, neměly by ale příliš změnit barvu, zhnědlou drogu vytřídíme, ponecháme si jen zelené sušené listy. Pokud máme na výběr, sklízíme raději listy z divoce rostoucích rostlinek, které mají obecně vyšší obsah účinných látek.
Listy maliníku a ostružiníku můžeme často najít jako příměs jak ovocných, tak bylinných čajů. Maji totiž velmi příjemnou a osvěžující chuť, fermentované se dokonce používaly jako náhražka čínského čaje.
Další výhodou je, že jejich působení je považováno za mírné a jemné, dokonce u nich nejsou známé žádné nežádoucí účinky, můžeme je tedy užívat dlouhodobě a bez obav.

Maliník a ostružiník proti střevním katarům a pro dobré trávení
Čaj z listů maliníku a ostružiníku má velmi příznivý vliv na náš trávicí trakt. Přisuzují se jim stimulační účinky na trávení, především podpora vylučování žluči a ulehčení trávení celkově. Za povšimnutí stojí i jejich protiprůjmový účinek. Čaj z maliníku a ostružiníku je vhodné užívat při průjmech, střevních a žaludečních katarech a kolikách, jejichž průběh zmírňují a podporují léčení těchto nepříjemných potíží. Nesmírnou výhodou je jemnost jejich působení, díky které je můžeme podávat i dětem.

Maliník a ostružiník „čistí krev“ a zmírňují menstruační potíže
Maliníkový a ostružiníkový čaj můžeme také užívat jako součást čistících kúr, protože působí močopudně a pomáhají tak z těla odvádět usazené toxické látky. Jejich aplikace je též vhodná při mnoha potížích s močovým měchýřem, jako je jeho nedostatečná činnost, močové kaménky, nebo záněty. Tyto bylinky zařadíme do našeho pitného režimu i v případě, že trpíme zadržováním vody v těle a otoky končetin.
Ženy ocení další nesporné pozitivum maliníku a ostružiníku, a to že čaj z jejich sušených listů zmírňuje křeče a nepříjemné stavy v době menstruace. Někdy se maliník doporučuje pít i v posledních měsících těhotenství, přičemž stimuluje stahy hladkého svalstva a měl by tak ulehčit a zkrátit porod. V prvních měsících těhotenství se z pochopitelných důvodů naopak užívat nedoporučuje.

Maliník a ostružiník léčí dásně a kůži
Dříve se listy léčily i kožní potíže, zejména zánětlivého a chronického typu. Čaj, nejlépe odvar z listů maliníku a ostružiníku, se používá jako kloktadlo pro léčbu zánětů v ústní dutině. (Recepty si uvedeme na konci článku). Odvar z listů můžeme v případě zánětů v ústní dutině, paradentóze a zánětů v krku aplikovat bez obav několikrát denně k intenzivnímu proplachování a kloktání.

Recept na čaj - nálev: vrchovatou lžíci sušené drogy zalijeme 250 ml vroucí vody a necháme několik minut luhovat, přecedíme a užíváme 2-3x denně.

Recept na čaj - odvar: vrchovatou lžíci sušené drogy zalijeme 300 ml studené vody, přivedeme do varu a krátce povaříme, necháme 5-10 min luhovat, pak přecedíme, používáme jako kloktadlo, nebo jako čaj při akutnějších problémech s močovým měchýřem a při průjmech a kolikách.

Mal zázrak jménem Pampeli ka

Křiklavě žluté hlavičky pampelišek už začínají konečně vykukovat z trávy. Někdo o ně asi ani okem nezavadí, někdo si možná vzpomene, jak jsme si z nich jako děti dělaly píšťalky a věnečky, a jsou i tací, co si myslí, že je dobrá tak maximálně pro králíky. Velký omyl. Tahle rostlinka dokáže léčit a napravovat neduhy v celém našem těle.

Malý zázrak jménem Pampeliška
Botanický název pampelišky - smetánka lékařská - už mluví sám za sebe. Její léčebné účinky jsou lidstvu známy už po několik tisíciletí. Zužitkovat se dá úplně celá rostlina, květ, list i kořen.
Květy chutnají nejen včelkám. Pampeliškový med nebo sirup z květů má u nás bezesporu dlouhou tradici. Pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a podporuje odkašlávání, takže je to velký pomocník při nemocech, jako chřipka či angína. Funguje nejen jako lék, ale i jako prevence. Květy můžeme trhat kdykoliv, pampeliška kvete zpravidla po celé léto, v období května až října. Nedají se sušit, ani to raději nezkoušejte, protože hrozí, že by ona místnost byla za pár dní plná jemných bílých padáčků. Nejvhodnější způsob zpracování květů je tedy onen med nebo sirup. Můžeme si ho pak přidávat do čaje, rozmíchat do šťávy, mazat na chleba, nebo užívat jako každý jiný sirup, lžičku několikrát denně.
Listy jsou bohaté na vitamíny C, A, D, B a betakaroten, dále jsou významným zdrojem křemíku, draslíku a vápníku. Mají dokonce dvakrát vyšší obsah železa než špenát. Z čerstvých listů se nejčastěji dělá salát, který má hlavně na jaře v kuchyni některých zemí své stálé místo, nebo se do různých salátů jen přidává. Listy chutnají podobně jako například čekanka, to znamená lehce nahořkle. Nejvhodnější pro přímou spotřebu bez sušení nebo tepelných úprav jsou listy mladé, s nižším obsahem bílého mléka. Můžeme si z nich jednou za čas naordinovat očistnou kůru pro tělo a zároveň si doplníme potřebné vitamíny. Když po dobu dvou týdnu sníme každý den hrst čerstvých lístků, pročistíme si tak ledviny, játra a zlepšíme si trávení. Pozitivní účinek zaznamenáme také na naší kůži, čistí a omlazuje i pleť. Ale pozor, těhulky by s takovou kůrou měly počkat, těhotným ženám se užívání pampelišky ve větší míře nedoporučuje. Ve zvýšených dávkách pomáhá vyvolat menstruaci. Pampeliška je také účinná v boji proti ekzémům, akné a jiným kožním neplechám, jak list, tak kořen. Působí při užívání vnitřně, i jako kožní tonikum. Listy můžeme používat i jako přísadu do polévek, jak čerstvé, tak sušené.
Stejně jako květy, i listy by se měly trhat v co nejčistším prostředí, na místech co nejdále od silnice a vyhneme se i parkům, kam se chodí venčit pejsci. Sušit by se měly v tenké vrstvě, v dobře větrané místnosti, sem tam je potřeba je obrátit a protřepat. Skladujeme v temnu a v dobře uzavřené nádobě.
Kořen smetánky, to je také velký pomocník pro tělo. Účinné látky v listech jsou v ještě větší míře zastoupeny v kořeni. Jeho účinky ocení určitě žlučníkáři a lidé s horším trávením vůbec. Podporuje produkci žluči a celkově má příznivý vliv na trávení. Používá se i na léčení zánětlivých onemocnění žaludku. Další úžasná služba našemu tělu je jistě schopnost detoxikace. Tady by měli zbystřit všichni kuřáci, konzumenti alkoholu či jakýchkoli drog. Pampeliška pomáhá tělo zbavovat jedů a toxinů, které se v nás usazují právě při výše jmenovaných aktivitách. Je to to pravé pohlazení pro čističky našeho těla, játra a ledviny. Ale také pro slinivku břišní. Protože snižuje hladinu krevního cukru, lidé s cukrovkou by se s ní měli rychle skamarádit. A co teprve její schopnost snižování cholesterolu v krvi… A dobrá zpráva pro tlakaře, tahle kytička snižuje krevní tlak. Nesmíme zapomenout na nemoci kloubů, jako je revmatizmus, dna či jiné neduhy. Účinné látky ve smetánce lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla.
Sběr a zpracování kořene je časově trochu náročnější, než je tomu u listů, ale vynaložená energie se nám několikanásobně vrátí zpět. Nejvhodnější doba pro sklizeň kořene je jaro, a pak podzim. Kořen vydolujeme ze země, pořádně opereme a očistíme, nakrájíme na kousky a sušíme venku ve stínu nebo v dobře větrané místnosti. Pro skladování kořene je důležité hlavně sucho, aby nezplesnivěl, to znamená v dobře uzavřené nádobě.

Recepty z pampelišek:
květ - med / sirup:
400 plně rozkvetlých květů pampelišky bez stonků zalijeme 1,5 l vody, přidáme 2 citróny nakrájené na plátky a povaříme 10 minut. Necháme odstát 24 hodin, pak přecedíme přes plátno, do výluhu přidáme 1,5 kg cukru, pozvolna vaříme na mírném ohni 1-2 hodiny (pokud chceme hustší med, vaříme i déle). Ještě horké nalijeme do sklenic a obrátíme dnem vzhůru.
list - čaj: 1/4 hrnku čerstvých nebo 1 vrchovatou čajovou lžičku sušených listů zalijeme horkou vodou a necháme 5 min louhovat.
kořen - čaj: 1 vrchovatou CL sušeného nařezaného kořene krátce povaříme ve 1/4 l vody a necháme 15 minut vyluhovat (čaj také pomáhá při pálení žáhy, žaludečních a trávicích a ledvinových potížích).

Mandle pro krásu a zdraví v ka dém v ku

Není sporu o tom, že mandle jsou velmi oblíbenou a lahodnou pochutinou a ingrediencí už po několik tisíciletí. Jsou ale také lékem, bohatým přírodním zdrojem látek, nezbytných jak pro krásu, tak pro zdraví…

Mandle jsou plody mandloně obecné, stromu, který dorůstá úctyhodné výšky až 5-7 metrů. U nás lze mandloň úspěšně pěstovat jen v nejteplejších oblastech, mandle se k nám proto dovážejí.
Mandle jako taková je jádro semena tohoto stromu, obdařené velice tvrdou skořápkou. Jádro samo je pak ještě pokryté slupkou, která je nejprve světle okrová a později tmavne do odstínů hnědé. Běžně u nás koupíme mandle loupané i neloupané, hlavně v období před vánocemi také ve skořápce. Jsou chutné v mnoha úpravách, a navíc velice zdravé…

Mandle jsou úžasným zdrojem mnoha důležitých látek
Především jsou bohaté na minerály, mají vysoký obsah hořčíku (až kolem 300mg na 100g), vápníku (cca 250mg na 100g), draslíku, železa, a zinku. Také v nich najdeme řadu nezbytných vitaminů, např. vitamin E a vitaminy skupiny B (riboflavin, thiamin, kyselina listová). Obsahují nezanedbatelné množství tuků, ovšem při jejich rozumné konzumaci se nemusíme obávat, že bychom po nich přibírali na váze, jejich nenasycené mastné kyseliny jsou naopak zdraví velice přínosné. Dále v nich najdeme pro zažívací trakt prospěšnou vlákninu, cenné bílkoviny a menší množství cukrů. Už při pohledu na výše uvedený seznam obsahovaných látek je zřejmé, v čem nám tato jádra budou prospěšná…

Mandle jako potravina pro zdravou pleť, vlasy, nehty, kosti a zuby
Vysoký obsah hořčíku v mandlích je to pravé, co potřebujeme pro pružné a lesklé vlasy, pevné nehty a zdravě vyhlížející pleť. Místo syntetických preparátů pro doplnění hořčíku si můžeme jednoduše dát několik mandlí jako každodenní přesnídávku a už po 1-2 měsících pozorovat zlepšení. Účinek je navíc posílen vitaminy skupiny B a zinkem.
Nedostatek hořčíku se projevuje mnoha směry, právě například špatnou kvalitou vlasů a nehtů, ale i závažněji, jako např. křečemi v lýtkách, tikem v oku, nervozitou, dokonce i psychickými poruchami. U dětí v období vývinu má nedostatek hořčíku až nenapravitelné následky, zejména v oblasti nedostatečného mentálního vývoje a slabé imunity.
Další výhodou mandlí je, že jejich bohatost na vápník se výborně doplňuje se zastoupeným hořčíkem, protože právě hořčík napomáhá k efektivnímu využití vápníku naším tělem. Důležitost vápníku pro naše kosti, zuby, srdce a funkční imunitu není třeba nijak příliš vysvětlovat. Mandle jsou, jak je vidno, jednou z velice přínosných potravin pro krásu a zdraví, jak pro dospělé, tak pro děti.

Pro krvetvorbu a zdraví srdce a cév
Těmto semenům se také přisuzuje příznivý účinek na srdce a celý krevní oběh. Obsahované látky dokáží snižovat hladinu cholesterolu v krvi a upravovat krevní tlak. Účinek antioxidantů navíc chrání naše cévy a srdce před degenerací a předčasným stárnutím.
Vysoký obsah železa v mandlích je tím pravým pro podporu krvetvorby, tedy i lidé trpící chudokrevností by měli mandle pravidelně zařadit do svého jídelníčku.

Mandle jako antioxidant a prevence proti rakovině
Mandle obsahují řadu antioxidantů, které naše tělo chrání před volnými radikály a čistí jej. Jsou proto mimo jiné považovány za přírodní prevenci rakovinného bujení. Bylinář Pavel Váňa ve své knize uvádí, že už denní dávka 3-4 sladkých mandlí je účinnou prevencí nádorových onemocnění. Odborné výzkumy prokázaly i pozitivní působení u lidí trpících diabetes a preventivní účinky v případě Alzheimerovy choroby.
Ke konzumaci mandlí je potřeba uvést jedno důležité upozornění: jíme vždy jen mandle sladké, nikdy nekonzumujeme mandle hořké, které obsahují jedovaté látky a mohou způsobit i silnou otravu s vážnými následky. Pokud podáváme mandle dětem, vždy je nejprve pro jistotu ochutnáme. Stejně tak nikdy nejíme zkažené - tzv. žluklé mandle.

Léčivý mandlový olej
Mandle jsou bohaté na olej, který se z nich také lisuje a používá k mnoha léčebným účelům, jak vnitřně, tak pro vnější použití.
Vnitřně se mandlový olej doporučuje hlavně na potíže zažívacího traktu, při vnější aplikaci je ideálním obzvlášť pro ošetření suché a citlivé pleti, najdeme ho proto v mnoha kosmetických přípravcích. Vysušenou, stárnoucí a namáhanou pokožku rychle vyživuje a regeneruje. Rozemleté mandle nebo olej můžeme také přidat například do výživné pleťové masky, s přidáním medu dokáže zázraky.

Jak je máte nejraději?
Mandle jsou vedle své prospěšnosti navíc přinejmenším chutné, a to jak samotné, loupané či neloupané, tak i upravené mnoha způsoby. Běžně je koupíme například pražené, naložené v medu, solené či jinak kořeněné, obalené cukrem, karamelem, nebo čokoládou… Nebo si je můžeme stejnými způsoby jednoduše a podle chuti upravit sami. Mnohé cukrovinky, pečivo a koláče by bez mandlí nebyly tím, čím jsou, co teprve marcipán. Ale mandle se hodí i například do některých salátů, zeleninových i ovocných, ke gurmánským úpravám masa, ryb, sýrů a nádivek, nebo jako součást zdravé snídaně - v müsli.

Mandragora - magická rostlina op edená tajemstvím

Jedná stará pověst říká, že když vytáhnete kořen mandragory ze země, vydá tak strašný skřek, že ti, co ho zaslechnou, přijdou na místě o rozum nebo dokonce zemřou. Snad není jiné rostliny, která by byla tolik opředena záhadnými příběhy a pověrami…

Mandragora lékařská je krásná rostlina vyskytující se především na jihovýchodě Evropy. Listy a květy vyrůstají ve tvaru růžice přímo z kořene, květy jsou fialové až bělavé a mají tvar zvonku, z nich se pak tvoří žluté bobulovité plody, tvarem podobné malému jablku. Kořen mandragory, stejně jako kořen ženšenu, nápadně připomíná tvar lidského těla. Od pradávna se mu přisuzovaly magické účinky a byl součástí lektvarů čarodějnic.

Mandragora jako dávné afrodiziakum
Řekové ji zasvětili bohyni lásky Afroditě, věřili, že mandragora je afrodiziakum a vzbuzuje lásku. Výtažky z kořene získávali například tak, že oloupaný kořen máčeli a vařili v octu nebo víně, které pak pili a dosahovali tak stavu omámení. Dokonce i v Bibli je zmínka o mandragoře, její plody jsou tam nazývány jablíčky lásky. Lidé věřili, že afrodiziakální účinky rostliny jsou tak silné, že působí nejen na člověka, ale i na zvířata. Někde se dokonce tradovalo, že ji některá zvířata záměrně vyhledávají, jedí a nabízejí i svému vyvolenému. Ženy nosily sušený kořen mandragory jako talisman, věřilo se, že dokáže léčit neplodnost.
Obchod s kořenem byl velmi lukrativní, proto také často docházelo k podvodům. Lidé používali podzemních částí jiných rostlin, ze kterých vyřezávali napodobeniny kořene mandragory, ty pak draze prodávali, buď celé, nebo jejich kousky.

Ďáblova rostlina nebo strážce domova
V některých kulturách byla mandragora spojována s ďáblem a zlem, v jiných sloužila jako ochrana před negativní energií, nemocí a posedlostí. Sušený kořen byl zárukou šťastného domova, měl zajistit blahobyt a ochránit domácnost před nemocemi a zlými duchy, za tímto účelem se zavěšoval v příbytku. Čarodějnice ho také používaly na vymítaní ďábla a zlých duchů a ochranu před nimi.

Pověsti, báchorky a strašidelné příběhy
Pověstí o mandragoře je opravdu nespočet. Jedna říká, že mandragora roste ze semene muže lámaného na mučícím kole, jiná že z moči muže pověšeného za krádež, další že roste ze semene oběšence a kdo ji vykope, probudí zlé duchy nebo ďábla a přivolá si smrt. Prý když vytáhnete kořen mandragory ze země, vydá tak strašný skřek, že ti, co ho zaslechnou, přijdou na místě o rozum nebo dokonce zemřou. Proto se měl kořen ze země dolovat tak, že se přivázal provazem na ocas černého psa, který ho vytáhl a na místě pošel. Člověk si přitom musel zalít uši voskem či smolou, aby neslyšel strašný křik mandragory, a tím se sám uchránil zkázy. Tyto a jiné báchorky vzbuzovaly v lidech hrůzu a respekt k rostlině a jejímu kořeni.

Účinky mandragory - léčivé i životu nebezpečné
Účinky mandragory na lidské tělo však nejsou pouhou pověrou. Rostlina obsahuje látky, především alkaloidy, které mají prokazatelný a silný účinek na náš organismus, při předávkování je dokonce smrtelně jedovatá. Šťáva z kořene a někdy i z plodů se užívala v nižších dávkách jako lék při nespavosti, ve vyšších pak jako sedativum a narkotikum, analgetikum k utlumení bolestí např. při operacích či silných bolestech. I při těžkých plicních onemocněních léčitelé a kořenářky používali výtažků mandragory, uklidňovala úporný kašel, snižovala tvorbu sekretu v plicích a pomáhala nemocnému spát a odpočinout si. Z listů nebo šťávy se vyráběly obklady na zánětlivá a vředovitá onemocnění kůže, na otoky apod.
Mandragora byla také jednou ze základních ingrediencí lektvarů čarodějnic, mágů a snad i některých šamanů. Kořen se přidával do různých mastí a nápojů s halucinogenními účinky, kde se využívalo jejího narkotického a halucinogenního působení. Takové nápoje a lektvary sloužily například k věštění budoucnosti, odhalení příčin nemocí a léčení či čarování a zaklínání, umožňovaly cestování do jiných, běžným vnímáním neuchopitelných světů a vizí. I zralé žluté plody se někdy pojídaly pro dosažení hlubokého spánku, doprovázeného silnými vizuálními sny.
K laickému léčebnému či jinému použití se dnes mandragora zásadně nedoporučuje, protože následky předávkování mohou být opravdu tragické!
Její jméno je pro nás navždy spojeno s časem čarodějnic, dávných kořenářek, mágů a alchymistů, mandragora je symbolem kouzel, magie a psychedelie, které ovlivnily člověka v jeho duchovním vývoji a zaslouží si náš respekt.

Mango - ovoce pro vnit ní zdraví a vn j í krásu

Až příště půjdete kolem regálů s ovocem a zeleninou, nezapomeňte si do košíku vložit alespoň jedno zralé a šťavnaté mango… Nejen že si náramně pochutnáte, ale také tím uděláte něco pro zdraví a krásu vašich vlasů a pleti…

Mangovník je urostlý strom, dosahující až přes 20 m výšky. I jeho plody se pyšní značnou velikostí, mohou vážit dokonce až 2 kilogramy. Oválné a těžké plody mají většinou protáhlý, ledvinovitý nebo srdcovitý tvar. Někdy doslova hrají všemi barvami, od zelené přes žlutou, oranžovou, červenou, až po temně fialové odstíny. Dužina zralého manga má sytě žlutou barvu, je vláknitá a velice šťavnatá. Chuť a vůně tohoto ovoce je okouzlující, lehce připomínající broskev, ovšem s osobitým aroma a konzistencí.
Mango se dnes pěstuje v mnoha zemích s tropickým klimatem, původně ale pochází z oblasti Indie, kde se těší obzvlášť velké oblibě, konzumuje se tam dokonce i jako příloha k masitým pokrmům.

Mango posiluje imunitu, čistí a omlazuje
Toto tropické ovoce má neobvykle vysoký obsah hned tří antioxidantů: vitaminu C, vitaminu E a beta karotenu - základu pro syntézu vitaminu A. Všechny tři zmíněné vitaminy jsou nezbytné pro náš imunitní systém a vykonávají roli důležitého strážce zdraví buněk, chrání je totiž před volnými radikály a degenerativními procesy. Mango je proto velmi vhodné konzumovat v rámci čistících kúr, při rekonvalescenci, v době nemoci i jako prevenci nemocí, pro celkové posílení těla.
Vitaminy A a E silně podporují obnovu sliznic, mango nám tak pomůže např. pro doléčení rýmy, zánětů v krku a kašle. Nesmíme zapomenout ani na důležitost vitaminu A pro náš zrak, zejména jako prevenci a lék šerosleposti.
Mimo zmíněných látek mango obsahuje i řadu vitaminů skupiny B a spoustu minerálů, jako např. hořčík, zinek, měď, mangan a draslík, je tedy takovou velkou, přírodní multivitaminovou tabletou.

Mango pro klidné nervy a sladké usínáníČastou konzumací manga si můžeme efektivně doplňovat hladinu vitaminu B6 - pyridoxinu. Jeho nedostatek se projevuje nervozitou, nespavostí, nesoustředěností, dokonce depresemi. V mangu ho najdeme opravdu hodně, patří mezi jeho nejbohatší přírodní zdroje vůbec. Pokud nám hladina tohoto vitaminu dlouhodobě klesne pod normál, poznáme to i například na stavu naší pleti, která je ochablá, má nezdravý vzhled a sklony k tvorbě akné.

Mango je ovoce pro krásu
Bohatost manga na jmenované vitaminy a minerály z něj dělá ovoce nejen pro zdraví, ale i pro krásu. Beta karoten, mangan a měď se starají o zdravou barvu a pravidelnou pigmentaci naší pleti, a to nejen v létě, v době slunění, ale i v zimě, kdy beta karoten umí naší bledé kůži dodat přirozeně živý tón. Blahodárně působí i v mangu zastoupená kyselina pathotenová (B5), která navíc oživuje i barvu a kvalitu vlasů a působí proti jejich nadměrnému vypadávání. Zinek je též důležitý pro pevnost a pružnost naší hřívy, stejně tak podporuje regeneraci a mladý vzhled pokožky.
Z manga se dokonce vyrábějí přípravky na ošetření pleti, a to jak pro opalování, tak pro její celkovou regeneraci. V Asii se mango už tradičně používá jako přírodní pleťová maska pro rozjasnění a zjemnění pokožky.

Jak vám chutná?
Mango je bezesporu lahodné a šťavnaté ovoce s výraznou a osobitou chutí i vůni. Čerstvé je pro nás jistě nejpřínosnější, protože se v něm zachovávají všechny zdraví prospěšné látky. Výtečné je jak samotné, tak i jako součást ovocných salátů nebo zmrzlinových pohárů. Skvěle chutná i nakrájené na malé kousky, smíchané s bílým jogurtem a trochou citrónové šťávy. Hlavně v horkých dnech nás zdravě osvěží mango vychlazené v lednici, značné oblibě se těší i u milovníků alkoholických a nealko koktejlů. Dají se z něj připravovat také velmi dobré a vláčné džemy a marmelády.
Už jsme se zmínili o tom, že mango je též gurmánskou přílohou ke slaným a masitým pokrmům. Oblíbené je především ve formě mango-chutney, které se připravuje rozvařením manga s příměsí jiné zeleniny a různých koření. Takové chutney se pak používá pro zpestření chuti pokrmů z ryb, drůbeže, ale i jiného masa.
Osobně mi velice chutná v kombinaci se sýrem typu hermelín nebo camembert, pokud máte rádi netradiční chutě a exotické aroma, tuto kombinaci vřele doporučuji vyzkoušet!

Máta peprná - podmanivá a lé ivá

Kdo by nepodlehl její opojné, svěží, sladce mentolové vůni…

Máta peprná - podmanivá a léčivá
Máta je u nás jednou z nejčastěji pěstovaných bylinek. Pokud si jednou oblíbíte její chuť a vůni, je to nejspíš láska na celý život, nedá se jen tak něčím nahradit. O to lépe, že roste "jako z vody" a na pěstování je nenáročná.
Běžně se rozlišuje kolem 15 druhů máty, ale většinou mají na náš organismus stejné nebo velmi podobné účinky. U nás narazíme na mátu kadeřavou, klasnatou, vodní… Ale jistě nejznámější a nejrozšířenější je právě máta peprná.
Mít doma po ruce mátu, ať čerstvou, nebo sušenou, není vůbec k zahození. Její nejběžnější užití ve formě velmi lahodného čaje má dlouhou tradici, nejen díky chuti a vůni, ale i pro velice blahodárné účinky na naše tělo.

Mátový čaj
Mátový čaj povzbuzuje chuť k jídlu, je velmi vhodným doplňkem při nechutenství a poruchách trávení. Pokud si ho dáme po jídle, například když je nám těžko nebo se snad dostaví nafouknuté bříško, už za krátkou chvíli pocítíme příjemnou úlevu.
Máta celkově podporuje trávení a má uklidňující účinky na náš metabolismus, pomáhá proti bolestem trávicího traktu, vyhání duchy z bříška a podporuje tvorbu žluči.
Tento čaj je ale také velmi vhodný při nachlazení, chřipce a jiných chorobách dýchacích cest, protože má protizánětlivé a dezinfekční účinky a obsažený mentol usnadňuje dýchání. Proto jsou i inhalace mátového nálevu nebo éterického oleje velmi vhodným doplňkem v boji proti respiračním onemocněním.
Pití i inhalace mátového nálevu působí jako uklidňující prostředek při psychických výkyvech, stresu, bolestech hlavy a při nespavosti z pocitu napětí. Mátové silice nám dokáží občerstvit hlavu, zlepšit soustředění a zvednout náladu.
Pro své dezinfekční účinky je nálev účinný také při bolesti v krku jako kloktadlo, při zánětech v dutině ústní a zároveň nám příjemně osvěží dech. Je vhodné ho používat také ve formě obkladů na drobnější poranění kůže a kožní vyrážky pro urychlení hojení.

Recept na čaj / nálev: 2 CL sušené nebo 1 hrst čerstvé máty přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme 5-10 min louhovat.

Sběr a sušení
Můžeme sbírat jednotlivé lístky nebo celou nať. Listy se dají sklízet průběžně během celé doby vegetace, celá nať pak nejlépe těsně před rozkvětem. Sušíme ji v tenké vrstvě v dobře větrané místnosti, při sušení v troubě či sušičce by teplota neměla překročit 40°C, abychom nespálili účinné látky. Sušenou drogu skladujeme v dobře uzavřené nádobě a dále používáme na čaje a nálevy nebo jako koření.
Sušená droga ze samotných listů má v poměru s celou natí o něco více účinných látek, přesto je těchto látek ve stonku stále vysoké množství, a proto se vyplatí sbírat celou nať.

Máta v kuchyni
Máta není jen bylinkou používanou za účelem léčení. Můžeme si s ní ochutit saláty, pečené a grilované masové pokrmy a ryby, dá se použít do dressingů a omáček, bylinkového másla, k ochucení rýže nebo kuskusu. V arabských zemích se těší jako kořenící přípravek velké oblibě, ve Velké Británii je zase neodmyslitelným doplňkem pokrmů ze skopového masa, ve středomoří se přidává hlavně do salátů, k rybám a plodům moře, její použití k dochucování pokrmů je po celém světě hodně rozmanité. Mátové bonbóny, čokoládové náplně, likéry a jiné sladké libůstky nejde opomenout.

Mátový sirup
V článku Bylinkové sirupy léčí jsme již uvedli recept na výrobu mátového sirupu. V letních měsících je to výborný základ pro osvěžující "vodu se šťávou", v zimě ho pak můžeme přidávat do čajů a jiných nápojů jako prevenci proti nachlazení i při jeho léčení.

Mojito - ten pravý koktejl pro letní osvěžení
Kdo by neznal mojito, nápoj, který se velmi rychle zabydlel na našich nápojových lístcích. Je to velice oblíbený a osvěžující koktejl. A není vůbec těžké si ho namíchat sami doma pro zpestření večírků s přáteli za teplých letních nocí, nebo jen tak, sobě pro radost :o)

Recept na jednu sklenici: 4-5 cl bílého rumu, 8-12 čerstvých lístků máty, 1-2 lžičky cukru (nejlépe hnědého), ledová tříšť, sodová voda, limetková šťáva (popřípadě lze nahradit citronovou) - lístky máty a cukr lehce rozmačkáme ve sklenici, přidáme rum, limetkovou šťávu, ledovou tříšť, dolijeme sodovkou a přihodíme řez limetky nebo citronu.

Mate ídou ka a tymián - lé ivá v n léta

Říká se, že o půlnoci letního slunovratu král nadpřirozených bytostí tancuje v záhonech mateřídoušky a slaví příchod léta. Mateřídouška a tymián nejen voní sluncem a létem… Zároveň dokáží léčit naše tělo a povzbudit naši mysl…

Pod latinským rodovým jménem Thymus najdeme rodinu velice oblíbených aromatických bylin, které mají v lidovém léčitelství své zasloužené místo. Jsou to Tymián obecný (T. vulgaris), Mateřídouška obecná, zvaná též úzkolistá (T. serpyllum) a její další sestry, jako je Mateřídouška citronová, časná, nebo vejčitá. Typickým znakem těchto keříkovitých, někdy plazivých, rostlin je pronikavé a typické aroma, malé, poměrně tuhé lístky a drobné květy světle až tmavě růžové barvy. Obsahem účinných látek se zástupci rodu Thymus liší poměrně málo, pro léčebné účely je tedy můžeme používat podle možností.

Pěstování mateřídoušky a tymiánu
Původní oblastí výskytu těchto bylinek je střední a jižní Evropa, kde je můžeme potkat na slunných stráních u lesa, na okrajích luk, i v poměrně suchých kamenitých oblastech s písčitou půdou.
Pokud je chceme úspěšně pěstovat, musíme jim zajistit především dostatek slunce. Prosperují jak na záhonu nebo skalce, tak jako hrnkové rostliny. Zálivku nepotřebují nijak vydatnou a vhodnější jsou dobře propustné půdy. Hlavně pro tymián je typické dřevnatění stonků u roka a více starých výhonů, proto rostliny pravidelně po odkvětu stříháme několik centimetrů nad zemí, aby byly stále bohaté.

Sběr a sušení
Pro léčebné účely sbíráme v průběhu června až září mladé kvetoucí nedřevnaté části rostliny, a to vždy za suchého počasí, nejlépe kolem poledne, kdy mají nejvyšší obsah vonných silic. Díky nízkému obsahu vody schnou mateřídouška i tymián rychle. Pro zachování jejich aroma je uskladňujeme v dobře uzavíratelných nádobách.
Lístky a větvičky tymiánu, oblíbeného koření, můžeme sklízet v průběhu celé vegetace a sušit pro pozdější použití, nebo přidávat do pokrmů čerstvé.

Jaké jsou blahodárné účinky mateřídoušky a tymiánu na naše tělo?
Čaj z mateřídoušky byl dříve ceněn hlavně jako tonikum, užíval se pro obnovu energie, získání odvahy a zahánění nočních můr… Dnes víme, že tento čaj opravdu zlepšuje naší psychickou kondici.
Mateřídouška a tymián působí jako antiseptikum, a to jak při vnitřním, tak při vnějším užití. Čaj působí dezinfekčně např. při katarech žaludku a střev, při průjmech a kolikách, urychluje a posiluje trávení a ulevuje při plynatosti. Antiseptického účinku nálevu využíváme vnitřně i pro léčbu respiračních onemocnění, a to jako kloktadlo při bolesti v krku, pro inhalace při zánětech dutin, jako čaj při chřipce, angíně, bronchitidě či nachlazení, pomáhá ale také při astma.
Ženy ocení tento čaj, nejlépe z mateřídoušky obecné, i pro jeho schopnost tlumit menstruační bolesti. Těhotné a kojící ženy by ale nálev z mateřídoušky a tymiánu neměly raději vnitřně užívat vůbec.
Nálev, který aplikujeme jako koupel, k omývání nebo obklad, pomáhá s léčbou špatně se hojících poranění kůže, při problematické a aknózní pleti, nebo pro oplachování vlasové pokožky proti lupům.
Lázně a koupele s přídavkem mateřídoušky a tymiánu nebo oleje s jejich výtažky mají blahodárný účinek na naši psychiku, dokáží dokonce ulevit i při migrénách, revmatických bolestech kloubů a jiných bolestech nervového původu. Také zlepšují dýchání a celkově povzbuzují tělo.

Tymián je koření i lék
Tymián je oblíbený zejména jako koření. V kuchyni ho používáme k úpravě masa, těstovin, salátů, polévek, omáček, ryb, divočiny, přidává se do bylinných kořenících směsí, jako je např. provensálské koření, pro své silné aroma je také velice oblíbený pro přípravu bylinných octů a olejů.Kořenící účinek tymiánu je poměrně silný, do pokrmů ho tedy přidáváme s mírou.
Lístky tymiánu, použité k okořenění tučného masa, krémových omáček nebo jinak těžce stravitelných jídel, působí stimulačně na naše trávení, zamezují tak pocitům plnosti po jídle a zároveň dodají pokrmu typické, nezaměnitelné aroma a chuť.

Med jako prevence nemocí, ochránce imunity a lék

Med je uznávaným a ceněným lékem po celém světě už po několik tisíc let… Je to koncentrovaný extrakt z květů a rostlin, čistě přírodní elixír našeho zdraví…

V minulém díle našeho seriálu jsme si v článku "Med - vzácný dar od včel" vysvětlovali něco ze zajímavých základních procesů, spojených s výrobou medu a jeho rozdělení. V tomto díle si přiblížíme generacemi ověřené léčivé účinky medu na lidský organismus.

Co med obsahuje?
Základ medu tvoří cukry, a to především tzv. jednoduché, fruktóza, glukóza a sacharóza. Pro náš organismus jsou dobře zpracovatelné s rychlým uvolňováním do krve, působí tak jako okamžitý zdroj energie. Med je také zdrojem bílkovin, jejich množství je závislé na druhu medu, všeobecně se uvádí, že vyšší obsah bílkovin má med nektarový (květový). Med obsahuje dlouhý seznam důležitých vitaminů a minerálů, jsou to například vitaminy A, C, některé vitaminy skupiny B (B1, B2, B6, B12), vitamin D, K, E, …, z minerálů např. vápník, draslík, fosfor, hořčík, sodík, křemík, železo… Dále v něm najdeme látky jako mateří kašička, aminokyseliny, pyl, éterické oleje, z celkového pohledu je to tedy úžasný koktejl životně důležitých a zdraví prospěšných látek. Účinky medu na lidské zdraví jsou více než blahodárné, často je proto nazýván elixírem zdraví a dlouhověkosti. Pojďme se tedy podívat, co všechno umí…

Med jako přírodní antibiotikum
Med je považován za jedno z nejsilnějších přírodních antibiotik, je známý především svojí schopností ničit baktérie. Předtím, než lidé začali používat chemicky vyrobená antibiotika, med byl nedílnou součástí domácí lékárny. Všichni určitě známe alespoň jeden ze starých a osvědčených receptů pro léčení nemocí dýchacích cest, kdy se med podává samotný nebo v kombinaci například s bylinkovými čaji, cibulí, česnekem, lékořicí, zázvorem, citronem, teplým mlékem a mnohými dalšími ingrediencemi, urychlujícími léčení. Tyto recepty se mohou lišit doslova 'dům od domu', jisté je, že fungují. Med díky svému složení prokazatelně ničí poměrně velkou skupinu mikroorganismů, se kterými si naše tělo neporadí, přitom nemá neblahé vedlejší účinky chemických antibiotik. Ať ho užíváme jakkoliv, samotný na lžičku nebo jako součást oblíbeného receptu, důležité je začít ho užívat včas, už při prvních příznacích nemocí, a dále pak pravidelně několikrát denně až do úplného vyléčení. (při používání medu jako sladidla do teplých nápojů je důležité vědět, že při teplotách vyšších než 45-50°C se ničí jeho účinné látky, proto med nikdy nedáváme do horkého čaje, ale chvíli počkáme.)

Med a obranyschopnost organismu
Pravidelným užíváním medu ale můžeme také onemocněním předcházet, med je účinná prevence nachlazení, angín, zánětů průdušek a horních cest dýchacích, rýmy apod. Protože mikroorganismy způsobující tyto nemoci dokáže ničit už v samém zárodku, zabraňuje jejich rozmnožování a šíření v našem těle. Zároveň ale díky mnohým, výše jmenovaným obsaženým látkám účinně posiluje naši imunitu, zásobuje nás vitaminy, minerály, aminokyselinami apod., zlepšuje funkci našich vnitřních orgánů a tělo tak činní celkově odolnějším. Med je považován za účinnou prevenci takzvaných civilizačních chorob, a to i díky další jeho schopnosti, kterou je čištění organismu od usazenin a volných radikálů.

Med léčí i naši kůži
Díky svým antibiotickým účinkům je med už po několik tisíciletí uznávaným lékem i při vnějším užití. Používá se na špatně se hojící poranění kůže, na léčení různých vředových onemocnění kůže, urychluje hojení popálením a omrzlin, proleženin, rychle regeneruje např. suché rty a pokožku celého těla. Přitom jeho použití je úplně jednoduché, stačí ho v tenké vrstvě nanést na kůži a nechat působit, u komplikovanějších případů, které vyžadují delší léčbu, ho můžeme používat i po dlouhou dobu ve formě obkladů a zábalů. Jeho účinek při léčení kůže je dvojí. Postižené místo dezinfikuje, ničí vetřelce a brání jejich rozmnožení, je tedy protizánětlivý. Zároveň však kůži hydratuje a vyživuje díky svému bohatému složení, je tedy regenerační.
Pro své účinky med získal na velké oblibě také v kosmetice. Vyrábějí se z něj pleťové krémy, pomády na rty, šampóny a kondicionéry na vlasy, sprchové gely a mýdla, pleťové masky apod.
Seznam příznivých a léčivých účinků medu na náš organismus je opravdu dlouhý, uveďme si proto některé další z nich alespoň v jednoduchém přehledu: pomáhá při nespavosti, nervovém vypětí, stresu, depresích a migrénách nervového původu, uklidňuje a zlepšuje náladu je účinný jako podpůrný prostředek při rekonvalescenci po nemocech, operativních zákrocích či při jiném výrazném vypětí organismu urychluje léčení žaludečních vředů, zlepšuje trávení působí jako prevence některých druhů rakoviny (např. rakoviny tlustého střeva) je považován za afrodiziakum a "životabudič" čistí naše tělo od volných radikálů, detoxikuje ho, pomáhá např. i s kocovinou a následky otrav léčí záněty žlučníku a regeneruje naše játra upravuje vysoký krevní tlak, rozšiřuje a čistí cévy a posiluje srdce.
Nedávno jsem slyšela poznámku jedné dámy v obchodě, stěžovala si, jak je ten med drahý, že to si raději koupí několik kilogramů cukru. Med ale není jen obyčejné sladidlo, med je koncentrovaný extrakt z květů a rostlin, je to čistě přírodní elixír zdraví, který by neměl chybět v našem jídelníčku, protože jeho účinky na naše zdraví se s něčím takovým, jako je bílý rafinovaný cukr, absolutně nedají srovnávat.

Medv dice léka ská lé í ledviny i zán t mo ov ch c

Mocný účinek při onemocnění ledvin a močových cest zajistil v přírodním léčitelství této bylině značnou popularitu. Působí detoxikačně, dezinfekčně, léčí dnu a efektivně potlačuje infekce.

Medvědici lékařskou u nás ve volné přírodě běžně nenajdeme, a pokud bychom měli to štěstí, rozhodně bychom ji neměli trhat, je totiž rostlinou chráněnou. Pro léčebné účely se v našich krajích buď pěstuje, většinou se však dováží.
Na první pohled medvědici téměř nerozeznáme od brusnice obecné, je to stále zelený keřík s drobnějšími kožovitými listy, i květy a plody se velice podobá brusince. Na příhodných místech často tvoří rozsáhlé porosty, podobně jako vřes.

Medvědice lékařská je významnou urologickou bylinou
Tato bylina je v léčitelství nejvíce ceněna pro své poměrně mocné působení v oblasti ledvin a močových cest. Její účinek je především čistící a dezinfekční, medvědice lékařská zbavuje ledviny a celé močové cesty nebezpečných usazenin a působí proti původcům infekcí. Její aplikace je vhodná jak při mírnějších, tak při komplikovanějších potížích, léčí např. zánět močového měchýře, infekce močových cest, podporuje rozpouštění a vyplavovaní kaménků a písku v těchto orgánech. Najdeme ji proto často jako součást urologických čajových směsí, užívat se dá i samotná, avšak po časově omezenou dobu (viz níže).

Medvědice lékařská pro léčbu dny
Čistící účinek medvědice lékařské ocení také ti z nás, kteří trpí tak zvanou také “nemocí z nadbytku” - dnou. Tato bylina nám totiž pomáhá zbavovat se původce oné nepříjemné nemoci, kyseliny močové, která při příliš vysokých koncentracích v těle krystalizuje, usazuje se v tkaních a působí značné zdravotní komplikace. Aplikaci medvědice v rámci léčby dny raději konzultujeme s lékařem, především pokud již užíváme jiné přípravky k léčbě dny.

Medvědici lékařskou je potřeba užívat s opatrností
Jak jsme se již zmínili výše, tato bylinka má poměrně silné působení na náš organismus, při dlouhodobé aplikaci ve vyšších dávkách by však mohla mít i negativní vliv na naše zdraví, především na játra.
V případě potřeby ji tedy aplikujeme formou kůry, která by neměla přesáhnout 1-2 týdny. Pak medvědici vysadíme na 3 týdny a podle potřeby kůru opakujeme, nejvýše však 5krát do roka. Medvědici lékařskou nepodáváme dětem a těhotným a kojícím ženám. Všeobecně platí, že se o léčbě touto rostlinou raději poradíme s lékařem.
Při užívání medvědice je vhodné upřednostňovat rostlinnou stravu, při níž je léčba mnohem efektivnější, než při stravě bohaté na maso nejvyššího účinku totiž dosáhneme, pokud je naše moč zásaditá. Zlepšení účinnosti se také dá pomoci tak, že do šálku medvědicového čaje přidáme na špičku nože jedlé sody.

Čaj z medvědice lékařské
Je několik různých způsobu, jak si připravit léčivý čaj ze sušených listů medvědice. Klasickou cestou je nálev, kdy jednu lžičku drogy na šálek zalijeme horkou vodou, necháme několik minut luhovat a přecedíme. Jiným způsobem je několikahodinové luhování listů ve vlažné či studené vodě. Čaj z medvědice pijeme v rámci krátkodobé kúry 2-3krát denně.
Podobné léčebné účinky jako medvědice lékařská má i její již zmíněná blízká příbuzná brusnice obecná, o níž si povíme více v některém z dalších pokračování našeho seriálu.

Med - vzácn dar od v el

…jestli je nějaká substance, která si opravdu zaslouží být nazývána 'tekutým zlatem', pak je to včelí med… Co o něm víte?

Vůni medu mám spojenou s vůní letních dnů, kdy jsem jako malá zvědavě nakukovala dědečkovi ve včelíně přes rameno a s údivem sledovala ten nikdy nekončící mumraj uvnitř úlů… Přikládala jsem ucho na jejich dřevěné stěny a poslouchala hukot zevnitř, jako známku života v plném proudu… Pozorovala jsem včelí dělnice, jak dosedají na česno se svým nákladem sladké šťávy… A to vše doprovázela nezaměnitelná sladká vůně…

Jak a proč vzniká med
Všichni známe staré české úsloví "Pilný jako včelka"… Včely jsou opravdu úžasně pilná stvoření, k výrobě 1 kilogramu medu prý musí uletět vzdálenost desetinásobku obvodu zeměkoule, přičemž nasbírají cca 150 000 dávek nektaru či medovice, posbírané z asi 1 milionu květů, listů a jehličí. Neuvěřitelné, že…
Proces výroby medu tedy začíná sběrem šťáv a jejich transportem do úlu. Tam včela šťávy "vyloží" a další včelky dělnice je nasávají do svého trávicího traktu. Působením trávicích šťáv včely se nektar nebo medovice zahušťují, odpařuje se z nich voda a vzniká hustší látka, kterou včely ukládají do šestihranných voskových buněk v plástvích. Naplněné buňky včely nakonec uzavřou voskovým víčkem a nechají zrát až do podoby, které my říkáme med.Takto uskladněný med má včelám sloužit jako potrava pro jejich potomstvo, především na období zimy, v jejímž průběhu postupně otevírají jednotlivé buňky v plástvích a med sají.

Včely a včelaři
Dříve lidé získávali med od divoce žijících včel. Když našli jejich hnízdo, nejčastěji vystavěné v dutinách starých stromů, vybírali jejich plástve s medem. Už po mnoho generací však lidé chovají včelstva v úlech. Aby jim ulehčili práci a sobě zajistili dostatečné výnosy medu, umisťují jim do úlů předem připravené rámky, voskové pláty a plástve pro uskladnění medu. Včely jsou schopné tyto plástve naplnit sladkým medem několikrát za sezonu (běžně 2-krát až 3-krát). Proto i chovatel včel několikrát do roka vyměňuje rámky s naplněnými plástvemi za prázdné, připravené k nové snůšce.
Medem naplněné plástve včelař nejprve zbaví voskových víček, aby z nich mohl ve speciálním zařízení takzvaně vytočit med. Tato nepostradatelná včelařská pomůcka se jmenuje medomet. Je to velká nádoba tvaru sudu, do které se usadí rámky s plástvemi naplněnými medem. Klasický medomet má klikový systém otáčení, včelař tedy točí klikou, rámky s medem se uvnitř medometu rychle otáčejí a med odstředivou silou vylétává z jednotlivých šestihranných buněk a ulpívá na stěnách medometu. Po těch pak stéká dolů ke kanálku, který ho vede do připravené nádoby.
Pokud člověk vezme včelám jejich med, jakožto zásobu potravy, jejich rod by nepřežil zimu. Je tedy nutné včely na tuto dobu tzv. přikrmovat namíchaným roztokem, jehož hlavními složkami jsou voda a cukr. Včely tak přežijí období bez přirozeného zdroje potravy a na jaře mohou znovu vyrazit na vlastní sběr.

Základní rozdělení medu
Základní dělení medu, odvíjející se od jeho původu, je na med nektarový (neboli květový, někdy také luční) a med medovicový (dříve lesní). Samy názvy napovídají, odkud že si včely přinesly do svých pláství onu vzácnou šťávu
Nektarový (neboli květový) med má většinou světlé zlatavé zbarvení a krystalizuje dříve, než med medovicový (vyjma akátového, který téměř nekrystalizuje). Nektar pochází z lučních květů, ovocných stromů, z lípy, akátu a mnohých jiných kvetoucích rostlin a bylin. Je bohatý na jednoduché cukry a bílkoviny. Obsahuje také množství pylu z květů, což ho obohacuje o další léčivé látky bylin, éterické oleje a rostlinné hormony.
Medovicový med (nazývaný také lesní) je o poznání tmavší, většinou hnědý až tmavě hnědý s červenavými odstíny a krystalizuje později než med květový. Jeho základem je tzv. medovice - šťáva, kterou včely získávají jako vedlejší produkt parazitů žijících na stromech, jako jsou např. mšice. Tento med je bohatší na minerální látky a stopové prvky a má silný antibakteriální účinek.
Někteří lidé dávají přednost medu světlejšímu, květovému, který má jemnější chuť a vůni. Jiní zase používají med tmavý, medovicový, jehož aroma je výraznější oproti medu květovému. Nedá se říci, že jeden by byl lepší nebo zdravější, něž druhý… Každý má trochu jiné složení a léčivé vlastnosti, o kterých si povíme v příštím díle našeho seriálu…
…ale už teď si dovolím utrousit… Až příště budete natahovat ruku po dóze s cukrem… Uchopte do ní sklenici s medem…

Meloun vám pom e zhubnout a omládnout

Meloun je to pravé osvěžení pro letní dny… Zažene žízeň, potěší chuťové papily a zároveň našemu tělu dodá látky, které jsou více než prospěšné naší kondici, zdraví a kráse…

Meloun vám pomůže zhubnout a omládnout
Je meloun ovoce nebo zelenina?
Na tuto otázku bychom asi dostali odpověď, znějící něco jako: ’Ovoce, je přece sladký…’ Omyl. Meloun je zelenina. Patří do čeledi tykvovitých, stejně jako okurka nebo cuketa.
Vodní melouny pocházejí z Afriky, cukrové melouny z teplých oblastí Asie, dnes se ale běžně pěstují ve slunných oblastech Evropy. Můžeme si je vypěstovat i u nás, lépe se jim daří v pařeništi nebo skleníku, v teplém létě, jako je tento rok, by se nám to jistě podařilo i na venkovním záhonu.

Nákup aneb ’Do melounů není vidět’
Nákup vodních melounů je někdy jako sázka do loterie, jak je známo, do melounů není vidět. Existují různé triky, jak si ověřit zralost plodu. Někdo na něj klepe, jestli se ozve dutý zvuk, jiný s ním třese, další ho potěžkává a přehazuje z ruky do ruky, nebo ho dlaněmi stlačuje s uchem přitisknutým na zelené slupce a naslouchá, jestli se ozve vrzání… A někdo prostě raději koupí meloun rozříznutý - jedinou nevýhodou je, že ho nemůžeme déle skladovat, musíme ho sníst nejpozději do druhého dne, aby nezačal kvasit.
U cukrových melounů je situace poněkud jednodušší. Tam můžeme zralost snadněji odhadnout, tento druh melounů má totiž jinou, propustnější slupku a typická sladká vůně nám prozradí, že máme v ruce ten pravý. U obou druhů ale nikdy nekupujeme plody povadlé a podezřele lehké, ty už jsou nejspíš za zenitem poživatelnosti.

Meloun nám dodá spoustu vitaminů a zdraví prospěšných látek
Meloun má poměrně vysoký obsah vitaminu C, který je nezbytně nutný pro naši imunitu a celkovou kondici. Neméně přínosná je i bohatost melounů na vitaminy skupiny B, zejména na vitamin B6 - pyridoxin, potřebný pro syntézu bílkovin v těle, vitamin B3 - niacin, důležitý pro okysličování organismu a kyselinu listovou, která je nepostradatelná pro krvetvorbu, zdravé nehty, kůži a vlasy, plodnost a správný vývoj plodu ve všech stádiích.
Melouny jsou také skvělým zdrojem karotenů, antioxidantů, které se starají o odbourávání toxických látek a pomáhají celkové obranyschopnosti organismu. Z karotenů syntetizovaný vitamin A je sám také silným antioxidantem, chrání sliznice těla, zároveň udržuje ve zdraví náš zrak a mentální svěžest a je prevencí některých typů rakoviny.
Dále v melounech najdeme např. železo, mangan, vápník, hořčík, zinek, draslík a jód, prvky nezbytné například pro krvetvorbu, mozek, nervy, pevné kosti a zuby, plodnost a sexuální libido.
Přírodní cukry a všechny zmíněné vitaminy a stopové prvky, obsažené v této zelenině, jsou okamžitým zdrojem energie a stimulantem jak na úrovni fyzické, tak psychické, osvěžující účinek tedy neplyne jen z vysokého obsahu vody.

Meloun jako součást zdravé diety a detoxikačních kůr
Někdy panuje klamný názor, že snažíme-li se zhubnout, meloun je kvůli obsaženým cukrům nepříliš vhodnou potravinou. Skládá se však až z 90% z vody, cukry tvoří jen asi 3-12% v závislosti na odrůdě. Nejméně cukru má meloun vodní, více pak meloun cukrový, což napovídá už sám jeho název. Energetická hodnota melounů se pohybuje někde mezi 19-35 kcal na 100 g váhy, což je velmi příznivá informace pro ty z nás, kdo hledí na svou váhu. Porce melounu nás zasytí i na několik hodin, přitom nám zajistí přísun velké spousty bioaktivních látek, je tedy vhodnou součástí diet a zdravého stylu stravování.
Neméně prospěšný je jeho čistící účinek. Ten zajišťují výše zmíněné antioxidanty, ale také vysoký obsah vody. Meloun má, jak je známo, stimulační účinek na naše vylučování. Při konzumaci nepřiměřeně velkého množství této zeleniny nám hrozí na vlastní kůži okusit jeho projímavý účinek, pokud ho však jíme rozdělený na porce během dne, v kombinaci s jinou, tuhou stravou, toto nebezpečí nám nehrozí.

Zdravá sladká pochoutka
Vychlazený meloun v horkém letním dni je lepší než lecjaká "chemická limonáda s ledem", osvěžující efekt je zaručený a navíc si tak doplníme látky, které se z těla vyloučily potem.
Meloun je v kombinaci s ovocem ideální do ovocných salátů, rozmixovaný nebo pokrájený se hodí do nealkoholických i alkoholických koktejlů, někteří gurmáni ho dokonce používají i do zeleninových salátů s přidáním např. sýra a ořechů.
Ze sladších a méně vodnatých odrůd, jako je meloun medový a ananasový, můžeme připravit i čerstvé dezerty s tvarohem a jogurtem. Osobně vřele doporučuji oblíbený předkrm z Itálie a Francie, medový meloun s parmskou šunkou.

M sí ek léka sk lé í nejen na i k i

V přírodním léčitelství byl vždy významnou bylinkou. Výtažky z měsíčku najdeme také ve spoustě léků používaných klasickou medicínou. Není divu… Chrání a léčí naše tělo a je to a ten pravý strážce pro zdravou kůži…

Měsíček lékařský se u nás pěstuje od nepaměti. Dříve bychom jen těžko hledali zahrádku na vsi, kde by nesvítil svými zářivě žlutými a oranžovými květy. Ty ale nejsou jen pastvou pro oko. Látky v nich obsažené dokáží z našeho těla vyhánět různé vetřelce, umí povzbudit a hojit.

Pěstování, sklizeň a uchování měsíčku
Měsíček lékařský je nenáročný na pěstování. Když mu zajistíme dostatek slunce, oželí i pár dní bez zalévání. Pro léčebné účely sbíráme buď celé jeho květy, nebo jen okvětní jazýčkovité lístky, které mají nejvyšší obsah účinných látek. Sušit bychom ho měli ve tmě či v šeru, což platí i pro skladování, protože na světle rychle ztrácí své účinné složky.
Pro naše tělo má velký význam jak při vnitřním, tak i vnějším použití.

Vnitřní použití měsíčku
Měsíček lékařský je považován za poměrně významné přírodní antibiotikum, je to tedy zbraň proti mnohým, pouhým okem neviditelným potvůrkám, dotírajícím na naše tělo. Vnitřně se nejčastěji používá ve formě čaje ze sušené drogy. Pravidelné pití čaje z této bylinky je vhodným lékem proti některým bakteriím, virům a kvasinkám škodícím v zažívacím ústrojí. Pomáhá hojit onemocnění trávicího traktu, jako jsou záněty a vředy, stimuluje vylučování žluči a činnost jater, je tedy celkově prospěšný našemu metabolismu. Protože také podporuje pocení, je vhodný i při nachlazení. Je to významný antioxidant, zbavuje tělo volných radikálů a tím chrání buňky našeho těla před poškozením.
Přírodními léčiteli je často předepisován při léčbě některých typů rakoviny, i odborníci klasické medicíny stále se zkoumají jeho účinky proti nádorovému bujení a často ho doporučují jako doplněk klasické léčby.

Vnější použití měsíčku
Měsíček je velmi ceněný pro své dezinfekční, antibiotické a antiseptické účinky. Šetrně léčí plísňová onemocnění kůže, na které klasická medicína často předepisuje léky s nepříjemnými vedlejšími účinky nebo omezenou dobou používání. Pro tyto účely můžeme použít jak nálev, tak mast z měsíčku. Nálev aplikovaný jako koupel úspěšně potlačuje i nepříjemné kvasinkové onemocnění reprodukčních orgánů.Masti a krémy s výtažkem měsíčku jsou velice hojivé. Používají se na kožní záněty, menší poranění kůže, špatně se hojící jizvy, popáleniny, omrzliny, plísně, opruzeniny, bércové vředy, křečové žíly, lišej, některé typy ekzémů a při léčbě akné. Nejen že vraždí škodící mikroorganismy, také podporují tvorbu nových tkání, a tím urychlují celý proces hojení kůže.
Na postižená místa můžeme používat i obklad z nálevu měsíčku lékařského. Ten se hodí například i na léčbu a hojení aknózní pleti, kdy není dobré používat mastný krém.
Kloktání nálevu léčí zánětlivá onemocnění dásní a krku v případě nachlazení.
Jak vnější, tak vnitřní používání měsíčku lékařského má jednu nespornou výhodu. U této bylinky není obecně stanoveno žádné omezení jejího dávkování, je všeobecně velmi dobře snášena a běžně se u ní nevyskytují žádné vedlejší účinky či alergické reakce.
V minulém díle tohoto seriálu jsme si uváděli recept na krém / mast z měsíčku, která má široké uplatnění v léčení mnohých kožních problémů a dokáže výrazně zlepšit stav naší pleti.

Recept na čaj / nálev: 1 vrchovatá lžička sušené drogy na hrnek horké vody - teplý čaj pijeme 1-2 denně, nálev používáme jako kloktadlo nebo na obklady.

Mochyn idovská t e e - proti dn i revma

Šťavnaté a lahodné plody, schované uvnitř sytě oranžových lampiónků mochyně, v sobě skrývají léčivou sílu… Detoxikují naše tělo a pomáhají s léčbou dny, artrózy, revma i potíží s ledvinami a močovými cestami…

Mochyni židovskou u nás najdeme na nejedné zahrádce, je známá především jako dekorativní rostlina. Někdy na ni můžeme narazit i ve volné přírodě, a to nejčastěji u cest, za ploty zahrad, na okraji lesů či na rumištích apod.
Tato víceletá rostlina, dorůstající až 1m, je oblíbená díky svým zdobným "lampiónkům", které získávají v době zrání výrazně oranžovou barvu. Uvnitř těchto měchýřků najdeme kulatý plod oranžové barvy - tzv. židovskou třešeň, šťavnatou kuličku o průměru kolem 2cm, která je jedlá, chutná a navíc léčivá…

Židovská třešeň léčí klouby a detoxikuje organismus
Plody mochyně židovské jsou velice bohaté na vitamin C, obsahují ho dokonce více než citróny. Pro nás nejpřínosnější je ovšem kombinace látek s detoxikačním účinkem. Mochyně je známá hlavně jako přírodní prostředek pro léčbu dny a kloubních potíží, dokáže totiž rozpouštět a odvádět nebezpečné soli kyseliny močové, usazené v kloubech a tkáních. Tyto soli jsou příčinou bolestivé dny a zhoršují také průběh revma a dalších kloubních potíží. Konzumací plodů mochyně, nebo užíváním přípravků s jejím výtažkem, si tak můžeme přírodní cestou pomoci s léčbou těchto velice nepříjemných onemocnění.

Mochyně proti otokům a potížím s močovým měchýřem
Židovská třešeň nám může pomoci i v případě, že trpíme zadržováním vody v těle a otoky kloubů a končetin. Příznivý vliv má i na močové cesty a ledviny, které čistí od solných a jiných usazenin… Za tímto účelem se používá také v homeopatii, homeopatické přípravky s jejím výtažkem se předepisují dokonce i pro léčbu žloutenky.

Jedlá nebo jedovatá?
Možná jste někdy slyšeli, že plody mochyně židovské by se neměly konzumovat, protože nám hrozí otrava. Toto tvrzení není pravdivé, pokud ale dodržíme několik zásad. Pravdou je, že židovská třešeň není, co se týče obsahovaných látek, ještě úplně prozkoumaným plodem. Jako lilkovitá rostlina obsahuje jisté alkaloidy, které by nám při vysokých dávkách mohly způsobit lehčí otravu, doprovázenou zvracením apod. Pokud však budeme jíst jen plody úplně vyzrálé a striktně se vyhneme konzumaci jiných částí rostliny, nebezpečí nám nehrozí a můžeme si s klidem zdravě pochutnat.

Židovská třešeň pro chuťový požitek
Oranžové plody mochyně jsou velmi šťavnaté kuličky s originální chutí, která snad lehce připomíná kiwi. Exotická chuť a příjemné aroma stojí za jejich atraktivitou u gurmánů, kteří je rádi přidávají např. do ovocných salátů, či k dekoraci cukrovinek. Plody mochyně se také s oblibou používají ke zdobení alkoholických i nealkoholických koktejlů, masových a sýrových předkrmů a mís a mnohých dalších kulinářských kreací, kde zajímavě rozšiřují a obohacují paletu a kontrast chutí.

Mochyně židovská je potěšením pro oko
Sušené lodyhy mochyně s oranžovými květy ve tvaru jakéhosi lampiónku jsou velmi oblíbené jako dekorace. Používají se do květinových vazeb a aranžmá, kde nám vydrží i mnoho let, protože si zachovávají tvar i výraznou barvu po velmi dlouhou dobu. Samotné sušené květy můžeme použít i do dekorativních mís se sušenými květinami a potpourri, hodí se dokonce jako ozdoby na vánoční stromeček, nebo na oživení vázaných věnců.

Mu kátov o í ek je lé ivé ko ení i nebezpe ná dro

Dobrý sluha, špatný pán… Pokud se jím léčíme, nebo s ním čarujeme v kuchyni, měli bychom o něm vědět, že méně je někdy více. Je to koření s kouzelným aroma, před jeho silou bychom se však měli mít na pozoru…

Muškátovník v našich krajích volně růst nenajdeme, původně pochází z poměrně malého souostroví Indonésie, ale dnes je pěstován i v mnoha dalších zemích s tropickým podnebím. Tento sličný strom dorůstá někdy až 15-20m výšky a jeho koruna má kuželovitý tvar. Květy muškátovníku tvarem i vůní trochu připomínají konvalinku, plody by se zase daly přirovnat k peckovicím typu broskve nebo meruňky, mají zelenožlutý, někdy načervenalý odstín.
Muškátový oříšek není v pravém slova smyslu ořechem. Je to jádro pecky muškátového plodu. Mimo dužnaté části plodu je krytý ještě jakýmsi kožnatým míškem a tvrdou skořápkou, kterou je třeba rozbít a "oříšek" z ní vyloupnout. Někdy můžeme v obchodech narazit i na takzvaný muškátový květ. Ten opět není květem muškátovníku, ale usušeným červeným míškem, pokrývajícím tvrdou pecku. I "muškátový květ" se používá jako koření a lék. U nás však běžněji kupujeme oříšek, buď celý, nebo strouhaný.

Muškátový oříšek podporuje trávení a působí proti nadýmání
K léčbě zažívacích potíží muškátový oříšek používali už lékaři staré Číny. Látky obsažené v muškátovém květu i oříšku podporují chuť k jídlu, stimulují produkci trávicích šťáv a v neposlední řadě působí proti křečím v břiše a nadýmání. Mimo obohacení chuti tedy činí pokrm i lépe stravitelný. Už tradičně se muškátový oříšek i květ přidávají do mnoha asijských jídel, jak slaných, tak sladkých.
Proti nadýmání a pro zlepšení trávení můžeme muškátový oříšek užívat i samotný, je ale třeba dbát na dávkování! Úplně postačí užít po jídle na špičku nože strouhaného oříšku, dávku nepřekračujeme a dětem takový lék raději nepodáváme vůbec.

Jaká rizika má užívání muškátového oříšku?
Muškátový oříšek byl hlavně v minulosti používán jako narkotikum, a to hlavně v Asii a Egyptě, postupně pak, s rozvojem zahraničního obchodu, i v dalších částech světa. Jeho narkotický účinek sice může v nižších dávkách působit jako prostředek proti nespavosti či pro uklidnění při extrémním stresu a nervozitě, po předávkování však dochází k otravě. Ta se projevuje malátností, "omámením", ospalostí, zmateností, někdy úzkostí, vytržením z reality apod. Při hodně vysokých dávkách pak až upadáním do hlubokého a dlouhého spánku, také přirovnávaného k narkóze, v některých případech i doprovázeného halucinacemi. V extrémní situaci by silná otrava mohla skončit i smrtí. Celý stav je většinou spojen se silnou nevolností s následným zvracením, s bolestí hlavy a někdy i změnami v motorice jedince.

Kdy se raději vyhneme používání muškátového oříšku?
Jelikož látky v muškátovém oříšku působí na hladké svalstvo, lidem se srdeční slabostí či jinými srdečními poruchami nelze muškátový oříšek doporučit, pouze po poradě s lékařem. Ze stejného důvodu by ho neměly vůbec užívat ani těhotné ženy, protože by mohlo dojít k potratu či předčasnému porodu. Jak bylo již řečeno, i u malých dětí raději zvolíme jiný lék.

Muškátový oříšek je koření s osobitým aroma
V našich zeměpisných šířkách se muškátový oříšek používá spíše jako koření než jako lék. Jeho aroma je zajímavou a nelehce popsatelnou směsicí, je nahořklý, nasládlý a zároveň štiplavý. Najdeme ho jako součást kořenících směsí, zejména pro přípravu asijských specialit (např. kari). Dále se přidává do některých moučníků, do perníků a cukrovinek, setkáme se s ním i v receptech na vánoční cukroví. Je ingrediencí pro přípravu některých alkoholických likérů a lze ho pro zpestření malou špetku přidat i do svařeného vína. Používá se také k úpravám masa, paštik, uzenin, zeleniny nebo omáček, i když u nás je spíše vyhledávaný gurmány a experimentátory, než skalními zastánci klasické české kuchyně.
Zapomenout bychom neměli ani na užití muškátového oříšku ve výrobě kosmetiky, vonných olejů a parfémů.
Pokud se s muškátovým oříškem chcete léčit, nebo si jím zpestřit vaše kulinářské výtvory, pamatujte… Stačí na špičku nože!

Net esk - skv l lék na ko ní nemoci a poran ní

Dříve se věřilo, že netřesk pěstovaný na střeše domu dokáže ochránit před hromem, bleskem a ohněm… Dnes ale víme, že je ochráncem a účinným přírodním lékem především pro naši kůži, podobně jako aloe…

Netřesk střešní získal svoje přízvisko díky své schopnosti růst i na velmi strmých a pro jiné rostliny neobyvatelných podložích. Dříve se záměrně vysazoval na střechy domů nebo venkovních sklepů, které dokázal během nedlouhé doby pokrýt hustým porostem. Věřilo se, že netřesk dokáže ochránit dům před hromem, bleskem a ohněm.
Netřesk je rostlina, která vydrží jak mráz, tak dlouhé doby bez vláhy, je velice odolný a i při výrazných změnách počasí zůstává stále zelený a velice dekorativní. Dnes je oblíbenou rostlinou, vysazovanou hlavně na skalky, v Evropě ho v přírodě nejdeme např. v Alpách nebo na skalách přímořských oblastí.

Pěstování netřesku
Nejjednodušší způsob rozmnožování netřesku je pomocí odnoží, mateřská rostlina vyhání každý rok mladé výhony, které stačí oddělit a přesadit na zvolené místo nebo do květináče. Zajímavostí je, že trvá několik let, než netřesk vykvete, po odkvětu však odumírá celá mateřská rostlinka.
Můžeme ho pěstovat i uvnitř místnosti, je nenáročný na zálivku, potřebuje pouze dostatek světla, aby prosperoval. Netřesk v místnosti za oknem je nejen ozdobou domova, je zároveň i malou přírodní lékárnou a první pomocí především na kožní potíže.

Netřesk jako lék pro naši kůži
Netřesk má velice podobné účinky na naši kůži, jako aloe. Je považován za jeden z nejbezpečnějších přírodních léků na pokožku s téměř žádnými nežádoucími účinky. Používají se jeho podélně rozříznuté listy, které můžeme vnitřní stranou přikládat přímo na postižené partie, nebo stejně aplikovat šťávu a gelovitou tekutinu z vnitřku listu.
Netřesk dokáže léčit opravdu poměrně široké spektrum kožních neduhů. Jeho šťáva je chladivá a obsahuje mnoho výživných látek, má dezinfekční účinek a působí protizánětlivě. Stejně jako aloe, i netřesk je skvělou první pomocí a urychlením léčby při popáleninách, opařeninách, omrzlinách a spálení sluncem. Ulevuje při štípnutí hmyzem, zmírňuje svědění, zarudnutí a otok. Můžeme ho použít i na menší poranění kůže, škrábnutí a odřeniny, urychluje hojení a snižuje riziko zanícení. Šťáva a listy z netřesku se dříve běžně používaly na léčení vředovitých a zánětlivých nemocí kůže, dokonce i pro léčení očních zánětů, kdy se do oka přímo kapala šťáva z listů.
Šťávu můžeme aplikovat i na změkčení ztvrdlé kůže např. na chodidlech, nebo na hydrataci příliš vysušené a namáhané pokožky rukou a loktů.
Vnitřně se dříve netřesk užíval ve formě nálevu nebo zředěné šťávy z listů jako nápoj nebo kloktadlo, a to hlavně při bolestech v krku, zánětech v dutině ústní a při zánětu průdušek. Lidoví léčitelé ho také předepisovali při průjmových onemocněních nebo na vypuzení střevních parazitů. Od vnitřního užívání se však postupem doby víceméně upustilo, existují ale homeopatické léky vyrobené z jeho výtažku, které se předepisují ženám při menstruačních potížích.
Zajímavostí je, že šťáva z netřesku si zachovává svoje léčivé účinky i po zmrazení a následném rozmrazení, což je vcelku logické, protože rostlina sama o sobě přestojí i silné mrazy. Pro nás to však znamená, že si šťávu nebo celé listy netřesku můžeme zmrazit do zásoby a použít v případě potřeby.

O e ák královsk - strom pln lé ivé síly

Ořešák královský je bezesporu krásnou rostlinou, v našich krajích okázale zdobící nejednu zahradu. Má být na co pyšný. Dorůstá až 30 metrů a dožívá se úctyhodného věku. Za povšimnutí však nestojí jen svým vzhledem… Je to strom, který léčí…

Léčivé účinky látek obsažených v ořešáku královském znali už naši předkové. Jeho semena - ořechy - jsou zdravou potravou, listy a kůra lékem s tradicí v lidovém léčitelství ale i v současné farmakologii. Slupky ořechů se používají k přírodnímu barvení látek, dříve dokonce i k barvení vlasů, kterým dodávají hnědou barvu, někdy s lehce mahagonovým nádechem.

Léčivé účinky ořechů
Takzvané vlašské ořechy, plody (semena) ořešáku královského, jistě není třeba představovat. Nejsou jen pochutinou a kulinářskou ingrediencí, obsahují spoustu léčivých a prospěšných látek s blahodárným účinkem na naše zdraví. Zralé ořechy obsahují až 50-70% tuků, hlavně velmi prospěšné nenasycené mastné kyseliny, a mají také vysoký obsah důležitých bílkovin. Ze zralých ořechů můžeme lisováním získávat velmi kvalitní rostlinný olej, který najde uplatnění nejen v kuchyni, ale i v kosmetice, znám je například pro svou schopnost urychlit opálení kůže. Už naše babičky říkaly, že 'ořechy jsou dobré na nervy'. Zralé plody jsou totiž významným zdrojem vitaminů skupiny B, které jsou důležité např. pro správnou činnost mozku, našeho nervového systému, ale i pro kůži a funkci našich vnitřních orgánů. Nenasycené mastné kyseliny mají další velmi důležitý účinek v našem těle - pomáhají snižovat hladinu tzv. škodlivého cholesterolu v krvi, jsou tedy dobrou prevencí cévních onemocnění a infarktu. Zralé ořechy se nejčastěji suší pro další uskladnění, jinou velmi oblíbenou konzervací je např. nakládání do medu, které má svou tradici hlavně na jihu Evropy.
Ještě silnější léčivé vlastnosti se však přisuzují nezralým plodům ořešáku královského. Ty je vhodné sklízet v období léta, nejlépe v červnu, kdy vnitřní skořápka ještě neztvrdla. Můžeme je sušit, častěji se však používají k výrobě likérů, ořechových vín a alkoholových tinktur. Tyto výtažky z nezralých ořechů můžeme pro jejich antibakteriální účinky posílené alkoholem používat k čistění a léčení našeho zažívacího traktu. Působí nejen v žaludku, ale i ve střevech, která pročisťuje a chrání před nežádoucími mikroorganismy. Ještě nezralé plody ořešáku mají velmi podobný obsah účinný látek jako listy tohoto stromu…

Listy ořešáku královského
Listy ořešáku sbíráme nejlépe v červnu a červenci a sušíme je pro pozdější použití. Jejich využití je mnohostranné, jak vnitřně, tak na léčení vnějších neduhů. Naši předkové používali odvar z listů na ošetření špatně se hojících poranění kůže a k jejich dezinfekci. Antibakteriální účinky zabraňují zánětu postiženého místa na kůži a tím urychlují hojení. Dalším známým využitím odvaru z listů je koupel proti pocení nohou a kožním plísním a pleťová voda pro léčbu akné. Odvar je vhodný i pro pravidelné oplachování vlasové pokožky jako prevence padání vlasů, zmírňuje projevy lupenky a pomáhá léčit některé druhy ekzémů. Pro aplikaci na kůži si můžeme jednoduše vyrobit i mast z listů, lépe však z mladých pupenů ořešáku královského (recept viz níže).
Vnitřně se listy ořešáku běžně aplikují formou čaje (zejména odvar) nebo výluhem v alkoholu. Účinky jsou podobné jako u nezralých plodů, čaj se také doporučuje jako podpůrný prostředek při léčbě nachlazení a proti průjmovým onemocněním a katarům zažívacího traktu. Jako kloktadlo je odvar účinný i při zánětech v krku a pro udržení zdravých dásní.
Pro inspiraci si uvedeme dva recepty: na mast z pupenů ořešáku královského, která je vhodná především na léčbu lupenky a ekzémů… A na ořechový likér, jehož účinky jsme popsali výše. Oba recepty jsou převzaté z knihy "Léčivé stromy a keře podle bylináře Pavla", který čerpá ze zkušeností ověřených mnoha generacemi lidových léčitelů a sám už mnoho let úspěšně léčí.

Mast z pupenů ořešáku královského: 500 g vepřového sádla, hrst pupenů ořešáku královského, (můžeme přidat hrst květů měsíčku pro zesílení účinku) - sádlo rozehřejeme na mírném ohni, přidáme pupeny ořešáku a pozvolna 30 minut vaříme, přelijeme přes sítko a uskladníme v uzavíratelné nádobě nejlépe v lednici.

Ořechový likér: 150 g zelených ořechů, kousek celé skořice, 700 ml silného alkoholu (např. pálenky) - zelené ořechy pokrájíme na menší kousky, vložíme do sklenice, přidáme skořici a zalijeme alkoholem, necháme 4 týdny stát za oknem na slunci, poté přecedíme, podle chuti přisladíme (doporučuji medem nebo sirupem z nerafinovaného cukru), popřípadě naředíme trochou vody pro snížení obsahu alkoholu.

Ostru iny pro na e cévy, imunitu a potenci

Mathioli ve svém herbáři říká o ostružinách: "Pití odvaru celého květu i ovoce ve víně jest vznešený lék při uštknutí, ranění jedovatými žížalami, hady a štíry."… Těžko posoudit, ale jisté je, že léčivé účinky ostružin vážně stojí za povšimnutí…

Ostružiník je keř z čeledi růžovitých, což nám napoví už tvar jeho květů a listů, stejně jako množství zahnutých trnů. Když ve volné přírodě narazíme na jeho hustý porost, projít jím bez škrábnutí se nám nejspíš nepodaří.
Ostružiník u nás najdeme často na okraji lesů, kde se opírá slunce… Plody z takto prosluněných strání mají výbornou chuť a velkou léčivou sílu. Pokud nemáme v dosahu plodící porost ostružin, není vůbec těžké, je pěstovat…

Ostružiník na zahradě
Ostružiny si u nás získávají stále větší popularitu jako ovoce pěstované na zahradě. Křížením planých ostružin lidé postupně vyšlechtili spoustu odrůd různé výnosnosti, barev, chutí, tvarů a velikosti plodů. Jejich pěstování je nenáročné, stejně jako jejich množení. Mají rády propustnou půdu a slunné místo, rozmnožovat je můžeme jednoduše odkopkem zakořeněného mladého výhonu. Rychle se rozrůstají, proto raději dohlížíme na to, aby nám neporostly polovinu zahrady, pravidelně odstraňujeme už neplodící či nevhodně rostoucí výhony.

Ostružiny obsahují mnoho důležitých látek
Čerstvé ostružiny jsou skvělým zdrojem vitaminu C, látky nezbytné pro naše zdraví, silnou imunitu a detoxikaci organismu. Dále jsou velmi bohaté na karoteny, silné antioxidanty, které nás zbavují volných radikálů, regenerují sliznice a dodávají zdravou barvu naší pleti. V tomto ovoci najdeme také mnohé z vitaminů skupiny B, z minerálů pak např. mnoho fosforu, dále draslík, železo, hořčík a vápník. Všechny zmíněné látky jsou pro naše tělo nezbytné a je jistě příjemnější konzumovat je ve formě lahodného ovoce, než formou potravinových doplňků a tablet.
Konzumace ostružin je také více než vhodná při léčbě nemocí z nachlazení a infekčních onemocnění, angíny, chřipky, kašle, zánětu dutin apod., stejně jako pro rekonvalescenci po nemocech, kterou nám pomohou urychlit.

Ostružiny léčí a zpevňují cévy a posilují mužskou potenci
Léčivý účinek ostružin je výrazně posílen vysokým obsahem bioflavonoidů - látek, které chrání před oxidací. Tyto látky jsou nesmírně důležité hlavně pro ty z nás, kteří trpí cévními potížemi, jako jsou křečové žíly, slabé cévní stěny, vysoký krevní tlak, hemoroidy, nebo problémy s erekcí u mužů, což potvrdily i odborné výzkumy. Bioflavonoidy posilují a regenerují cévní stěny, zlepšují průtok krve, posilují vazivo a celkově zpomalují stárnutí a chřadnutí organismu. Ostružiny jsou tedy výborné jako prevence výše jmenovaných potíží, ale i jako podpora jejich léčby. Pokud máme tu možnost, je dobré si zajistit zásobu ostružin v jakékoli formě na celý rok a užívat je pravidelně, jejich blahodárný účinek za to jistě stojí.

Znáte léčivou sílu listů ostružiníku?
Méně známý je fakt, že i listy ostružiníku mají mnohé léčivé účinky. Připravuje se z nich čaj, který má navíc příjemnou chuť. Látky obsažené v listech působí hlavně protizánětlivě. Tohoto účinku můžeme využívat například pro léčbu dásní (paradentóza apod.), při infekcích v krku jako kloktadlo, na omývání špatně se hojících poranění kůže, ale i jako čaj při nachlazení, kašli a rýmě.
Už po mnohé generace se sušené listy používají jako prostředek proti průjmu, kdy je vhodné pít čaj z listů až do vymizení potíží. Kladný vliv má i na sliznice žaludku a střev, zmírňuje a léčí koliky. Výhodou je, že listy se sklízí jednoduše, za pár minut jich můžeme mít plný košík, navíc rychle schnou, což lze ještě urychlit jemným pomačkáním listů. Skladovat je můžeme i v papírových sáčcích, pokud je umístíme v suché a větrané místnosti.

Recept na čaj / nálev z listů ostružiníku: 1 lžíci řezaných sušených listů na 1 vetší šálek horké vody, necháme 5-10 minut luhovat, přecedíme - čaj můžeme užívat 2-3x denně při potížích, na doléčení či jako prevenci stačí 1-2x denně, sladíme medem nebo bylinným sirupem.

Ostružiny jsou zdravá sladká pochoutka
Ostružiny můžeme zpracovávat a konzervovat opravdu mnohými způsoby. Čerstvé jsou výborné buď samotné, jako ozdoba lehkých jogurtových a tvarohových dezertů. Oblíbené jsou také rozmačkané s cukrem a smetanou, takto upravené obzvlášť výtečně chutnají na palačinkách nebo s kopečkem vanilkové zmrzliny. Můžeme je mrazit a pak přidávat do koláčů, rozmixovat do ovocných koktejlů, nebo dření. Výborný je také ostružinový sirup, který nám po krátké konzervaci vydrží i celý rok a je chutnou prevencí a lékem respiračních onemocnění. Skvělé jsou i ostružinové džemy, marmelády a želé, jak ze samotných ostružin, tak s přidáním jiného ovoce. Osobně je kombinuji např. s nektarinkami a broskvemi, žlutými slívami, kiwi a podobně, což příjemně zpestří chuť džemů.

Pálivé chilli papri ky lé iv kayensk pep

Někdo je miluje, jiný se jich střeží… Respekt bychom k nim ale měli mít všichni. Chilli papričky jsou nenahraditelným kořením, přírodním afrodiziakem, stimulantem trávení i účinným lékem nejen při revma…

Chilli papričky jsou dalším z koření, které nám nejen zpříjemní gurmánský zážitek. O jejich příznivých a léčivých účincích věděli obyvatelé z jejich původní domoviny – Jižní a Střední Ameriky už před mnoha tisíci let.

Co dává papričkám jejich sílu?
Ohnivě pálivé plody papriky křovité obsahují látku kapsaicin, která stojí jak za jejich výraznou pálivostí, tak za mnohými blahodárnými a léčivými účinky tohoto oblíbeného a v mnohém nenahraditelném koření. Onu účinnou látku si rostlina vytvořila nejspíš na ochranu před konzumací býložravými savci, například ptáci palčivost a pálení nepociťují. Kapsaicin papričkám pomáhá také s odolností vůči napadení plísněmi a bakteriemi, i v lidském těle působí dezinfekčně. Má se za to, že v mnohých oblastech světa, kde je poněkud těžší udržení hygieny při skladování a úpravě pokrmů, pomáhá intenzivní používání chilli a feferonek v ochraně před případnou nákazou a otravami jídlem.

Chilli papričky prospívají našemu trávení
Další výhodou používání chilli při úpravě pokrmů je zlepšení jejich stravitelnosti. Podporují totiž vylučování trávicích šťáv v žaludku i žlučníku a tím nám pomáhají s trávením tučnějších a těžších jídel. V umírněném množství mají příznivý vliv i na sliznici střev, kde zlepšují její funkci. Celkově podporují prokrvení zažívacího traktu, čímž stimulují látkovou výměnu.

Chilli je afrodiziakum, které vás zahřeje a povzbudí
Chilli papričky nás pálí v ústech a hřejí po těle… To není jen obrazně řečeno. Kapsaicin totiž stimuluje krevní oběh a tím i prokrvení celého těla. Jejich povzbuzující efekt vám potvrdí mnozí milovníci tohoto koření, kteří ho vyhledávají nejen kvůli chuti, ale i pro pocit zvýšení energie po konzumaci řádně okořeněného pokrmu.
Pálivé papriky jsou proto také považovány za afrodiziakum, zlepšením prokrvení se zvyšuje citlivost pohlavních orgánů. Chilli je tak i přírodním podpůrným prostředkem pro zlepšení potence a zvýšení libida.

Máte revma? Namažte se pálivou paprikou…
Toto ovšem nemíníme úplně doslova… Raději zvolte přípravek s obsahem výtažku chilli. Stimulační efekt na náš krevní oběh totiž funguje i při aplikaci na kůži, účinnou látku tak můžeme lokálně směrovat do tkání. Hlavně lidé trpící zánětlivým onemocněním kloubů - artrózou využívají tohoto účinku, zlepšují si tak prokrvení postiženého kloubu, čímž ho prohřívají a ulevují si od bolesti. Stimulace prokrvení kloubu a okolní tkáně znamená lepší látkovou výměnu a urychlení léčení zánětu.

Guláš by bez nich nebyl gulášem
Chilli, nebo velmi jemně mleté sušené papričky, tzv. kayenský pepř jsou v mnohých zemích naprosto nepostradatelným a tradičním kořením, bez kterého by pokrmy úplně ztratily svou typickou chuť. Zejména v oblasti Asie a Latinské Ameriky jsou chilli papričky ingrediencí každodenního použití. Jsou také součástí kořenících směsí a přípravků jako je kari a tabasco. Konzervují se sušením, nakládáním do octa či oleje, upravují se na pasty a omáčky, dokonce se i mrazí.
V Evropě také používáme chilli papričky po mnohé generace. Guláš by bez nich nebyl gulášem, klobásy by ztratily svůj říz. Feferonky a chilli mají své místo zejména při úpravách masa a uzenin, ale i např. při konzervování zeleniny a ryb, výborně se hodí i k dochucování luštěnin, zeleninových pokrmů a polévek. Najdeme je dokonce i v receptech na přípravu některých gurmánských cukrovinek, či koktejlů. Aroma papriček má své místo dokonce i při výrobě parfémů, méně příjemné je pak setkat se s takzvaným kasrem – sprejem sloužícím k sebeobraně, který by bez chilli papriček jistě ztratil na své účinnosti.
Na závěr si uvedeme jeden typ, jak zmírnit pálení v ústech, když to poněkud přeženeme dávkováním… Kapsaicin je látka rozpustná v tucích, tudíž je efektivnější si propláchnout ústa mlékem, než vodou. Zkusit můžeme i jogurt, nebo chvíli v ústech žvýkáme kousek sýra. I zkušeného milovníka chilli někdy jeho síla zaskočí, ne nadarmo se mu také říká „čertovské koření“.

Pelyn k prav - to není jen absint a jeho Zelená v

Artemisia absinthium - to je krásné latinské jméno pelyňku pravého, spojené s bohyní Artemis. Pelyněk je zatracovanou i opěvovanou bylinou, která si zaslouží naši pozornost a respekt… Je pelyněk jedem nebo lékem?

Pelyněk pravý je rostlina s dřevnatým stonkem a stříbřitě ojíněnými, plstnatými listy, dorůstající až 1-1,5 metru. Kvete drobnými žlutými kvítky a má výrazné, nezaměnitelné aroma. V přírodě ho můžeme najít i u nás, je ale poněkud choulostivý na silné mrazy, v Evropě roste volně hlavně na západním a jižním pobřeží.
Pelyněk je známou a respektovanou bylinou už několik tisíc let, zmínky o něm najdeme dokonce i v bibli. V lékařství a domácnosti nacházel celou řadu uplatnění. Používal se například na vyhánění střevních parazitů, tak si v angličtině vysloužil jméno "wormwood" (worm - červ, wood - dřevo), byl též důležitým lékem například v době morových epidemií a úplavice, a to kvůli svým antiseptickým účinkům. Neméně důležitou roli hrál také jako lék na trávicí potíže…

Pelyněk - přírodní lék pro špatné trávení
Pro nás nejvýznamnějším přínosem je velice efektivní působení pelyňku na trávení. Látky obsažené v této bylině mají téměř okamžitý povzbuzující účinek v případě nedostačující činnosti žaludku, žlučníku a jater, výrazně stimulují produkci žaludečních šťáv a žluči. Pelyňkový čaj odstraňuje pocit plnosti, nadýmání, pálení žáhy, pomůže i při otravách jídlem, pocitech žaludeční nevolnosti a podobně, a to většinou do několika minut po požití. Máte-li problémy s trávením tučných a těžkých jídel, pelyněk je pro vás tím pravým přítelem, dokáže nahradit i mnohé syntetické preparáty, určené na stimulaci trávení a podporu činnosti žlučníku. Málokterá bylina má v této oblasti tak efektivní a rychlé působení.

Jak připravit pelyňkový čaj
Pelyňkový čaj má výrazně hořkou chuť, která nás při prvním požití určitě zaskočí. Ne nadarmo se říká "hořký jako pelyněk". Dá se však na ni zvyknout, dokonce se nám může stát příjemnou. Nezmírníme ji přidáním jakéhokoli množství cukru nebo medu, jediná možnost, jak ji trochu potlačit, je přidáním byliny s mentolovou nebo anýzovou příchutí, jako je máta, fenykl, nebo anýz, které mají také příznivý vliv na trávení.

Recept na pelyňkový čaj: 1 CL řezané suché drogy na větší šálek horké vody, necháme 5-10 minut louhovat, přecedíme a pijeme teplý po doušcích (pro zlepšení chuti můžeme přidat výše zmíněné byliny) - čaj pijeme v případě potíží, není vhodné ho užívat dlouhodobě bez přestávky.

Je užívání pelyňku nebezpečné?
Někteří léčitelé příliš nedoporučují aplikaci pelyňku vnitřně, a to kvůli látce jménem thujon, která může při vysokých dávkách a dlouhodobém užívání způsobit otravu. Pravdou však je, že onen obávání thujon se ve vodním nálevu téměř neuvolňuje, umírněné pití pelyňkového čaje je proto téměř bez nebezpečí, negativní účinky thujonu se projevují až při vysokých dávkách, což nám v případě vodního nálevu nehrozí.
Pouze těhotné ženy by se měly pití pelyňkového čaje a užívání preparátů s jeho výtažkem úplně vyvarovat, tato bylina totiž pomáhá vyvolat měsíční krvácení u žen a mohlo by dojít k potratu.

Absint a jeho Zelená víla
Ve většině zemí Evropy je výroba absintu s obsahem thujonu zakázána, my patříme mezi několik málo států, kde je stále legální, ovšem jen do určitého limitu obsahovaného thujonu. Této látce se totiž připisují lehce psychedelické (neurotoxické) účinky, v závislosti na jeho zkonzumovaném množství a frekvenci užívání. Mezi známé pijáky absintu patřili hlavně francouzští umělci 19. století, mluvilo se o takzvané Green fairy (Aj) - Fée verte (Fr) - Zelené víle (nebo také múze), která jim navozovala opojné pocity a byla inspirací pro jejich tvorbu. Postupem let se však ukázalo, že nadměrné pití absintu vede k tzv. absintinismu, podobnému následkům alkoholismu, posílenému neblahými účinky thujonu na tělo i mysl, absint byl proto v mnoha zemích zakázán.
Dodnes však není úplně jasné, je-li thujon opravdu tak nebezpečný, či zda k otravám a negativnímu působení na psychiku vede právě a jen on, nebo i jiné obsahované látky a příměsi. Sám fakt, že absint má vysoký obsah alkoholu (běžně 55-70%) naznačuje, že jeho časté pití není nejlepším nápadem.
Absint však zůstává nápojem kultovním… Zatracovaným, i uctívaným.
Dříve se také tradičně vyrábělo pelyňkové víno, a to mnoha různými způsoby, nejjednodušeji prostým výluhem byliny v dobrém víně. Užívalo se stejně, jako čaj, hlavně na zažívací potíže. Pelyněk se dá ale uplatnit také jako koření na pečení a grilování masa, dávkujeme ho však velmi opatrně, aby nám pokrm nezhořkl. Pelyněk je bylinou, jejíž působení si musíme nejdřív řádně nastudovat, než ji začneme užívat pro léčebné účely… Mnohým z nás se to však opravdu vyplatí… Mnohým z nás se může stát důležitým pomocníkem a ušetřit nás jak nepříjemných potíží, tak i nadměrného užívání chemických preparátů…
…za to, tak často zatracovaný pelyňku, budiž respektován a pochválen…

Pep jako stimulant trávení a p írodní afrodiziaku

Pepř je jedním z nejoblíbenějších a nejrozšířenějších koření na světě. A to nejen pro jeho výrazné a štiplavé aroma, ale i díky svým povzbuzujícím účinkům na naše tělo, které si mnozí z nás ani neuvědomují…

Pepřovník černý je popínavá, stálezelená rostlina se srdčitými listy. Jsou u nás i tací, kteří ho doma pěstují pro okrasu, ale v našich podmínkách je velmi těžké tuto rostlinu donutit k plození. Nejlepším klimatem pro jeho úspěšné pěstování jsou tropy, nemá však rád přímé slunce, prosperovat bude v mírném stínu nebo polostínu. Pochází z Indie, dnes se ale pěstuje také např. v Brazílii, Malajsii, Číně, Vietnamu atd., odkud se vyváží do celého světa.

Jaký je rozdíl mezi černým, bílým a zeleným pepřem?
Ač bychom si mohli myslet, že je tomu naopak, černý pepř je usušeným, ještě nedozrálým plodem pepřovníku, zatímco pepř bílý vzniká úpravou plodů zralých.
Černý pepř získáme tak, že otrháme hrozny s ještě nedozrálými plody pepřovníku v době, kdy začínají lehce červenat a ty pak sušíme na slunci, až ztmavnou a jejich slupka se scvrkne. Nevyžadují žádnou další úpravu, proto je černý pepř nejlevnější ze všech zmíněných typů.
Zelený pepř jsou také nedozrálé, ale ještě plně zelené bobule, které se pro zachování barvy, aroma a měkké konzistence nakládají do octa nebo soli. Zelený pepř je velice oblíbeným kořením gurmánů. Je poněkud dražší, zato však delikátní. Podobně se získává i tzv. červený pepř, ten se však sklízí na počátku vybarvování kuliček do odstínů červené.
Bílý pepř získáme z úplně dozrálých kuliček, jež se namáčejí a odlupováním se zbavují změklé tmavé slupky. Pak se suší na slunci tak dlouho, až se vnitřek plodů co nejvíce vybělí. Bílý pepř má znatelně jemnější chuť a není tak štiplavý, jako černý pepř.
Aroma si pepř zachová nejlépe, pokud ho nameleme až těsně před použitím. Mletý pepř po delší době skladování ztrácí na chuti i vůni, proto je nejvhodnější kupovat pepř celý a používat speciální mlýnek na koření.

Pepř je kořením i do nápoje lásky
Typickým účinkem pepře na náš organismus je stimulační působení. Proto je také považován za přírodní afrodiziakum. Stimuluje krevní oběh, zvedá krevní tlak a tím i zásobování orgánů živinami a kyslíkem. Subjektivně v nás tak vyvolává pocit přívalu energie a zbystření smyslů. Všeobecné zlepšení prokrvení orgánů zároveň zvyšuje naší citlivost na podněty a může tak posílit i náš požitek při stimulaci některých z nich. Díky tomu se pepř dostal na seznam koření do nápojů lásky. Na konci článku si uvedeme jeden můj recept na svařené kořeněné víno, které je jedním z takových povzbuzujících moků. Za afrodiziakální nápoj se díky obsahu pepře považuje i např. koktejl, zvaný "Bloody Mary", kterému holdují hlavně muži.

Pepř vám pomůže s trávením
Přidáním pepře do jídla nejen ovlivňujeme jeho chuť, ale zároveň také pomáháme našemu žaludku s trávením daného pokrmu. Silice obsažené v tomto ostrém koření stimulují produkci slin a trávících šťáv, urychlují a usnadňují tak trávení jídla a povzbuzují chuť k jídlu vůbec. Pokud pepř přidáme např. k tučnému či jinak těžce stravitelnému pokrmu, pomáháme našemu zažívání a můžeme se preventivně vyhnout pocitům těžkosti v žaludku a pomalého trávení. Zároveň má i lehce dezinfekční účinky a působí též proti nadýmání.

Pepř ano, ale střídmě
Jako je tomu i u jiných silně aromatických bylin a koření, i v případě pepře platí "všeho s mírou"… Těhotné ženy by ho měly konzumovat v menších dávkách, stejně jako lidé trpící vysokým tlakem. V případě žaludečních vředů či překyselení žaludku také není tím kořením, kterému bychom měli příliš holdovat. Při jeho dlouhodobém požívání ve vysokých dávkách by dokonce mohl vést k tvorbě žaludečních vředů, právě kvůli stimulaci tvorby žaludečních kyselin.
Na závěr si uvedeme slibovaný a jednoduchý recept na víno, které nám může být jak afrodiziakem, tak lékem, a to např. v době nachlazení. Toto víno stimuluje krevní oběh a prokrvení orgánů, prohřívá tak naše tělo i sliznice, čímž také zlepšuje odkašlávání, spouští rýmu a zároveň pomáhá odstartovat kýžené pocení v době nemoci. Jeho jedinou nevýhodou je, že není zrovna vhodné pro děti, nebo při užívání antibiotik. Výborné je také např. po dlouhé zimní procházce či prochladnutí, při nízkém tlaku a studených rukou a nohou.

Recept na svařené, kořeněné, povzbuzující víno: 0.7 l dobrého červeného vína, 1-2 kusy skořicové kůry, 5-7 hřebíčků, 5 kuliček černého pepře, 1 hvězdička badyánu, špetka strouhaného muškátového oříšku, 3 lžíce rozinek, 1/2 pokrájeného citronu nebo pomeranče, 2-3 lžíce medu. Víno nalijeme do hrnce, přidáme koření, citrusový plod a rozinky. Pozvolna přivedeme do varu, povaříme ani ne 1 minutu a odstavíme z plotny. Před vmícháním medu ho necháme trochu vychladnout, můžeme přidat ještě plátek čerstvého citronu nebo pomeranče a popijeme po doušcích.

Pivo budi pochváleno!

Jistě není těžké potkat někoho, kdo nedá dopustit na svoji sklenici dobře vychlazeného pivka. Pokud se drží starého známého “všeho s mírou”, můžeme s klidem konstatovat, že tak prospívá svému zdraví.

Pivo má dlouhou historii, záznamy o něm byly nalezeny už před 9 000 lety v oblasti Mezopotámie. Jeho obliba během tisíciletí nijak neklesla, právě naopak, jeho výroba se rozšířila do téměř celého světa. Pivo je v naší zemi jistě tím nejoblíbenějším alkoholickým nápojem. Můžeme se pyšnit umístěním na špičce světového žebříčku v propočtu množství zkonzumovaného piva na hlavu, skoro by se dalo říct, že jsme pivním národem. Což ale také vypovídá o skutečnosti, že někdo ho musí pít asi vážně hodně, když jiný ho nepije skoro vůbec, nebo jen občas. Nicméně při takzvané rozumné konzumaci je pivo zdraví velmi prospěšným nápojem.
Co je to ona zdravá míra? Odborníci to spočítali na 1-2 piva denně, a to maximálně. Při vyšších dávkách už se prý vliv na naše zdraví posouvá spíš k jeho porušování. Jisté je, že dát si 1-2 piva denně není žádný velký hřích, ba naopak, budiž nám požehnáno. Může našemu tělu v mnohém prospět.
Pivo je známé svým vysokým obsahem vitamínů skupiny B. Například riboflavin, vitamín B2, který je velmi prospěšný naší kůži. Proto také lidé, kteří mají tzv. problematickou pleť, užívají sušené pivovarské kvasnice, významný zdroj tohoto vitamínu. Dále niacin, vitamín B3. Ten napomáhá rozšiřovat naše cévy, což snižuje riziko infarktu. Pivo je také zdrojem kyseliny listové, vitamínu B9, která je velmi důležitá pro stavbu kostí, správnou funkci buněk v těle vůbec a významně přispívá k ochraně našeho mentálního zdraví. Ale i ostatní vitamíny skupiny B najdeme v pivě ve vysokém zastoupení. Protože trvalejší nedostatek těchto vitamínů v lidském těle je zdraví ohrožující, můžeme si pivem jejich správnou hladinu výrazně doplňovat. Jeden litr piva obsahuje až 30% doporučené denní dávky těchto vitamínů.
V poměrně vysokých dávkách v pivě nalezneme i minerál křemík. O jeho více než příznivém vlivu na pleť a vlasy už jsme mluvili v jednom z minulých článků. Dále draslík, sodík a hořčík, prvky důležité pro správnou funkci nervového a svalového systému. Klasickými projevy jejich nedostatku jsou křeče ve svalech, únava a ospalost. Pivo obsahuje i fosfor důležitý pro zdravé kosti a zuby.
Umírněným pitím piva se podle odborníků snižuje riziko kardiovaskulárních chorob, jako je například infarkt. Pivo v lidském těle zvyšuje hladinu tzv. "hodného" cholesterolu a zároveň pomáhá rozšiřovat cévy a tím jejich průchodnost.
Nesmíme opomenout, že pivo se z více než 90% skládá z vody, tudíž si jím můžeme slušně zvednout denní skóre v rámci dodržení pitného režimu. Zároveň má močopudný účinek, to znamená, že napomáhá k čištění organismu a tím chrání i naše ledviny, které jsou záchytkou škodlivých látek v těle. Jedním až dvěma pivky denně si je můžeme zdravě propláchnout. Vysokými dávkami si můžeme naopak ublížit, hlavně tedy při dlouhodobé konzumaci piva ve velkém množství, stejně jako jiných alkoholických nápojů. To by mohla odskákat naše játra. V extrémních případech lze pozorovat i negativní vliv na mentalitu vášnivého dennodenního letitého konzumenta. Asi si umíme představit, jak na tom může být ten strejda odnaproti, co domů z hospody zaběhne jen na oběd a na zprávy, někdy ani to ne. To celkem slušně vystihuje Helenou Růžičkovou pronesená věta 'Prosím tě, dyť ty máš místo mozku z piva kostku'.
Ale dát si po tučném nášupu jedno pivko nám rozhodně neuškodí. Je naopak možná tím nejlepším, čím tučné jídlo zapít. Pivo obsahuje hořké výtažky z chmele, které stimulují funkci žlučníku při trávení, což po takovém dobře omaštěném knedlo-vepřo můžeme jen potřebovat. Neměli bychom ale zapomenout na jeho poměrně vysokou výhřevnost, tedy obsah tělem využitelné energie. U 10° piva je to něco kolem 1 600 KJ, u dvanáctky se to už blíží hodnotě 2 000 KJ. Pro obrázek průměrný dospělý muž denně potřebuje asi 12 000 KJ, to znamená, že když si dáme 5 piv za den, máme nárok tak na rohlík se sýrem k tomu. Samozřejmě každý člověk spaluje energii trochu jinak, ale pokud nejsme zrovna žížaloidní typ, měli bychom tenhle fakt brát v úvahu.
Shrňme to asi tak, že když si sem tam dáme nějaké to pivko, uděláme tím něco dobrého pro naše zdraví. Jestli nám pivo nejede, můžeme alespoň polykat sušené pivovarské kvasnice. Ale kdo by pohrdnul takovým oroseným dobře vychlazeným, že. Tak na Vaše!

Podb l léka sk je ú inn lék na ka el

Kdo by neznal podběl… Jeho žluté květy jsou jedni z prvních poslů jara, kteří zdobí naše stráně a louky. Od pradávna se užívá pro léčbu kašle, je však důležité se ho naučit používat…

Podběl lékařský je velice známou bylinou v našich krajích a jeho použití pro léčebné účely má u nás dlouhou tradici. Je to nenáročná rostlina, která se vyskytuje nejen v Evropě, ale i v některých částech Afriky a Asie. U nás ho najdeme jak v nížinách, tak v podhůří a na horách, rád osidluje stráně, příkopy, navážky, železniční náspy, louky apod., kde ho často najdeme v celých velkých skupinách.

Jaké části podbělu používáme pro léčení?
Podběl vykvétá v březnu a dubnu, nyní tedy nastává ten pravý čas sběru jeho žlutých květů pro sušení. Květy podbělu se sklízejí velice jednoduše odštípnutím dvěma prsty ze stonku. Sušíme je v dobře větrané místnosti rozložené na sítech nebo papíře a uskladňujeme v uzavíratelné nádobě pro pozdější použití.
Méně známý je sběr listů podbělu. Ty se objevují až po odkvětu rostliny, vhodná doba pro jejich sběr je v květnu až červenci. Po usušení by se měly ihned uskladnit ve vhodné nádobě, často se totiž doslova rozpadají na drobné části.

Jaké jsou léčivé účinky podbělu?
Ze sušených květů se připravuje čaj pro léčbu kašle a dalších respiračních potíží, především zánětlivých onemocnění horních cest dýchacích. Pomáhá rozpouštět a uvolňovat usazený sekret a potlačuje zánět, tím usnadňuje odkašlávání a urychluje léčení. Sušená droga se užívá ve formě čaje buď samotná, nebo ve směsi např. s květem černého bezu a divizny, listem jitrocele a dalších. V lékárně můžeme zakoupit také takzvaný průduškový čaj nebo jiné, porcované či sypané bylinné směsi na léčbu kašle, kde je podběl často zastoupen.
Protizánětlivých účinků podbělu lze využít také při bolesti v krku nebo při zánětech dásní. V takovém případě nálev nebo odvar používáme jako kloktadlo.
Listy podbělu mají velice podobné účinky jako květy, své uplatnění však nacházejí spíše při vnějším užití. Dříve se z podrcených listů dělaly obklady na prsa pro podporu léčby plicních a průduškových onemocnění. Také při revmatických bolestech se aplikoval zábal z listů na postižené klouby. Dále se z odvaru z listů připravovaly koupele a zábaly na kůži při ekzémech, zánětech a vyrážkách nebo při zánětech žil.
Zajímavostí je, že v minulosti se podběl používal při léčení kašle a umírnění záchvatů astmatu také ve formě kouře - sušená droga se balila do cigaret a kouřila, což zaručovalo okamžitý efekt a působení v dýchacích cestách. Tato praktika má však svá úskalí a už se téměř nepoužívá, laické užití rozhodně není vhodné.

Jaké jsou možné vedlejší účinky podbělu?
Čaj z listů a květů smějí vnitřně užívat jak dospělí, tak děti, neměl by se však aplikovat dlouhodobě, některé látky v něm obsažené mohou mít škodlivý účinek na játra. V těhotenství se k vnitřnímu užití nedoporučuje vůbec.
Jestliže ho ale budeme používat umírněně a pouze v období nemoci, bude nám dobrým a užitečným pomocníkem.

Recept na čaj / nálev: 1 vrchovatá lžička sušených květů na 0,2 l vroucí vody (květ lze popřípadě smíchat se sušenými listy v poměru 50:50)

Pohanka lé í nejen k e ové íly a cévní choroby

Nenápadná, drobná semena pohanky v sobě ukrývají opravdový poklad. Neprávem byla dlouho považována za potravinu pro chudé… Přitom dokáží léčit a ochraňovat celý náš cévní systém a krevní oběh a léčit řadu potíží, dokonce i impotenci.

Pohanka je jednoletka, pocházející ze střední Asie, kde se původně vyskytovala jako planá rostlina. Místní obyvatelé objevili její výživná semena a začali ji pěstovat, s expanzí asijských kmenů se rozšířila i do Evropy, kde se pěstuje už jistě přes 600-800 let.
Vzhledem ke způsobům jejího použití a zpracování bychom si mohli myslet, že pohanka je obilovinou. To však není pravda. Patří do stejné rodiny jako např. rebarbora nebo šťovík - do čeledi rdesnovitých, což také vypovídá o jejích obsahovaných látkách a účincích na náš organismus.
Neprávem byla v našich oblastech dlouho považována za potravinu pro chudé, na stole u vyšší vrstvy společnosti bychom ji našli jen těžko. Ale s rozvojem lékařství a studia látek zastoupených v rostlinách byly objeveny její úžasné léčivé účinky na naše cévy, krevní oběh a mnoho zdravotních potíží.

Co stojí za léčivou silou pohanky?
Onou vysoce prospěšnou látkou, jež stojí za tolik pozitivním působením pohanky na náš krevní oběh a cévy, je bioflavoid zvaný rutin, nebo také vitamin P. Lidé trpící slabými cévními stěnami a křečovými žílami jistě dobře znají přípravek zvaný Ascorutin, který se běžně předepisuje právě na posílení žilních stěn a krevních kapilár. Hlavními účinnými složkami tohoto léku je kombinace flavoidu rutosidu a kyseliny askorbové – vitaminu C. Pokud bychom do naší stravy pohanku zařadili pravidelně, alespoň 3x týdně, ušetřili bychom si užívání nejen tohoto, ale i mnoha dalších léků na posílení cév a žil a následných potíží z jejich nedostatečnosti. Rutin je v semenech pohanky obsažen v bezkonkurenčním množství.

Jak pohanka chrání a léčí naše cévy a žíly?
Pohanka produkuje rutin ke svojí vlastní ochraně, obrňuje jím své vlastní vodní kapiláry, což je vlastně takový "rostlinný cévní systém". Stejně tak tato látka působí i v našem těle. Posiluje a zpevňuje stěny žil a cév, pomáhá zastavovat krvácení, je prevencí modřin, snižuje krvácivost z nosu a dásní a pomáhá léčit hemoroidy. Lidé trpící křečovými žilami a praskáním drobným cévek pod kůží by se s ní měli obzvlášť přátelit. Pomáhá též při tak závažných potížích jako jsou žaludeční a dvanácterníkové vředy. Ženy, které trpí silným menstruačním krvácením po dlouhodobější pravidelné konzumaci pohanky velice často zaznamenají kýžené zlepšení stavu a zmírnění potíží.
Zpevněním cévních stěn pomocí rutinu dochází také k mnohým velice prospěšným "vedlejším účinkům" - jedním z takových je jistě posílení potence u mužů.
Rutin plní svoji funkci v lidském těle nejlépe v kombinaci s vitaminem C, do naší stravy tedy zároveň zařadíme ovoce a zeleninu s jeho vysokým obsahem.

Pohanka je zdrojem mnoha dalších prospěšných látek
Pohanka ale obsahuje i jiné, pro nás nepostradatelné látky, například vitaminy skupiny B, důležité pro celkovou imunitu, pevné nervy, zdravou kůži, vlasy atd. Najdeme v ní také silný antioxidant - vitamin E, jež nás chrání před škodlivým účinkem volných radikálů. Z minerálů obsahuje např. vápník, zinek, fosfor, hořčík, draslík a železo. Asi z 12% je tvořena vlákninou, která má pozitivní vliv na trávení, čistí a detoxikuje naše střeva.
Pohanka je poměrně sytá potravina s vysokou výživností, mimo zmíněných prospěšných látek nám též dodává mnoho energie. Vzhledem k množství obsahovaných aminokyselin je také důležitou potravinou pro vegetariány, pro které je zdrojem cenných bílkovin. Najdeme v ní také nenasycené mastné kyseliny (zejména linolovou a linolenovou), o kterých jsme se zmiňovali už v našem předchozím článku o prospěšnosti slunečnicových semen a oleje. Tyto mastné kyseliny plní v těle důležitou roli při snižování hladiny škodlivého cholesterolu v krvi.

Jak zpracovávat pohanku ke konzumaci?
Pohanka se dá použít všude tam, kde používáme mouku nebo obiloviny. Nejznámějším receptem na její úpravu je asi slaná nebo sladká pohanková kaše, ale zdaleka nemusíme zůstat jen u tohoto receptu, který by nás jistě brzo omrzel. Pohankovou mouku můžeme jednoduše míchat s běžnou moukou a používat ji k pečení koláčů a buchet, přípravě lívanců, do domácích těstovin apod. Pohanková semena se výborně hodí i do zeleninových i masových polévek. Z najemno rozvařené pohanky si můžeme připravit také chutné pomazánky, např. česnekovou. Je též vhodnou přílohou k masu a rybám, hodí se do curry, nebo se dá smíchat s mletým masem do karbanátků.
Na internetu a v odborné literatuře se dá najít nespočet možností na její úpravu, nemusíme se tedy bát, že by nás nudila omezenými možnostmi úpravy. Důležité je si uvědomit, nakolik nám ona drobná semena pohanky mohou pomoci a kolika zdravotních potíží nás mohou uchránit. Pak už zbývá jen malý krůček k tomu, abychom i my mohli těžit z jejích pokladů.

Potpourri - aromaterapie i dekorace pro vá domov

…zkuste si sami doma vyrobit vlastní potpourri - okrasu, která vám bude svou vůní po celý rok připomínat letní dny prosycené sluncem, potěší vaše oko, nos, mysl i duši…

Oblíbené potpourri si dnes, pravda, můžeme za dostupnou cenu pořídit už v kdejakém obchodě… Není však nad takové, které si s láskou vyrobíme sami. Už naše prababičky a jejich prababičky si doma vázaly tzv. voničky, svazky aromatických bylin, které umísťovaly různě po domě a do prádelníků. Vonné polštářky, bylinné voničky a potpourri provoní náš domov a navíc nám budou připomínat letní slunné dny po celý rok.

Co můžeme použít pro domácí výrobu potpourri?
Pokud již máme k dispozici nasušené květy, listy, plody a aromatické byliny, máme téměř všechno potřebné pro domácí výrobu voňavé a dekorativní směsi. Pokud ne, stačí ještě rychle vyjít do přírody na procházku a nasbírat si, co nám zrovna padne oka.
Seznam možných přísad je opravdu dlouhý. Záleží na tom, jakou chceme dát našemu potpourri vůni a barvu. Někdo má raději jemné květinové vůně, jiný zase teplé a dřevité, nebo osvěžující a mentolové… Někdo chce připravit sladěnou kombinaci, vycházející z jednoho barevného tónu, jiný se raději pokochá pohledem na kombinaci široké palety barev, nebo by rád své potpourri sladil s barvami v interiéru. Žádný problém, je z čeho vybírat, pojďme si uvést alespoň několik příkladů možných přísad:
Sušené květy - krásné a voňavé jsou určitě okvětní plátky růží, silné aroma dodá potpourri levandule, vůně jihu a slunce. Ale použít můžeme každou květinu, která se dá usušit, přičemž si zachovává hezkou barvu, jako např. pivoňka, sedmikráska, měsíček, chrpa, hortenzie, maceška, jasmín, bodláky, hrachor, fialka a mnohé další.
Listy bylin a stromů - eukalyptus, máta, šalvěj, bobkový list, rozmarýn, tymián, mateřídouška, dobromysl, meduňka, listy jahodníku, maliníku a ostružiníku, břečťan, nebo jakékoli barevné a hezké listy z dosažitelných stromů a jehličí.
Sušené ovoce - pomeranče a citrony na plátky, nebo jejich kůra, sušené plátky jablek, šípky, jeřabiny, plody hlohu, mišpule a podobně.
Aromatické koření - hřebíček, skořice, kardamom, muškátový oříšek, fenykl, anýz, kmín, chilli papričky, koriandr, nebo badyán.
Přidat můžeme cokoliv z přírody, co našemu oku lahodí, jako například kůru stromů, šišky, semena, ořechy, suché lusky, kaštany, žaludy, bukvice, mech, mušle, nebo drobné větévky.

Potpourri patří do dekorativní nádoby
Má-li být naše potpourri pohlazením pro oko, neměli bychom pominout ani nádobu, do které ho umístíme. Ta by měla samozřejmě ladit s prostředím a interiérem a měla by být dekorativní. Nejvhodnější jsou keramické, porcelánové a skleněné mísy nebo proutěné ošatky a košíčky. Zapomeneme na plast, pokud máme rádi kovové nádoby, zvolíme raději nerez nebo smaltované talíře. Potpourri ale můžeme umístit i například do velkých mušlí, do šifónových sáčků k zavěšení, nebo do zdobných květníků, fantazii se meze nekladou.

Jak posílit aromatický efekt vašeho potpourri?
Potpourri, které se běžně kupuje v obchodech, je v naprosté většině případů parfémováno tak, aby mělo výrazný aromatický efekt. Navíc po nějakém čase aromatické látky ze suchých rostlin vyprchají. To ovšem neznamená, že je nutné je vyhodit koše a koupit, nebo namíchat nové.
Můžeme použít malého a jednoduchého triku, na stávající směs jednou za čas kápneme několik kapek aromatického olejíčku (cca 3-5 kapek), například toho, který se běžně používá do aromalamp. Oblíbené jsou éterické oleje jako jasmín, pomeranč, grapefruit, borovice, cedr, skořice, vanilka, eukalyptus, santal, lemongrass a růže.

Potpourri nám může být i lékem
Jak je známo, i vůně dokáží léčit, povzbuzovat, nebo uklidňovat tělo a mysl. I naše potpourri můžeme proměnit v aromatický lék, a to volbou přidávaného esenciálního oleje. Například eukalyptový a borovicový olej usnadňují dýchání astmatikům a lidem trpícím respiračními onemocněními… Levandule nás uklidní, zrelaxuje a ukolébá ke spánku, stejně jako dobromysl… Skořice a hřebíček nás zahřejí… Citron a pomeranč povzbudí… Rozmarýn nám zlepší koncentraci a náladu… Nespornou výhodou je, že si můžeme naše potpourri upravit volbou oleje na míru, podle vlastní nálady a potřeby.
Na závěr ještě jeden malý tip. Zkuste své vlastnoručně vyrobené potpourri pěkně zabalit a ozdobit třeba mašlí a sušenou růží… Vznikne vám tak originální dárek, kterým můžete překvapit a potěšit někoho, kdo to ocení…

P írodní lé ba akné - pé e o problematickou ple

…dotykem přírody k čisté a zdravé pokožce…

Jak pečovat o problematickou pleť?
Dostatečná hygiena by u problematické pleti měla být samozřejmostí. Tvorbu oněch nemilých pupínků, vřídků a rozšířených pórů a podobných projevů akné mohou značně urychlit a znepříjemnit bakterie, které se nacházejí na naší kůži. Při nedostatečné a nesprávné hygieně se tyto bakterie množí, pronikají do hlubších vrstev naší kůže rozšířenými póry, kde pak způsobují zánět. Je proto potřeba tyto nevítané hosty co nejvíce a pravidelně eliminovat dostatečným čištěním pleti. Pokožku bychom měli důkladně čistit 2x denně - večer před spaním, a pak znovu ráno, před případnou aplikací dekorativní kosmetiky.
Akné je ve většině případů spojeno s mastnou či smíšenou pletí. Majitelé těchto typů kůže si mnohdy mohou dovolit používat čistící pleťové vody s obsahem alkoholu - zabijáka bakterií. Kosmetické přípravky s obsahem alkoholu však mohou na některé z nás působit dráždivě a příliš agresivně. I mnohé jiné chemické příměsi kosmetických přípravků, jako konzervační látky, barviva, parfémy a syntetické složky vůbec, mohou vyvolávat alergické reakce a stav naší pleti tím ještě zhoršit. Pro takové případy je vhodné se obrátit k jemnější přírodní čistící kosmetice, shovívavé i k citlivé pokožce. V našich lékárnách a především prodejnách přírodních a bylinných produktů už dnes není těžké najít přípravky na čistě přírodní bázi. Další cestou je příprava vlastní kosmetiky, vyrobené doma, bez chemických příměsí a často za podstatně nižší pořizovací cenu.

Bylinky vhodné pro čištění pleti
Z mnohých bylin si můžeme doma během chvilky vyrobit přírodní čistící vodu, kterou pak použijeme stejně, jako jsme zvyklí u pleťové vody zakoupené v obchodě. Jsou to například:
Měsíček lékařský, který má výrazné dezinfekční a hojivé účinky.
Kontryhel obecný je známý pro své hojivé a protizánětlivé účinky při vnějším užití.
Řebříček obecný má také hojivé a dezinfekční účinky na pleť a zároveň podporuje prokrvení pokožky.
Heřmánek pravý naši kůži vedle svého antiseptického působení také uklidňuje, vysušuje příliš mastnou pokožku a stahuje rozšířené póry.
Šalvěj lékařská má silné antibakteriální a protizánětlivé účinky, proto se používá na mnohá zanícená a nehojící se menší poranění kůže.
Jak jsme se už dříve zmínili, nálev z těchto bylinek lze používat jako pleťovou vodu, ale jejich léčivých a čistících působení můžeme využít i aplikací ve formě obkladu a nechat několik minut působit na naši pleť.
Pro odstraňování odumřelých buněk, které také přispívají k tvorbě nepříjemných projevů akné, je vhodné 1-2x týdně provést peeling pleti. Jednoduchý, účinný a šetrný peeling si můžeme vyrobit z ovesných vloček, které necháme 10 minut nabobtnat rozmíchané v bílém jogurtu. Směs si pak naneseme na pleť, krouživými pohyby několik minut masírujeme a nakonec opláchneme vlažnou vodou.

Mechanické čištění pleti
Správně bychom se sami neměli zbavovat zanícených vřídků a rozšířených pórů vším tím mačkáním, škrabáním, nipanim… Ale známe ty nenechavé ruce… Pokud nám to tedy nedá… Je maximálně důležité dodržet řádnou hygienu. Vždy si musíme před "zákrokem" umýt jak ruce, tak postižené místo. Ruce i pleť však musíme důkladně umýt i po dokonání díla, protože bakterie, které hnízdí uvnitř zaníceného póru si můžeme neumytýma rukama jednoduše roznést na zdravá místa na kůži. Ošetřené místo je následně potřeba vydezinfikovat nejlépe přípravkem s obsahem alkoholu nebo jiným antibakteriálním prostředkem na pleť. Pak je naděje, že se nám místo začne dobře hojit.

Urychlení hojení a regenerace problematické pokožky
Pro lokální použití je jedním z nejefektivnějších pomocníků, kteří urychlují a zlepšují hojení kůže, pan Zinek. V lékárnách se dají koupit za přijatelnou částku pleťová mléka, emulze a krémy s obsahem zinku, speciálně určené pro podporu hojení kůže. Osobně mohu potvrdit, že hojení při použití těchto přípravků se až několikanásobně urychluje, a to nejen v případě akné, ale i u menších poranění kůže, a výrazně se snižuje nebo úplně zabraňuje tvoření jizev.
Z běžně dostupných bylinek je pak především jitrocel známý svými výrazně hojivými účinky. Jeho použití je jednoduché, stačí, když čerstvý list jitrocele rozdrtíme na kašovitou hmotu, kterou na chvíli přiložíme přímo na špatně se hojící místo.
Regenerační a výrazně léčivý vliv na naši pleť má také aloe vera. Onu gelovou tekutinu z jejích listů lze aplikovat buď přímo na kůži, nebo ji můžeme přimíchat do pleťové masky, například z tvarohu.

Recept na nálev z bylin - pleťová voda nebo obklad: 1 lžíci sušených bylin (z výše uvedeného seznamu) zalijeme 0,2 l horké vody, necháme 10 minut odstát - nálev můžeme aplikovat buď jako pleťovou vodu s použitím vatového tamponu, jako obklad, nebo na omývání tváře a jiných partií.

P írodní lé ba akné - vnit ní cestou ke zdravé ple

Může vám být 15 nebo 35… Akné zdaleka není strašákem jen dospívajících. Je to nemoc, která nás dokáže opravdu potrápit, i když už nám není -náct… Většinou je to psychika, která utrpí nejvíce… Boj je to jistě nelehký …ale často i mírné zlepšení dokáže pohladit na duši a ukázat tu správnou cestu. O to lépe, když si dokážeme pomoci sami, přírodní cestou…

Je mnoho faktorů, které mohou stát za tvorbou nepříjemných pupínků, rozšířených pórů a podobných projevů takzvaně problematické pleti.
Jako tři hlavní z nich jsou většinou obecně uváděny hormonální nerovnováha, špatná výživa a nedostatečná či nesprávná péče o problematickou pleť, přičemž hormonální dispozice hraje jistě zásadní roli. Pro upřesnění, touto nerovnováhou je ve skutečnosti nadbytek mužských hormonů, a to jak u žen, tak u mužů.
Dalšími faktory, které také ovlivňují průběh těchto kožních problémů, jsou například stres, nedostatek vitaminů, minerálů a jiných, pro správnou rovnováhu v těle potřebných, látek, vlivy prostředí, ve kterém se pohybujeme… Už z uvedeného seznamu je na první pohled vidět, že boj s akné je nelehká věc a běh na dlouhou trať.
Často ani dlouhé roky průběžných návštěv lékařů a kosmetiček nemají v mnohých případech moc velký efekt. Těm šťastnějším z nás zabere nějaká ta mastička, vodička nebo tabletky… Ti méně šťastní musí vynaložit mnohem větší snahu, vlastní iniciativu a silnou vůli sám zabojovat. Někdy se trefíme napoprvé, jindy zkusíme postupně všechna doporučení, jisté je, že se nám naše úsilí alespoň částečně vrátí, a to za to stojí.

Jak uvnitř, tak venku…
Důležité je si uvědomit, že akné není jen nemocí kůže… Kůže je zrcadlem toho, jaké je naše tělo uvnitř, vypovídá o stavu a funkci našich vnitřních orgánů. Když tedy chceme úspěšně léčit akné, nestačí nám pouze ošetřovat kůži zvenku, je potřeba léčit celé naše tělo, vyčistit ho a zásobovat dostatkem výživných a léčivých látek…

Pohled do talíře
Strava může významně ovlivnit projevy a průběh akné. Každý jsme jiný, tělo každého člověka reaguje trochu jinak na potraviny, které mu posíláme. Proto je důležité vysledovat potraviny a nápoje, které nedělají dobře našemu tělu a tím i kůži. U někoho to může být čokoláda, u jiného pálivá a silně kořeněná jídla, někomu vadí alkohol, káva, příliš sladké nebo kyselé potraviny… Je to individuální. Zhoršení akné po konzumaci určitého druhu potravin je vlastně alergickou reakcí na některou ze složek potravy. Naše tělo si s ní neumí poradit a reaguje na ni jako na toxickou látku. Vytipované potraviny pak z našeho jídelníčku buď vyřadíme úplně, nebo alespoň omezíme. Vyžaduje to trpělivost a kus odříkání, nicméně mnohým z nás se to opravdu vyplatí.
Obecně je důležité, abychom našemu tělu dodávali dostatek syrové zeleniny a ovoce, které nám zajistí přísun potřebných vitaminů, minerálů a vlákniny. Ovoce a zelenina nám také pomohou s velmi důležitým pročištěním organismu. Omezit bychom měli přílišné kořenění jídla, místo spousty soli, pepře a chilli raději použijeme bylinkové koření, jako jsou majoránka, oregano, bazalka, šalvěj, tymián, česnek, kmín atd. Často také může pomoci snížení konzumace masa, především pak uzenin, které jsou plné kořenících a konzervačních přípravků. Čím přírodnější je naše strava, tím méně s ní naše tělo musí bojovat a tím více potřebných látek si z ní může vzít. Zdravou výživou náš organismus ušetříme boje s látkami, které nemá rádo a se kterými si neví rady.
Neopomenutelný je také správný pitný režim, který pomáhá s odplavováním škodlivých látek z těla. Nejvhodnější jsou minerální vody, ovocné džusy a bylinkové čaje, přičemž bychom měli vypít alespoň 2-3 litry tekutin denně. Kávu a silně slazené nápoje s obsahem oxidu uhličitého bychom měli omezit na minimum, nebo vynechat úplně.

Důležitě vitaminy a minerály
Dostatek vitaminů a minerálů je základem pro zdraví celého našeho organismu a dostatečně silnou imunitu. Jsou však látky, které jsou obzvlášť přínosné pro zdraví naší kůže. Seznam by byl dlouhý, alespoň tedy několik základních:
Vitamin C je nepostradatelný pro udržení silné imunity, tedy potřebný pro boj těla s nepříznivými vlivy a vetřelci ve formě virů a bakterií. Přehled potravin s jeho obsahem chronicky známý, pro příklad si uvedeme citrusové plody, zelí, papriky, jahody a kiwi.
Vitaminy skupiny B známe pro jejích příznivý vliv na pleť. Najdeme je především v pivních kvasnicích, pivě, rybách a cereáliích. Je také vhodné užívat tzv. B-komplex ve formě potravinového doplňku, přísun vitaminů B by měl být pravidelný.
Vitamin E je důležitý antioxidant, tudíž pomáhá čistit naše tělo a chránit ho před volnými radikály. Zároveň, a to hlavně u žen, přispívá k udržení správné hladiny ženských hormonů, což může příznivě ovlivnit léčbu akné. Jeho přírodními zdroji jsou například za studena lisované rostlinné oleje, sója, semena a ořechy, zelené saláty, avokádo a vaječný žloutek.
Beta-karoten a vitamin A pomáhají zmírňovat projev akné a zlepšují obranyschopnost kůže a celého našeho těla. Zdrojem beta-karotenu, tedy i vitaminu A jsou např. mrkev, rajčata, brokolice, meruňky, broskve a špenát.
Selen, draslík a zinek přispívají k udržování zdravé struktury kůže, vlasů a nehtů. Najdeme je např. v ořechách, zelenině, ovoci a obilovinách.

Čištění organismu s pomocí bylin
Takzvané čistění krve a detoxikace těla by mělo být nedílnou součástí prevence a léčení akné. V článku „Zažeňte jarní únavu bez apatykářů“ jsme si uváděli kopřivu jako jednu z nejúčinnějších bylin pro čištění našeho organismu. Užívání kopřivy ve formě čaje by mělo probíhat v pravidelných čistících kúrách. Dalšími bylinkami stimulujícími detoxikaci těla jsou řebříček (květ a nať), pampeliška (list a kořen), tymián, lipový květ, list meduňky, šalvěj, květ heřmánku, máta peprná a květ černého bezu. Ve spoustě případů se také může osvědčit detoxikační kúra z aloe vera, která pomáhá vyčistit játra, ledviny a střeva, tedy orgány, jejichž zdraví a správná funkce jsou přímo spojené se zdravím naší kůže. Pokud jsou tyto orgány příliš zamořené toxickými látkami, které naše tělo nedokázalo odbourat, ony toxiny jsou pak tělem tlačeny ven jinou cestou, právě kůží. Hlavně pro dámy je pak důležitá ještě jedna bylinka, je to kontryhel. Látky obsažené v kontryhelu patří do skupiny takzvaných fytohormonů, tedy látek rostlinného původu, které dokáží doplňovat a vyrovnávat hladinu hormonů v těle. V ženském těle tyto fytohormony pomáhají udržovat správnou hladinu ženských hormonů, čímž mohou potlačit ony nepříjemné projevy nadbytku hormonů mužských.
Pro příklad si jeden takový čistící čaj namícháme… A nezapomeňte, bylinkový čaj se sladit nemusí, a když, tak přeci medem.

Recept na čistící čaj: smícháme 2 díly kopřivy, 1 díl květu a natě řebříčku, 1 díl máty peprné, 1 díl květu černého bezu. Na 1 hrnek použijeme 1 vrchovatou lžičku této směsi, přelijeme horkou vodou a necháme 10 minut odstát. Pijeme 2-3x denně, po tři týdny. Po 2-3 týdnech vynechání můžeme zopakovat.

P írodní pé e o suché ruce - regenerace k e

Jediný pohled na naše ruce nám prozradí, jestli se jim dostává dostatečné péče. Hlavně ženy, kterým často připadá větší část péče o domácnost, často trpí onou "nemocí z povolání" - neustále vysušenou kůží na rukou. Dnes máme pro vás několik jednoduchých, přírodních receptů, jak jí navrátit hebkost a jemnost.

Naše ruce denně trpí účinkem celé řady vnějších vlivů, např. agresivních chemikálií, obsažených v prostředcích na mytí nádobí, nešetrných mýdlech a saponátech, nepřízní počasí, běžnou prací doma i na zahradě apod. Kůže na rukou je jistě jednou s nejméně chráněných a nejvíce namáhaných oblastí pokožky našeho těla a zároveň ji také mnoho z nás nevěnuje dostatečnou péči a pozornost.
Dnes jsem si pro vás připravila několik ověřených a přírodních návodů, jak vašim rukám navrátit mladistvý vzhled, hebkost a jemnost. Jelikož dnešní žena nemá příliš času na svoje pěstění, zvolila jsem recepty jednoduché jak v přípravě, tak aplikaci.

Léčiva síla medu a oleje
Na úvod si uvedeme jeden zajímavý přírodní recept na jemný a velice jednoduchý přípravek, který je vhodný i k nočním zábalům. Budeme potřebovat jen dvě ingredience - med a rostlinný olej, buď olivový, nebo kvalitní slunečnicový (v obojím případě raději volíme tzv. panenské - za studena lisované).
Med, olivový a slunečnicový olej jsou sami o sobě úžasné přírodní léky, které prospívají naší kůži, známá je i například jejich aplikace na mrazu, větrem, nebo vysokou teplotou rozpraskané rty. Jejich výhodou je navíc velice dobrá snášenlivost a minimální hrozba alergické reakce.

Recept: V malé nádobě důkladně promícháme jednu lžíci oleje a jednu lžíci medu. Tuto mast pak používáme jako krém na ruce, ještě větší účinek bude ale mít, pokud ji aplikujeme jako zábal, nejlépe přes noc. Na pokožku rukou naneseme vrstvu směsi a důkladně vmasírujeme, popřípadě ještě trochu přidáme. Pak si na ruce navlékneme rukavice z čisté bavlny a necháme působit přes noc. Už po prvním zábalu je naše kůže očividně hladší a jemnější, pro výrazný efekt tuto nenáročnou proceduru opakujeme několikrát po sobě, a pak vždy v případě zhoršení stavu.
Tento recept by mohl být prospěšný i lidem trpícím suchým ekzémem. Ale pozor!: pro jistotu tuto směs nejprve otestujeme na malé ploše kůže, a to alespoň 2-3krát, než ji použijeme na větší postiženou plochu.

Aloe pro regeneraci naší pokožky
Dalším přírodním zázrakem pro naši pleť je Aloe vera, o které jsme si už podrobněji psali v předchozích dílech našeho seriálu. Její snášenlivost je také velice dobrá, pokud dodržíme důležitou zásadu - na kůži aplikujeme jen vnitřní gelovitou část listu aloe, slupce se raději vyhneme. Aplikace je opět jednoduchá. List aloe podélně rozřízneme, lžičkou seškrábneme vnitřní vrstvu a tu pak vtíráme do kůže.
Vnitřní gel z aloe můžeme také smíchat s panenským olejem a vmasírovat do vysušené kůže. Účinek je tak dvojí - hydratační i promašťující. Protože smíchat gel na bázi vody a olej není jednoduché, pomůžeme si spojením obou ingrediencí za použití běžného mixéru.
Téměř stejně účinky jako aloe má na naší pleť i netřesk.

Měsíčková mast léčí naši kůži už po staletí
Mast z měsíčku lékařského je dalším z účinných bylinných přípravků na ošetření jak suché a popraskané kůže, tak popálenin a některých ekzémů. Dříve se běžně podomácku připravovala vařením květů měsíčku ve vepřovém sádle. Dnes se k její výrobě používají spíše jiné příměsi, např. vazelína a různé druhy olejů. Koupit ji můžeme snad v každé lékárně, její cena je v porovnání s předraženými "značkovými" krémy s dlouhým seznamem chemických příměsí více než příznivá. Měsíčková mast je přírodním lékem ověřeným generacemi, je hojivá a dobře ji snášejí i lidé s velmi citlivou kůží. Používat ji můžeme buď jako běžný krém na ruce, nebo opět pro noční zábaly s použitím rukavic.
Receptů na regeneraci suché kůže nejen na rukou, vycházejících z lidového léčitelství, je celá řada. Často se předávají z generace na generaci v rámci rodiny nebo kraje, jsou tedy vyzkoušené a osvědčené. Pokud nějaký takový znáte, podělte se, zcela jistě nebudu jediná, kdo se o něm rád dozví.

P írodní pé e o suchou a citlivou ple

Nevyhovuje vám běžná kosmetika? Nezabírají vám klasické krémy? Věříte přírodním cestám v péči o pleť? Nebo snad chcete zkusit něco nového?

Suchá i citlivá pleť vyžadují na rozdíl od pokožky normální a bezproblémové zvýšenou péči a větší opatrnost. Suchá pleť má bohužel často nižší elasticitu, což by mohlo při zanedbání péče vést k předčasné tvorbě vrásek. Dostatečná hydratace a výživa kůže formou krémů, pleťových masek a vhodných kosmetických přípravků může předčasnému stárnutí značně přistřihnout drápky.
Citlivá pokožka má navíc tendenci k alergickým reakcím, které se projevují po aplikaci nevhodného přípravku zarudnutím a podrážděním. V případě takto citlivé pleti je třeba se vyhnout parfémovaným přípravkům s vysokým obsahem chemických látek a čistící vody s obsahem alkoholu vynechat úplně. Právě přírodní přípravky s nízkým nebo nulovým obsahem chemikálií jsou optimální pro jemnou pleť s tendencí k alergickým reakcím a vysušování.
Suchou pleť bychom měli pravidelně krmit dobrotami, aby si zachovala svoji svěžest a pružnost. Pravidelné čištění a používání hydratačních i promašťujících krémů by mělo být samozřejmostí. Jenou týdně bychom naší pleti měli dopřát výživnou masku. V předešlém článku jsme již uvedli recept na výživnou pleťovou masku pro suchou pleť, nyní se tedy podíváme na několik dalších, čistě přírodních přípravků vhodných na suchou a citlivou pleť, které si můžeme sami vyrobit doma z běžně dostupných ingrediencí.

Růžová čistící pleťová voda na suchou a citlivou pleť
Vyzkoušený recept podle zkušeného a velmi uznávaného českého bylináře Pavla Váni.

Recept: 2-3 hrsti okvětních plátků růží (mohou být i z růže šípkové), kvalitní červené či bílé víno, větší uzavíratelná sklenice - okvětní plátky růží nakrájíme na jemné, vložíme do sklenice a zalijeme vínem. Sklenici uzavřeme a necháme týden odstát. Po týdnu přecedíme, výluh slijeme do uzavíratelné nádoby a uložíme v chladu. Pro použití ředíme v poměru 1 díl výluhu + 10 dílů destilované vody. Pleť můžeme růžovou vodou buď omývat, nebo čistit aplikací pleťové vody na vatový tampon.

Jemná čistící směs z jogurtu a ovesných vloček
Tato čistící směs funguje jako jemný peeling, který zároveň příjemně chladí a občerstvuje naši kůži.

Recept: kvalitní čistý bílý jogurt (pokud možno Bio bez přidaných chemických látek), 2 lžíce ovesných vloček - ovesné vločky smícháme s bílým jogurtem a na 10 minut uložíme do chladu, poté ve stejnoměrné vrstvě naneseme na obličej (popř. i na krk a dekolt) a jemnými krouživými pohyby několik minut pokožku masírujeme. Důkladně opláchneme vlažnou vodou.

Krémy a mazaní na suchou a citlivou pleť
Dříve bylo běžné používání obyčejného vepřového sádla jako základu pro masti a krémy. Po zahlcení trhu chemickými prostředky se na něj téměř zapomnělo, ale se vzestupem popularity přírodních cest péče o naše tělo se k němu začíná vracet jak kosmetický průmysl, tak medicína. Důvod je prostý, vepřové sádlo neobsahuje chemické látky, na které lidská kůže může reagovat alergicky a zároveň má úžasnou promašťovací a vyživovací schopnost. Je tedy velice vhodné na výrobu přírodních bylinkových krémů právě pro suchou a citlivou pokožku. Jeho výroba není těžká, navíc při skladování v lednici nám dlouho vydrží, můžeme po něm tedy sáhnout vždy, kdy cítíme, že naše pleť potřebuje vydatně nakrmit.

Přírodní krém / mast z měsíčku lékařského
Tento krém nejen významně promašťuje, má také hojivé účinky. Je vhodný nejen na vysušenou a podrážděnou kůži na obličeji, ale i například na suché ruce, lokty, paty, dokáže přispět k urychlení hojení popálenin, omrzlin, popraskaných rtů, jizev a některých druhů ekzému.

Recept: 250 g kvalitního čistého vepřového sádla, 2 vrchovaté PL sušených květů měsíčku lékařského nebo hrst čerstvých, uzavíratelná nádobka na uskladnění masti - sádlo rozehřejeme, vhodíme do něj bylinky (čerstvé květy nakrájíme), promícháme, necháme krátce přejít varem a odstavíme z vařiče. Směs necháme vychladnout a na 1-2 dny uložíme do lednice. Pak ji opět zahřejeme, přecedíme přes husté plátno a uložíme v uzavíratelné nádobě do lednice.

P írodní pé e o va e vlasy, díl 1. - zevnit

To jeden až někdy bledne závistí, když chvíli sleduje slečnu s dlouhými lesklými loknami, jak si jakoby bezděky pohazuje hlavou a husté prameny jí kloužou po ramenech jako živé… Či se nám snad naskytne pohled na nějakého lva salónů, kterak si ležérně rukou projede hustou kštici s výrazem sebejistého hřebce… Ne každému byla dána do vínku hříva hustá jako žíně, bohatá a zářivá, ale to, jakou korunu si poneseme na hlavě, máme z velké míry ve vlastních rukou.

Průměrný počet vlasů na hlavě člověka se pohybuje někde mezi 100 000 - 150 000. Rychlost jejich růstu je individuální, ale obecně se uvádí cca 1 cm za měsíc. Více vlasů mají lidé světlovlasí, i když se to někdy na první pohled nezdá, protože světlejší vlasy jsou tenčí, což opticky hustotu porostu zmenšuje. Odborníci říkají, že je normální, když nám za jeden den vypadne 80-100 vlasů. Ale pokud se nám zdá, že nám vlasy padají víc než obvykle, nebo je prostě vidět, že nám na hlavě znatelně ubývají a zhoršila se jejich kvalita, je nejvyšší čas začít něco dělat.
Existuje spousta faktorů, které vlasy ničí či způsobují jejich vypadávání. Životní prostředí, stres, hormonální změny a poruchy, užívání některých léků a hormonální antikoncepce, infekce kůže, a v neposlední řadě nedostatek vitamínů a minerálů, špatná strava a náš životní styl vůbec. I tady platí stará pravda, jak uvnitř, tak venku. To znamená, že změny k horšímu uvnitř našeho těla se projevují i navenek, právě na naší kůži, vlasech a nehtech. Jestli si někdo myslí, že situaci zachrání jenom nákupem drahých zázračných šampónů a vodiček, tak to je na omylu. Nepopírám jejich alespoň částečný účinek, ale pokud nedáme tělu, co si žádá, můžeme se tím vším polévat donekonečna a zázrak se nestane.
Je tedy nutné naše tělo dostatečně a pravidelně zásobovat všemi potřebnými vitamíny a minerály.
Velmi důležitý prvek pro zdraví kůže, vlasů a nehtů je zinek. Jeho doporučená denní dávka je 15 mg. Významným zdrojem zinku jsou dýňová semínka, ořechy, sója, luštěniny, ryby a maso. Vysoký obsah zinku má i kopřiva, kterou lze užívat vnitřně jako čaj či přísadu do polévek.
Další důležitý prvek je železo. Jeho nejvýznamnějším zdrojem je červené maso, špenát a zelená zelenina, celozrnné obiloviny, žloutek, ryby, kokos a mák.
Také selen, obsažený například v česneku, kvasnicích a rajčatech, se podílí na zdraví vlasů a kůže.
Stejně tak křemík, kterému se také říká 'minerál krásy'. Pro růst a kvalitu vlasů, ale také nehtů, kostí a zubů je nezbytný. Jeho hlavními a běžně dostupnými zdroji jsou ořechy, jablka, cibule, celozrnné obiloviny, ryby, třešně, mrkev.
I draslík, nezbytný ke správnému metabolismu buněk, nám pomůže. Najdeme jej především v mořské soli a minerálních vodách, z potravin pak v obilovinách, semenech a oříšcích, v ovoci a zelenině.
Vitamíny skupiny B jsou také nezbytné pro zdravé kadeře. Pivovarské kvasnice a droždí asi vedou v bohatosti na "Béčka", ale také ořechy, luštěniny, slunečnicová semínka a opět celozrnné obiloviny. Důležitý je hlavně vitamín B2, který je v našem těle nepostradatelný pro obnovu tkání.
Kdyby se mělo nějak shrnout dostatečné zastoupení výše jmenovaných minerálů a vitamínů v naší běžné stravě, jako optimální to vypadá na porci celozrnného müsli s ořechy a několik kusů ovoce a zeleniny denně. Sem tam nějaká ta minerálka, sem tam kopřivový čaj. Nic, co by člověku otrávilo den, nebo ho stálo nějaké zvláštní úsilí. Právě naopak, poskočí si nejen naše vlasy!
Jelikož vlas tvoří z velké části bílkoviny, strava s jejich vysokým obsahem nám v tomto případě také jenom prospěje. Tady poslouží obyčejná potravinová želatina i doplňky stravy pro posílení kloubů, nebo třeba sulc. Silnější nátury si mohou vařit prasečí nožičky a chroustat chrupavky všeho druhu. Po dlouhodobějším užívání zaznamenáme nejen pevnější a lesklejší kštici, ale i zlepšení nehtů a kůže, kterým se posílí jejich pevnost a elasticita. Běžnými potravinami bohatými na bílkoviny jsou všechny druhy masa, rýže, fazole, sója, ořechy, vejce a mléčné výrobky.
Stejně jako každý jiný orgán, i vlasy potřebují dostatečné prokrvování a zásobování potřebnými živinami. Pokud není vlasový kořínek dostatečně prokrven, nedostává se mu živin a kyslíku, ochabuje a může i odumřít. Prokrvení vlasové cibulky můžeme snadno pomoci jemnou masáží. Žádné zběsilé rejdění a drápání. Pravidelná a jemná masáž kůže na hlavě krouživými pohyby prstů podporuje růst vlasů a zlepšení jejich kvality.
Ale jsou i rostliny, které nám pomohou s prokrvením. Například ginko biloba, česky jinan dvojlaločný. Výtažek z listů tohoto prastarého a krásného stromu se dá koupit v každé lékárně a prospěje nejenom našim vlasům a kůži. Díky tomu, že zlepšuje prokrvení celého těla a mozku, je považován za "elixír mládí" a strážce mentálního zdraví člověka.
Tak vám přeji vytrvalost na vaší cestě vnitřním zdravím za vnější krásou… A příště se podíváme, jak naši hřívu posílit a oblažit zvenku.

P írodní pé e o va e vlasy, díl 2. - zvenku

Jeho ruka se pomalu přiblížila k její tváři. Na chvíli se zarazil. Slunce, které mu zářilo přímo do očí, ho donutilo schovat se do jejího stínu. Konečně jí viděl do tváře. 'Usmívá se, je to dobré.' Přiblížil svou dlaň ještě blíž a jemně ji pohladil na spánku. Pomalu zajel prsty do jejích vlasů. Přál si, aby ten moment trval navěky. Jako by kolem nebylo vůbec nic, jen ona, slunce a ten hebký dotyk. Kochal se tou chvílí a přimhouřenýma očima sledoval, jak si větřík pohrává s jejími kadeřemi. V tom slunci jí tolik zářily. Byly tak hebké a tak poddajné, jaké ještě nikdy nehladil… 'No ano! Jak to? Má tak krásné a hebké vlasy! Jak to dělá? Sakra co si na to dává??'

Není nás málo, co bychom také chtěli mít lesklé, pevné a husté vlasy. V minulém článku jsme si povídali o tom, jak můžeme jejich kvalitu z velké míry ovlivnit zevnitř, tedy tím, co jíme a pijeme. Dnes se podíváme, jak pomoci našim vlasům zvenku. Tedy všem těm krepatým, suchým, slabým, padajícím či jinak strádajícím. Ať jsou to vlasy porušené barvením, dušené pod kšiltovkou, přepálené sušením a jinými kosmetickými úpravami za pomoci tepla, nebo prostě vlasy, na kterých je vidět, že by jim prospěly lázně.
Henna je ten nejúčinnější přírodní regenerátor zvenku, co jsem zatím potkala. Už jen doba, po kterou ji lidstvo používá, mluví sama za sebe. Více než 5000 let si ji lidé plácají na hlavu, aby si zregenerovali vlasy a pokožku hlavy. Slouží jim i jako barva na vlasy, která je neničí, ale naopak posiluje. Známé je také takzvané tetování hennou, barvení nehtů, chodidel, dlaní i rtů, dodnes přetrvávající způsoby zkrášlování například v Indii. Užívá se jí i k přírodnímu barvení textilií. Pro všechny tyto účely se používají hlavně její sušené listy, které se drtí na prášek. Ten se pak smíchaný s vodou aplikuje na vlasy a kůži. Henna, neboli latinsky lawsonia, je rostlina keřovitého typu, běžně kolem 1.5 m vysoká, se zelenými podlouhlými listy. I v léčitelství a lékařství má svoje nepostradatelné místo, používá se na dlouhý seznam neduhů. Nás ale teď zajímá, co dokáže udělat s našimi vlasy.
Na našem trhu se dá pořídit v některých drogeriích, lékárnách, na internetu a v některých prodejnách, zaměřených na orientální a východní kultury. V porovnání s cenami zázračných chemicky vyrobených preparátů na vlasy se dá říci, že je doslova levná. Běžná cena je někde mezi 50-200Kč na 1-2 aplikace. Koupit se dá ve formě vlasové kůry nebo barvy na vlasy. Henna existuje ve třech základních typech a každý typ dodává vlasům jinou barvu. Pro blondýny a blonďáky tu mám jednu špatnou a jednu dobrou zprávu.
Neexistuje hennova blond barva na vlasy, respektive z brunety blondýnu neudělá, nemá totiž odbarvovací účinky, má jen dobarvovací. To znamená, že třeba z hnědých dokáže udělat nazrzlé nebo je ztmavit do černa, ale nezesvětluje. Hlavními barvami jsou červená, černá a bezbarvá, jejich mícháním lze pak měnit odstíny. Ta dobrá zpráva tedy je, že existuje ona bezbarvá henna, kterou lze použít jako léčebnou kůru na jakoukoli barvu vlasů. Což bude jistě příznivá zpráva i pro pány. Už za dávných časů muži používali hennu přímo jako prevenci proti plešatění. Mrtvé vlasové cibulky už k životu nejspíš neprobudí, ale těm živým má šanci život prodloužit a vlasy celkově posílit. Na trhu jsou také k vidění přípravky, jako šampóny a kondicionéry, které mají hennu jako jednu ze svých složek. Asi jistý pozitivní účinek na vlasy mají, budou určitě dobrým doplňkem naší kosmetické výbavy, ale čistá je nejúčinnější.
Funkce henny je asi taková, že nám na vlasech vytvoří mikroskopickou výživnou vrstvičku, která je chrání, zaceluje a působí proti třepení a lámání konečků. Vlasy jsou po jejím použití pevnější, pružnější a lesklejší. Stejně blahodárně působí i na vlasové cibulky, které při aplikaci vyživuje a podporuje jejich prokrvení. Zamezuje tvorbě lupů, dokonce jich dokáže zbavit úplně. Je také baktericidní, to znamená, že dokáže ničit vetřelce na kůži a tím léčí pokožku hlavy. Zní to něco jako elixír na hlavinku, že. Asi na tom něco bude. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Například na vlasy poničené chemickým barvením to elixír určitě je. Tu samou zkušenost znám s lupy. To by si ji na hlavu lidé nedávali tolik tisíciletí, kdyby to byla jen "babská pověra".
Na poprvé je asi překvapivá doporučená délka jejího působení na vlasy, hlavně pak u barvy. Tam jsme zvyklí na 30 minut a rychle s tím dolů, jinak se nám vlasy spálí a zničí. U henny je to pravý opak. Čím déle, tím lépe. Přípravky, které používám, říkají klidně až 6 hodin, některé i víc. To znamená, že je dobré si na ni udělat čas, něco jako "dneska dopoledne nikam nejdu". Četnost jejího použití se víceméně nijak nelimituje, protože obecně nemá žádné vedlejší škodlivé účinky. Každý měsíc nebo jen několikrát za rok, to je na každém.Ale hlavně nezapomeňte! … Komu se nelení…

Purpura - vo avé kouzlo esk ch vánoc

Ač se neustále všude opakuje, že vánoce jsou svátky klidu a míru, s postupem zrychlování naší již tak rychlé doby každý střízlivý jedinec jistě uzná, že tomu tak v reálu není… A tak si dnes trochu odlehčíme a popovídáme si o něčem příjemném…

…o naší tradiční vánoční vůni, kterou znaly a používaly už naše prababičky, o purpuře, která dokáže úžasně dokreslit atmosféru pohody, klidu a tepla domova…
Můžeme si ji koupit v obchodě, ale můžeme si ji také připravit sami, o to víc nás její vůně potěší…

Je ten pravý čas na výrobu domácí purpury
Proč? Protože bylinková purpura se nechává alespoň 1-2 týdny uležet.
Co je purpura, to asi téměř každý ví - je to směs bylin a koření s přidáním vonných esencí, to znamená, že je to vlastně takové vánoční potpourri, jen s tím rozdílem, že purpura se zahřívá či nechává pomalu doutnat, čímž je zážitek z vůně ještě intenzivnější.
Pro ty, kteří by si chtěli zkusit takovou purpuru vyrobit sami doma, si teď řekneme, jak na to, není na tom nic těžkého, stačí jen mít ty správné ingredience.

Recept na domácí purpuru
Použít můžeme celou řadu aromatických bylin, koření a dalších sušených přísad: hřebíček, skořici, muškátový oříšek, mátu, levanduli, meduňku, mateřídoušku a tymián, bazalku, rozmarýn, šalvěj, majoránku, oregano, pelyněk, semena fenyklu, anýzu a kmínu, květ měsíčku, chrpy, růží, vřesu, heřmánku, jehličí, borůvkové, maliníkové, jahodníkové a ostružiníkové listy, listy eukalyptu a mnoho dalších bylinek. Na rozdíl od potpourri do směsi raději nepřidáváme sušené ovoce, kvůli obsahu cukru by se nám připalovalo a vůně by byla přinejmenším nelibá. Bylinky a koření smícháme, podrtíme, popřípadě krátce proženeme mixérem - to aby se celá směs zjemnila.
Dále budeme potřebovat vonné olejíčky: skořicový, mátový, mandlový, hřebíčkový, borovicový, vanilkový, pomerančový apod., vybereme si tu vůni, která je nám nejpříjemnější. Olejíčky můžeme i kombinovat, ale doporučuji maximálně dva a to opatrně tak, aby ladily.
Další postup je úplně jednoduchý. Směs bylin nasypeme do kvalitního igelitového sáčku, nebo do dobře uzavíratelné sklenice. Pak přidáme vonný olej - na jednu hrst bylin asi 15-25 kapek olejíčku, v závislosti na jeho koncentraci - a pořádně směs promícháme. Sáček nebo nádobu důkladně uzavřeme a necháme 1-2 týdny uležet, aby se nám aroma rovnoměrně rozložilo do všech bylin… A kouzlo je hotové.

Pálení purpury
Dnes má doma kamna opravdu jen málokdo, purpuru ale můžeme opatrně pálit i například na sklokeramické desce vařiče nastaveného na nízkou teplotu, nebo na železném plátu sporáku, raději však s použitím alobalu, jako podkladu pod bylinnou směs. I tak ji samozřejmě raději nenecháváme bez dozoru. Purpura se ale dá pálit i v nádobce aromalampy, kam normálně kapeme vonný olej do vody. Místnost nám provoní, i pokud ji jen zahříváme na podložce na topení, navíc je to asi nejbezpečnější varianta. Purpura by neměla doslova hořet plamenem, ale jen mírně doutnat. Zahříváme a "pálíme" ji proto, že působením tepla se aromatické látky mnohem lépe uvolňují do vzduchu, efekt je proto mnohem výraznější.
Každý jistě z vlastní zkušenosti ví, jak vůně dokáží ovlivňovat naši náladu, pocity, rozpoložení… Vůně nás mohou vyrušit, upozornit, že je něco zkažené, varovat nás před nebezpečím, dokonce rozčílit, nebo zhnusit… Ale dokáží nás také uklidnit, povzbudit, oblažit, vzrušit, ukolébat k spánku a dodat nám pocit klidu a spokojenosti.
Vánoční purpura je právě tou vůní, která nám pomůže zapomenout na shon a stres a navodí tu pravou atmosféru příjemných dní a večerů, strávených s našimi nejbližšími. Umí nás dostat tam, kde bychom měli o vánocích být - do pohody.

P r plaziv lé í dnu, revma a sni uje cholesterol

Plevel, řekli bychom snad… Pýr, který je mnohými z nás považován za obtížnou rostlinu, je úžasným přírodním lékem. Nejen že "čistí krev" a pomáhá léčit kloubní onemocnění, dokonce snižuje cholesterol, detoxikuje játra a ledviny…

Pro někoho obyčejná tráva, pro jiného obtížný plevel… Pýr plazivý je ve skutečnosti velmi účinným lékem na celou řadu nemocí a zdravotních potíží.
U nás se vyskytuje opravdu hojně. Roste i na místech, kde se jiným rostlinám nedaří, jako na rumištích, u cest a v příkopech, ale i na polích, loukách a zahradách. Pýr dorůstá až kolem 1,5m výšky. Jeho květem je typický plochý klas, podle kterého ho také nejlépe identifikujeme. Pro léčebné účely sbíráme kořen nebo jeho celý oddenek, nejlépe v září-říjnu, ale v případě potřeby i v jarních měsících. Sušit bychom ho měli co nejrychleji, na slunci nebo v sušičce či troubě, uskladníme ho pak v dobře hermeticky uzavíratelné nádobě. Pýr užíváme ve formě čaje, účinnější je odvar (recept si uvedeme na konci článku).

Pýr plazivý - to pravé pro detoxikaci
Pýr je velice účinným močopudným a odvodňovacím prostředkem, v čemž tkví většina jeho léčivých vlastností. Říká se o něm že "čistí krev", tedy že nás zbavuje usazených toxinů v těle. Jeho účinek je však v porovnání s jinými bylinami poměrně mocný, přičemž nesmírnou výhodou pýru je, že nejsou známé žádné jeho nežádoucí účinky, lze ho tedy bez obav užívat i dlouhodobě.
Detoxikace našemu tělu všeobecně prospívá a zvyšuje naší obranyschopnost. U pýru je čistící síla podtržena tím, že dokáže rozpouštět a odplavovat i odolnější usazeniny, jež v našem těle páchají závažné zdravotní problémy.

Pýr je účinným lékem při dně a revma
Látky obsažené v této bylině umí rozpouštět solné usazeniny, které hrají stěžejní roli při artrotických potížích a při dně. Zbavit se těchto nebezpečných krystalků není jednoduché, pýr se nám však může stát jedním z nemnoha opravdu účinných přírodních pomocníků. V případě, že trpíme dnou nebo revma, měli bychom zařadit čaj z pýru plazivého do našeho pitného režimu pravidelně. Pýr z našeho těla vyplavuje tzv. močovinu - rozpouští urátové krystalky a odvádí je z těla ven.

Pýr čistí ledviny a močové cesty
Močopudný účinek a schopnost rozpouštět usazeniny je také ta pravá kombinace pro léčbu kaménků a písku v ledvinách a močových cestách vůbec. Detoxikace těchto orgánů nám také pomůže, pokud trpíme ledvinovou nedostatečností, nebo častými záněty močových cest. Schopnost odvodňovat organismus ocení samozřejmě i lidé trpící otoky a zadržováním vody v těle.

Pýr pro snižování cholesterolu v krvi
V pýru se nachází látka inositol, který nejspíš stojí za dalším příznivým vlivem této bylinky, a to snižováním hladiny cholesterolu v krvi. Tedy i v případě, že máme hladinu cholesterolu dlouhodobě nad zdravým normálem, užíváme odvar z pýru pravidelně po delší období. Samozřejmou součástí léčby by měla být trvalá změna stravovacích návyků s omezením tuků.
Pýr se doporučuje i při diabetes, měl by totiž snižovat i hladinu krevního cukru.
Čistící účinek pýru se projevuje i v dalších orgánech našeho těla, například játrech. Celková detoxikace často viditelně prospěje i lidem trpícím kožními potížemi, jako je trudovitost pleti, akné, ekzémy a lupénka. Čaj z pýru plazivého je dobré užívat také např. po léčbě antibiotiky, po chemoterapii nebo po dlouhodobé aplikaci silných syntetických preparátů, kde hrozí zanesení organismu toxiny.

Recept na čaj / odvar z pýru plazivého: 2 lžičky sušené drogy zalijeme 0,25 ml studené vody, přivedeme k varu a cca 5-10 min povaříme. Slijeme a užíváme několikrát denně, podle závažnosti potíží.

Mimo již zmíněných indikací můžeme pýr také přidávat do bylinných čajových směsí při nachlazení, infekčních onemocněních nebo trávicích potížích.

Rooibos - zdrav a v te n aj bez kofeinu

Rooibos je oblíbený nejen pro svou lahodnou chuť… Populární je i jako přírodní zdroj mnoha minerálů a jako účinný antioxidant. Prospívá našemu trávení, posiluje imunitu, léčí kožní potíže, a navíc se vám po něm bude příjemně usínat…

Domovinou rostliny Aspalatus Linearis, ze které získáváme čaj Rooibos, je oblast jižní Afriky, kde se pěstuje na slunných plantážích. Pro výrobu čaje se sklízí téměř celá nadzemní část této zelené keříkovité rostliny. Ta se pak seká a řeže na drobnější části a nechává fermentovat. Onu výraznou červenozrzavou barvu, jak ji běžně známe, získává rooibos právě při fermentaci. Následně se dosušuje, nejlépe přímo na slunci.
Popularita tohoto čaje u nás i ve světě stále roste. Je dobrý a je zdravý, což je optimální kombinace.

Rooibos jako zdroj významných minerálů
Rooibos nás překvapí výčtem obsahovaných látek. Najdeme v něm vitamin C a celou řadu minerálů v poměrně vysokých dávkách. Obsahuje hodně draslíku, sodíku, vápníku a fluoru, ale zanedbatelné nejsou ani jeho hodnoty v zastoupení železa, zinku, mědi, hořčíku a manganu. Rooibos je tak ideálním čajem pro většinu z nás, oblíbený je např. u sportovců, kteří nadměrným pocením přicházejí o řadu minerálních látek, zdravý je i pro děti v době vývinu, ale i pro starší generace jako prevence celé řady zdravotních potíží.
Další přínosnou látkou v čaji rooibos je kyselina fenolová, která má antibiotické účinky - působí proti plísním, virům a bakteriím v našem trávicím traktu. Léčí koliky, zažívací potíže a pomáhá při tzv. otravách jídlem.

Rooibos je skvělý přírodní antioxidant
Rooibos má výrazné antioxidační účinky, stejně jako čaj Yerba mate nebo lapacho, o kterých jsme si psali v minulých dílech našeho seriálu. Zejména při pravidelném užívání chrání naše tělo před působením volných radikálů, proto je uznávaný i jako prostředek pro prevenci a doléčování rakoviny a jako součást čistících kúr. Jedním z dílčích antioxidantů, zastoupených v tomto čaji, je rutin, který navíc chrání zdraví našeho srdce a celého oběhového systému a přispívá k regulaci krevního tlaku.

Rooibos pro dobrou kondici i náladu
Rooibos nám může prospět i v případě, že trpíme nespavostí, lehkou depresí či častým vnitřním neklidem. Pomáhá při pocitech napětí a stresu, někomu dokonce i při bolestech hlavy. Je to čaj s tonizačním působením, a to na úrovni těla i mysli.

Pohlazení pro vaši kůži
Aplikace nálevu ve formě obkladu či k omývání kůže se osvědčuje jako jemný a účinný prostředek při kožních neduzích jako jsou akné, ekzémy a špatně se hojící rány a drobné oděrky. Protože se na něj běžně nevyskytují žádné alergické reakce, doporučuje se dokonce i k ošetření jemné kůže kojenců a malých dětí, a to i hlavně v případě opruzenin.

Rooibos je lahodný a zdravý čaj pro každého
Nespornou výhodou čaje rooibos je fakt, že neobsahuje žádný kofein. Proto ho můžeme popíjet téměř neomezeně, dokonce i lidé s potížemi s krevním tlakem, těhotné ženy a děti.
Připravíme ho klasickou cestou - dávku suché drogy, asi 1 vrchovatou lžičku na větší hrnek, přelijeme vroucí vodou a necháme několik minut odstát. Čaj si pak můžeme přisladit cukrem, ale sám o sobě je chuťově velmi lahodný. Tradičně se ve své zemi původu rooibos pije s mlékem a medem. Jeho jemně nasládlá chuť a příjemné aroma tak ještě získávají na jemnosti. Tato kombinace by si mohla získat oblibu hlavně u dětí, ale všeobecně ji doporučuji vyzkoušet, je to příjemný a osvěžující nápoj. Další kombinací, které dávám přednost hlavně v chladných dnech, je med a špetka skořice, to pravé pro zahřátí a povzbuzení.

Rozmar n proti stresu, revma, i pro lep í trávení

Rozmarýn není jen kořením, rozmarýn je i účinným lékem. Záznamy o jeho užívání sahají do hluboké historie, věřilo se v jeho očistnou magickou sílu a neméně si lidé vážili i jeho síly léčivé…

Jméno této silně aromatické rostliny pochází z latiny a je velice poetické… "Ros maris" znamená "mořská růže"… Toto jméno rozmarýn dostal díky svému původnímu výskytu v přírodě, pochází totiž z oblasti Středomoří, kde divoce roste na skalnatých mořských pobřežích. Někdy se toto jméno překládá také jako "mořská rosa".
U nás ho můžeme pěstovat jak na zahrádce, tak jako hrnkovou rostlinu, má rád slunce a vápnité propustné půdy. Rozmarýn je trvalka a kvete v paletě barev od fialové, přes modrou, růžovou, někdy i bílou, v závislosti na odrůdě. Abychom rostlinu udrželi hustou a ne příliš rozkošatělou, měli bychom ji pravidelně stříhat.

Sběr a sušení rozmarýnu
Lístky rozmarýnu můžeme z rostliny sklízet k okamžité spotřebě po celý rok, největší sílu mají však v období těsně před květem. Tehdy je vhodné ostříhat několik větviček z rostliny, svázat do menších kytiček a zavěsit k usušení. Suché lístky pak z dřevnatých stonků odrhneme a uložíme do dobře uzavíratelné nádoby. Tak si zachovají co nejvíce aromatických a účinných látek. Ze stejného důvodu se doporučuje suché lístky podrtit na drobné až těsně před upotřebením.

Rozmarýn nás uklidní a povzbudí zároveň
Tato bylinka má z hlediska léčitelství jednu zvláštnost, má totiž stimulační a zároveň uklidňující účinek. Stimuluje krevní oběh a lehce zvyšuje krevní tlak, zároveň ale uklidňuje naši mysl, odhání deprese, pocity úzkosti a uvolňuje vnitřní napětí. Takto pomáhá od různých bolestí nervového původu, jako jsou například některé typy migrény. Je vhodnou bylinou při nespavosti, najdeme ji v bylinných směsích pro uklidnění a posílení nervů.
Rozmarýn můžeme užívat ve formě čaje, samotný, nebo jako součást bylinné směsi. Velice podobného relaxačního účinku docílíme i aplikací ve formě éterického oleje…

Rozmarýn v aromaterapii
Éterické vonné látky, obsažené v rozmarýnu, se v aromaterapii užívají už nejspíš několik tisíc let. Tradičně se rozmarýn přidával do kadidel a vykuřovadel, jak pro rituální, tak pro léčebné účely. Ve Francii se prý dokonce míchal do kadidel používaných i při exorcismu. Přikládaly se mu také afrodiziakální účinky, jak ve vykuřovadlech, tak vdechováním aroma přímo z rostliny.
Éterické olejíčky s obsahem silic rozmarýnu dnes používáme do aromalamp např. při léčbě infekčních onemocnění dýchacích cest, kde dezinfekční účinek pomáhá hubit původce nákazy na sliznicích. Tyto výpary dezinfikují vzduch v celé místnosti a zároveň ji krásně provoní. Ulevují také např. při bolestech hlavy, pocitech napětí a při stresu. Dokáží zvyšovat soustředění, dříve se říkalo, že rozmarýn posiluje paměť.
Vnitřního užívání této bylinky a vdechování jejích éterických složek by se měly vyvarovat hlavně těhotné ženy, rozmarýn stimuluje hladké svalstvo a při vysokých dávkách by mohl vést k potratu. Opatrně by s ním měli nakládat i lidé trpící vysokým krevním tlakem.

Rozmarýn pomáhá při revma a zlepšuje trávení
Výtažky této byliny v olejích a masážních krémech nacházejí svoje uplatnění při léčbě revma. Lokálně totiž stimulují prokrvení tkání, podporují jejich výživu dodáním živin krví a současně ulevují při bolestech.
Na náš trávicí trakt má rozmarýn také velmi pozitivní vliv. Z jeho dezinfekčního účinku můžeme těžit například při střevních potížích, otravách jídlem a kolikách. Zároveň celkově podporuje trávení, stimuluje produkci žluče a funguje proti nadýmání. Používání rozmarýnu jako koření nemá tedy jen efekt dochucovací, zejména u tučných a těžce stravitelných pokrmů nás může uchránit pocitů těžkosti a plnosti po jídle.

Rozmarýn - koření s podmanivou vůní
Vůně rozmarýnu je pro mnohé spojená s vůní linoucí se ze zahradního grilu. Zajímavé je, že grilované pokrmy získají aroma rozmarýnu dokonce, i když mezi horké uhlíky přidáme kousky jeho suchých větví, nebo do ohně přihodíme trochu listů. Kořenící síla této bylinky je opravdu výrazná, měli bychom ji užívat střídmě, při předávkování by nám pokrm mohl zhořknout.
Rozmarýn se hodí do celé řady jídel, tradičně na maso a ryby, ale také do salátů, polévek, dressingů a omáček. Jeho aroma je nezaměnitelné při výrobě bylinných octů a olejů, které se dají jak přidávat do zeleninových salátů, tak používat k marinování masa a zeleniny.
Rozmarýn je také důležitou součástí tzv. Provensálského koření, spolu s bazalkou, tymiánem, levandulí a oreganem.

R e - n ná pé e o citlivou a suchou ple

Vznešenost a elegance růží si získala srdce nejedné ženy… Tato květina, zasvěcená bohyni Afrodité, krásou nejen oplývá, krásu dokonce i rozdává a léčí…

V letních měsících na našich zahradách vykvétá "královna květů", jak růži nazvala známá básnířka Sapfó. Růže dnes můžeme nalézt v tisících kultivarů, vášnivý šlechtitelé každým rokem přinášejí nové barevné variace, vůně a nové tvary, od klasických keříkovitých růží, přes stromkovité a popínavé. Růže jsou ozdobou zahrad, jsou krásné ve váze a v květinových aranžmá. Jsou ale i lékem a pohlazením nejen pro naši pleť.

Růže pro krásnou a jemnou pleť
Účinky růží na naši pleť jsou zjemňující, zklidňující a velmi šetrné. Přípravky z růžových plátků se hodí k péči o jakýkoliv typ pleti, zejména však na pleť citlivou, se sklonem k alergickým reakcím.
V jednom z předešlých dílů našeho seriálu jsme si již uvedli recept na přípravu pleťové vody z růžových plátků. Velice oblíbené jsou ale i oleje a krémy s růžovým výtažkem. Při pravidelném používání tyto přípravky pleť zvláčňují, vyživují, dodávají jí svěžest a mladistvý vzhled. Doporučují se také v případě silně vysušené pokožky, a pokud trpíme oněmi nepěknými rozšířenými a popraskanými cévkami v kůži.

Připravte si harmonizující růžovou koupel
Okvětní plátky růží můžeme také přidávat do relaxačních a osvěžujících koupelí celého těla. Buď je čerstvě natrhané jednoduše vhodíme do koupele, či předem zalijeme horkou vodou a pak vlijeme do vany. Sušené okvětní lístky se skvěle hodí do koupelových solí. Takovou koupelovou sůl si jednoduše namícháme ze zakoupené koupelové mořské soli a sušených květů, k růžím se hodí například levandule, která díky svým obsahovaným látkám ještě posílí relaxační účinek koupele.

Podmanivé a afrodiziakální aroma růží
Růže jsou v kosmetickém průmyslu populární nejen pro své blahodárné účinky na pleť, aromatické esence růží jsou už po mnohé generace vyhledávanou ingrediencí pro výrobu parfémů, kolínských vod, mýdel, osvěžovačů vzduchu, vonných olejů i esenciálních olejů moderní aromaterapie. Aroma růže je považováno za harmonizující, afrodiziakální a regenerační.
Bulharsko je známé svou tradiční výrobou kosmetiky z růžových květů. Osobně jsem ochutnala dokonce i bulharský růžový džem, díky svému silnému aroma byl na můj vkus poněkud neobvyklý… Zcela jistě však má blahodárné účinky.

Růže léčí i při vnitřním užití
Okvětní lístky růží lze užívat i vnitřně, buď ve formě čaje, sirupu, nebo výše zmíněného džemu. Takové přípravky aplikujeme například jako podporu léčby respiračních onemocnění, hlavně nemocí plic a průdušek. Pomáhají ale také při trávicích potížích, pro celkové zlepšení trávení a zejména pro obnovu a regeneraci střevní flóry.

Sběr a sušení růžových plátků
Pro léčebné účely používáme okvětní lístky v čerstvém stavu, nebo je můžeme sušit pro pozdější použití. Sklízet lze květy ze všech dostupných kultivarů, na jaře z růže šípkové, nyní v létě pak jakékoli, které máme k dispozici. Sklizeň i sušení okvětních plátků vyžaduje trochu opatrnosti - dbáme na to, abychom je příliš nepomačkali a nezapařili. Proto je jemně po jednom otrháváme z květů a ukládáme do košíku, nebo v tenké vrstvě přímo na sušící plát či do nízké kartonové krabice. Růžové plátky sušíme ve stínu nebo v dobře větrané místnosti, zpočátku bez obracení, ke konci sušení je můžeme několikrát provzdušnit a protřepat. Sušenou drogu uložíme buď do dobře hermeticky uzavíratelné nádoby mimo dosah slunečních paprsků, nebo je použijeme k výrobě např. koupelové soli.

Vyrobte si léčivý růžový olej pro krásnou pleť
Na závěr si uvedeme recept na domácí výrobu pleťového oleje z okvětních lístků růží. Tento olej se hodí na ošetření citlivé a suché pleti, na popraskanou kůži na patách, na namáhanou a vysušenou pokožku na rukou, na menší popáleniny, ale také na kůži spálenou sluncem, či jako ošetření po opalování.

Recept na růžový olej
Čerstvě natrhané růžové okvětní lístky napěchujeme do uzavíratelné nádoby z průhledného skla a zalijeme panenským slunečnicovým olejem tak, aby byly úplně ponořené (lze použít i panenský olivový olej - extra virgin). Sklenici umístíme na slunné místo, a necháme takto 3-4 týdny louhovat, přičemž sklenici často protřepeme, neotvíráme ji však. Nakonec olej slijeme přes plátno a růžové plátky důkladně vymačkáme. Růžový olej skladujeme nejlépe v menší uzavíratelné skleněné lahvičce.

R i ková kapusta pomáhá nejen proti stresu

Kuličky těsně semknutých listů růžičkové kapusty v sobě skrývají spoustu látek, které naše tělo potřebuje ke svému zdravému provozu, stejně tak i náš mozek. Trpíte stresem či depresí? Jste pod tlakem? Máte náročnou práci? Potřebujete posílit imunitu? Pak s chutí jezte růžičkovou kapustu!

Růžičková kapusta je jednou z malých druhů zeleniny, která nám na záhonu vydrží i přes zimu, odolává totiž mrazu až do cca -15oC. Hlavně v minulosti byla proto velmi ceněna. Její kuličky, které se skládají z těsně semknutých drobných listů, jsme měli k dispozici jako zdroj vitaminů a minerálů i v čase, kdy byla o čerstvé ovoce a zeleninu opravdová nouze. Dnes, kdy pro nás už není problém koupit v obchodě téměř cokoli v kterémkoli ročním období, jakoby se na ní trochu pozapomnělo. Což by byla vážně škoda, protože růžičková kapusta je nadmíru zdravá nejen pro naše tělo, ale i pro naší mentální kondici.

Růžičková kapusta je zdrojem mnoha nepostradatelných vitaminů
Tato zelenina je velmi bohatým zdrojem hned několika pro naše tělo nepostradatelných látek. Jako první si uveďme vitamin B1-thiamin. Tento vitamin je potřeba neustále do těla dopravovat stravou, protože jeho případné přebytky se z něj vyplavují. Přitom thiamin je nesmírně důležitý např. pro naši mentální svěžest, soustředění, odolnost vůči stresu, pro naší fyzickou výkonnost atd. Dokonce existuje nemoc, která vzniká v důsledku jeho nedostatku: tzv. Beri-beri. Vitamin B1 potřebujeme všichni, jeho zvýšený příjem pak hlavně těhotné a kojící ženy, kuřáci, pravidelní konzumenti alkoholu, fyzicky pracující lidé, děti v období vývinu, lidé pod častým tlakem stresu apod. Růžičková kapusta, jako jeho bohatý zdroj, je jednou z ideálních potravin, které nám ho mohou přirozeně dodávat.
Stejně tak kyselinu listovou, další velmi potřebný vitamin skupiny B, najdeme v růžičkové kapustě ve chválihodném množství. O jeho funkci jsme si v našem seriálu říkali už mnoho, připomeňme si však, že ani kyselina listová se v našem těle dlouho neskladuje pro pozdější použití, i tu je potřeba neustále doplňovat stravou. Růžičková kapusta nám tak dokáže doplňovat oba tyto vitaminy zároveň.
V minulosti byla tato zelenina ceněna spolu se zelím také proto, že i během zimy sloužila jako jedna z malá čerstvých zdrojů vitaminu C. Byla tak tou pravou potravou pro náš imunitní systém, který po čas několika měsíců v roce, bez bující vegetace a za silně omezených zdrojů čerstvých potravin, strádal nedostatkem tohoto vitaminu.

Růžičková kapusta pro odvodnění, detoxikaci a trávení
V této zelenině najdeme pomocníka i v případě, že trpíme otoky, zadržováním vody v těle, dnou, revma, či dbáme-li na to, abychom se uvědoměle a pravidelně zbavovali usazených toxinů v těle. Obsahuje totiž draslík - prvek, jehož zásadní funkcí v lidském organismu je metabolismus vody. Draslík podporuje vylučování nadměrného množství vody z těla, tím také napomáhá k detoxikaci organismu a odplavování odpadních látek.
Vysoký obsah vlákniny v růžičkové kapustě prospěje našemu zažívání, hlavně v oblasti střev. Vláknina zlepšuje naše vylučování, působí preventivně proti zácpě a čistí střeva.
Na živiny bohaté růžičky kapusty působí podpůrně pro naši imunitu, fyzickou a mentální kondici a jsou vhodnou zeleninou pro všechny věkové skupiny. Alergie na růžičkovou kapustu se vyskytuje jen velice výjimečně.

Růžičková kapusta na našem talíři
Růžičková kapusta má svoji typickou a těžko zaměnitelnou, vcelku intenzivní chuť, kterou buď máme, nebo nemáme rádi. Děti se na ni často doslova šklebí, ale v dospělosti nám většinou zachutná, především pokud se ji naučíme upravovat podle svého gusta. Receptů na její úpravu je v českém kulinářství dostatek, používá se na přípravu jak čistě zeleninových, tak masových pokrmů. I její nepřílišní fandové ji často bez problémů snědí, pokud je její typická chuť dobře sladěna s ostatními ingrediencemi. Růžičkovou kapustu u nás asi nejčastěji používáme do polévek, buď jako jednu z mnoha přidaných druhů zeleniny, nebo i k přípravě např. krémové kapustové polévky. Můžeme ji také zapékat a dusit s masem - především hovězím a vepřovým, výborná je i zapečená se sýrem nebo přelitá sýrovým bešamelem. Hodí se k těstovinám i do rizota, lze ji upravit jako nákyp, nebo jako zdravou přílohu.
Jedno praktické upozornění pro tepelnou úpravu růžičkové kapusty: vařením a pečením se výše zmíněné vitaminy B1, C a kyselina listová ničí, proto růžičkovou kapustu nevaříme a nepečeme příliš dlouho, postačí jen pár minut, někdy dokonce jen spaření horkou a osolenou vodou, pokud jsou růžičky malé a čerstvé.

Rybíz v razn posiluje na i imunitu a cévy

Rybíz, ač by se nám mohl zdát ovocem obyčejným, má na naše zdraví účinek neobyčejný… Trpíte na častá nachlazení, chřipku, angínu, rýmu, křečové žíly či celkově oslabenou imunitu? Pak si rozhodně dejte rybíz…

Rybíz u nás určitě patří mezi nejčastěji pěstované ovce, v našich klimatických podmínkách se mu daří a jeho nespornou výhodou je, že nám za poměrně málo péče poskytuje vysoký výnos plodů. Ať už máme rádi rybíz černý, bílý, nebo červený, jeho konzumace v jakékoli formě je našemu zdraví prospěšná.

Jaké účinné látky najdeme v rybízu?
Rybíz je známý svojí bohatostí na vitamin C, nejvíce ho najdeme v černém rybízu, ale i v bílém a červeném je jeho zastoupení velmi vysoké. Jedna bobulka rybízu obsahuje až 2 mg vitaminu C, množství kolem 40 bobulí tedy pokrývá naši denní doporučenou dávku tohoto vitaminu. Důležitý je také obsažený rutin (vitamin P), který má velký význam pro zdraví našeho cévního systému. Z vitaminů skupiny B v rybízu najdeme nejvíce niacinu (B3) a kyseliny pantothenové (B5), vitaminů prospěšných našim nervům, vlasům a kůži.
Plody rybízu jsou též bohaté na karoteny, významné antioxidanty, které se v těle přetvářejí na vitamin A, ochránce našeho zraku a sliznic a stimulátoru imunity. Najdeme v něm i mnoho stopových prvků, obsahuje hodně vápníku a železa, dále hořčík, draslík a mangan. Obsahuje i důležité nenasycené mastné kyseliny (v semenech), třísloviny a vysoký podíl pektinu. Vzájemná kombinace všech těchto zdraví prospěšných látek stojí za mnohými blahodárnými účinky rybízu na naši celkovou kondici.

Rybíz výrazně posiluje naši imunitu
Vysoký obsah vitaminu C, karotenů, retinolu, vápníku a jiných životně nezbytných živin dělá z rybízu ovoce maximálně vhodné pro posílení naší imunity. To věděly už naše babičky a jistě i jejich babičky, rybíz je u nás už po generace cenným a levným přírodním zdrojem důležitých látek. Pro vysoký obsah pektinů je velice jednoduché z rybízu připravit různé džemy, želé nebo sirupy, které sloužily jako zdroj zdraví prospěšný i v době zimy s nedostatkem čerstvého ovoce a zeleniny.
Rybíz jako stimulant naší obranyschopností může výrazně pomoci při léčbě mnoha nemocí, například nemocí z nachlazení, virových a bakteriálních infekcí, jako jsou chřipka, záněty dutin a infekce sliznic, bronchitida, angína apod. Zároveň je také vhodnou prevencí těchto a mnohých jiných zdravotních potíží.

Léčivé karoteny a vitamin A v rybízu
Karoteny a z nich následně syntetizovaný vitamin A mají v našem těle mnoho příznivých účinků. Antioxidanty všeobecně zbavují organismus volných radikálů a chrání buňky před patologickými změnami, jsou dokonce prevencí některých typů rakovinného bujení.
Karoteny také urychlují obnovu sliznic a chrání je, jsou tedy skvělé i při rekonvalescenci po nemocech. Vitamin A je známým ochráncem našeho zraku, pomáhá při zhoršeném nočním vidění, tzv. šerosleposti.

Rutin chrání naše cévy
Poměrně vysoký obsah rutinu v rybízu může být velkým přínosem pro mnoho z nás. Rutin je tím pravým pomocníkem pro dobrý stav našich cév, udržuje jejich stěny pružné a zlepšuje průchodnost krve. Pokud trpíme zdravotními potížemi, jako jsou křečové žily, vysoký krevní tlak, hemoroidy, otoky končetin, slabé cévní stěny s tendencí k praskání a modřinám, měli bychom rybíz zařadit do našeho jídelníčku jako přírodní prevenci a lék proti těmto neduhům, zejména pak černý rybíz.

Zpracování a konzervování rybízu
Nejzdravější je samozřejmě konzumovat rybíz v syrovém stavu - někomu může připadat příliš kyselý, obzvlášť červená odrůda, můžeme si ho tedy přisladit cukrem nebo medem. Rybíz se za syrová hodí i např. pro přípravu ovocných salátů, ve směsi s jiným ovocem se tak zároveň tlumí jeho kyselost.
I po tepelné úpravě (džem, sirup) si rybíz zachovává množství účinných a zdraví prospěšných látek. Příprava džemu z rybízu je navíc zjednodušena tím, že má vysoký obsah pektinů, látek, které zajišťují tzv. želírování ovocné hmoty. K přípravě džemu většinou nepotřebujeme mimo cukr žádné dodatečně přídavné ingredience. Z tohoto důvodu je při vaření džemů a marmelád rybíz maximálně vhodný pro míchání s jiným ovocem s nízkým obsahem pektinů. Svou tradici u nás má i výroba domácího rybízového sirupu, ze kterého si pak můžeme namíchat občerstvující a zdravý nápoj po celý rok.
Vhodným a populárním způsobem konzervace rybízu je i mražení s následným mnohostranným použitím, např. pro pečení. Mezi nejoblíbenější dezerty s rybízem jistě patří klasický rybízový koláč, bublanina, nebo různé ovocné dorty s želé apod., které mají příjemně nakyslou a osvěžující chuť.

eb í ek obecn a co o n m v d li u na i p edkové

"Cheiron, moudrý Kentaur, poučil Achilla o zvláštní moci řebříčku, takže si Achilles mohl udělat hojivou mast na rány utržené v trójské válce"… Jak praví řecká pověst, která řebříčku obecnému dala jeho latinské jméno, Achillea millefolium…

Řebříček obecný je trvalka, která se běžně vyskytuje na našich loukách, stráních, mezích a často u okrajů lesních porostů. Má rád slunce a sušší půdu. Sbíráme ho v období od června do října, přičemž nejvhodnější je sklízet vrchní nedřevnaté části rostliny v plném květu. Květy řebříčku mají bílou až světle růžovou barvu a výrazně kořeněnou vůni.
U našich předků byl řebříček oblíbeným lékem především na poranění kůže, popáleniny a různé špatně se hojící kožní neduhy.
Řebříček je i dnes bezesporu velmi ceněnou léčivou bylinou, nejen pro vnější užití, ale také pro významné pozitivní účinky při použití vnitřním.

Vnitřní užití řebříčku
Řebříček má stahující, mírně dezinfekční a protizánětlivé účinky a výrazně urychluje srážlivost krve. Podporuje pocení a snižuje horečku, je tedy vhodný i jako doplněk léčby nachlazení. Paleta jeho účinků je poměrně široká, podívejme se tedy na další z nich podrobněji…

Řebříček a trávení
Řebříček má schopnost povzbuzovat činnost našeho trávicího ústrojí. Často se přidává do bylinkových čajů pro povzbuzení produkce žaludečních šťáv, zlepšení trávení, při žaludečních křečích, nechutenství a pro léčení vředových onemocnění žaludku a dvanácterníku. Při léčení vředových onemocnění popř. nebezpečí vnitřního krvácení hraje významnou roli výše jmenované urychlení srážlivosti krve.
Obsažené látky také stimulují produkci žluče, užívá se tedy jako tzv. cholagogum, podpůrný prostředek při nedostatečné činnosti žlučníku.

Řebříček a krevní oběh
Účinné látky řebříčku mají schopnost rozšiřovat cévy, posilovat je a zpevňovat žilní stěny. Bylinné přípravky pro posílení cévního systému a léčbu vysokého krevního tlaku proto často řebříček obsahují. Tím působí příznivě i např. v boji proti tzv. "křečovým žílám" a hemoroidům. O řebříčku říkáme, že čistí krev, je někdy součástí i čistících čajů pro detoxikační kúry.

Řebříček a ženské potíže
Ženy už po mnoho generací oceňují ověřené účinky řebříčku na mnohé neblahé, typicky ženské potíže. Čaj z řebříčku ženám pomáhá snížit bolestivost menstruace a zároveň zmírnit krvácení. Používá se také pro úpravu cyklu v případě jeho nepravidelnosti a v období klimaktéria ženám ulehčuje od některých nepříjemných průvodních projevů.
Příznivci přírodní léčby ho též doporučují jako součást čajových směsí při léčení zánětu močových cest, který častěji postihuje ženy než muže.

Vnější užití řebříčku
Jak už jsme se zmínili výše, pro vnější účely se řebříček užívá především pro svoji schopnost urychlovat srážlivost krve. Pro lokální aplikaci se dříve používal nálev nebo odvar z řebříčku, čerstvé listy, nebo šťáva vymačkaná z drcených listů smíchaná s vodou, která se přikládala jako obklad na poraněné místo. V nízké koncentraci ve vodném roztoku se používala k obkladům, omývání a výplachům. Protizánětlivého účinku všech jmenovaných způsobů užití se využívá také např. ve formě kloktadla při zánětech dásní.
Masti a krémy s výtažky řebříčku mají velmi příznivý vliv při léčení potíží, jako jsou kožní ekzémy, vyrážky, křečové žily apod. Stejně jako jitrocel, i list řebříčku nám může posloužit jako první pomoc při poranění kůže. Na odřeninu, režnou či jinou povrchovou ránu přiložíme pomačkané listy a necháme působit. Místo si tak vydezinfikujeme a zastavíme krvácení.

Možné nežádoucí účinky řebříčku obecného
Řebříček není vhodný k intenzivnímu dlouhodobému pravidelnému vnitřnímu užívání, obsahuje thujon, který by při vysokých dávkách užívaných po delší dobu mohl vést k závratím, bolestem hlavy a jiným nervovým poruchám. Těhotné a kojící ženy by neměly vnitřně řebříček raději užívat vůbec. U některých lidí se stejně jako u třezalky tečkované může objevit přecitlivělost kůže na světlo při dlouhodobé aplikaci. Při krátkodobém vnitřním či vnějším užívání v případě potřeby však vedlejší účinky téměř nehrozí.

Zajímavosti o dalším uplatnění řebříčku
Z řebříčku obecného se získává přírodní barvivo, které se dříve hojně používalo k barvení látek. Dodává jim teplé odstíny od žluté, přes oranžovou až po hnědou.
Díky poměrně vysokému obsahu hořčin se řebříček někdy používal jako náhrada chmele pro výrobu piva.

Recept na čaj / nálev
2 lžičky sušené drogy přelijeme 0,25 l vroucí vody, necháme cca 10 min odstát a přecedíme.

edkvi ky nás ochra ují p ed bakteriemi a plísn mi

Ředkvičky na chlebu s máslem jsou rychlou a zdravou přesnídávkou jak pro děti, tak pro dospělé… Zároveň ale i lékem proti neviditelným vetřelcům, kteří se snaží škodit v našich útrobách…

Není úplně jasné, odkud ředkvičky původně pocházejí, jisté ovšem je, že dnes se pěstují snad v celém mírném pásmu. Jsou poměrně nenáročné na podmínky a díky jejich rychlému růstu je můžeme vysévat a sklízet i několikrát za jednu sezónu. U nás se ředkvičky těší velké oblibě. I když nemáme možnost si je sami pěstovat, dnes již není těžké je koupit za velmi příznivou cenu během celého roku. Dopřejeme-li si je alespoň 1-2x týdně, našemu zdraví to jen prospěje.

Ředkvičky pro silnou imunitu a dobrou kondici
V ředkvičkách najdeme bohatý zdroj vitaminu C, ochránce naší imunity a důležitého antioxidantu, jež chrání buňky lidského těla před volnými radikály. Další nadmíru prospěšnou látkou v této zelenině je kyselina listová. Ta je nezbytná pro zdravý vývoj plodu v matčině lůně, pro děti v době růstu a pro dospělé, kde hraje stěžejní roli jak pro pevné nervy, tak celkovou fyzickou i mentální kondici. Ředkvičky jsou také bohaté na selen, další antioxidant, který naše tělo zbavuje těžkých kovů, podporuje produkci hormonů štítné žlázy a je důležitým prvkem pro plodnost mužů. Dále obsahují např. vápník, hořčík a draslík.
V ředkvičkách jsou ale ve vysoké míře zastoupeny další, našemu zdraví velice prospěšné látky - hořčičné oleje, které si tato zelenina produkuje ke svojí vlastní ochraně proti škůdcům a nebezpečným mikroorganismům.

Ředkvičky nás ochraňují před bakteriemi a plísněmi
Hořčičné oleje dodávají ředkvičkám onu typickou, štiplavou chuť. Jejich role je pro samotnou rostlinu velmi významná, jsou jejím ochranným štítem proti napadení vetřelci zvenčí. Stejně tak působí i v našem těle - zabíjejí bakterie a plísně na našich sliznicích.
V našem trávicím traktu se při nesprávném stylu stravování a infekcích rozmnožují bakterie a plísně, které nám mohou způsobovat řadu potíží, jako například nadýmání, střevní a žaludeční potíže, průjmy apod. Pravidelnou konzumací ředkviček můžeme tyto přemnožené kultury účinně likvidovat a zabraňovat jejich dalšímu množení. Hořčičné oleje působí takto dezinfekčně v celém trávicím traktu, v jícnu, žaludku, tlustém i tenkém střevě.
Stejně ale fungují i v dalších částech našeho těla - v ústní dutině i v oblasti nosohltanu, kde navíc pomáhají rozpouštět usazený sekret, léčí tedy i rýmu a kašel. Ředkvičky jsou tedy vhodnou stravou i v době nachlazení a nemocí dýchacích cest, kdy potlačují infekce a posilují naše tělo v boji proti nim.
Obsahují i mnoho vlákniny, která stimuluje peristaltiku střev, čistí je od usazených toxinů a působí proti zácpě. Je tedy zdravé je konzumovat jako předkrm těžších pokrmů nebo přesnídávku mezi hlavními jídly. Působí i mírně močopudně, a navíc jsou nízkokalorické, jsou tedy rozhodně skvělou součástí zdravé diety v každém věku.

Jak nakupovat ředkvičky?
Nákupu ředkviček je potřeba věnovat trochu pozornosti. Problémem dnešní doby je bezesporu přehnojování zeleniny dusičnany, které nám při vysokých dávkách mohou ubližovat. Při nákupu ředkviček tedy raději zvolíme bio-produkt, čímž se uchráníme těchto škodlivých látek.
Ředkvičky povadlé a na omak měkké také nejsou nejlepší volbou, vypovídá to buď o jejich nadměrném stáří, nebo nevhodném způsobu pěstování - takové ředkvičky jsou gumovité, dřevnaté, "vyšeptalé" nebo popraskané. Čerstvá ředkvička je křehká a šťavnatá a její listy jsou svěží a nepřerostlé.

Ředkvička na chléb s máslem i do salátu
Tato zelenina je určitě vhodnou svačinou pro každého. Ředkvičky pokrájené na chléb s máslem jsou u nás tradičním a výtečným způsobem jejich konzumace. Skvělé jsou i v zeleninových salátech nebo jako zeleninová příloha k jídlům. Dají se i lehce tepelně upravovat nebo nakládat do octového nálevu, nejchutnější a zcela jistě i nejzdravější jsou ředkvičky čerstvé.

e icha - lahodná cesta k posílení imunity

Řeřicha je oblíbená hned ze tří důvodů - má výtečnou chuť, je velice zdravá, a její pěstování zvládne i úplný začátečník. Ozdobte si váš okenní parapet touto sytě zelenou a jemnou rostlinkou, určitě nebudete litovat!

Řeřicha setá (zahradní) je jednoletá rostlina, která dorůstá až 40 cm a má drobné bílé kvítky. Většina z nás ji ale kvést neuvidí, protože ke konzumaci se sklízí většinou v prvních 2-3 týdnech po vyklíčení. O jejím pěstování si povíme na konci článku, teď se ale podívejme, jak můžeme těžit z jejích mnoha blahodárných účinků na naše tělo…

Řeřicha je úžasným zdrojem důležitých látek, nejen v zimě
Řeřicha je skvělým zdrojem vitaminu C, což se nám náramně hodí právě v zimě, v čase s omezenými čerstvými zdroji tohoto vitaminu. Obsahuje i mnoho thiaminu (vitamin B1) a beta karotenu. Všechny zmíněné látky jsou nadmíru důležité pro silnou imunitu, jsou to účinné antioxidanty, které naše tělo zbavují toxinů a brání degenerativním procesům v buňkách a tkáních.
V této lahodné a jemné bylince najdeme i řadu minerálů, např. draslík, železo, hořčík a vápník, další nepostradatelné látky pro naše zdraví a celkovou kondici.

Řeřicha posiluje imunitu, léčí infekce a prospívá našemu trávení
Řeřicha je ceněná jako bylina/zelenina, prospěšná našim ledvinám a močovým cestám. Zbavuje je toxických látek a eliminuje mikroorganismy způsobující záněty. Je tedy vhodné ji pravidelně konzumovat, pokud trpíme častými záněty močového měchýře nebo ledvin, a to jako prevenci i pro léčbu již rozvinuté infekce.
Jejich léčivých účinků lze využít také v případě nachlazení a nemocí dýchacích cest. Pomáhá léčit kašel a stimuluje náš imunitní systém v boji proti původci nákazy.
Další její výhodou je příznivé působení na naše trávení. Řeřicha podporuje produkci trávicích šťáv, povzbuzuje činnost žlučníku a jater, proto je dobře ji přidávat do tučnějších a těžkých jídel. Ulehčí nám jejich trávení a zabrání případným pocitům těžkosti po jídle.

Řeřicha - to pravé pro čistící kůru
Řeřichu můžeme použít jako součást detoxikační kůry. Díky poměrně bohatě zastoupenému draslíku působí močopudně, čistí tak naše ledviny a patří do skupiny bylin a zeleniny, o kterých říkáme, že čistí krev. Tento blahodárný účinek je navíc posílen zmíněnými antioxidanty, řeřicha je tak tou pravou rostlinou pro čistící kůry a posílení imunitního systému.

Pěstování řeřichy zvládne i úplný začátečník
Vypěstovat si doma řeřichu může opravdu každý. Dokonce k tomu ani nepotřebujeme zeminu, úplně nám postačí obyčejná vata, kterou rozprostřeme na talíř nebo tácek, dostatečně navlhčíme a umístíme na okenní parapet s dostatkem světla. Na vatu pak rovnoměrně nasypeme semínka - můžeme i poměrně hustě - a každý den kropíme vodou tak, aby byla vata vydatně provlhčená. Sklízet můžeme už za týden, řeřicha roste opravdu rychle.Mladé zelené rostlinky jednoduše odstřiháváme nad kořínkem, propláchneme vodou a můžeme rovnou konzumovat. Pokud několik dní počkáme, aby rostlinky dosáhly kolem 10 cm, a odstřihneme jen jejich vršky, dorostou nám. Můžeme tedy z jedné dávky semínek sklízet dvakrát až třikrát.
Řeřichu lze doma pěstovat i např. v lehčím substrátu, v písku, jemnějších pilinách, nebo na vrstvě papírových ubrousků. V žádném případě ji ale nezapomeneme dostatečně a pravidelně zalévat. Venku ji lze opakovaně vysévat od března/dubna až do podzimu.

Řeřicha je lahodné a zdravé zpestření našeho jídelníčku
Mladé a křehké rostlinky řeřichy mají podobnou chuť jako ředkvička, jsou tedy výborné například jednoduše pokladené na chleba s máslem nebo sýrem. Drobněji nasekanou řeřichu můžeme přidávat do různých tvarohových, vaječných a sýrových pomazánek, je velmi chutná v zeleninových salátech nebo na vařených bramborách, či bramborové kaši. Její čerstvou natí dodáme delikátní chuť i např. míchaným vajíčkům nebo slané omeletě. Vaječným pokrmům nejenže propůjčuje kořeněnou a pikantní chuť, ale jak jsme uvedli výše, zároveň nám pomáhá s jejich trávením, protože stimuluje činnost žlučníku.
Řeřicha se dá i tepelně upravovat, hodí se například do zeleninových polévek, nevýhodou ovšem je, že při vaření ztrácí většinu vitaminu C a také svoji jedinečnou chuť. Pokud ji do polévky přidáme příliš, celý pokrm dostane nahořklou chuť, proto s ní v tomto případě šetříme. Rozhodně doporučuji dát přednost její konzumaci v čerstvém stavu.
Semínka řeřichy se u nás dají zakoupit po celý rok. Seženeme je v zahradnictví, hobbymarketech, některých supermarketech a specializovaných prodejnách zdravé výživy. Jsou navíc levná a mají velice dobrou klíčivost, což nám také zaručuje úspěch pěstování.
Zkuste i vy proměnit váš okenní parapet v malou dekorativní zahrádku, z jejichž pokladů můžete těžit už za pouhý týden!

Sko ice - lé ivá v n Vánoc

V našich krajích máme skořici neodmyslitelně spojenou s vůní Vánoc a zimy… Ač ji používáme především jako koření, v jiných kulturách je skořice již po několik tisíciletí nepostradatelnou součástí tradičního léčitelství s časem prověřenými účinky…

To, čemu říkáme skořice, je odloupnutá a usušená kůra skořicovníku, stromu dorůstajícího až úctyhodných 10 metrů. Nejznámějšími a nejčastěji pěstovanými druhy jsou skořicovník cejlonský a čínský. Jak napovídají už samotné jejich názvy, pěstují se především v Číně, na Cejlonu, na Jávě, na Filipínách, v Africe, v Brazílii a dalších oblastech tropického a subtropického pásma. Usušená kůra skořicovníku se následně zpracovává mnoha různými způsoby, jak pro kulinářské, tak pro léčebné účely.

Skořice zahřeje naše tělo i mysl
V Asii se skořice tradičně používá pro zahřátí těla, přidává se za tímto účelem hlavně do bylinných čajů. Mnozí z nás si jistě oblíbili skořici jako součást tzv. zimních čajů pro zahřátí, kde ji často najdeme v kombinaci např. s jablkem nebo pomerančem. A co teprve "svařák", víno svařené s hřebíčkem a skořicí, nejspolehlivější pomocník proti prochladnutí lyžařů a tuláků zimní krajinou…
Látky obsažené ve skořici nás opravdu dokáží vnitřně zahřát a rozproudit krev v našich žilách. Mají celkově povzbuzující účinek na naše tělo i mysl, zahánějí chmury, zlepšují náladu a působí jako přírodní afrodiziakum.

Další léčivé účinky skořice při vnitřním užití
Skořice podporuje chuť k jídlu a má celkově velmi příznivý vliv na naše zažívání, pomáhá léčit průjmová onemocnění a působí i proti nadýmání.
Pro své dezinfekční a antibiotické účinky a schopnost prohřátí organismu je účinná také při léčbě nachlazení, kdy ji nejlépe přidáváme do bylinkových čajů. V Asii se také tradičně předepisuje pro léčbu onemocnění močových cest.
Ženám se skořice doporučuje především pro svou schopnost napravovat poruchy menstruace, snížit její bolestivost a upravit pravidelnost. Při klimakteriu skořice pomáhá omezit nepříjemné průvodní potíže.
Podle posledních výzkumů byl prokázán účinek skořice při léčbě cukrovky, kdy užívání skořicových výtažků či skořice samotné úspěšně snižuje hladinu krevního cukru u diabetiků. Stejně tak snižuje i hladinu cholesterolu v krvi.
Skořice je také významný antioxidant, chrání naše tělo před volnými radikály a čistí krev.
Skořici můžeme užívat vnitřně buď výše jmenovaným přidáním do čajové směsi, či přidáním do vhodného jídla. Vyrábí se z ní ale také alkoholové tinktury, sirupy či oleje. U celé či drcené skořice by denní dávka neměla přesáhnout 2 - 4g, u výtažků a olejů je třeba brát zřetel na sílu výrobků (viz příbalový leták).

Vnější užití skořice
Pro vnější aplikaci používáme skořicových výtažků především ve formě masážních olejů a tělových krémů. Aplikují se k úlevě při bolesti svalů, při svalových křečích, na revmatické bolesti kloubů a celkovému prohřátí a regeneraci tkání. Účinné látky také pomáhají s urychlením metabolismu v buňkách a zrychlením látkové výměny, čehož se v posledních letech hojně využívá k odstraňování celulitidy.
Pro své dezinfekční a antibiotické účinky se výtažky skořice přidávají i do ústních vod, léčí zánětlivá onemocnění dásní.

Případné nežádoucí účinky skořice
I když všeobecně se při vnitřním užití mírných dávek na skořici nevyskytují žádné specifické negativní reakce, těhotné ženy by ji měly raději konzumovat jen v malých dávkách.
V ojedinělých případech se někdy může vyskytnout alergická reakce na skořici.

Podmanivě příjemné skořicové aroma
Jsou pokrmy a nápoje, které by bez skořice ztratily své typické kouzlo. Vánoční cukroví, jablečný závin, perníčky, sušenky a jiné pečivo, zavařeniny… V mnohých kulturách se skořice používá i na dochucení masitých pokrmů, chutney, gurmánských omáček a marinád. Skořicová kůra se také uplatňuje při výrobě likérů a pálenek (malý tip: zkuste do lahve rumu, koňaku nebo vodky vložit jeden svitek skořicové kůry a za 14 dní ochutnejte…)
Skořice se po mnohé generace také používá na aromatizování tabáku pro vodní dýmky, svíček, vonných tyčinek, vánočních františků, vonných olejů a kadidel, samozřejmě také parfémů a jiných kosmetických výrobků.
Na závěr jsem pro vás vybrala recept na jeden zimní lahodný nápoj, který vás zahřeje, rozproudí vám krev a jistě vás příjemně povzbudí…

Pohár zamilovaných

1 láhev červeného vína, šťáva z 1 citronu, šťáva z 1 pomeranče, 2-3 svitky skořicové kůry, 6 hřebíčků, med nebo nerafinovaný cukr pro ochucení - ve větším hrnci smícháme víno a šťávu z citrusů, přidáme koření, necháme krátce přejít varem, odstavíme z vařiče a podle chuti osladíme. …podáváme horké a popíjíme nejlépe ve dvou.

Slune nicové semeno a olej pro hubnutí a sní ení c

Někomu se snad může zdát paradoxní, že by olej mohl pomáhat s hubnutím či snižováním cholesterolu v krvi, ale je to tak. Dokonce nás chrání před řadou potíží a posiluje naše nervy a mozek.

Slunečnicový olej je jedním z nejpoužívanějších olejů na světě, především v naší západní kultuře. Používá se např. k přípravě margarínů, majonéz, ke konzervaci jiných potravin, do salátových zálivek či k tepelným úpravám pokrmů. Málokdo se však vážně zajímá o jeho účinky na naše zdraví, které jsou nám při jeho střídmém a uvědomělém dávkování v mnohém přínosné.

Slunečnice pro vaše pevné nervy
Slunečnicová semena a olej jsou bohaté na vitaminy skupiny B, především thiamin (B1), niacin (B3 nebo také vitamin PP) a pyridoxin (B6). Thiamin a niacin jsou nezbytnými vitaminy pro pevné nervy a správou funkci mozku, při jejich nedostatku můžeme trpět nespavostí, depresemi, nesoustředěností, nechutenstvím a zdánlivě bezdůvodnou nervozitou. Pyridoxin je stejně tak potřebný pro naše nervy a imunitu, zároveň pomáhá např. při léčbě akné a chudokrevnosti.

Slunečnicové semeno pro snižování cholesterolu a zdravé cévy
Olej ze slunečnicových semen je také prostředkem pro přirozené snižování tzv. škodlivého cholesterolu v krvi. Obsahuje fytosteroly, které se podílejí na udržení zdravé hladiny cholesterolu v krvi. Je zároveň jedním z rostlinných olejů s nejnižším obsahem nežádoucího cholesterolu, proto by ho měli upřednostňovat lidé trpící vysokým krevním tlakem a potížemi kardiovaskulárního systému.
Slunečnicová semena navíc obsahují poměrně vysokou dávku vitaminu E, který je velice účinným antioxidantem. Chrání naše tělo před degenerativními procesy a mimo mnoha jiných příznivých účinků také pomáhá snižovat krevní tlak a nadměrnou srážlivost krve, je tak prevencí např. infarktu a mozkové mrtvice.

Vitamin F pomáhá v boji s přebytečnými kilogramy
Někomu se snad může zdát paradoxní, že olej by mohl pomáhat s hubnutím. Slunečnicový olej je jedním z těch, které nám usnadní likvidaci přebytečných tuků. Obsahuje nenasycené mastné kyseliny, které stimulují odbourávání nasycených mastných kyselin. Toto je velmi důležitý proces, zabraňující nadměrnému ukládání tuků v těle.
Ony prospěšné nenasycené mastné kyseliny jsou také základem vitaminu F, jež zvyšuje spalování tuků v krvi a zbavuje naše cévy usazených povlaků cholesterolu, zlepšuje elasticitu cévních stěn a vyrovnává krevní tlak.
Pochopitelně si nemůžeme myslet, že čím více slunečnicového oleje zkonzumujeme, tím více si pomůžeme s hubnutím. Pokud máme nějaké ty kilogramy navíc, tuky by se na našem talíři měly všeobecně objevovat v redukovaném množství. Jsou pro naše zdraví bezesporu nezbytné, vytěsnit je ze stravy úplně by nám velice ublížilo, s jejich konzumací to ale v žádném případě nepřeháníme a sledujeme, aby rostlinné tuky byly s živočišnými alespoň v poměru 1:1.
Určitě je pro nás prospěšnější, pokud budeme konzumovat slunečnicový olej za studena (např. přidávat do zeleninových salátů). Přepalováním se jeho prospěšné látky ničí, ba naopak se přeměňují na zdraví škodlivé. Úplně nejlepší je slunečnicový olej lisovaný za studena, ten je však dražší než onen běžný rafinovaný olej. Pro léčebné účely však vřele doporučuji utratit o něco víc ve specializované prodejně zdravé výživy.
Slunečnicová semena, stejně jako jiná semena a ořechy, by se v našem jídelníčku měla objevovat co nejpravidelněji, v porovnání s olejem jsou pro nás ještě prospěšnější. Můžeme je jíst buď samotná (2-3 polévkové lžíce denně nám prospějí), najdeme je také např. v celozrnném pečivu, v müsli apod.

Smrk ztepil - lék proti ka li i kloubním bolestem

Pokud často trpíte kašlem, rýmou a nachlazením, je ten nejvyšší čas vyrazit do lesa na smrkové výhonky. Trápí-li vás bolesti kloubů a revma, vězte, že i vám se smrk může stát opravdovým přítelem v nouzi. Je to totiž strom nejen ztepilý, ale i léčivý.

Smrk ztepilý je v našich krajích stromem s tradiční symbolikou; je nejen symbolem vánoc, ale dříve byl i "ochráncem" před zlými duchy, čarodějnicemi a prostředkem k očištění od negativní energie. Všichni také známe smrkové májky, vyrobené z jeho vysokého otesaného kmene, ozdobeného pentlemi. Samozřejmě nelze opomenout hospodářský význam smrkového dřeva, které je u nás jedním z nejdůležitějších surovin dřevařského a nábytkářského průmyslu.
Léčivé vlastnosti tohoto stromu byly pro naše předky přinejmenším stejně významné, jako jeho rituální použití. Smrková pryskyřice byla lékem mnohého využití, byla lehce dostupná pro každého a sloužila k léčbě vnitřních i vnějších potíží.

Smrková pryskyřice - lék nejen na revma a bolesti kloubů
Účinnou složkou smrkové pryskyřice je především terpentýnová silice. Pryskyřice se v mnoha úpravách používala k léčbě jak vnějších, tak vnitřních potíží. Připravovali se z ní například masti a koupele pro zlepšení prokrvení kloubů a celých končetin, taková terapie se doporučovala hlavně lidem trpícím revma, bolestmi kloubů a zad (při tzv. houseru, ischiasu). I dnes můžeme najít přípravky s výtažkem této silice v kloubních mastech apod.

Smrk léčí kašel, rýmu i bronchitidu
Smrková pryskyřice, mladé smrkové výhonky, jehličí a šišky ale léčí i vnitřní nemoci, nejčastěji se používaly v případě nachlazení, kašle, bronchitidy a rýmy. Z jehličí a mladých výhonků se vaří čaj, který je vhodné užívat hlavně pro léčbu respiračních onemocnění, protože zlepšuje odkašlávání, ředí a uvolňuje usazený sekret v dýchacích cestách, a to i v nosních dutinách.
Pro stejný účel si můžeme také doma vyrobit smrkový med - ten se připravuje z mladých výhonků větví, právě nyní, v jarních měsících. (recept na med si uvedeme na konci článku). Smrkový med je vhodný i pro děti, používáme ho stejně jako včelí, samotný na lžičku, nebo do čaje.

Smrk pro inhalace a aromaterapii
Předešlé generace používali při respiračních onemocněních smrkovou pryskyřici, větve a výhonky také k inhalacím. Dnes je asi jednodušší k tomuto účelu zakoupit esenciální oleje, které lze aplikovat buď do aromalamp, nebo klasickou cestou - pro inhalace horkých vodních pár s jejich příměsí. Při volbě olejíčku pro léčebné účely je důležité vybrat kvalitní a přírodní produkt s tím vědomím, že se nejedná o "osvěžovač vzduchu" ale o substanci, s jejíž pomocí hodláme léčit naše sliznice. Stejně důležité je dodržovat předepsanou dobu působení, protože výrazným předávkováním bychom si mohli způsobit zdravotní potíže, jako např. bolesti hlavy, zvracení apod., těkavé látky působí na naší centrální nervovou soustavu. Pokud ale zvolíme kvalitní výrobek a dodržíme postup a dávkování, můžeme si účinně pomoci s léčbou kašle, rýmy, zánětu průdušek, chřipky apod.

Smrk a slivovice?